Mámo, táto mobil sem, ať si dobře zahrajeme!

Po dopoledním lyžování na svahu se znavená rodinka vrátila do svých pokojů v hotelu. Děti zmizely ve svém pokoji, a tak otec mohl blaženě zaplout do postele a sledovat televizi. Maminka pak zapnula svůj notebook, a i přes to, že je na dovolené, začala pracovat. Po chvíli se však rozletěly dveře do pokoje a dovnitř vběhly rozesmáté děti. „Mami, tati, zahrajeme si nějakou hru!“ křičely a vrhly se za rodiči do postele. Tatínkovi zajiskřily oči. Teď přišla jeho chvíle. Čas na překvapení, které pro rodinu tajil již několik dní. Usmál se, pohlédl na obě ratolesti a pravil: „To bychom mohli. A já mám pro vás úplně novou deskovou hru. Je to o kouzelnických dětech.“ Tatínek zpoza postele vytáhl krásnou barevnou krabici a dítka zajásala. Obal byl stržen, víko krabice letělo dolů a herní prvky byly podrobeny pečlivému drobnohledu dětí. „Tati, tady je něco o telefonu,“ pravily děti. To už ovšem tatínek s úsměvem zapínal aplikaci a při tom povídal: „Ani si nemusíme číst pravidla, je tam nějaký kratší příběh, kde nás hra vše naučí. Tak jedeme.“ I vrhli se tedy všichni do hraní. Skenovali karty, prohlíželi si místa ve hře pomocí telefonu, komunikovali s postavami. Po krátké chvíli se děti chopily iniciativy a rodičové zjistili, že vlastně nemají co dělat. Maminka tedy po chvíli opět nenápadně otevřela svůj notebook a tiše se věnovala práci a tatínek? Ten blaženě usnul. „Hotovo, vyhráli jsme!“ ozval se radostný výkřik, až s sebou rodiče trhli leknutím. „Tak to je skvělé,“ pravil rozespale táta, „co kdybyste si hru vzali do svého pokojíku a zkusili další kapitolu?“ Děti zajásaly a v mžiku zmizely za dveřmi.

Ve svém pokojíku pak připravily herní desku a zapnuly nový příběh v aplikaci. „Kouzelník Merlin na vás čeká ve své věži,“ objevilo se na displeji telefonu.

5,4,3,2,1, …

Na obrazovce se zjevil Merlinův pokoj. Děti poučené z úvodního příběhu se naklonily nad obrazovku a začaly mobil natáčet, aby si celý pokojík prohlédly. V tom se však pokoj začal zvětšovat, byl větší a větší a než se nebohé děti nadály, byly vtaženy do obrazovky telefonu a spadly na kamennou podlahu Merlinovy věže. „Myslím, že takhle naživo to bude lepší,“ ozval se nad nimi pobavený hlas. Děti vzhlédly a spatřily Merlina přímo nad sebou. „Co se stalo? Jak jsme se sem dostali?“ Ptaly se vyděšené děti. „No přece kouzlem. Chtěly jste zažít dobrodružství, tak tady je. Nyní se stanete mými učni a když budete šikovní, po dokončení studia se stanete opravdovými kouzelníky.“ „Ty jo, to je super,“ zvolaly nadšeně děti, „A co tedy máme dělat?“ „V prvé řadě je třeba nalézt ztraceného prince. Měl těsně před svatbou, ale najednou ….

Popis

V roce 2018 se v deskoherním světě objevila hra Kroniky zločinu. Tato hra zajímavě spojovala prvky deskové hry s mobilní aplikací. Hráči zde měli vyšetřit zločin. Prohlíželi místo činu v aplikaci, hledali stopy, promlouvali se svědky. Po třech letech si možná ve vydavatelství Lucky Duck Games řekli, že bylo už dost vražd a pověřili autora Davida Cicurela, aby vytvořil hru stejně zajímavou, ale s jiným motivem. David tak vytvořil novou hru z prostředí fantasy a pohádek. Vymyslel dětskou variantu Kronik zločinu, kdy se hráči stávají kouzelnickými učni a plněním záhadných úkolů získají čtyři měsíční kameny, které jim umožní vykonat závěrečnou kouzelnickou zkoušku.

Hra dostala jméno Kronika dobrodružství: Cesta za Měsíčními kameny a stejně jako Kroniky zločinu ji do českých luhů a hájů lokalizovalo vydavatelství Mindok.

Nádherné grafické ilustrace mají na svědomí Mateusz Komada, Maryna Nesterova, Chanon Torncharoensri. Grafiku a prostředí aplikace pak vytvořila Katarzyna Kosobucka.

Na cestu za Měsíčními kameny se spolu s průvodcem, měsíčním kocourem Nillsem, může vydat jeden až čtyři kouzelničtí učňové, kteří dosáhli alespoň sedmi let věku. Jedna zkouška jim zabere půl až tři čtvrtě hodiny. Pokud malí učni hrají samostatně bez svých rodičů a důkladně prohlížejí všechna místa aspoň dvakrát, protože prostě ségra to taky musí vidět sama, hra se natáhne klidně i na hodinku.

Kronika dobrodružství: Cesta za Měsíčními kameny je bezpochyby dětskou kooperativní fantasy hrou využívající vyprávění příběhu pomocí mechanismu Scan&Play. Každá karta postavy či předmětu a také každé místo na herním plánu má svůj jedinečný QR kód, který po naskenování spustí v aplikaci kousek příběhu. V mobilní aplikaci se také objeví virtuální místnost, kterou kouzelničtí učni prozkoumávají natáčením mobilního telefonu.

Intermezzo I:

„Desková hra a mobilní aplikace? A navíc pro děti? Není to zbytečné cpát dětem mobil při hře?“ Takové a další otázky se mi honily hlavou, když mi od MindOKu přišla domů tato hra. Měl jsem pochybnosti, zda se ještě jedná o deskovou hru, zda se Cesta za Měsíčními kameny nepromění spíše na hru počítačovou.

• 

• 

• 

Prohlídka

Hru jsem opravdu, jak popisoval úvodní příběh, dal dětem při pobytu na horách. A musím říct, že při spatření ilustrace fialové kočky vezoucí na hřbetě dvě děti na víku krabice holky zajásaly a velmi rychle se krabice zmocnily. Nezbývalo mi než se jmenovat do role pasivního pozorovatele jejich unboxingového řádění. V krabici pod pravidly holky objevily veliký oboustranný herní plán a pod ním dva balíčky karet. Malé karty předmětů a velké postav. To je vše, tedy pokud nepočítám plastovou vložku do krabice se dvěma většími místy na zásobu karet a čtyřmi mělkými na čtyři karty měsíčních kamenů, které hráči postupně získají.

Intermezzo II:

Přiznám se vám, že jsem byl obsahem malinko zklamaný, dva balíčky karet a herní deska v relativně velké krabici na mě působily dojmem, že jsem byl ošizen. Neuvědomil jsem si totiž, jakou porci hry obsahuje právě ona mobilní aplikace, kterou je třeba si stáhnout do telefonu. Co se týče komponent na stůl, vypadají krásně. Herní plán je veliký a bohatě ilustrovaný. Na jedné straně je letní království, druhá strana pak skrývá království zimy. Karty postav mají nádherné ilustrace, které jsou opravdu originální a velice mě při prohlížení pobavily. Narazil jsem na úžasného obra, dědouška Merlina, draka s brýlemi, vykuleného krále, nebo třeba na poněkud korpulentní vílu. Zatímco karty postav mají světlé pozadí, pro karty předmětů zvolili ilustrátoři pozadí černé. A není to vůbec špatná volba, předměty vystupující z tmavého pozadí, navíc s modrým oparem kolem, mají punc určité tajemnosti. A je úplně jedno, že jde třeba o obyčejné hrábě, žebřík, prkna, nebo houbu, borůvky, rybu či korunu, létací koště a kouzelnou hůlku. Co se týče aplikace, je snadno pochopitelná, jednoduchá na ovládání, a hlavně jsou všechna místa nádherně propracovaná. Je radost si prostředí prohlížet.

Přiznám se, že největším problémem hry bylo najít onu aplikaci. Nejsem příliš kovaný ve stahování aplikací a jejich instalaci, a proto bylo vyhledání pro mě docela oříšek. Po napsání „cesta za měsíčními kameny aplikace“ do vyhledávače, se mi objevilo spoustu odkazů na koupi hry, ale aplikace nikde. To samé se opakovalo po napsání celého názvu hry. Apka se totiž jmenuje pouze Kronika dobrodružství. A proto se ptám, nemohl být na některé stránce pravidel QR kód s odkazem na aplikaci? Jistě by to bylo elegantní a pohodlné řešení pro snadné hraní.

Příprava

Připravit Kroniku dobrodružství: Cestu za Měsíčními kameny na stůl je rychlé a snadné, děti to zvládnou úplně sami. Nejprve je potřeba zapnout si aplikaci a zvolit scénář, který chci hrát. Aplikace mi pak sama prozradí, kterou stranou vzhůru mám položit herní plán na stůl. K plánu pak již stačí jen přidat oba balíčky karet a jde se hned hrát. V aplikaci jsme si následně přečetli krátký úvodní text a hnedle jsme byly přepnuti do úvodního virtuálního prostředí. Tím ale už vlastně začala hra samotná.

Pravidla

Co se týká pravidel, k hraní jsme je vlastně ani nepotřebovali. Holky si prostě zahrály úvodní příběh, který jim hru představil a uvedl je do příběhu kampaně. Já si však samozřejmě v rámci své závislosti na deskových hrách pravidla pročetl. Proto vám můžu říct, že jsou krátká, srozumitelně a jednoduše napsaná a krásně využívají ikonografii, příklady, poznámky a grafiku.

V Kronice dobrodružství: Cestě za měsíčními kameny jsou hráči pasováni do role čarodějných učňů samotného kouzelníka Merlina. Ten slouží dvěma říším. Letnímu království a Zimnímu císařství. A protože ho již zmáhá stáří, rozhodl se vychovat si své následovníky. Učňové mají za úkol vyřešit čtyři příběhy a pokud uspějí, získají jeden z měsíčních kamenů. Jakmile se učňům povede nashromáždit všechny čtyři kameny, mohou vyjít vstříc závěrečné zkoušce a dokončit tak kouzelnické vzdělání.

• 

• 

Play

Jak tedy vypadá samotné hraní?

Inu, hráči si v aplikaci zvolí jeden ze šesti příběhů. Přečtou si kraťoučký úvodní příběh a aplikace je hned přesune do úvodní lokace a spustí jim 3D prostředí. Zde si učni pohybem telefonu a otáčením, či pohybem prstů (to ale není taková zábava) vše pozorně prohlédnou a většinou objeví jednu až dvě postavy a jeden až dva předměty. Ty si pak najdou v balíčku karet a vyloží je k symbolu lokace na herní plán.

Nyní mohou pomocí QR kódů na kartách s postavami komunikovat. Kombinací QR kódů se můžou postavy zeptat na jinou postavu, či na předmět. Občas se stane, že učni dostanou informaci, či úkol nalézt nějaký předmět, či postavu. Ty si také najdou v balíčku a vyloží je na herní plán do míst na nepřiřazené karty. I na tyto postavy a předměty se pak lze navštívených postav ptát naskenováním jejich QR kódů.

Cestování po herním plánu je opět pomocí QR kódů u jednotlivých lokací. Hráči prostě naskenují kód místa, kam chtějí jít a aplikace je tam přesune. Ovšem pouze v případě, že existuje přímá cesta. Jak se učni prokousávají hrou, mění se i lokace. Některé postavy mizí, či se přemisťují, někde se objeví nové předměty. Je tedy dobré projít místa vícekrát.

Jakmile učni přijdou na způsob, jak dokončit úkol a učiní tak, zvítězí a hra je u konce.

Intermezzo III:

Kroniku dobrodružství: Cestu za Měsíčními kameny jsme začali hrát celá rodina. Již při první hře však bylo jasné, že nás naše holky ke hře prakticky nepustí. Ve čtení příběhu v aplikaci se střídaly po dvou obrazech. Prohlídku 3D lokací pouštěly pokaždé dvakrát, ani ne tak proto, že by si něčeho nevšimly, ale proto, že to prostě chtěly vidět obě. Mohu tedy říci, že ideální počet pro hraní je jeden až dva hráči. Ve větším počtu již prostě není co dělat. Holky tedy zbytek kampaně odehrály sami a velice jim to šlo.

Šlo jim to samozřejmě proto, že se jedná o dětskou hru. Chová se totiž k hráčům jako malé hebké koťátko. Měsíční kocour Nills se pro jistotu zeptá, zda děti viděly při prohlídce lokace předměty a postavy, a pokud ne, umožní jim opakování prohlídky. Celý příběh je prošpikován nápovědami, co mají děti udělat a co za to získají. Já si jich všiml při čtení prakticky hned, ale je pravda, že holky hrající samostatně, musely přemýšlet a nějakou dobu jim občas trvalo, než přišly na správné řešení. Uchýlit se k vyzrazení dalšího postupu, který hra také nabízí, se však nemusely ani jednou.

Pohovor

Jelikož jsem si hru příliš neužil a hraní jsem spíše pozoroval, položil jsem se svým dvěma dcerkám, které hru již stihly dvakrát dohrát (podruhé s kamarádkou), několik otázek.

Jak bys hru představila kamarádkám?

Verča (10): Je to hra s QR kódy, která má šest napínavých dílů. Musíme při hře přemýšlet a snažíme se stát kouzelníky a získat všechny čtyři kameny, které potřebujeme na závěr. V telefonu hraje hudba, která dokresluje atmosféru.

Káťa (8): Kreativní hra, ve které se staneme kouzelníky. Rozhlížíš se tam po okolí a skenuješ kódy.

Co se ti na hře nejvíce líbilo?

Verča (10): Pestré obrázky, povídání s postavami a hudba, která to doprovázela. Taky se mi líbil oboustranný plán.

Káťa (8): Nejvíc se mi líbily postavičky a rozhlížení po kraji.

Měla bys ve hře raději telefon s aplikací nebo knížku s obrázky na čtení?

Verča (10): Asi bych zvolila telefon, skenování mě bavilo. V knize by nehrála hudba, která dělala atmosféru, ale asi by to bylo míň dlouhé a náročné.

Káťa (8): Telefon s QR kódama.

Která postava a předmět se ti ve hře nejvíc líbily?

Verča (10): Nejoblíbenější postavy byly obr a císařovna a předmět malá sovička.

Káťa (8): Obřátko a tlustá víla a sůvátko.

Naučila jsi se hrát hru podle výukového příběhu, nebo jsi se musela dívat do pravidel??

Verča (10): Pochopila jsem to z prvního příběhu, ale jsem ráda, že to se mnou hrála Káťa, protože mi to ještě dovysvětlila.

Káťa (8): Z příběhu.

Byla hra těžká nebo lehká?

Verča (10): Ze začátku to bylo velice lehké, ale v poslední hře to bylo nejtěžší. Bylo tam moc věcí naráz a museli jsme se rozhodovat podle toho, co bylo nejdůležitější.

Káťa (8): Přišli jsme na to, bylo to docela lehké, ale líbilo se mi to.

Když jste hráli ve třech či čtyřech, nenudily jste se?

Verča (10): Trochu ano, protože jsme se museli střídat a skoro pořád četla Káťa, jinak ale super.

Káťa (8): Ani to nebylo tak hrozné, ale lepší je to v málo lidech.

Chtěla bys pokračování??

Verča (10): Ano, bylo to zábavné a jestli bude pokračování, těším se na něj.

Káťa (8): Ano.

Prohlášení

Naše ocenění se úplně nehodí k tomu, aby vystihlo, co je na Kronice dobrodružství: Cestě za Měsíčními kameny skvělé. Proto se tentokrát uchýlím k udělení ocenění maličko upravených.

Kronika dobrodružství: Cesta za Měsíčními kameny je krásnou dětskou hrou typu Scan&Play. Děti neuvěřitelně baví řešení úkolů, které před ně hra staví, mají radost, když se posunou příběhem dále a také si užívají hraní s 3D prostředím v aplikaci. Proto jsem se hře rozhodl udělit osobní ocenění: BEZVA DĚTSKÁ HRA.

Jak jsem tak poslouchal příběhy jednotlivých částí hry, přišly mi zábavné, nápadité a krásně dětsky pohádkové. Narazil jsem také na řešení úkolů, která mě vyloženě pobavila. I z toho důvodu jsem se rozhodl udělit Kronice dobrodružství: Cestě za Měsíčními kameny osobní ocenění KRÁSNÝ PŘÍBĚH.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK. 

Hru můžete zakoupit přímo zde.