Urbanistický závod v povedené eurohře.

Úvod

V polovině 19. století je španělská Barcelona, roky sloužící jako strategicky umístěná pevnost, nejhustěji osídleným městem Evropy. Teprve nyní se může díky plánu Ildefonse Cerdy na vytvoření Eixamplu rozrůst. Stejně jako Cerda a další stavitelé za úsvitu moderního urbanismu se i hráči ujmou přesidlování občanů ze starého města do nových čtvrtí, budování ulic a rozvíjení tramvajových linek.

Pod Barcelonou je podepsán barcelonský rodák Dani Garcia. Barcelona vyšla v roce 2023 stejně jako prvotina Arborea. Za luxusním, živým a barevným vzhledem titulu stojí ilustrátoři Zuzanna Kołakowska a Aleksander Zawada, kteří již spolu dělali na povedené eurovce Terracotta Army. Sám Zawada se podílel již na mnoho hrách včetně těžkých eurovek jakými jsou tituly Daniela Tasciniho (Teotihuacan: City of Gods, Tekhenu: Obelisk of the Sun a Tabannusi: Builders of Ur). Přes všechnu barevnost je hra zcela přehledná, se srozumitelnou ikonografií a především hráče svým vizuálem neunavuje.

Pojďme se tedy podívat do ulic stísněného města, které mnoho let sloužilo jako španělská pevnost a z tohoto důvodu se mohlo rozvíjet pouze v mezí hradeb. Teprve po jejich stržení se podle návrhu Ildefonse Cerdy začala roku 1860 Barcelona rozšiřovat a formovat do podoby, jakou známe dnes.

Pravidla

Barcelona je hrána na předem neznámý počet kol s trojím bodováním v průběhu partie. Po závěrečném bodováním vítězí hráč s nejvíce body. Gró hry spočívá v provazování akcí tak, aby jich hráč měl více než dvě základní a aby z nich náležitě těžil. 

Hráč začne svůj tah položením dvojice vylosovaných žetonů obyvatel na jednu z dvaceti pěti křižovatek a spustí tím dvojici souřadnicových akcí ‒ akci odpovídající sloupci a akci odpovídající řadě, kde se křižovatka nachází. Pokud obsadí křižovatku na přítomné diagonále, spustí i akci třetí. Ovšem tyto akce jsou pouze základní a hráč jich může provést mnohem více. Záleží na tom, jak propojí všechny možnosti a bonusy své hráčské desky s bonusy na vedlejším herním plánu a akcemi centrálního plánu výstavby.

Hlavní akce plánu hráči umožňují získat mince či látky, tedy zdroje, které musí platit při umisťování svých dílků na lukrativní ulice a křižovatky či při vylepšování si bonusů na své hráčské desce. Za ostatní akce smí stavět úzké a široké ulice, křižovatky, jezdit tramvají a rozvážet s ní pasažéry. Stavba ulic je podstatná pro pohyb tramvaje, neboť hráč po ulicích své barvy jezdí neomezeně, zatímco u ulic barvy cizí je omezen na dva pohyby.

Lze také postavit veřejnou budovu a získat bonus a body z ní, pořídit si destičku modernismu, tedy bodovací podmínku, která ho na konci hry odmění, či postoupit po stupnici Cerdy, což se hráči bude hodit při trojím průběžném bodování. Podle přízně Cerdy totiž až čtyřikrát vynásobí hodnotu bodu udílenou hráčům podle zaplněnosti stupnice obyvatel.

Hráč také může stavět domy nebo je přestavovat na domy lepší úrovně. Úrovně jsou tři a možnost stavět dům určité úrovně podmiňuje dostatečné množství a druh požadovaných obyvatel na sousedních křižovatkách. Po každém takové stavění se použití obyvatelé pro splnění stavby domu nastěhují na stupnici obyvatel a ta odpočítává bodování průběžné i závěr celé partie.

Akce jsou na herní plánu vytištěné, ale jejich polohu lze také změnit překrytím destičkami akcí. Tedy jakmile si hráči zvyknou na určit postupy, je čas použít destičky a zamotat jim v příští partii hlavu novými kombinacemi na souřadnicové síti.

Kromě bodů, které hráč naber během partie samotné, tak na konci hry získá body další za odkrytá políčka dlažby použité na vedlejším plánu, za umístěné pasažéry na hlavní plán a za hráčovy destičky modernismu. Destičky modernismu obsahují vždy podmínku a body, které její splnění staviteli přinese. Ovšem navíc je hráč vynásobí body podle pozice, kam danou destičku umístil na své domovské desce skladiště.   

Zhodnocení hry

Pravidla pro partii více hráčů jsou čtivá, přehledná a srozumitelná a rovněž tak pomocná karta hráče. Sešit pro solitérní hraní by mohl být o krapet jasnější, nicméně se dle něj dá utkat s Gaudím a je to zábava. Automa obsluhovaná osmi kartami a figurkou Gaudího toulající se po plánu výstavby funguje a obtížnost se dá ještě třemi způsoby prohloubit. Partie, v níž jde zkrátka o to nahrát více bodů než sám Gaudí, mi obvykla trvalá kolem hodiny. Pojďme se ale vrátit ke hře více hráčů, kde je dobré počítat tak třicet minut na hráče. Jak jsme si to užili?  

Náramně, Barcelona funguje parádně! Je to hra, která neučí nové modernistické stavitele postupně, jak se chopit výstavby, ale která předestře: „Tady všude jsou body, poraď si“. A tak nezbývá než objevovat a kombinovat a bodovat. Bodů je zde opravdu požehnaně a v naší skupině jsem se pohybovali obvykle v rozmezí 270 ‒ 320 bodů, ovšem je možné nahrát i skóre mnohem vyšší.

Zaměřím se spíše na stavění domů? Nebo raději budování ulic? Budu vše směřovat do jízdy tramvají? Jak to zkombinuji zavčas se stupnicí architekta Cerdy? Kdy se opřu do budování Sagrady Familie? A kdy si uvolním skladiště a jaké bonusy využiji z vedlejšího herního plánu? A když už tam zabrousím, neměl bych si pořídit destičku urbanismu a přizpůsobit jí svou strategii, anebo si počkám, až do nabídky přijde ta, na kterou jsem dosud čekal? Spoustu rozhodování, které hráče přitáhne k opakování partie.

Atmosféru celé hry podporuje i sešit pravidel protkaný poznámky autora, který čtenáře seznamuje s historickými souvislostmi a osvětluje Cerdův plán prostorných bloků domů a parků, který stejně nakonec nebyl následován, což vedlo k zastavění mnoha prostorů a opětovné stísněnosti. Urbanistický závod přehledné pěkně ilustrované hry je navíc zprostředkován kvalitními komponenty z tlustého kartonu a dřeva. 

Přestože to je již několikátá hra o výstavbě města a nabízelo by se ji porovnat s euro velikány Praga Caput Regni, Kutnou Horou či lacerdovskou Lisboa, Barcelona mi spíše připomněla mé osobní nadšení z vydařených a přístupných eurovek jakými jsou Heaven & Ale nebo Paláce Carrary, které jsou pro mě příklady sevřeného čistého designu. Barcelona je složitější než zmíněné dva tituly, přesto zůstává přístupnou hrou, která hráče neustále odměňuje a která pro boj o lukrativní křižovatky nepostrádá interakci mezi hráči.

Obtížností se jedná o středně těžkou hru s průběžným bodováním a neustále se měnícím plánem, neboť jakmile mi někdo svými měšťany zaťápne křižovatku, kterou jsem si přál pro aktivaci efektu řady a efektu sloupce obsadit sám, musím přemýšlet znovu, kam se se svými měšťany vydat. Na tomto ruchu a konkurenci je však Barcelona postavena a je tak ke cti hráče, zejména v partii čtyř hráčů, když si vymyslím několikero možností dopředu a ve svém tahu uplatním tu nejlepší proveditelnou. Zkrátka není čas na paralýzu, musí se stavět!

Je škoda, že jsme se nedočkali promo balíčků zvyšujících již tak velkou variabilitu hry, vyplývající z rozmístění destiček akcí, vybraných veřejných budov, kdy je hráno vždy s pěti ze sedmi přítomných, a destiček Cerdáova bodování, kdy jich je ze čtrnácti vždy pro partii vylosována pouhá trojice. Hlavně, abychom se dočkali chystaného rozšíření Passeig de Gràcia. A než se tak stane, můžou se následovníci Ildefonse Cerdy pustit do plnění výzev udaných přiloženým listem, který hráče motivuje se zaměřit na rozličné aspekty tohoto kombícího se eura.

Barcelona získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.