Tak se přiznejte, kdo tady má nejdelší uši. Íáá!

• 

• 

• 

Iá. Ach jo.

Iáááá, iáááá. Prosím tě, zavři tlamu a hraj, zase na tebe čekáme.

Iáááá, na mě? Ty jsi čučela do těch tří karet aspoň pět minut.

 Iáááá, iáááá, iáááá, iááááááááá. Jo, ale to byla výjimka. To ty si tady chodíš do žlabu na vodu, pro seno, a pak nevíš, co hrát a my tu sedíme a čekáme, než se pán uráčí vyložit karty. A to nemluvím o házení kostkama.

Iááá. Prosím vás, nechte toho.

Iáááá Íááááá, Íááááá. Ale nech ji, ztrácí hlavu, protože jí to nejde, a je pořád největší oslice.

Iááááááááááááááááá. Já rozhodně ne, největší osel jsi tady ty. Proto tu hru hrajeme už popáté po sobě, abys konečně vyhrál.

Iááá, iáááá, iáááá. No jo, tak aspoň zaběhni pro další mrkev, ať máme co žrát. A já hraju všechny tři.

Iá iá iá. Ale já vám otočím tu zelenou, a součet mám čtyři.

Iáááá. Ale ne, co děláš! Teď mám osm.

Iáááá, iáááá, iáááá. Teda ty jsi osel, mohl jsem konečně vyhrát a ty mě takhle sejmeš. Jedenáct.

Iááá. Já už žádnou kartu nemám!  Hotovo! Vítěz!  Tak co, ty největší osle, dáme šestou hru?

Oslí novinky

Na trhu se objevila malá krabička od vydavatelství Piatnik se dvěma barevnými oslími hlavami na obálce. Jedná se o novou karetní hru Double Donkey. Autorem této oslí hry krásně kombinující házení kostkami a odhazování karet z ruky je Michael Modler.

Double Donkey si může zahrát dva až pět alespoň osmiletých oslů ve stáji, přičemž jedno jejich hýkání zabere asi dvacet minut.

Hra využívá mechanismy házení kostek, zbavování se karet z ruky a pokoušení štěstí.

Náhled do stáje

V malé krabičce jsem objevil šest barevných kostek a balíček karet. Po podrobné prohlídce balíčku jsem našel kartu slámy, kartu oslí hlavy, šest karet rozzuřených oslů v šesti barvách. Zbytek balíčku jsou pak dvouhlavé barevné oslí hlavy. Nechybí samozřejmě ani pravidla.

Intermezzo I:

Jako vždy jsem hru nejprve podrobil důkladné prohlídce herních prvků. Nejdříve mě zaujaly kostky. Jsou plastové a každá z šesti kostek má svou barvu. V naší herní skupině jsme se neshodli, jak správně všem barvám říkat , ale zjednodušeně je jedna kostka fialová, jedna oranžová, další světle modrá, čtvrtá tmavě modrá, pátá světle zelená a poslední tmavě zelená. Dvě kostky jedné barvy, byť světlého a tmavého odstínu mě zarazily. Nebude se to při hraní plést? To nemáme spoustu jiných barev, které by byly lépe rozlišené? Třeba žlutou, nebo červenou? Nebo černou a bílou? Nerozumím tomu, zvlášť, když pak člověk musí správně přiřadit kostku k obrázku na kartě.

Pak jsem si vzal balíček karet a začal jej prohlížet. Mou první myšlenkou bylo, že jsou karty moc měkké, při velkém používání se možná brzy ohrají. Také rub karet na mě působí malinko chaoticky a až po delší době jsem rozeznal, že jde o spoustu oslích hlav. Nejvíce karet na sobě má dva osly různých barev. Zároveň se autor snažil oslíkům vložit do rukou či tlamy předměty stejné barvy jakou mají oslové. Oranžový osel tak baští mrkev, fialový fialky a světle zelený pikantní papričky stejného odstínu. Tím však relativně normální věci končí a začínají oslí šílenosti. Potkat tak můžete zeleného osla se zmrzlinou a opalovacím krémem, oslího bleděmodrého jednorožce s diamanty v hrsti, a modrého osla pravděpodobně se zrcátkem a čínským znakem jing a jang na přední noze. Zatímco první trojice oslů mi přišla docela vtipná, druhou trojici malinko nechápu. V každé barvě je v balíčku také jeden naštvaný osel odkopávající kostku. Ten je graficky velmi vydařený a líbí se mi. Poslední dvě karty jsou hlava osla sloužící k označení hráče, který je největší osel, a karta se senem, ze kterého čouhají laskominy pro jednotlivé osly. Tato poslední karta slouží k odkládání kostek.

Sedlání oslíků

Příprava hry je rychlá. Nejprve jsme na stůl položili šest kostek, kartu slámy a oslí hlavy. Poté jsme zamíchali balíček oslích karet a náhodně každému hráči rozdali deset karet. Zbytek balíčku jsme položili vedle karty slámy. Svých deset karet si hráči nechali před sebou na stole a z tohoto osobního balíčku si vzali tři karty do ruky.

Vyjíždíme

V malinkém sešitu pravidel, který je vícejazyčný, jsme si našli osm stránek v češtině, a začali hru studovat. Pravidla jsou naštěstí popsána podrobně a srozumitelně, a hlavně jsou jednoduchá. Není tak problém přizvat později ke hře další hráče a vše jim velice rychle vysvětlit.

Cílem hráče v Double Donkey je zbavit se všech deseti karet z osobního balíčku. Hra končí kolem, kdy se to povede prvnímu hráči.

Hraje se na několik kol, které se skládají ze dvou fází – výběrem kostek a zahráním karet.

Při výběru kostek hráč hodí kostkami, jednu si vybere, přesune ji na kartu sena a zbytek předá dalšímu oslovi na řadě. Ten vezme kostky, opět jimi hodí a opět vybere kostku, kterou umístí na kartu sena. Nová kostka však musí mít jinou hodnotu než kostky na seně umístěné dříve. Pokud jsou na hozených kostkách jen čísla stejná jako na senu, může si oslík vybrat libovolně. Hráči se střídají v házení kostkami, dokud není všech šest kostek na kartě sena. Poslední kostku může hráč položit na seno s hodnotou jež hodil hráč před ním, nebo se může rozhodnout ji radši přehodit.

Jakmile jsou kostky na senu, začnou všichni hráči vybírat ze svých třech karet na ruce jednu až tři karty, které chtějí zahrát. Tyto karty položí lícem dolů před sebe. Až vybere karty i poslední oslík, všichni naráz své karty odhalí a porovnají hodnoty oslů na kartách.

Nejprve jdou do hry rozzlobení oslové. Ti otočí kopnutím kostku vyobrazené barvy na hodnotu na protilehlé, spodní straně kostky. Tím změní podmínky pro další počítání. Pak si každý hráč u každé své vyložené karty spočítá výsledný součet podle barev oslíků – tedy hodnotu dvou odpovídajících kostek a zahlásí výsledek ostatním. Karta kopajícího osla odpovídá číslu na kostce stejné barvy. Hráč, který vynesl kartu s nejvyšší hodnotou, se stává největším oslem a musí si do ruky dobrat karty ze společného balíčku. Ostatní si dobírají karty ze svých osobních balíčků. Každý má tedy zase tři karty v ruce a nové kolo může začít.

Intermezzo II:

Přiznám se, že jsem byl velice zvědavý na spojení kostek a karet v Double Donkey. A musím říci, že to moc pěkně funguje. Na začátku kola jsme si pěkně nastavili pomocí kostek podmínky vyložení, každý z nás mohl jednu či dvě kostky ovlivnit, no a pak už bylo na každém z nás, kolik karet vyloží, jak moc zariskuje a odhadne soupeře.

Ani bych nevěřil, ale už to házení v Double Donkey je napínavá zábava. Aspoň pro mě. Hodím kostkami, padnou čísla a já zírám a přemýšlím: „Tahle modrá jednička a hnědá dvojka se mi hodí, jednu z nich bych tam vyložit mohl, ale je tu taky zelená šestka, já ji na kartách nemám, tak co kdybych si malinko zaškodil a hodil ji tam ostatním?“ Ano, přesně takhle to funguje, koukáte na své karty, vybíráte podle nich kostky s malou hodnotou a všechny ostatní se snažíte dát s hodnotou co největší. Jenomže to dělají všichni, a tak je z toho na konci pořádný guláš. A to nemluvím o tom, když se někdo s milým úsměvem rozhodne zahrát divokého osla. Z jedničky je rázem šestka a polovina osazenstva u stolu se začne hroutit.

Už víme, kdo je největší osel

Když jsem Double Donkey vybalil ve své herní skupině, dívali se na mě všichni jako na blázna. „Tohle fakt budeme dnes hrát?“ Ale po první partii přišla druhá, pak třetí, čtvrtá a kdybych to nepřerušil, hráli bychom asi doteď. Hra je úžasně jednoduchá, rychlá a návyková. A platí to i při hraní s dětmi. Dokonce se mi povedlo přemluvit ke hře i mé rodiče – zapřísáhlé odpůrce moderních her a zastánce Člověče nezlob se. Proto jsem se rozhodl udělit Double Donkey OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: HODNĚ MUZIKY ZA MÁLO PENĚZ.

Navíc škodolibé posmívání by snad mělo být obsaženo i v pravidlech, protože je nedílnou součástí hry. Proto jsem se rozhodl udělit Double Donkey OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SRANDY KOPEC.

Double Donkey získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Piatnik.

Hru můžete zakoupit přímo zde.