Mrtví se bojí jen toho, že se na ně zapomene.

• 

• 

• 

Prolog

Na začátku července jsem se vypravil jako skautský vedoucí na tábor. Při přípravě programu mě napadlo využít své deskoherní kontakty a rozšířit táborové aktivity při špatném počasí o některé novinky ze světa deskových her. Děti v oddíle totiž moderní deskové hry příliš nehrají, a tak mi mohly posloužit jako skvělý testovací kolektiv pro mé recenze. Dostal jsem k tomuto účelu k dispozici hry Hamouni, Život na dlani, Spoj 5, Mazaný lišák a Fiesta de los Muertos.

S hrůzou vyslechnutý noční rozhovor.

„Ahoj, tak jak se daří, starý brachu?“

„Ale jo, jde to, jen už jsem takový oleželý, potřeboval bych se protáhnout.“

„No to asi my všichni, ještěže máme pozítří tu párty.“

„To jo, to bude super návštěvní den.“

„Říkáš to nějak sklesle, copak vaši nepřijedou?“

„Ani nevím, moc často sem přes rok nechodí, tak snad nezapomenou.“

„Ale loni tu byli skoro celou noc, ne? Doteď si pamatuju na ty úžasné dobroty, co přinesli.“

„To bylo fajn. Sladoučké Calaveritas, Pan de Muerto, úplně se mi sbíhají sliny. Jedlo se a zpívalo, nádhera.“

„A ta výzdoba, co? Nevyhrál jsi soutěž o nejlepší výzdobu?“

„Jasně, všude vystříhané květiny, zapálené svíce, ovoce a ozdobné předměty. A ta fotka, co vybrali! Úplně jsem zapomněl, že jsem takto někdy vypadal.“

„Jasně, byli jsme štramáci. Naši mají zase vždycky parádní kostýmy, které mě pobaví.“

„No tak hlavně, aby letos zase všichni přišli na pokec a nezapomněli na nás.“

Informační letáček

Fiesta de los Muertos – svátek mrtvých, je jednou z nejzajímavějších folklórních událostí na světě. Slaví se v Mexiku na přelomu října a listopadu, a dokonce je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Mexičané věří, že jednou do roka se mrtví vracejí na zem popovídat si se svými příbuznými, a tak jim chystají velkolepou oslavu.

Tento svátek inspiroval Antonina Boccaru k vytvoření stejnojmenné kooperativní párty hry se slovy. Na ilustracích se podíleli výtvarníci Margo Renard a Michel Verdu (Gobbit). Hru vzalo pod svá křídla vydavatelství OldChap Editions a její českou verzi nám připravilo vydavatelství Pygmalino.

Oslavu svátku zesnulých může společně uspořádat čtyři až osm lidí starších dvanácti let a jedna taková sláva zabere asi patnáct minut.

Fiesta de los Muertos se může pyšnit také dvěma nominacemi v prestižních deskoherních cenách: 2020 Tric Trac a 2020 As d´Or – Jeu de l´Auée.

Prohlídka na místě

Na rozbalení hry se opět vrhli táborníci. Přišla však na řadu později než ostatní, takže byla již poměrně zkušeně rozbalena a prozkoumána. Nalezli jsme osm krásných otevíracích lebek, na něž lze psát přiloženými popisovacími fixami, přičemž každá fixa má i vlastní mazátko, dále osm popisovacích tabulek odpovědí, sto dvacet karet postav a deset prázdných karet pro vymyšlení postav vlastních, osm karet čísel, dvanáct karet omezení a šestnáct kartonových žetonů kostí.

Intermezzo:

Teda musím říct, že se mi hra svým zpracováním líbí. Nejlepším prvkem jsou kartonové otevírací lebky s povrchovou úpravou na popisování fixami. Jsou opravdu moc pěkně sladěné s tématem hry, a přitom jsou funkční. Lebky i destičky odpovědí jsou díky použitému materiálu velice pevné a jen tak se neohnou. Líbí se mi také rubová strana karet a destiček odpovědí a vlastně i víko krabice, kde je kromě názvu hry a obrázku s lebkami spousta drobně vykreslených předmětů představujících nápovědní slova. Fixy píšou, mazátka mažou, co více si přát.

Výzdoba hrobů před akcí

Připravit Fiestu de los Muertos není určitě žádný med. Tedy tu skutečnou oslavu. Naopak hru máte připravenou coby dup. Každý hráč si vezme jednu lebku, tabulku odpovědí a fixu. Poté se zamíchají karty postav a položí se na stůl lícem dolů. Dále se připraví karty čísel podle počtu hráčů. Ty budou potřeba až později. Žetony pamětních kostí se připraví někam na hromádku, ale do společné zásoby si z nich můžete rovnou nějaké vzít, a to podle počtu hráčů – jednu kost v pěti, až čtyři v osmi hráčích. A to je vše. Můžeme se vrhnout na hraní.

Slavnost začíná

Nejprve si každý hráč skrytě lízne jednu kartu postavy, přečte si její jméno a položí kartu lícem dolů před sebe. Pak vezme lebku, otevře ji a tajně vepíše jméno postavy. Od této chvíle až do konce hry nesmí být lebka otevřena. V dalším kroku pak všichni hráči naráz napíšou mezi zuby svojí lebky tajně jedno slovo, o kterém si myslí, že souvisí s jejich postavou a bude dobrou nápovědou pro ostatní. Pak vybarví jeden ze čtyř zubů a předají lebku skrytě hráči po své levici. Každý si pak z nově získané lebky tajně přečte nápovědu, tedy napsané slovo mezi zuby, smaže ho a nahradí slovem novým, které ho po přečtení nápovědy napadlo. Poté hráč začerní druhý zub a opět předá lebku hráči po levici. Tento postup se zopakuje celkem čtyřikrát. Po začernění čtvrtého zubu položí hráči zavřené lebky lícem dolů doprostřed stolu a začne veliké hádání.

Nejprve se na stůl vyloží řada čísel, lebky se zamíchají a pod každé číslo se položí jedna lebka. Lebky jsou stále zavřené, ale poslední zapsané slovo je nyní vidět. Jeden hráč pak od ostatních vybere karty postav, doplní je z dobíracího balíčku tak, aby měl celkem osm karet, vše zamíchá a vyloží je do řady pod lebky.

Tak a nyní každý hráč tajně přiřazuje k jednotlivým lebkám některou z postav. Vše si zapisuje na tabulku odpovědí. Až tak všichni učiní, začíná fáze uklidňování zesnulých.

Lebky se jedna po druhé otevřou a jméno ukryté uvnitř se porovná s odpověďmi hráčů. Za každou správnou odpověď se zaškrtne jedno políčko v lebce, a to od čísla určujícího počet hráčů směrem doprava. Pokud jsou všechna bílá políčka zaškrtnutá, žijící na zesnulou postavu nezapomněli a mrtvý našel klid. V tomto případě se lebka zavře. Jestliže je však správných odpovědí málo a některá bílá pole zůstala nezaškrtnutá, lebka zůstane otevřená. Pokud u některé z lebek byli úspěšní všichni hráči a podařilo se tak zaškrtnout i vzdálenější žluté pole na lebce, hráči společně získají jednu pamětní kost. Po zkontrolování všech lebek mohou hráči využít pamětní kost k zaškrtnutí chybějícího políčka na libovolných lebkách zesnulých, kteří ještě nenašli klid. A pokud se hráčům povedlo uklidnit všechny zesnulé, vítězí.

Fiesta de los Muertos má ještě několik variant pravidel.

Při hře s mladšími hráči je doporučené využívat pouze karty postav označené hvězdičkou, protože jde o známější osobnosti nebo postavy z filmů a pohádek.

Pokud si naopak chcete obtížnost hry zvýšit, lze využít karet omezení, které jsou trojího druhu. Omezení tématem, zapsat musíte třeba slovo označující věc, či místo, nebo třeba přírodninu. Nebo omezení tvarem slova, například slovo bez P, slovo na tři slabiky či slovo o maximální délce šest písmenek. Anebo slovo, které začíná předepsaným písmenem.

Ve hře je také deset karet postav nevyplněných, do kterých si hráči mohou dopsat libovolné postavy.

Intermezzo II:

My jsme zatím zvýšení obtížnosti nepoužívali. Hra se nám zdála těžká i tak dost. Je totiž opravdu potřeba při hraní důsledně promýšlet, co na lebku napsat za slovíčko. Zejména to první je důležité. Co se mi na Fiesta de los Muertos hodně líbí, je právě ta neuvěřitelná proměna počáteční myšlenky po čtyřech herních kotrmelcích. Kolikrát se mi stalo, že jsem mezi nápovědami na lebkách vůbec nebyl schopen rozpoznat ani tu svou postavu. A někdy naopak byla nápověda tak jasná, že první a třetí hráč použili stejné slovo, a to samé dokázali druhý a čtvrtý hráč.

Pro zdárné uhodnutí postavy je také moc důležité zapamatovat si i slova, které z lebky v průběhu hry setřete, či je tam napíšete. Opravdu to velice pomáhá.

Hodně srandy jsme si užili právě ve chvíli, kdy jsme odhalovali jména na lebkách a vysvětlovali své myšlenkové pochody – nejednou absolutně nepochopené a převrácené naruby.

Taky je třeba napsat, že ač z počátku Fiestu de los Muertos nikdo moc hrát nechtěl, když už jsme se do toho pustili, pravidelně jsme odehrávali tři až čtyři hry po sobě. Nejprve jsme zkoušeli karty s hvězdičkami, ale když se nám začaly opakovat, přiřadili jsme odvážně i ty ostatní a musím se přiznat, že to bylo zajímavější, i když občas někdo nevěděl, kdo ta postava vlastně je. Aspoň jsme se i něco nového dozvěděli.

Ráno po Fiestě

Fiesta de los Muertos podle mě přesně splňuje očekávání. Jako u správné párty hry je u ní zábava. Je kooperativní, protože se každý hráč snaží napovědět ostatním co nejlépe. Jako jiné dedukční hry je napínavá a přiměřeně složitá. A protože jde o hru se skutečnými postavami, naučili jsme se každý i něco nového.

Za tyto herní vlastnosti uděluji Fiestě de los Muertos OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SRANDY KOPEC, VSTUPNÍ HRA A VZDĚLÁVACÍ CHARAKTER.

Z tajných deníčků

Na závěr připojuji hodnocení svých spoluhráčů.

„Hra se mi líbila, zavzpomínala jsem na filmy a jiné postavy, dozvíš se něco nového a je to vtipné.“

„Zábavná hra s jednoduchými pravidly, hezky to vypadá a je zajímavé sledovat myšlenkové pochody.“

„Hra je to vtipná, bavila mě, ale lepší je bez hvězdiček.“

„Dobrá hra, myslím si, že i pro rodinu.“

Za vyzkoušení hry a následné připomínkování chci poděkovat Alex, Rádi, Janě, Hynkovi, Jonymu a Přemkovi.

Fiesta de los Muertos získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Pygmalino.

Hru můžete zakoupit přímo zde.