Hvězdáři
Pozorování noční oblohy na desce stolu
Událost co změnila život
Tábor potemněl. Děti již usnuly znavené náročným táborovým celodenním programem. Zdánlivě nic nerušilo noční ticho a klid. U dohasínajícího ohně se však občas pohnul stín. To hlídkující rádce dne kouká do žhavých uhlíků a přemýšlí o uplynulém dni. Zážitků má hodně. Snad i dětem se program líbil. Z kapsy vytáhne hodinky. Je za pět minut půl dvanácté. Ještě půl hodinky a vzbudí první hlídku. Pak si půjde také odpočinout. Rádce se natáhne na lavičku. Z boku ho hřeje dohasínající oheň. Je jasná obloha plná zářivých blikajících hvězd. Až se mu z té nekonečné dálky zatočí hlava. Postupně určuje nejznámější souhvězdí, které se jako mladý skaut naučil. „Velký vůz, Malý vůz se Severkou, Kassiopeia, Lyra, Labuť, Orel.“ Vyjmenovává potichu. Často po obloze přeletí nějaká družice. „Kde jsou ty časy, kdy jsem za celou hlídku viděl třeba jen jednu,“ pomyslí si.
Rádce ještě dlouho přehlíží hvězdné nebe zajatý ve svých myšlenkách. Pak pohlédne znovu na hodinky. Je dvacet jedna minut po půlnoci. „To jsem si to zase natáhnul,“ pomyslí si. Vstane a jde k vyrovnaným stanům. „Jeden, dva, tři, čtyři, pět. Tady to je.“ Počítá potichu stany. Opatrně rozšněruje stanovou plachtu a jemně zatřese nohama spáče zakukleného ve spacáku. „Ajzo, vstávej, máš hlídku. Je krásná noc.“ V zadní části stanu se zvedne rozcuchaná hlava mladé skautky. „To už musím vstávat? Neee!“ zasténá dívka. „Ale ano, máš hlídku, najdi si baterku, obleč se a pojď ven.“ Dívka rozsvítí a malinko zmateně se rozhlíží. „Počkám venku,“ řekne rádce a zavře plachtu stanu. Stojí před stanem, čeká. Opět pohlédne vzhůru na nebeskou klenbu. „To je krása,“ pomyslí si.
Po chvíli ze stanu vyleze Ajza. Maličko se třese. „Má strach? To ne, spíš je rozespalá a je jí zima,“ pomyslí si rádce. Společně popojdou dále od stanů. „Tak ti předávám hlídku, Ajzo, je krásně, svítí hvězdy a všude je ticho a klid,“ řekne rádce dívce. „Dobrou noc,“ špitne Ajza. Rádce jde do svého stanu a uléhá. Skoro hned usíná…
… „Gede, Gede, vstávej, venku někdo je, v lese se ozývá volání.“ Rádce rozlepuje těžce oči. Je stále tma. „To jsem moc dlouho nespal,“ pomyslí si. Pohlédne na hodinky. Ukazují hodinu a dvanáct minut po půlnoci. „Už jdu,“ zabručí, „počkej před stanem.“ Rádce se obléká, bolí ho hlava z nevyspání, ale ven musí.
Před stanem čeká mladá skautka. Oči má rozšířené a hned vzrušeně šeptá: „Tam za stany někdo volal, bála jsem se tam jít.“ „To jsi udělala dobře, že jsi tam nechodila. Půjdu se podívat a ty počkej tady.“ Rádce kráčí za stany do lesa. Zde se zastaví a poslouchá. Nic, všude je ticho a klid. Najednou za jeho zády, se ozve výkřik ze stanu. Rádce s sebou trhne a pak se usměje. „Doprčic, tady se někomu zdají divoké sny.“ Jde zpět za čekající Ajzou. „Tak co?“ ptá se dívka. „Nic, to jen někdo povídá ze spaní.“ Odpovídá rádce a hned pokračuje: „Nemusíš se bát, Ajzo, kdo by sem teď v noci chodil. Kdyby něco, klidně mě zase vzbuď. Dobrou noc.“ Rádce vykročí ke svému stanu. „Počkej, Gede!“ zavolá tiše dívka. „Já se bojím, nemůžeš tu se mnou chvíli zůstat?“
Rádce se zastaví, povzdychne si a pohlédne znovu na hodinky. Ukazují hodinu a dvacet šest minut po půlnoci. Pak pohlédne na oblohu se zářícími hvězdami, otočí se a jde zpět k Ajze. „Tak jo, pojď, támhle si sedneme k táborovému kruhu.“ Chvíli mlčky sedí pohrouženi do svých myšlenek. Pak rádce promluví: „Víš, hlídka vlastně není o hlídání proti nějakým cizím lidem. Kdo by sem chodil. Hlídáš proto, abys zažila přírodu v noci, aby ses nebála noční tmy, abys slyšela srnky, které v noci jdou k vodě uhasit žízeň, nebo sovu, jak houká, či funícího ježka na lovu, abys mohla přemýšlet o svém životě a abys viděla tuhle nádheru.“ S posledními slovy ukáže rádce na hvězdnou oblohu.
Chvíli je zase ticho. Pak se ozve Ajza: „Víš, mě se moc líbí hvězdy. Mám je ráda. Jsou tak zářivé a jasné, a tak moc daleko.“ Chvíli se odmlčí a zase pohlédne nahoru na oblohu. I rádce znovu pozvedne zrak. Opět oba mlčí a zamyšleně hledí vzhůru na nádherné představení hvězd. „Víš, co bych chtěla?“ ptá se Ajza a pohlédne na svého rádce. „Ne, co?“ odpovídá rádce a stáčí zrak na skautku. „Chtěla bych být hvězdářka a pracovat v planetáriu. Koukat do dálek tím velikým dalekohledem, co tam mají, všechny hvězdy znát a třeba i najít nějakou novou, víš, takovou, co ještě nikdy nikdo neviděl.“ Rádce se usměje a oba pohlédnou opět vzhůru. Oblohou náhle proletí padající hvězda.
„Ajzo, honem si něco přej, padá hvězda, určitě se ti to splní,“ zvolá rádce. Ajza zavře oči a mlčky vysloví své přání. „Víš, co jsem si přála?“ zeptá se pak. „Nevím a ani mi to nesmíš povědět, jinak se ti přání nesplní.“ Usměje se rádce a pohlédne na hodinky. Svítí na nich sedm minut po druhé hodině. „Ajzo, už máš po hlídce. Utíkej vzbudit další hlídku a pak honem do spacáku. Dobrou noc.“ „Dobrou noc,“ špitne skautka a odběhne mezi stany. Rádce se usměje a zamíří do svého stanu. „Tak dneska zase jen čtyři hodiny spánku,“ pomyslí si, když usíná…
… O mnoho let později náš rádce, nyní již starý pán, vybírá ze schránky poštu. Z hromady letáků na něj zasvítí bílá dopisní obálka. „Kdopak mi to píše?“ pomyslí si při jejím rozlepování. V obálce je kromě dopisu napsaného drobným písmem i novinový výstřižek.
Pán se nejprve začte do dopisu:
„Ahoj Gede,
představ si, že se mi splnilo mé přání, jak jsme tehdy spolu hlídali na táboře a padala tam hvězda. Nevím, jestli si na to vzpomínáš, já často. Dnes totiž opravdu pracuji v planetáriu a zkoumám Vesmír. Taky se mi nedávno povedl jeden objev, tak jsem se ti chtěla pochlubit, možná jsi o tom už někde četl. Máš to v přiloženém článku.
Děkuji ti, měj se pěkně,
Ajza
Pán po přečtení překvapeně zamžikal očima, tohle opravdu nečekal. Pak chvějící se rukou rozevřel novinový výstřižek.
„Mladá česká hvězdářka uchvátila svět.
Astronomická unie ohlásila objev nové velké komety. Snímek komety C/2021 UN 316 (Ged) pořídila mladá hvězdářka Alena Zahradníková z planetária v Brně. Těleso se pohybuje po velmi protáhlé dráze s přísluním u dráhy Saturnu. Celá orbita dané komety zabere až 5,5 milionu let a v roce 2031 bude, při svém nejbližším přiblížení ke Slunci, viditelná ze Země pouhým okem.“
Pán se překvapeně posadil na obrubník před domem a pohlédl na modrou oblohu. „To snad není ani možné,“ pomyslel si.
Studium katalogů
Za karetní hrou Stellar stojí dvojice autorů Ben Pinchback a Matt Riddle, a vesmírné ilustrace na kartách jim pomohli vytvořit umělci Tim Barton a János Orbán. Vývoj hry zaštítilo vydavatelství Renegate Game Studios. No a za českou verzi této krásné hry vděčíme vydavatelství Rex hry, kteří hru nazvali hezky česky Hvězdáři.
Hra je určena pro dvojici hvězdářů, kterým bylo alespoň osm let, přičemž jedno noční bdění nezabere více jak půl hodinky.
Při hraní jsme se proměnili v pozorovatele hvězd, kteří svými dalekohledy propátrávají hvězdnou oblohu vyhledávaje nejrůznější nebeské objekty. Cílí na planety, měsíce, asteroidy, mezihvězdná mračna, černé díry, ale nepohrdnou ani mrknutím na družice. Ze svých objevů pak skládají kousek po kousku krásný obraz noční oblohy.
Průzkum map
Doma se Hvězdářů chopily mé dvě dcery. Nejprve prozkoumaly krabičku hry. Je na ní totiž krásná ilustrace noční oblohy s planetami vyvedenými v parciálním laku, takže se pěkně leskne a je příjemná na dotyk. Poté víko krabičky odklopily a začaly prozkoumávat její obsah. Objevily dvacetistránková pravidla formátu A6 a pod nimi docela obsáhlý balíček karet a bloček listů pro závěrečné bodování. Děvčata byla malinko zklamaná, že tentokrát není co vyplokávat, ale vysvětlil jsem jim, že u karetních her, nic jiného než karty nepotřebují. Ještě než jsem domluvil, už mě stejně nevnímaly. Dostaly se totiž do balíčku karet a začaly jej velmi podrobně prozkoumávat.
Našly dvě přehledové karty, dvě sady karet teleskopu, pět karet s čísly a spoustu karet vesmírných objektů.
Intermezzo I:
V první řadě bych chtěl ocenit rozlišení jednotlivých typů karet podle rubových stran vyvedených v pěkných pastelových barvách. Nebeské objekty jsou žlutooranžové, karty teleskopů jsou pro jednoho hráče modré a pro druhého růžové, a karty s čísly modrožluté. To byl od autorů skvělý nápad. Orientace v balíčku karet je tak při přípravě hry velice snadná a rychlá.
Moc se mi také líbí karty teleskopu. Vyskládají se před hráče do tvaru pyramidy, čímž vytvoří krásný obrázek hvězdáře pozorujícího svým teleskopem noční oblohu. Právě tento obrázek mě inspiroval k napsání poněkud obsáhlého úvodu ke hře.
A karty nebeských těles? To je pastva pro oči! Pestrobarevné ilustrace oblaků mezihvězdných látek, nebo černých děr jsou nádherné. I vyobrazení planet, měsíců, asteroidů a družic je moc pěkné a u nás doma si tyto karty vysloužily velikou pozornost před hraním. Navíc na každé z karet je i drobná zajímavost o vesmíru, takže jsme se i něco nového dozvěděli.
V neposlední řadě se mi líbí i plastová vložka v krabičce, který zabezpečuje, že karty pěkně drží pohromadě a necestují po celé krabičce. Jsem docela rád, že zde není jen standardní papírová vycpávka prostoru.
Příprava na pozorování
Připravit Hvězdáře není vůbec těžké a jde to rychle.
Každý hráč si vezme jednu sadu karet teleskopu a vyskládá je před sebe podle čísel na kartách, do tvaru pyramidy. Pod teleskopem je třeba nechat si místo pro ukládání karet, tento prostor se ve hře označuje jako deník.
Pak se v balíčku karet nebeských objektů vyhledá pět startovních karet označených drobným symbolem a z těchto karet si každý z hvězdářů dvě vylosuje. Jednu z nich si položí do deníku a druhou na špici teleskopu. Zbylá startovací karta se pak přimíchá k ostatním kartám nebeských těles a balíček se položí na stůl.
Vedle balíčku se následně umístí pět karet s čísly. Vedle balíčku bude jednička, nejdále bude pětka. Pod tyto čísla se poté z balíčku vyloží karty nebeských objektů. Ty představují nabídku pro hráče.
Každý hvězdář si ještě může vzít přehledovou kartu, stříhnou si o to, kdo bude začínat a může se hrát.
Intermezzo II:
Musím se přiznat, že mě docela překvapil sešitek pravidel. „Jako opravdu šestnáct stránek pravidel u karetní hry? To snad ani není možné.“ Ale bál jsem se zbytečně. Pravidla jsou tak dlouhá, protože obsahují spoustu názorných obrázků a příkladů. Odhaduji to minimálně na polovinu stran. A díky tomu, a srozumitelně napsaným pravidlům, se hra skvěle a rychle učí.
A pravidla hry? Ty jsou ve skutečnosti velice jednoduchá. Jednu hru jsme si zahráli cvičně, abychom si vše vyzkoušeli, ale po pár tazích bylo jasno a my mohli hrát naplno. Také vysvětlování pravidel novým hráčům je snadné, všichni hru rychle pochopí.
Na krabici je psán minimální věk osm let. To můžu potvrdit. Mé dcery 7 a 9 let hru umí, hrají a občas i vyhrávají. Běžně jsou schopné nahrát kolem osmdesáti bodů.
Noční bdění u teleskopu
Jak jsem již psal, karetní hra Hvězdáři má snadná pravidla.
Hraje se na jedenáct kol, při kterých se hráči střídají v tazích. Hráč na tahu si nejprve vezme jednu z karet nabídky do ruky. Ze tří karet v ruce poté jednu vyloží podle svého uvážení buď na teleskop, nebo do deníku. Číslo na právě vyložené kartě poté určuje, kterou další kartu z nabídky si hráč musí vzít a ihned ji vyložit do oblasti, do které v tomto kole ještě kartu nepokládal. Jestliže tedy umístí kartu s číslem jedna na svůj teleskop, vezme si poté z nabídky kartu pod číslem jedna a položí ji do svého deníku.
Intermezzo III:
A zde je alfa a omega Hvězdářů. Jednu kartu si vyberete a vyložíte ji, kam chcete, ale podle této umístěné karty si poté musíte dobrat z nabídky kartu novou a rovnou ji vyložit na druhou doposud nevyužitou oblast. Tento herní mechanismus se autorům moc povedl a dodává hře na hloubce.
Opravdu je to kolikrát oříšek vybrat si z nabídky tu správnou kartu, která se vám nejvíce hodí.
Ptáte se: „ A co si hráč vezme, když si tu pod jedničkou vzal už jako první a nyní tam žádná karta není?“ Je to snadné. V tom případě si lízne horní kartu z dobíracího balíčku.
Nakonec se na volná místa v nabídce vyloží nové karty a hraje druhý hráč.
Na konci jedenáctého kola hra skončí a hráč, který získá nejvíce bodů, zvítězí.
Objevy a hodnocení
„No jo, ale za co dostanu ty body?“
Abychom si mohli vysvětlit bodování hry a hlavně výjimečnost Hvězdářů, musíme si podrobně prohlédnout karty nebeských těles.
Co na nich tedy nalezneme?
V levém horním rohu je číslo od jedné do pěti. Je zde i speciální karta s čísly 0/6. U této karty si mohu vybrat, zda číslo představuje nulu, nebo šestku. Pokud kartu položím na teleskop, sečtu na konci hry jejich čísla v každé ze tří částí teleskopu a vyjde mi součet, který porovnám se soupeřem. Pokud mám součet karet vyšší, mám převahu a získám deset bodů. Pokud však kartu s tímto číslem položím do deníku, snažím se pro každý druh nebeského tělesa co nejdelší postupku z čísel. Počtem karet v postupce pak násobím hvězdy na kartách stejného druhu na teleskopu a součin mi prozradí počet bodů, které získám.
A jsme u druhého symbolu na kartách nebeských objektů. V pravém horním rohu jsou symboly hvězd. Žádná u karet s číslem 0/6 a jedna, dvě nebo tři u karet ostatních. Právě součet těchto hvězdiček na kartách stejného typu na teleskopu násobím počtem karet v postupce v deníku. V deníku mi jsou hvězdy k ničemu.
Pod číslem se nachází symbol typu nebeského tělesa. Nebeských těles je pět druhů – planety, měsíce, asteroidy, mezihvězdná oblaka a černé díry. Teda ještě je zde šestý druh – družice. Ty se však nebodují, čísla na nich se používají jako žolíci a mohou být přiloženy v deníku do postupky kteréhokoli druhu nebeského tělesa.
Největší část karty samozřejmě zabírá působivý obrázek nebeského tělesa a úplně dole se nachází faktická poznámka o vesmíru.
Při představování karet jsem vám vlastně i popsal závěrečné bodování. Poslední body získá hráč za to, že na svůj teleskop umístí karty všech pěti typů.
Intermezzo IV:
Tak nyní již víte jak Hvězdáře hrát. Ale ještě nevíte, v čem je tato hra tak skvělá, proč mě zaujala a tak moc mě baví. „Vždyť tam jenom pořád umisťuju dvě karty. Jednu na teleskop a druhou do deníku. Co na tom je?“ říkáte si možná. Neprozradil jsem vám totiž jednu důležitou věc. Největší počet hvězd na sobě mají karty s malými čísly. Karty s velikými čísly mají jednu hvězdu. Člověk se tak tedy musí rozhodnout: „ Tady v této části deníku má můj soupeř malý součet čísel, když sem umístím kartu s vysokým číslem, získám body za převahu. No jo, ale u tohoto druhu nebeských těles mám v postupce už čtyři karty, když tam položím jedničku se třemi hvězdami, ztratím převahu, ale zase budu násobit spoustu hvězdiček.“ A toto dilema řešíte od začátku hry do jejího konce. Kolikrát je to opravdu zapeklitý hlavolam. Navíc na teleskop se ještě musí karty stejného druhu umisťovat vždy k sobě. Což situaci na teleskopu docela komplikuje.
Noční zážitek
Hvězdáři jsou krásná, hráčská a rychlá karetní hra připomínající občas hlavolam. Moc mě baví ji hrát a to nejen se soupeři stejně starými, ale i jako pohodovou hru s mými dětmi.
Hru lze hrát znovu a znovu a pokaždé dospějete k jinému výsledku. Proto uděluji Hvězdářům OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.
Také ji lze pořídit za cenu pod čtyři sta korun. V kombinaci s předchozím oceněním se mi tak Hvězdáři jeví jako hra, která si zaslouží OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: HODNĚ MUZIKY ZA MÁLO PENĚZ.
Na Hvězdářích oceňuji také faktické poznámky o vesmíru na kartách. Při hraní jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací. Proto uděluji Hvězdářům i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VZDĚLÁVACÍ CHARAKTER.
Z hvězdářského deníčku
Na závěr zde připojuji pár situací, které se nám při hraní udály.
„Já si nebudu těmi kartami zakrývat ten krásný obrázek.“
Má dcera odmítla zakrývat karty teleskopu kartami nebeských těles. Chvíli trvalo, než jsme jí přesvědčili.
„Tak konec hry, jdeme bodovat. Máš tady postupku ze čtyř karet a násobíš to dvěma.“ „Jak to dvěma, vždyť na teleskopu mám tři karty černých děr.“ „No jo, ale v součtu na sobě mají jen dvě hvězdy.“
Při naší první hře neposlouchal spoluhráč pravidla a neřešil hvězdičky na kartách, následně byl rozčarován svým výsledkem.
„Tati, zahrajeme si hru?“ „Jasně, jakou bys chtěla hrát?“ „Třeba ty hvězdáře.“ „Bezva, to si zahraju rád, otestuju aspoň novou taktiku.“ … „Tak kolik máš bodů? Já 72.“ „89, vyhrála jsem. Hurá!“
Zkusil jsem pokládat na teleskop jen karty s nízkými čísly a spoustou hvězd. Díky tomu jsem prohrál všechny převahy a nakonec i hru.
Hvězdáři získávají od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.
One Reply to “Hvězdáři”