Minulý týden jsme se zaměřili v našem redakčním výběru na hry, které by redaktoři koupili svým dětem pod vánoční stromeček. Dnešní výběr je zaměřen spíše svátečním hráčům, přesněji řečeno těm, kteří by chtěli s něčím začít a netuší po které hře sáhnout jako první. Svět deskových her je věru rozmanitý a jsme bytostně přesvědčeni, že každý si může najít tu svoji oblíbenou v závislosti na žánrovém zasazení, oblíbenosti některých univerz, s kým by chtěli hru hrát, použitých herních mechanismech a mnoha dalších faktorech. Naši redaktoři se vám pokusí dát několik tipů, s kterými byste mohli začít. Mimochodem jednou z možností je omrknout naše udělené ocenění Vstupní hra.

Martin Janota

Já doporučuju už od vydání hru V pasti, za kterou stojí část týmu Planety her. Je to taková asociační chytrá párty hra. Jeden tým se snaží napovědět si dané slovo, to ovšem zná i tým druhý, který připraví pasti, což jsou slova, které se v nápovědě nesmí použít. Tyto slova ale napovídač druhého týmu nezná. Navíc se do hry přidávají kletby, které nutí například napovídat se zavřenýma očima a další vylomeniny. Ve hře tak máte pořád co dělat, protože musíte sledovat i soupeře. Je jednoduchá, vtipná, vcelku krátká a hlavně pořád baví a nejsou v ní prostoje jako v některých jiných. Moje nejoblíbenější asociační hra vůbec, moc se divím, že se o ní víc nemluví.

Matej Čaščevoj

Canvas. Je to čerstvá novinka, ve které se stanete malíři. Hráči vytváří malby spojením tří karet, které zasunou do obalu a tím vznikne vždy unikátní a zajímavé dílo, mající i svůj vlastní název. A nedoporučuji to jen kvůli tomu, že by hra byla krásná, ale také z hratelnostního hlediska, protože každá malba se po jejím vytvoření nějak oboduje a bodovací mechanismy jsou sice jednoduché, ale také dobře promyšlené a nabízející příjemnou taktickou hloubku. Canvas je krátký (cca 20 – 30 minut), líbivý a jednoduchý na pravidla. Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by tuto hru neměl rád.

Qadim Raszka

Začínajícím hráčům bych doporučil hru Patchwork, která byla i pro mě vstupní branou do deskoherní říše. Co může být zábavného na sešívání různě barevných kousků látek? Bude to bavit i chlapy? Jo, je to zábava a to i pro chlapy, stačí si s názvem hry spojit legendární tetris. V této hře je cílem dvou soupeřů ze zbytku látek, které mají podobu tetrisových dílků, vyrobit přikrývku o velikosti 9×9 polí. Na začátku hry se vytvoří společná nabídka dílků. Chce-li hráč nějaký dílek, musí za něj zaplatit knoflíky, což je místní platidlo, ale také časem, který je potřebný pro přišití dílku na přikrývku. Čas se odměřuje figurkami na herní desce, jakmile figurky dosáhnou konce, hra končí. Na tahu je vždy ten, kdo spotřeboval nejméně času a jehož figurka je tím pádem vzadu. Dílky látky mají různé tvary a různou cenu knoflíků. Cílem je pokrýt co nejlépe svou plochu 9×9 polí, protože každé vynechané pole znamená na konci hry mínus 2 vítězné body. Knoflíků mají hráči omezené množství a nakupováním dílků o ně přichází. Inkasovat knoflíky zpátky mohou pasováním, tj. přesunutím figurky na časovém odpočtu před soupeře a za každé přeskočené políčko získat knoflík. Anebo mohou strategicky kupovat dílky látky, které na sobě mají “přišité” knoflíky. Pokud hráč takový dílek umístí na svou přikrývku a při odpočítávání času na herní desce přeskočí pole s knoflíkem, dostane zpět tolik knoflíků, kolik jich má celkem na své přikrývce. Na konci hry si hráči sečtou knoflíky, které mají v ruce a odečtou od nich záporné body za “díry” v přikrývce. Jedna partie zabere asi dvacet minut. Patchworkem se mi podařilo nadchnout a herně nakazit dospěláky i děti, ty ji u nás hrají od pěti let.

Michal Roučka

Takenoko. Jedná se o opravdu krásnou hru, která není nikterak složitá a zároveň nabízí dost hráčských rozhodnutí. Navíc je i vtipná. Naštvaný zahradník honí nenažranou pandu, která mu likviduje zahrádku. Hra získala spousty ocenění a tak není pochyb, že se jedná o dobrou hru. Hezky odsýpá a tak si myslím, že nováčky určitě neodradí a možná se díky té maličké pandě do deskovek zamilují.

Renata Landgrafová

Rozhodně nedokážu doporučit jednu univerzální hru. Pokud by začínající hráč stál přede mnou, zeptala bych se ho, jaká témata ho zajímají a jak a s kým bude nejpravděpodobněji hrát. Pár takových hráčů si zkusím představit, třeba se v nich někdo najde.

Chcete rychlou abstraktní hru, kterou budete hrát především doma s partnerem nebo partnerkou? Pořiďte si hru Nova luna. Je hezká, má jednoduchá pravidla, rychle se odehraje a nutí vás přemýšlet, aniž si při ní zavaříte mozek.

Chcete od hry především silný příběh a nevadí vám mobilní aplikace? Doporučím Panství hrůzy. Je to sice velká hra, ale hraje se snadno a aplikace vás provede přípravou i následným hraním. Pokud máte rádi tajemno, temnotu, Lovecrafta a hádanky, mělo by vás Panství hrůzy bavit.

Zajímají vás boje a války? Zkuste pro začátek hru Odhodlaní: Normandie nebo Blitzkrieg! Obě mají povedené mechanismy, nejsou zbytečně složité a umožní vám zjistit, jestli je válčení na stole vaším šálkem kávy.   

Baví vás fantasy, nebojíte se nad hrami přemýšlet a chcete skutečně vyzkoušet, co moderní deskové hry dovedou? Zkuste Gloomhaven: Lví chřtán. Není to úplně jednoduchá hra, ale má skvělý tutoriál, který vás do hry uvede krůček po krůčku.

Vlasta Čuprová

První hra, kterou mi myšlenky vyhledaly při zadání výběru pro začátečníky, byl jednoznačně Project L. Je to hra jednoduchá, velmi pěkná a zvládne ji vážně každý. Další, avšak už tématicky z jiného soudku, byl Fallout Shelter desková hra, která je taky pravidly velmi přístupná a hratelně zajímavá. A pokud jste sice začátečníci, ale i přesto chcete něco obsáhlejšího, tak bych klidně doporučila hru Na křídlech. I když už je to přece jen složitější záležitost, tak její výuková část s názvem Střemhlavý start, rychle a jednoduše vysvětlí k čemu jsou jaké kroky dobré a během chvíle se ji naučíte. No a pak už nebudete chtít nic jiného než sbírat vajíčka, sledovat rozpětí křídel apod.

Pavel Axman

Když k nám domů přijde na hry deskoherní nováček, automaticky šaháme po Cestě kolem světa za 80 dní. Je to jednoduchá hra s poutavým tématem, které každý zná. Jde o to se pomocí cestovních karet přesunout z Londýna přes celý svět zpátky do Londýna. K cestování můžete použít vlak či loď, přičemž každému dopravnímu prostředku trvá cesta mezi městy jinak dlouho. Pěkné je, že nezvítězí hráč, který bude v Londýně jako první, ale ten, který to zvládne s utracením nejméně času za dopravu.

Pokud bych však měl vybrat mezi dnes dostupnými hrami, sáhl bych asi po Naší osadě od BoardBros. Je to vyloženě nováčkovská hra s umisťováním dělníků na hrací plán, sběru surovin okolo umístěného dělníka a budování a staveb na plánu. Hra je jednoduchá, ale hráč při jejím hraní musí své tahy promýšlet a kombinovat. Je zde i malé škození právě při blokování pro soupeře výhodných míst umístěním vlastního dělníka.

No a pokud by nováček měl rád hry příběhové, v nichž postupuje celá skupina proti hře, šáhl bych jednoznačně po Gloomhaven: Lví chřtán od Albi. Nádhernou kampaň s vylepšováním své postavy a společném bojování proti nástrahám hry. Je zde totiž pěkně zpracovaný výukový tutoriál, který nové hráče postupně a pomalu během odehrání pěti prvních scénářů kampaně seznámí srozumitelně se všemi pravidly hry.

Někdo však má rád abstraktní hry. Tady mě napadá pěkná hra od REXher – Městečka na dlani, kde si každý hráč buduje na své desce malé městečko z nejrůznějších staveb pomocí surovin, jež hráči získávají společně. Jde o docela zapeklitý hlavolam, jak do malého prostoru umístit co nejvýhodněji jednotlivé budovy tak, aby přinesly co nejvíce bodů.

No a zapomenout bych neměl ani na hry pro větší skupiny. Tady mě v poslední době nejvíce nadchla hra Život na dlani od TLAMAGames. Je to hra dixitovského typu, ve které mezi sebou soupeří až čtyři dvojice hráčů. Jeden hráč tomu druhému vždy představuje kartu, na níž je vyobrazen nějaký zážitek. Vtip je v tom, že hádající hráč se nedívá a napovídající hráč předvádí zážitek pomocí sady předmětů na jeho dlani. K uhodnutí se tedy používá pouze hmatový vjem. A ani ostatní skupiny při představování nezahálejí. Bedlivě pozorují, co hráč na ruce vykouzlil a následně se ze své ruky snaží vybrat podobnou kartu, aby hadačovi ztížili výběr. Věřte, je to moc pěkná zábava.

Timo Hoeke

Z mého pohledu jedině Carcassonne. To je hra, která mě do světa deskovek uvedla a dodnes na ni nemůžu říct jediné špatné slovo. Alternativou budiž Jízdenky, prosím! (Ticket to Ride). Obě hry představují ideální vstupní portál do světa, z něhož už nebudete chtít odejít. Od těchto titulů vede potom cesta k náročnějším titulům, jejichž výběr bude už pouze na vašich preferencích a apetitu.

Petr Saturnin

Musím podotknout, že nerad dávám nějaké tipy a už vůbec ne obecně, když neznám preference a vkus cílové osoby (stejně jako bych doporučoval knihu, film či pokrm). Co je skvělé pro jednoho, může představovat zklamání pro druhého. Začínajícím hráčům bych tedy poradil, aby se pro tipy obrátili na zkušenější hráče a/nebo prodejce v herních speciálkách, pobavili se společně o tématech, která je zajímají, a podle toho se dále rozhodovali.

Michal Dorazil

Stojíte v obchodě (eshopu) před nabídkou her a přemýšlíte po které sáhnout, abyste si ji užili a nebyla na váš příliš těžká? Jestli chcete prožít hezký příběh s celou rodinou, zkuste hledat Plyšovou hlídku. Jde o moderní deskovou hru v níž se stanete plyšáky chránící malou holčičku před různými zlořády. Ústřední dominantou je kniha, v niž jedna strana vždy tvoří herní plán a druhá strana popisuje, co máte dělat a vypráví příběh.

Pokud spíše toužíte něco tvořit a zažít honbu za největším množstvím bodů, omrkněte titul Na louce, v němž se vžijete do role pozorovatelů při toulkách přírodou, abyste zaznamenali veškeré vaše pozorování pomocí tvoření nejhodnotnějších sad karet, které na sebe logicky navazují. Krom jednoduchých pravidel jsou všechny karty překrásně graficky ztvárněny.