„Vážení kolegové,

rád bych Vás přivítal na své přednášce o nových fantastických poznatcích ze života Triceratopsů.

Triceratops byl rod obřího rohatého dinosaura žijícího v období svrchní křídy na západě Severní Ameriky. Je druhým historicky popsaným rohatým dinosaurem, a zároveň je i nejpopulárnějším a jedním z největších zástupců své skupiny.

Dosahoval výšky až tři metry, na délku dosahoval úctyhodných devět metrů a dospělý jedinec mohl vážit až dvanáct tun. Zajímavostí je, že dokázal utíkat rychlostí až třicet dva kilometrů za hodinu.¹

Jeho nepřítelem byl masožravý Velociraptor, či spíše jeho blízký příbuzný rodu Utahraptor, který dosahoval délky až sedmi metrů a hmotnosti kolem tří set kilogramů. Jeho největší zbraní byly obrovské drápy, které mohly měřit až 24cm. Před tímto dravým dinosaurem Triceratopsové s hrůzou prchali.²

Tyto informace jsou samozřejmě všeobecně znáte, nicméně při svých výzkumech jsem dospěl k neuvěřitelným zjištěním, které převrátí naruby vše, co jsme o dinosaurech doposud věděli!

Triceratopsové žili na otevřených pláních plných čerstvé trávy, kterou v obrovském množství požírali. Mladí Triceratopsové se shlukovali do skupin o pěti kusech a pořádali mezi sebou týmové soutěže, kdo dokáže vypást větší část louky. Dokonce se vzájemně odtrkávali od šťavnatějších drnů. Při objevení Velociraptora se snažili uprchnout, nebo zasáhnout jeho tělo svými rohy a tím jej odtrknout k soupeři.

Je šokující vědět, že již před šedesáti osmi miliony lety byly na světě sportovní kluby pořádající týmová utkání a snad i ligu!“*

Použitá literatura

¹ https://cs.wikipedia.org/wiki/Triceratops
² https://cs.wikipedia.org/wiki/Utahraptor_ostrommaysorum
* Tato část příběhu je smyšlená.

• 

• 

• 

Tyto nejnovější vědecké poznatky jistě přivedly* autora Bruno Cathalu, tvůrce skvělé hry Kingdomino, na myšlenku navrhnout a vymyslet deskovou hru o dinosaurech. Po jeho první hře Jurská sváča přichází hra nová, vylepšená – Jurská véča. Tuto hru pro nás v češtině vydalo vydavatelství MindOk.

Jedná se o hru dětskou, v informacích je věk od sedmi let, hru jsme však hráli i s mou šestiletou dcerou, která všechny herní mechaniky bez problémů pochopila a využila. Jen na konci jsme museli vítězné body počítat společně. Myslím tedy, že i mladší děti si hru společně s rodiči užijí.

Jurská véča je duel pro dva hráče, nicméně při kombinaci s druhou hrou, Jurská sváča, ji lze zahrát i ve čtyřech.

Jedna partie hry nezabere více jak čtvrt hodinky, po ovládnutí pravidel jsme ji odehráli do deseti minutek. Děti tedy vydržely i několik partií za sebou.

Po rozbalení balíku jsem musel obdivovat krásně ilustrovanou krabici, kde je část víka průhledná, aby bylo možno vidět překrásné figurky žlutého a modrého Triceratopse a růžového Velociraptora.

Když jsem odklopil víko krabice, ani jsem si nestihl prohlédnout, co všechno hra obsahuje a dinosauří figurky už byly v rukou mých dvou dcer, které si s nimi začaly hned hrát. Já si samozřejmě nejprve prohlédl důstojně zbytek krabice. Ze země jsem posbíral opravdu krátká čtyřstránková pravidla hry, dále jeden list pravidel pro kombinaci her Jurská sváča a Jurská véča. Z krabice vypadly také čtyři kartonové čtvercové destičky pastviny.

Mezitím v krabici holky objevily další čtyři modré a čtyři žluté dinosaury a kulaté žetonky trávy. Vše je moc pěkně ilustrováno, nicméně figurky dinosaurů překonávají vše a dětem se moc líbí.

Kladně hodnotím také plastovou vložku v krabici, která je dost velká pro uložení všech dinosaurů a žetonů. Bohužel, místo pro desky pastvin je mělké, takže jedna z desek se tam nevejde a „běhá“ po krabici. Stačilo přitom o tři milimetry hrany přizvednout a bylo by to dokonalé. To je však jen malá drobnost.

Po prohlídce krabice jsem se vrhl na pročítání pravidel, děti si zatím hrály s figurkami. Velociraptor honil Triceratopse po celém stole. Pravidla jsou přehledně a srozumitelně napsána, moc pěkně se mi četla, nechyběly ani obrázky a příklady. Na konci pravidel je stránka s přehledem efektů na žetonech trávy. To jsme ocenili zejména při prvních hrách, kdy jsme hned věděli, co který obrázek znamená a kolik přináší bodů na konci hry. Vysvětlení hry dětem není nijak složité, takže lze docela rychle po rozbalení krabice začít hrát.

V pravidlech jsem se také dozvěděl, že Triceratopsům se říká Topsíci a Velociraptorovi Raptor, tak je budu takto dále titulovat.

Příprava hry je pro děti samostatná hra. Nejprve je totiž třeba připravit herní plán. Každá ze čtyř herních desek obsahuje 3×3 políčka. Tyto desky se k sobě přiloží tak, aby každá sousedila alespoň jedním políčkem s nějakou další deskou. Další omezení není, fantazii se meze nekladou, a tak jsme při hraní her vyzkoušeli spoustu různých tvarů pastviny.

Na políčka označená vajíčkem se umístí čtyři Topsíci odpovídající barvy, na zbytek políček se naskládají žetony trávy. Každému hráči zbyde jeden Topsík v zásobě, který se může narodit později. Mimo hru zatím zůstane i Raptor, který bude přivolán až odhalením speciálního žetonu trávy. No a hra může začít.

Hráči se střídají v tazích. V každém tahu hráč provede dvě libovolné akce, s výjimkou prvního tahu začínajícího hráče, který provede akci pouze jednu. Hra skončí ve chvíli, kdy jeden z hráčů nemá na plánu ani jednoho Topsíka – tento hráč ihned prohrává, nebo je pastvina zcela vyžrána a dojdou žetony trávy – v tomto případě rozhodují o vítězi body na získaných žetonech trávy.

A jaké akce lze při hře využít? Úplně nejčastěji jsme pohybovali svými Topsíky a požírali žetony trávy. Později, kdy už holky hru lépe ovládaly, se dostalo i na akci trkání Topsíků, čímž jsme odsunovali zlého raptora či jiného soupeřova Topsíka na libovolné políčko na pastvině, často tam, kde už nešlo nic sežrat, či se poblíž nacházel Raptor. Další akcí lze probudit a vrátit do hry spící Topsíky (jeden z efektů na žetonech způsobí jejich přežrání a usnutí). Poslední akce je pohybování krvežíznivým Raptorem, který vyhazuje soupeřovy Topsíky z herního plánu do zásoby. Každý žeton trávy má na své lícové straně určitý efekt, po sežrání žetonu Topsíkem hráč efekt vyhodnotí a žeton si uschová pro bodování na konci hry. Odkrývání žetonů vnáší do hry náhodu a tajemno. „Co se asi stane, když sem stoupnu? Budu mít bolavé břicho z hutné trávy? Nebo přijde do hry miminko? Nebo nalákám Raptora?“

Při hraní hry se ukázal jeden veliký nedostatek figurky Raptora. Tato figurka není vyvážená a na plánu nestojí, ať jsem dělal, co jsem dělal, dravý, strašlivý Raptor na plánu spíše polehával, případně postával opřený o jednu svou přední končetinu. Ve hře sázející na pěkné figurky si myslím, že jde o zásadní problém a trochu mi to kazilo dojem ze hry.

Musím říct, že na dětskou hru je zde spousta interakce mezi hráči, vzájemně se soupeři snaží odblokovat od zbývajících žetonů trávy, vyhání se z herního plánu pohybem Raptora a pomocí jednoho efektu na žetonech si vzájemně vyměňují žetony. Když jsem hrál s jednou dcerou já či žena, hra byla v klidu, neboť jsme se krotili a škodili málo. Po množství odehraných her jsem se pak více než vítězstvím bavil tím, že jsem dceru všelijak blokoval, trkal, pouštěl na ni strašného Raptora, prostě nešlo mi prioritně o sbírání bodů a vítězství. Zábava to ale byla jak pro mě, tak pro obě dcery, a o to při hraní her přeci jde, ne?

Pokud však dcery hrály proti sobě a opravdu se obě snažily vyhrát, přišlo mi, že je hra malinko stresuje a těžce nesly to množství vzájemného škození. Na druhou stranu, klukům to pravděpodobně vadit nebude. Nakonec, i přes to přese všechno, se holky hrou bavily a hrály jednu partii za druhou.

Párkrát jsem si také vyzkoušel hrát naplno proti manželce a to se hra většinou svrhla v nahánění chudáků Topsíků Raptorem a všemožné trkání.

Při hraní hry jsem pozoroval, jak holky čekají na svůj tah. Překvapilo mě, že si, zejména ta mladší, dokázala s Topsíky pěkně vyhrát. Když byly vedle sebe, stavěla je na zadní, při spaní chvíli ležely na boku, chvíli na zádech, při mé snaze postavit Raptora mi bylo vynadáno, protože se přece musí plížit travou ke kořisti. Prostě zábava.

Jdeme do finále

Jurská véča je dětská duelovka, při níž si budou děti navzájem škodit. Významně do hry také promlouvá náhoda. Hra je takto postavená, a pokud vám to nevadí, anebo tento způsob hraní vyhledáváte, můžu jí jenom doporučit.

Věk na krabici odpovídá, věkové rozpětí, při kterém bude děti hra bavit, odhaduji na 6 – 10 let, ale upozorňuji, že jde o odhad, hru jsem se staršími dětmi nehrál. Pokud jsme hráli Jurskou véču dospělý proti dítěti, dítě si hru užilo a dospělý si spíše užil čas strávený s dítětem.

Jurská véča je jednoduchá, překrásně zpracovaná, figurková hra. Při jejím hraní si užijete zábavu se svými dětmi, když k tomu přidáte nějaké to divadýlko, vrčení Raptora či chrápání při přejedení hutnou travou, nadšení vašich dětí nebude znát mezí. Jen pozor na citlivější dušičky, aby míra škození nebyla moc veliká.

Na závěr připojuji rozhovor s těmi, pro které je hra určena

Co byste o hře řekly svým kamarádkám?

Verunka (8 let): Je to hra o dinosaurech, kteří sbírají žetonky jídla a zničehonic se tam objeví Velociraptor a ten žere ostatní.
Káťa (6 let): Dinosauři jí večeři, jeden jí je a oni utíkají.

Co se ti na hře líbí?

Verunka (8 let): Krásní dinosauři, i s očičkama.
Káťa (6 let): Dinosauři, nejvíc ten růžový.

A co se ti nelíbí?

Verunka (8 let): Že hra končí moc brzo.
Káťa (6 let): Že tam ten masožravý neběhá od začátku.

Jak hru hraješ?

Verunka (8 let): Musím škodit soupeři, chodím s dinosaurem tam, kde má figurky a tam mu jím trávu a trkám.
Káťa (6 let): Žeru hodně trávy.

Jaký efekt na žetonech trávy máš nejraději?

Verunka (8 let): Velociraptora, protože je za tři body a žere ostatní.
Káťa (6 let): Miminko.

S kým nejraději hraješ?

Verunka (8 let): S tátou a mámou.
Káťa (6 let): S tátou.

Jakou hru si zahrajeme večer?

Verunka (8 let): Jurskou véču nebo My little Scythe, oboje mají krásné zvířátka.
Káťa (6 let): Jurskou véču, líbí se mi.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK.

Hru můžete zakoupit přímo zde.