Hra na umělce s nádechem hlavolamu

• 

• 

• 

V jednom podkrovním ateliéru sedí nešťastná mladá malířka. Před sebou má stojan s nataženým čistým plátnem. Všude kolem se na zemi povalují rozpracované obrazy. Žádný se však naší malířce nelíbí a výstava je přitom za dveřmi. Taková příležitost ukázat spoustě lidí svá díla a svůj talent! A zrovna nyní nemá žádnou inspiraci. „Proč se mi jen nedaří namalovat nějaký krásný obraz. Ach jo, já snad budu muset svou účast zrušit.“ Znovu vezme do ruky paletu, rozmíchá barvy a začne tvořit novou skicu. Po pár tazích však malířka plátno opět shazuje na zem. Plátno plavnými oblouky klouže vzduchem a dopadá na další.

Malířka na ně pohlédne svýma uslzenýma očima. Oči se jí však najednou úžasem rozšíří. „Ano, to je ono,“ zvolá. „Když zkombinuji tyto tři kompozice…“ Radostně zatleská. „To bude krásné dílko a stačila trocha inspirace.“ Malířka sesbírá tři rozdělaná díla ze země, nadšeně si je prohlíží a sama pro sebe si pobrukuje: „Tady z toho vezmu tu šachovnici, a mohla bych ji zvlnit jako krajinu a přenést do barev. To bude krásné. A místo oblaků a slunce bych mohla z tohoto druhého obrazu vzít dvě šestistěnné kostky ve dvou barvách a na jedné bude jednička a na druhé šestka.“ Malířka nadšeně zatleská, ale pak se zarazí. „Ale je to takové prázdné,“ pomyslí si a zrak jí sklouzne ke třetímu plátnu. „To je ono, kolem dokola nakreslím pavučiny!“ Zvolá a pak mlčky začne tvořit své dílo.

O den později už nese svůj obraz na výstavu do galerie. Celý den pak sleduje návštěvníky, jak obdivují její nový obraz. Blíží se slavnostní vyhlášení vítězů soutěže. Porota složená ze slovutných umělců zhodnotila všechna díla mladých autorů a nyní se chystá zveřejnit své hodnocení. „První cenu umělecké poroty získává obraz s názvem…,“ zde se organizátor odmlčí pro zvýšení napětí „… RISKANTNÍ HRA!“ Mladá malířka nadšeně povyskočí a zavýskne. „Tak se to přeci jen povedlo!“

Informace v katalogu

Karetní hru Canvas společně vymysleli a navrhli Jeffrey Chin a Andrew Nerger. Prvně jmenovaný má na svědomí i grafický návrh hry. S nádhernými ilustracemi jim pomohl Luan Huynh. Canvas autoři vydali ve svém vydavatelství Road To Infany Games a českou verzi nám přineslo vydavatelství ADC Blackfire.

Soutěže o nejkrásnější plátno se může zúčastnit jeden až pět, alespoň desetiletých, malířů, přičemž kresba jejich tří soutěžních uměleckých děl nebude trvat déle než půl hodinky. Tedy pokud se mezi nimi nenajde usilovný kombinátor, pak se hra může malinko prodloužit.

Ve hře Canvas se stáváte malíři soutěžícími na prestižním uměleckém festivalu. Musíte komponovat obraz ze tří průhledných karet. V závislosti na pořadí karet se překrývají symboly ve spodní části díla, které jsou důležité pro získání hodnotících stuh od komise. Každá kombinace tří karet vytvoří unikátní dílo s unikátním jménem.

Canvas již také stihl získat řadu ocenění. The Dice Tower – Seal of Excellence, Table top Gaming Awards 2021 – Most Novel Component, Best Tabletop Game – Playtest Party Award, a The Dragons´ Tomb – Game of the Year.

Plátno na zdi

Když jsem Canvas přinesl domů, dětem jsem nepověděl, že se jedná o hru. Prostě jsem ji doma pověsil na stěnu a čekal, co se bude dít. Krabice hry totiž vypadá jako zdařilý obraz. Holky chodily kolem, koukaly na to a ptaly se, proč jsme sundali ten starý obrázek a dali sem ten nový. Jaké bylo jejich překvapení, když jsem vysunul vnitřek krabice a před jejich očima se objevila nová hra. A jaká!

Pod sešitem pravidel se ukrývá látkový herní plán, žetony inspirace v podobě malých kartonových paletek, žetony stužek opět z kartonu v pěti odlišných barvách a tvarech, bodovací karty, karty pozadí v plastových obalech, papírové pouzdro na balíček uměleckých karet a zlatý hřeb – plastové průhledné umělecké karty s báječnými obrázky.

Intermezzo I:

Canvas je opravdu uměleckým dílem. Od krabice, která může sloužit jako obraz, přes pravidla hry psané na nádherném papíru, látkové malířské plátno namísto herního plánu, žetony stužek a inspirace z opravdu tlustého kartonu, až po pěkné a nápadité ilustrace na průhledných kartách umění. Zkrátka příjemné je na hru se i jenom koukat. Také jsme to při rozbalování hry dělali. Dcerky si sami od sebe začaly vytvářet kombinace karet umění a soupeřily, která poskládá krásnější obraz. U jedné karty jsem objevil pomačkaný roh, trochu mi zatrnulo při představě, že je karta zničená, ale nebylo tomu tak. Každá průhledná karta má totiž na sobě ochrannou vrstvu z fólie, kterou lze sloupnout, či ponechat na kartě. My se je rozhodli na kartách nechat, při hraní jsme však již několik karet museli odbalit, protože se samy od sebe začaly odchlipovat.

Příprava na malbu

Příprava hry je velmi snadná, zvládnou jí i osmileté děti.

Nejprve se na stůl rozloží herní plátno. Na jeho horní část se vyloží čtyři bodovací karty, a to buď náhodně, nebo lépe s použitím některé navržené kombinace uvedené na poslední straně pravidel. Na výběr je zde od lehkých variant, přes středně náročné, až po varianty, u kterých budete muset usilovně přemýšlet, jak vlastně umělecké karty do obrazu nakombinovat.

Nad plátnem se utvoří hromádky stužek barevně odpovídající podkladu na herním plánu.

Poté se zamíchají karty umění, pět z nich se vyloží na spodní část plátna a zbytek se zasune do papírového pouzdra. I pouzdro má na plánu své vyhrazené místo.

Nakonec si každý hráč vezme čtyři paletky inspirace a tři náhodně zvolené karty pozadí.

A to je vše, hra může začít.

Malování na plátno

Naučit se hrát Canvas je zcela jednoduché. Pravidla jsou kraťoučká, pěkně a srozumitelně napsaná se spoustou názorných příkladů a obrázků. Hra využívá mechaniky výběru karet z nabídky, zvyšování hodnoty nevybraných karet v nabídce, kombinování karet ve své ruce a skládání karet dohromady.

Cílem hráčů je dokončit tři obrazy složené přesně ze tří karet umění tak, aby vyhovovaly podmínkám na bodovacích kartách, a hráči za ně získali co nejvíce stužek. Na konci hry pak stužky vymění za vítězné body. Hráč, který má bodů nejvíce, vítězí.

Hráči – malíři, se střídají v jednotlivých tazích. Hráč, který již dokončil svůj třetí obraz, nepokračuje ve hře, ale čeká, až i ostatní dokončí své obrazy.

Intermezzo II:

Teď vás možná napadlo: „Jéje, zase hra, v níž se dlouho čeká na konci na ostatní.“ Nemusíte se bát, v našich hrách se čekalo maximálně jedno kolo, neboť se každý snažil před dokončením jednotlivých obrazů naplnit svou ruku maximálním počtem pěti karet, aby měl více možností kombinací karet. Pouze, když nabídka nebyla vhodná, dokončil hráč obraz s čtyřmi kartami na ruce. Kupodivu to podobně hrály i obě mé dcery, aniž by je k tomu někdo přesvědčoval.

Ve svém tahu si hráč vybírá ze dvou možností. Vzít si uměleckou kartu z nabídky na herním plátně, anebo, pokud má alespoň tři karty v ruce, dokončit obraz. Častější variantou je samozřejmě vybírání nové karty umění z nabídky na herním plátnu. A jak se to dělá? Kartu úplně vlevo si hráč může vzít vždy zadarmo. Pokud si však chce vzít až další z karet, musí na každou přeskočenou kartu položit jeden svůj žeton inspirace, čímž samozřejmě pro ostatní zvyšuje jejich atraktivitu. Po výběru karty se zbylé karty umění posunou směrem doleva, tedy se zlevní, a z balíčku se vyloží karta nová.

Jistě vás již napadá otázka: „Podle čeho si mám vybrat ty karty umění?“

Každá karta umění má v horních dvou třetinách umělecký motiv, pod ním část názvu výsledného obrazu a úplně dole má různé symboly a barvy. A právě ty jsou pro hraní důležité. Symboly totiž představují elementy obrazu. Jedná se o odstín, tvar, texturu a tón. Dále zde nalezneme šest barev – červenou, žlutou, zelenou, modrou a fialovou, a nakonec i bonusové šedé stužky s doplňujícími podmínkami. Zatímco jednotlivé barvy jsou na stále stejných pozicích a liší se na jednotlivých kartách jen počtem, u symbolů je rozdílný nejen počet a zastoupení, ale i jejich pozice.

Na bodovacích kartách na plánu jsou pak napsané podmínky a kombinace barev a symbolů, za které získáte příslušnou stužku. Máte-li tedy sebekrásnější obraz, nedostanete za něj žádné body, pokud nesplníte tyto podmínky na bodovacích kartách.

Intermezzo III:

Výběr z karet umění je nejnapínavější částí hry. „Mám si vzít kartu zadarmo, i když není úplně dobrá, ale jsou na ní tři paletky, nebo raději vyskládat své poslední tři paletky na karty a vzít si tu super kartu, co neuvěřitelně sedí do mé kompozice?“ Často si budete podobné otázky klást a často si budete za rozhodnutí v duchu nadávat.

Občas je pěkný hlavolam vybrat si z nabídky kartu, která by se mi hodila do některého obrazu, vyhověla co nejlépe bodovacím kartám, a ještě navíc měla vtipný název a hezký obrázek. Ty poslední dvě věci samozřejmě nejsou pro hru a výsledek podstatné, já to však beru jako součást hry a snažím se, aby mé obrazy opravdu byly pěkné. Samozřejmě občas na úkor bodové hodnoty obrazu. Kamarád hraje Canvas zase jinak. Minimálně či vůbec nesleduje obrázky, názvy naprosto ignoruje, a sleduje jen maximální bodovou hodnotu obrazu. Zajímavé je, že co se týče výsledků a úspěšnosti, jsme na tom prakticky stejně. Troufnu si však říci, že mé zážitky z hraní jsou bohatší.

Druhou hráčovou možností v jeho tahu je kompletace obrazu. Ke kartě pozadí hráč zasune přesně tři vybrané karty umění. Dokončený obraz hráč pyšně ukáže ostatním malířům a sdělí jim jeho název. Poté hráč porovná symboly a barvy na svém díle s bodovacími kartami, a když obraz splňuje některou podmínku, vezme si hráč příslušnou stužku.

Na konci hry pak hráči sečtou stužky jednotlivých barev ze všech obrazů a na bodovacích kartách poté zjistí, kolik za ně získali bodů. Hráč s nejvíce body vytvořil nejhodnotnější dílo a vítězí.

Intermezzo IV:

Moc mě baví prohlížet si díla ostatních a poslouchat názvy jejich obrazů. Samozřejmě se také vždy rád pochlubím svými obrazy. Obrazy si také vzájemně hodnotíme, obdivujeme, či si posměšně odfrkáváme. Považuji to za nedílnou součást hry a velikou zábavu.

Myslel jsem, že Canvas bude pouze oddychovou hrou bez nějakého taktického prvku, ale spletl jsem se. Teda oddychová hra to je, to ano, pro pohodové hraní s přáteli či s dětmi je jako stvořená. Nicméně dokážu zde najít a užít si i taktické elementy. Sledování ostatních a sebrání pro ně potřebné karty umění, držení paletek inspirace a jejich nepouštění do oběhu, čímž ostatním omezím nabídku, či počítání kombinací symbolů a výhodnosti bodovacích karet. Také skládání jednotlivých karet do obrazu je zejména při obtížných variantách hry pořádný hlavolam. Výzvou je kolikrát získat alespoň nějakou tu stužku. Na druhou stranu, pokud má člověk štěstí, není problém nasbírat hromady bodů. Náhoda je zde docela rozhodujícím prvkem. V jedné hře získáte bez problémů přes čtyřicet bodů a ostatním se vysmíváte pro jejich neschopnost, abyste v další hře s odřenýma ušima nabrali alespoň tu dvacítku.

Hodnocení plátna

Canvas je bezsporu krásně zpracovanou hrou, za což jí uděluji OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: UMĚLECKÉ DÍLO.

Také se jedná o hru, v níž téma cítíte při každém tahu. Za to si jistě Canvas zaslouží OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Canvas však také považuji za zcela originální hru, a proto přidávám ještě OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: ORIGINÁLNÍ POČIN.

Ze zákulisí

Na závěr si dovoluji připojit několik zážitků z hraní.

„Hele, hele, já mám skvělý obraz. Křehká svoboda…. Ale nejsou za ni žádné body.“

Kamarád sledoval víc obrázky, než bodovací karty. Jemu to úplně nevadilo, ale nás tím docela pobavil.

„Tuhle hru už hrát nebudu, vůbec není přemýšlivá.“

Má sedmiletá dcera ukončila rázně testování Canvasu. Nutno podotknout, že jí sestra vyfoukla kartu umění s koťátkem, což velmi ovlivnilo její úsudek.

„Tak já si teda už nic nevezmu a započítám si tenhle obraz, ach jo. Mám červenou stuhu, zelenou stuhu, dvě modré stuhy a jednu fialovou.“ „A to si ještě stěžuj ty stužkožroute!“

Zklamání hráče, který myslel, že nic nezíská, a nakonec sebral jackpot.

„Hele, tak já mám taky obraz. Prohnilá pravda. Je to hnusný, ale za spoustu stužek.“

To asi nepotřebuje komentář.

Canvas získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.