Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Gloomhaven – Lví chřtán

Hra na hrdiny, ke které nepotřebujete žádného protivníka. Hra se vás pokusí zabít sama.

Úvodní příběh recenze vychází z příběhu hry a vyzrazuje dějovou linku. Pokud vám tedy vadí i jen tušit část příběhu dopředu, přeskočte prosím básničku.

Do zmrzlého severského městečka Frosthaven dorazili bardi z jihu. Pro místní lid je to vždy veliká událost, neboť je to jejich jediné spojení se světem. Všichni se vždy sejdou u velikého ohně a nadšeně poslouchají jejich písně o hrdinských činech. I dnes před publikum vystupuje umělec za umělcem a vyzpěvují jim všelijaké zkazky. Většinu z nich lidé znají, jedna je však velice zaujme. Nikdo o ní ještě neslyšel. Je o jedné z Gloomhavenských žoldnéřských skupin. Mladý bard předstoupil před publikum a jasným hlasem zpívá:

Každý rek jde jistě rád,
po bitvě do krčmy se hřát.
Odpočinek toužený nepřichází však,
když u cesty pohyb zří jejich zrak.
Přes cestu leží zátaras,
tak druhu v boji, zbraň svou tas!
I přepočítali se bandité,
vida jejich měšce nadité.
Před nimi Lví chřtán stojí,
neohroženě a v plné zbroji!
Co stalo se dál, ví každý z vás.
Chřtán poslal je na věčný čas.

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

V doupěti bandy krysáků,
pod zlatem, na dně ruksaku,
naleznou naši osvalení reci
pergamen, na něm divné věci.
Skoro jak by nějaký nekrofil,
v městě našem se ukryl.
Bo za každičkou mrtvolu,
prý vysází zlatky do stolu.

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Co se to v našem městě děje?
Kdo strach zde mezi lidmi seje?
Po stopě Lví chřtán čenichá,
v tom tóny, rytmy, znějí do ticha.
Kdo ze sklepa tak divně hude?
Hle fanatika v kutně rudé!
Rituálně se zde vrtí,
země puká, kol pach smrti.

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Do hlubin temných Chřtán zrak stáčí,
vstříc chaosu směle kráčí.
Kde shluk vláken krvavých,
roste v kruhu věrných svých.
Hrůzná hlíza tepe hněvem,
fanatik padá každý jeden.
Nakonec ten vak rosola,
Lví chřtán šťastně udolá!

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Kus krvavého nádoru,
vynesli reci nahoru.
Kam však odnést nechutnost?
Učencům! Ti vědí dost.
Když vědci začli s pokusy,
rozprskli se na kusy.
A zbylo zase na Lví chřtán,
by novotvar byl rozsekán!

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Výzkum přec však platný byl,
neb při něm vědec objevil,
že existují ještě dvě,
příšernosti krvavé!
Kam dřív směřovat své kroky?
Zlodějská čtvrť? Či staré doky?
Když nádor v doku zničen byl,
mocný třesk vzduch rozvlnil!

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Lví chřtán na nic nečekal
a přesunul se přes kanál.
A zde v změti prken, traverz,
vylíhnul se hrůzný nález!
To nejhorší, co zřeli dnes,
Strašlivý krvavý děs!
Lví chřtán to stálo mnoho sil,
než děsivý děs porazil.

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Po všech těch hrůzách nastal čas,
by Lví chřtán pobavil se zas.
I šli na trénink maličký,
do staříkovy uličky.
Zde pasti, miny, černý sliz,
všechno znič a rychle zmiz!
A ukázalo se na konec,
že i zde je hrůzná věc.
Příběhová linka trvá,
nepřítel temný zase zdrhá.

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Chřtáne, teď jde o hodně!
Zapalte tedy pochodně
a vstupte do stok smradlavých,
kalů, krys, zmijí plných.
Navíc strhává je mocný proud,
když se snaží uniknout,
do suchého tunelu,
kde je doupě zlodějů.

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Tunelem jde Chřtán lví dál a dál,
sekaje sliz, rosol, černokal.
Zlo však čeká v dáli. Tam!
Chřtán, co čeká na Lví chřtán.
Zloduch lektvar objevil
a vodu městu otrávil.
Chvilka pouhá zbývá jen,
než obyvatel bude zatracen.

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Reci naši berou jed
hnaje se k učencům hned.
Snad podaří se v tom všem zmatku,
rychle nalézt protilátku!
Peklo však čeká na Lví chřtán,
test na krysách bude vykonán
a jistě jim bude ke zlosti,
zabít mraky krysích zrůdností!

Boj to byl krátký,
avšak ouha!
Tím chřtánu začla válka dlouhá!
Osude, jak jsi někdy vratký!

Však blížíme se k závěru,
narazí na toho mizeru,
co ve všem tom zlu prsty má
a stále se jen posmívá.
Ač krví jiných posílen,
je nakonec poražen.
A nezbývá již více nám,
než zvolat hurá! Lví chřtán!

Boj to byl vratký,
štěstěna pouhá,
zajistila, že končí válka dlouhá.
Osude, jak jsi někdy sladký!

krabice hry

Hospodské klepy a povídačky

Gloomhaven – Lví chřtán. Konečně držím v ruce nové příběhy přístavního města Gloomhaven. Krabice je mnohem menší než původní Gloomhaven, ale to je správně. Tato hra je totiž úvodem do světa Gloomhavenu a měla by být přístupnější variantou pro širší okruh hráčů. Ač tematicky vychází z velkého Gloomhavenu, nejedná se o rozšíření, ale o samostatnou plně hratelnou hru.

Stejně jako veliký Gloomhaven, i příběh Lvího chřtánu je z pera Isaaca Childrese, jež je otcem celého světa Gloomhavenu a stojí i za vývojem hry. S ilustracemi a výtvarnou stránkou projektu mu pomáhali Francesca Baerald, David Demared, Alexandr Elichev a další. Hru zaštítilo nakladatelství Cephalo fair Games.

V našich českých luzích a hájích se překladu zhostilo, stejně jako překladu původní hry, vydavatelství Albi.

Na výpravy Lvího chřtánu můžou vyrazit jeden až čtyři chrabří žoldáci, ve věku alespoň čtrnácti let. Jedna potyčka jim pak zabere asi hodinu, ale u pozdějších scénářů bych spíše počítal devadesát minut.

Jedná se o kooperativní kampaňovou hru, v níž všichni hráči společně čelí nástrahám a překážkám, jež si pro ně autor vymyslel, a postupně, krůček po krůčku, odhalují celý zapeklitý příběh.

Ve hře se stanete členy Lvího chřtánu. Proslulé skupiny žoldáků, kteří si na své živobytí vydělávají svými zbraněmi a bojovými schopnostmi. Jednoho dne se však zamotají do sítí záhad okolo jakéhosi tajemného kultu, který unáší místní obyvatele neznámo kam. Pro tak proslulou skupinu jako je Lví chřtán je vyřešení této záhady otázkou prestiže a také hlavně slušné hromádky peněz.

mapa města

Podívání se tomu na zoubek

Sice jsem v úvodu psal, že je krabice mnohem menší než původní Gloomhaven, přesto se však stále jedná o pořádného macka. Krabice z boku a zespodu vypadá jako okovaná truhlice, na víku je pak ilustrace hospodského stolu s proprietami jednotlivých postav Lvího chřtánu.

Jako veliký fanoušek Gloomhavenu jsem si tentokrát vychutnal rozbalení hry pěkně v klidu o samotě.

Po odklopení víka krabice na mě nejprve vykoukl list papíru s nápisem: „Vítejte v Gloomhavenu.“ Jedná se vlastně o návod pro začínající hráče, jak všechno to obrovské množství herního materiálu uspořádat přehledně do krabice. Pod tímto uvítacím archem jsem nalezl tutoriál, glosář pravidel, knihu lokací a její druhou, doplňující část, mapu města a arch se samolepkami lokací pro nalepení na mapu. Další, na co jsem narazil bylo šest kartonových archů s nejrůznějšími komponenty. Jal jsem se tedy vše labužnicky vyplokávat. Desky živlů a jejich žetony, figurky nestvůr, žetony stavů, zranění, pastí, aktivace, pokladů a mincí, to vše jsem již znal z původní hry. Novinkou oproti tomu byly žetony pořadí iniciativy, na které jsem při hraní velmi zvědavý.

pohled pod víko

V krabici se však také nachází velká spousta nejrůznějších karet. Malé karty modifikátorů, jež elegantně zajišťují prvek náhody při bojích, karty schopností nestvůr, karty předmětů a malých úkolů. A pak balíček velkých karet událostí. Nechybí samozřejmě ani čtvercové karty nestvůr a papírové obálky na ně a plastové stojánky na nestvůry.

Pro každého ze čtyř hrdinů jsem v krabici objevil kartonové počítadlo životů a zkušeností, krabičku s plastovou figurkou hrdiny, zapečetěnou krabičku s tajemným obsahem a papírovou složku s komponenty hrdiny. Ve složce jsem objevil karty schopností a modifikátorů pro výukovou hru, karty schopností a modifikátorů pro normální hru, desku hrdiny, bloček deníků hrdiny a pomocné žetonky.

Příjemným bonusem je plastový pořadač s víkem na žetony a plastová vložka v krabici na herní materiál.

spodní patro

Intermezzo I:

Krabice je obsahem nacpaná k prasknutí.

Zdá se mi, že je zde použit malinko tenčí karton než v původní hře. Kartonové figurky nestvůr jdou totiž lépe zasunout do přiložených plastových stojánků, nicméně já používám stojánky vytištěné pro původní hru na 3D tiskárně a v těch mi figurky nechtějí držet.

Co se mi velice líbí je plastový pořadač na žetony. Žetonky jsou na svých místech a před hrou stačí jen odklopit víko. Přípravu to zase o kousek urychluje. Karty jsou, stejně jako ve velikém Gloomhavenu, kvalitní, a nemám strach, že by se při hraní poškodily. Jako v původní hře i zde se nachází otáčecí, praktické a moc pěkné počítadlo životů a zkušeností pro každého hráče.

Vyvedené jsou také plastové figurky postav. Mají pěkné detaily a působí na mě docela pevně.

Nejvíce jsem však byl zvědavý na knihu scénářů. Ve velké hře je nespočet kartonových dílů lokací nejrůznějších tvarů a velikostí, které bylo před hrou třeba vždy seskládat dohromady. Na tyto díly se pak ještě kladly nejrůznější doplňky v podobě keřů, sudů, lavic, knihoven, sarkofágů, kamení, sloupů a dalších podobných serepetiček. Příprava scénáře tak zabrala docela hodně času. To vše kniha lokací mění. Prostě otevřete knihu na příslušné stránce, kde je ilustrátory pěkně rozkreslena lokace včetně všech doplňků, rozmístíte příšery a pasti a je to. Navíc se výtvarníci mohli při kreslení mnohem více vyřádit, neboť nemuseli navrhovat universální dílky vyhovující více kapitolám příběhu, prostě co lokace, to originál.

Pro rozsáhlejší mapy, které se nemohli vejít na jednu dvojstránku hlavní knihy, je k dispozici doplňková kniha scénářů, která se k té hlavní přikládá. Líbí se mi, že ve většině případů lze doplňkovou knihu přiložit až později v průběhu hry, a tak jsem při hraní vůbec neměl tušení, co nás za zavřenými dveřmi čeká. S mou skupinou jsme něco podobného praktikovali již v původní hře, kdy jsme si dílky mapy přikládali postupně, ale já při přípravě stejně viděl celou lokaci a věděl jsem, co na nás kde číhá. To napětí z neznámého je ve Lvím chřtánu mnohem vyšší.

figurky postav

Výuka boje a taktiky

Gloomhaven – Lví chřtán cílí na širší okruh lidí. Má však velice rozsáhlá pravidla, jejichž nastudování a vysvětlení ostatním spoluhráčům před samotným hraním by zabralo spoustu času. Přitom hra samotná nikterak složitá není. Jak tedy Lví chřtán vyřešil tuto zdánlivě neřešitelnou situaci? Jak vysvětlit hráčům – nehráčům, obšírná pravidla, aby je to neotrávilo?

Jednoduše, autor rozdělil pravidla do několika skupin a prozrazoval je hráčům postupně. Na začátku se tedy hráči dozví jen základní pravidla a naučí se hrát za svou postavu. Později přibydou pravidla pro pohyb nestvůr, pro odpočinek, vyčerpání, používání živlů, plnění malých úkolů a městských úkolů, až nakonec znáte celou hru. Autor vytvořil vlastně takový výukový modul hry v prvních pěti scénářích kampaně. A dokonce přidal i výukový balíček karet pro každou postavu s vysvětlením všech akcí na kartách. Ale funguje to? Opravdu lze hru ihned začít hrát?

Intermezzo II:

V létě jsem hru vzal s sebou na dovolenou, kam s námi cestovala i jiná spřátelená rodina. A právě s nimi jsem udělal malý pokus. Předal jsem jim krabici s Gloomhavenem a čekal jsem, co se bude dít. Kamarádi mají čtrnáctiletého syna, který mi u svých rodičů svým zájmem o fantasy zařídil, že tatínek i maminka museli se mnou hru odehrát. Vše jsem nechal na nich, neboť se vlastně jedná o skupinu, na kterou Gloomhaven Lví chřtán cílí.

Otevřeli krabici, prohrabali se obsahem a začali pročítat sešit s tutoriálem. Úvodní stránka je přesměrovala na sešit s příběhy, kde si také přečetli úvodní text. Poté si, zase podle tutoriálu, vybrali své postavy. Na mě zbyla Strážkyně prázdnoty. Následovalo pročítání o přípravě hráče a herní oblasti a o základních pravidlech hry. Celkem jsme před hrou pročetli šest stránek tutoriálu. Teprve poté, asi po hodině čtení a příprav, jsme se vrhli na hraní přípravou prvních karet schopností a určením iniciativy. Někteří z nás také odehráli své první akce, ale když přišli na řadu nestvůry, opět jsme se ponořili do čtení tutoriálu s dalšími pravidly tentokrát tři stránky o akcích a pohybu nestvůr. Jakmile odehrály svůj tah nestvůry a zbytek hrdinů, dočetli jsme se na jedné stránce zbytek základních pravidel, a pak jsme dohráli první scénář do konce. Nutno podotknout, že se opravdu jedná o výukový scénář, hotovo bylo za půl hodinky. Na konci jsme opět z tutoriálu zjistili další informace o hře. Celý první scénář nám zabral asi hodinu a půl.

pravidla, tutoriál a knihy příběhů

Tutoriál opravdu funguje.

Rozložil nám zátěž výuky pravidel do prvních pěti scénářů kampaně, kamarádi se hru pohodlně naučili, bez zdlouhavého suchopárného a obšírného úvodního výkladu. Před první hrou však i tak počítejte se spoustou informací, jež potřebujete, abyste se do hry mohli ponořit. V dalších částech tutoriálu je to však již kratší. Kamarádům také hodně v začátcích pomohla výuková sada karet schopností hrdinů se slovními popisy jednotlivých akcí. To byl od autora skvělý nápad. Co se týká obtížnosti prvních pěti scénářů kampaně, jako nováčkům dal zabrat až scénář čtyři, který jsme museli opakovat a pět, ze kterého měli respekt.

Nutno zmínit, že při hraní s jinou herní skupinou, ostřílenou bojem v původním Gloomhavenu, jsme prvních pět scénářů doslova proletěli a čas byl i na veselé klábosení a testování jednotlivých akcí na kartách. Jsou opravdu jednoduché.

Příprava výstroje a výzbroje na dobrodružství

Nyní se pojďme podívat na přípravu hry.

Každý hráč se nejprve chopí své krabičky a vyndá si z ní desku svého hrdiny, deník hrdiny se svými poznámkami o bohatství, počtu zkušeností, úrovni, seznamu předmětů a získaných talentech. Také si vyndá karty schopností a karty modifikátorů, jež má k dispozici, a malé osobní žetonky hrdiny. Dále si z krabice vezme počítadlo zdraví a zkušeností, a figurku svého hrdiny.

obsah obálky hrdiny

Doprostřed stolu se položí kniha příběhů na stránce aktuálního scénáře a podle pokynů se po mapě rozloží kartonové figurky nestvůr ve stojáncích, žetony pastí a pokladů a figurky hráčů. Součástí každého scénáře je i schéma rozložení herního plánu, kde je zakreslena i pozice přiložení doplňkové knihy scénářů. Hráči tak předem ví, kde si na stole nechat volné místo.

Někde poblíž herního plánu se poté položí pořadač se žetony, karty nestvůr v obálkách s příslušnou úrovní, karty akcí nestvůr a jejich modifikátory. Také se nesmí zapomenout na desku živlů s příslušnými žetony.

Když je hra připravená, přečtou si hráči cíl scénáře a prolog. Podle toho, co se dozví, si poté mohou upravit své balíčky karet schopností, které se jim, dle jejich uvážení, budou do scénáře nejvíce hodit a vyberou si dvě náhodné karty malých úkolů, z nichž si jednu ponechají.

A hra může začít.

box na žetony

Intermezzo III:

Zmínil jsem se zde o výběru karet schopností postav. To mě na Gloomhavenu moc baví. Jak mě udržuje ve hře starostí o mou postavu, kterou si postupně rozvíjím a vylepšuji. Tvorba a vylepšování postavy je totiž hlavním herním mechanismem Gloomhavenu.

Jak procházíte herní scénáře, získáváte body zkušeností a rozvíjíte talent za splněné malé úkoly.

Zkušenosti vám pomáhají zvyšovat úroveň postavy, čímž se dostáváte ke stále lepším a lepším kartám své postavy, kterými postupně nahrazujete ty již dobře známé, slabé a ohrané. Na každé úrovni si můžete vybrat jednu ze dvou nabízených karet do svého balíčku. A volba je to velice těžká. Navíc ve Lvím chřtánu na mě čekalo na páté úrovni malé překvapení v podobě zapečetěné krabičky, jejíž obsah jsem pak mohl využívat v další hře. Další zajímavý prvek hry.

Talenty vám zase pomáhají upravovat si svůj balíček modifikátorů. V průběhu hry odstraňujete karty se zápornou hodnotou a přidáváte modifikátory kladné, případně obsahující nějaký další bonus. Díky tomu jsou vaše útoky vyrovnanější a silnější. I když strašák v podobě absolutního neúspěchu vám v balíčku zůstane.

hrdinové proti nestvůrám

A jdeme do akce

Tak už jsem na vás vychrlil veliké množství informací, ale ještě jsem neprozradil, jak vlastně Gloomhaven – Lví chřtán hrát. Pojďme tedy na to.

Každý scénář kampaně probíhá ve spoustě po sobě jdoucích kolech. Každé kolo si nejprve hráči tajně vyberou ze svých karet schopností dvě, které chtějí v průběhu kola zahrát. Každá z karet má ve svém středu číslo od jedné do devadesáti osmi, které určuje, jak je daná schopnost rychlá. Hráč si jedno toto číslo vybere jako svou iniciativu. Když mají všichni hráči své karty vybrané, ukážou si je, a navíc otočí i akční karty nestvůr, které také obsahují číslo iniciativy. Podle těchto čísel se seřadí žetony iniciativy a máme pořadí, v jakém budou toto kolo hrdinové a nestvůry své akce schopností provádět. Hráč na řadě poté odehraje své karty schopností. Karty obsahují vždy dvě schopnosti. Horní, většinou bojovou schopnost a spodní, většinou pohybovou schopnost. Hráč si musí vybrat z jedné své karty schopností horní schopnost a z druhé schopnost spodní. Na pořadí, v jakém tak činí, nezáleží. Každá schopnost se pak skládá z jedné či více akcí.

výukové karty schopností

První možnou akcí je pohyb, kdy můžete popojít po lokaci o určený počet políček. Občas je pohyb vylepšený skokem, kdy se přesouváte vzduchem a ignorujete nepřátele, překážky a pasti. Po pohybu, či před ním také občas můžete nepřítele odstrčit, či jej k sobě naopak přitáhnout.

Druhou možnou akcí je útok. Ten může být cílený na jednoho či více nepřátel, na blízko či na dálku, nebo plošný do určité části herního plánu. Po použití akce útok táhne hráč vždy jednu ze svých karet modifikátorů, tedy prvek náhody, kterým svou akci upraví.

Některé akce také udělují spojencům či nepřátelům nejrůznější stavy. Ty záporné jsou krvácení, při kterém ztrácí postava či nestvůra život na začátku každého svého tahu, odzbrojení, kdy nestvůra či hráč nesmí provádět žádné útočné akce, zmatení, kdy si postava či nestvůra táhne dvě karty modifikátorů a volí ten horší, prokletí, kdy postavě či nestvůře přibude do balíčku modifikátorů fatální neúspěch, či otrava, kdy při dalším zranění ztratí vždy život navíc. Pozitivní jsou požehnání, kdy přibude do balíčku modifikátorů zdvojnásobení útoku, a posílení, kdy si postava či nestvůra táhne dvě karty modifikátorů a volí tu lepší.

karty schopností

Třetí možnou akcí je léčení. Postavě či příteli se vyléčí životy, či se odstraní negativní stavy.

Za některé akce hráči ještě mohou nabít některý ze živlů, které následně mohou ostatní využívat k vylepšení svých akcí, či mohou získat za použití akce zkušenosti navíc.

Po odehrání svých dvou karet hráč odhodí své dvě použité karty na balíček odhozených karet, případně, pokud využije na kartě některou ze silnějších akcí, označených křížkem, úplně vyřadí kartu z právě hraného scénáře.

Schopnosti ještě jdou samozřejmě vylepšit i pomocí nejrůznějších předmětů, kterými se hráč vybaví. Předmětů však hráč smí mít ve scénáři pouze omezený počet. Jedny boty, jednu zbroj, jednu přilbu, jednu obouruční či dvě jednoruční zbraně a nějaký ten lektvar, jejichž počet závisí na úrovni hrdiny. Jaké předměty jsou ve hře k dispozici vám neprozradím, to si již prozkoumejte při hraní sami.

Možná si říkáte: „A v čem je ta hra tak úžasná? Prostě hraju karty až do chvíle, kdy zvítězím. Na tom přece nic není.“ Je to jinak. Každý hráč má omezený počet svých karet pro scénář. Když je všechny použije, musí odpočívat. Tím se sice dostane ke svým odhozeným kartám, ale jednu z nich úplně vyřadí z právě hraného scénáře. Pak může zase hrát. A zde je alfa a omega hry. Hráčům postupně docházejí karty. Když už nemají alespoň dvě karty na další kolo, jsou vyčerpaní a hry se dále nezúčastňují. Takže pokud hráčům scénář trvá moc dlouho, zaručeně neuspějí a musí scénář opakovat.

první scénář

Intermezzo IV:

Jojo, to je volba: „Budu používat slabší akce a šetřit karty, nebo se do toho vrhnu po hlavě a využiju jednorázové silné akce i za cenu odhozených karet?“ Často se mi vyplatilo karty prostě zahodit a způsobit nestvůrám větší škody, než se s nimi mazlit a strávit s nimi mnohem více času. No ale často se mi také stalo, že jsem to přehnal a pak jen bezmocně zjistil, že dál už prostě nehraju. Karty totiž odhazujete i v případě, kdy nechcete být zasaženi silným útokem, či už si nemůžete dovolit ztratit životy. Neboť ztrátou posledního života pro vás hra samozřejmě také končí.

Prožitá dobrodružství

Gloomhaven – Lví chřtán je příběhová hra. Jednotlivé scénáře na sebe navazují a tvoří ucelenou kampaň. Celá kampaň se skládá z patnácti scénářů a nevětví se tolik jako původní Gloomhaven. Rozhodnutí na vás čeká asi ve třech případech. Další bonusové scénáře jsme si ale zpřístupnili díky kartám městských událostí. To jsou drobné příběhy, které hráči prožívají po úspěšném dokončení scénáře. Na kartě jsou vždy dvě možnosti, jak událost vyřešit, hráči se pak společně rozhodují, kterou z nich využijí. Je to zase taková drobnost, která člověka při hraní pobaví.

Jak hráči postupují hrou, získávají zkušenosti a postupují na vyšší úrovně, kde se učí nové schopnosti. Stejně však postupuje i hra. Čím jsou hráči silnější, tím silnější nestvůry se na ně vrhají. Nemusíte se tedy bát, že na vyšších úrovních bude hra moc lehká. Úrovně scénáře a nestvůr jsou od autorů moc pěkně vymyšlené.

rozehraná hra

Intermezzo V:

A jaký vlastně je příběh Gloomhavenu Lví chřtán? Je skvělý, smysluplný a vše do sebe pěkně zapadá. Také není tak rozvětvený, takže jsme s mojí skupinou udrželi v hlavě, co vlastně děláme a proč. U původního obrovského příběhu v Gloomhavenu to tak vždycky úplně nebylo.

Co mi zde chybí, je životní cíl postavy, její odchod na odpočinek a vytvoření postavy nové. To mě na původní hře moc bavilo, ale chápu, že Lví chřtán je jen vstupní branou do světa Gloomhavenu, a koho hra bude bavit, může si vždy zakoupit onu obrovskou krabici plnou dobrodružství.

Také jsem byl docela zvědavý, zda se objeví více scénářů, kde nebude hlavním úkolem pouze vybít vše, co se hýbe. A myslím, že se to docela povedlo. Samozřejmě zabíjení je opět nejčastější činností, často však jde o zabíjení cílené, případně podmíněné nějakou další činností. A dva scénáře mě nadchly natolik, že jsem si je ještě přehrál samostatně znovu, po vítězství naší skupiny. Z důvodu překvapení vám však neprozradím, o co šlo.

Co se obtížnosti týče, je hra opravdu koncipována pro začátečníky, hlavně z počátku. Později je srovnatelná s původním velikým Gloomhavenem. I s mou Gloomhavenem prověřenou skupinou jsme dva scénáře museli opakovat. Můžeme se vymlouvat na smůlu při otáčení modifikátorů, nicméně jsme je prostě na poprvé nezvládli.

Na závěr bych se rád zmínil o dvou postavách, za které jsem si Gloomhaven Lví chřtán zahrál. Kratší epizodu mám se Strážkyní prázdnoty, konkrétně pět úvodních scénářů, ale naprosto mě nadchla svou možností ovliňovat rozhodnutí okolních nestvůr i spoluhráčů. To jsem si opravdu užil a často nám to i pomohlo při hraní s nezkušenými hráči. Hru jsem však dohrál jako Ničitelka, a to byl úplně jiný zážitek. Taky skvělý. Využívání zdiva a překážek pro masakrování nebohých nestvůr pro mě bylo novinkou a velice jsem si to užil. A ostatní mi s tím rádi pomáhali přihráváním nestvůr na správné pozice, když zjistili, co všechno umím. Jen bylo těžké se držet při ostatních a nepředbíhat, což se mi několikrát zle nevyplatilo.

rozehraná hra detail

Co si zapamatují kronikáři

Gloomhaven – Lví chřtán vyzkoušeli mí kamarádi, kteří hry příliš často nehrají a hru se díky tutoriálu lehce naučili a bavila je, proto uděluji hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Gloomhaven – Lví chřtán následuje svou velkou předlohu insertem v krabici. Tento insert je funkční, krásně se do něj vše vejde, a navíc je zde plastový box na žetony pro rychlejší přípravu. Proto uděluji hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: DOKONALÝ INSERT.

Gloomhaven – Lví chřtán má však také pěkný a smysluplný příběh, který mě při jeho objevování pobavil. Proto uděluji hře také OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: EPICKÝ PŘÍBĚH.

Gloomhaven – Lví chřtán je funkční hra se správně zvolenými herními mechanismy. Tvorba postavy, její vylepšování a karty schopností, povedený bojový systém okořeněný náhodou karet modifikátorů, únava a vyčerpání hrdinů, to vše mě nutí udělit hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

A v neposlední řadě zapracovalo Albi skvěle na překladu, tudíž si podle mě hra zaslouží i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: MIMOŘÁDNÝ PŘEKLAD.

rozehraná hra jiný pohled

Perličky od hospodského stolu

Na závěr si dovolím pár hlášek, které zazněly při našem hraní.

Tak co, už máte vybrané karty?“ „Ještě ne.“ …za pět minut… „Tak už?“ „Když já nevím, tady je tolik věcí, co můžu dělat.“ … za dalších pět minut… „Tak už?“ „Ale ano, tak pojďme.“ Hráč hrál následně jako poslední. „Ach jo, vy jste mi všechno zabrali, teď nemám co dělat, tak jenom pohyb o dva, no.“

V tomto případě kombinování úplně nevyšlo.

Já už mám vybrané, mami, tati, dělejte, ať můžu hrát.“ Po chvíli oba rodiče karty připravili a začalo hraní akcí.

Tak jedem, …. tý jo, já nemůžu nic udělat, já si to blbě spočítal, tak jenom zahodím karty, no.“ „Tak se aspoň pohni o dva a zaútoč za dva, ne?“ „A jo.“

Syn kamarádů se zpočátku hraní příliš nechytal, ale později to už šlo.

Hele, já bych v tomto kole potřeboval, abyste byli tak středně rychlí, abyste mě léčili a já pak mezi ně skočím a propíchnu je.“ „No já bych mohl být středně rychlý i bych tě mohl léčit, ale hodil by se mi vítr. Nemůžete ho někdo udělat?“ „Poslouchejte vy dva, nepřeháníte to už trochu s tou poradou?“

Plánování se zejména ke konci scénářů občas zvrhlo v dlouhou a podrobnou diskusi, přestože od ní autor odrazoval.

Ty jo, ty jsi v každém kole zatím zabil nepřítele! Super! Dobrá práce.“ „Jo, ale jestli mě nepomůžete a nevyléčíte, tak to bude to poslední, co v téhle hře udělám.“

Činy jsou někdy více než jen bezmezný obdiv.

karty nestvůr

Gloomhaven – Lví chřtán získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Albi.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: