Pavel Axman

Redaktor
pavel.axman@riseher.cz

Jak dlouho se deskovkám věnuješ?

Když budu počítat jen moderní deskové hry, tak tu první přinesla má – tehdy ještě budoucí – žena v roce 2003: bylo to Coloretto a strašně moc nás bavila. Hned vzápětí jsme si pořídili Citadelu a hráli jsme ji pořád dokola. Na deskovky jsme si střádali drobné mince z peněženky a vždycky, když jsme měli požadovanou sumu, vyrazili jsme do obchodu na nákupy. V roce 2004 jsme již s mým bratrem a jedním kamarádem začali hrát pravidelně a do sbírky přibyl Bang!, Elfenland, Osadníci z Katanu, Alhambra a Carcassonne.

Kolik her máš ve své sbírce?

Samostatně hratelných titulů mám 180, z toho 27 dětských her. Samozřejmě jako správný sběratel mám k tomu všemu navíc 105 rozšíření.

Jaký je tvůj oblíbený typ her (např. euro, válečné, ameritrash atp.)?

Nemám úplně vyhraněný názor na typ her, který by se mi líbil nejvíc.

Hra musí být předně dobrá a má mít rovněž zajímavé téma zabudované do herních mechanismů.

Moc rád se při hraní vcítím do děje a představuji si příběh, který hra vypráví, i u euro her. Naposledy mě takto překvapila hra Marco Polo II, kterou jsem recenzoval. Všude jsem četl, jak hra nemá téma, že je to jen pokládání kostek na plán, ale já kupodivu to téma prožíval velmi silně a moc mě to bavilo.

V současné době mám jednu skupinu kamarádů více na euro hraní a druhou skupinku převážně na příběhové a zážitkové hry.

Co spíše nevyhledávám, jsou válečné a hororové hry. To utrpení a neštěstí, které v nich postavy zažívají, mi nepřijde nijak zábavné.

Jaká jsou tvá oblíbená herní témata (např. sci-fi, fantasy atp.)?

Na to je vlastně stejná odpověď jako na předchozí otázku. Já nemám téma, které bych nějak upřednostňoval, hra mě musí zaujmout a téma musí být při hraní cítit.

Je mi jedno, jestli hraju fantasy hru, historickou hru, moderní období či něco jiného.

Co se konkrétních titulů týká, nejvíc u nás frčí Scythe, Divukraj, Na křídlech, Gloomhaven a Mars: Teraformace.

Kterou deskovku jsi hrál(a) poprvé v životě a kterou jako první koupil(a)?

Poprvé v životě to bylo asi „Člóvo“, Loupežníci a Kloboučku hop!, ale pokud se dotaz týká moderních deskových her, bylo to již zmíněné Coloretto. Sám jsem si pořídil jako první hru Citadela.

Jak často hraješ hry a kolik času hraním trávíš?

Jsem otravný hráč deskových her.

Denně obcházím rodinné příslušníky, chřestím před nimi krabičkami a otázka „Zahrajeme si hru?“ je u nás častější, než „Co bude k jídlu?“

Nejčastěji hraju s dětmi, občas po večerech se ženou a asi jednou týdně, většinou v pátek, se sejdeme s kamarády.

Kdo jsou tví nejvěrnější deskoherní spoluhráči?

Jednoznačně manželka, se kterou hrajeme od prvopočátků.

Pak mám ještě jednoho velmi dobrého přítele, který si tím s námi také prošel prakticky od začátků. Odhaduji, že před pěti či šesti lety se k nám připojily jeho dvě skvělé kamarádky, díky nimž jsme vytvořili ustálenou pětičlennou herní skupinu.

A aby toho nebylo málo, před třemi lety jsem na jedné šifrovací hře zjistil, že u nás ve vesnici žije jeden zapálený „dešifrátor“ a hráč deskových her se svou ženou, také zapálenou hráčkou a od té doby se společně potkáváme na hry i s nimi.

Hraješ i jiné hry než deskové – jaké?

Je-li řeč o počítačových hrách, tak nikoli, ty mě vůbec nebaví.

Ale jako skautský vedoucí moc rád hraju v kolektivu různé hry uvnitř i venku. Třeba variace na schovávání, různé honičky, hry s kamínky, házením, chytáním, skákáním, poslepu a pak hlavně velké táborové hry.

Také rád hraju futsal, kamarádi však mé nadšení již nějaký čas nesdílejí, a tak ze mě udělali svého trenéra, abych jim to na hřišti nekazil.

Jaká je tvá profese nebo jaká činnost vyplňuje největší část tvého běžného dne?

Jsem stavební inženýr a hlavně tatínek.

Co bys označil(a) za svůj největší dosavadní životní úspěch?

Jednoznačně svoji rodinu.

Čemu dalšímu kromě hraní se ve volném čase věnuješ?

Věnuji se rodině, hraní s dětmi, zahradničení, šifrovacím hrám a trénuji futsalový klub.

Oblíbené jídlo a pití?

Nejdřív jsem chtěl napsat španělský ptáček s rýží, to bych si dal snad kdykoli, ale po zkušenosti s omezeními to nyní bude spíš mísa plná klobásek a sýrů při pohodovém posezení a klábosení s širší rodinou nebo přáteli.

A pití? Asi Kofola, ovocné nealko pivo, dobré polosuché rulandské od pana Tichého a moje vlastní slivovice.

Jaký tvůj oblíbený hudební žánr nebo skupina?

Já hudbu poslouchám jako výplň ticha, ne jako něco, na co se soustředím. V autě či doma si však nejraději pustím folk a country. A úplně nejhezčí je, když si vezmou kytaru mé dvě dcery a začnou brnkat nějakou lidovku, to mě baví nejvíc.

Jaká je tvá vysněná dovolená?

Budete se divit, ale není to žádná exotika či moře.

Je to skautský tábor pod Kriváněm ve Vysokých Tatrách, tam mě to vždy vrací do dětství.

Bohužel tyto dva roky musel být tábor kvůli opatřením jinde, ale snad se tam v roce 2022 zase i s dětmi podíváme.

Co by sis přál(a) dostat od Ježíška?

Kupodivu ocením „měkké“ dárky, neboť přes rok na oblečení příliš nedbám. Mám doma dokonce starou mikinu, na níž je nápis 2000, ale na zahradu se pořád hodí.

Nicméně kdyby pod stromečkem nebyla nějaká pevná, těžká, „chrastící“ krabice, byl bych velmi zklamaný.

Co bys o sobě ještě rád(a) čtenářům prozradil(a)?

Jsem moc rád za poskytnutou šanci stát se redaktorem Říše her. Psaní mě moc baví a konečně jsem mohl zužitkovat své mnohaleté zkušenosti se psaním kronik. Nicméně mé recenze a představení nových her by nikdo nečetl, nebýt mé úžasné ženy, která si má dílka vždy přečte, opraví mi hrubky a celý text krásně uhladí. Chci jí za to moc poděkovat.