Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Disko švábi

Maškarní rej pod diskokoulí

Je večer. V domě se všichni ukládají ke spánku. Vše utichlo, všichni se oddali zaslouženému odpočinku. Všichni? Vnímavý jedinec by při troše soustředění mohl zaslechnout tiché tuc, tuc, tuc. Odkud to vychází? Zpoza postele. Co se tam děje?

TUC, TUC, TUC!

Dámy a pánové vítejte na dnešní diskotéce! Jsem rád, že jste přišli a máte tak úúúúúúžasné maskyyyyy! Tak pojďme na taneční parket pořádně to rooooozbaaaaliiiiit!“

TUC, TUC, TUC!

Postavy zajásají a vrhnou se do tance.

TUC, TUC, TUC!

Ve všeobecném veselí se k sobě přitočí dvě dámy. Obě v kostýmu malé mořské víly. Když se jejich zraky střetnou, zastaví se, zmlknou a prohlédnou se vzájemně od hlavy až k patě. A pak začnou ječet: „Jak to, že máš stejný kostým! Ta ostuda! Péťo, Honzo, jdeme okamžitě domů!“ Péťa v kostýmu Harryho Pottera a Robin Hood Honza na sebe smutně kývnou a odvedou své drahé polovičky z tanečního parketu.

Diskotéka se opět rozjede.

TUC, TUC, TUC!

Na posteli se spáč neklidně zavrtí, pak ještě jednou, a zase znovu. Nakonec se posadí, poškrábe se na hlavě a spustí nohy na zem. Pak se zaposlouchá a pátrá po příčině tajemného šelestu. Nahlédne pod postel ke zdi. „Mamííí, mám tady nějaké brouky! Zakřičí. Přiběhne maminka ozbrojena sprejem na hmyz a několika mocnými stříkanci předčasně ukončí švábům jejich divoký diskotékový rej.

Krabička hry

Vylepené oznámení

Karetní hru Disko švábi nám před časem přineslo vydavatelství Rex hry. Jejím tvůrcem je Martino Chiacchiera (série Similo, série Únikovek). Grafickou podobu vtiskl švábím kartám známý ilustrátor Michael Menzel (Shogun, Dominion, Osadníci z Katanu, Doba kamenná, Kuba, Jambo, Pilíře země, Poštovní kurýr). Za hrou původně stojí vydavatelství Abacusspiele.

Jedná se o rychlou karetní hru, ve které se hráči snaží odhadovat záměry ostatních a tažením správných karet ze své ruky získat na konci hry co nejméně trestných bodů.

Na švábí diskotéku je vstup povolen dvěma až šesti alespoň osmiletých švábů. Hudba hraje asi patnáct minut.

Zadní strana krabičky

Pohled pod koberec

Disko švábi jsou ukrytí v klasické krabičce na karetní hry. Krabička láká vyobrazením tančících švábů v kostýmech, v čele s králem diskotéky švábem Elvisem.

Po otevření krabičky nalezneme pod pravidly disko kouli z tvrdého papíru a šest sad karet odlišených barvou na rubové straně. Každá sada obsahuje stejné karty švábů v maskách v bodových hodnotách jedna až třináct. Poslední dvě karty v krabičce jsou karta shody, kterou obdrží při hře začínající hráč a karta zrcadla, kterou lze využít při jedné z variant hry.

Herní obsah

Intermezzo I:

Co se týče materiálu karet, není třeba zdržovat se nějakým obšírným popisem. Jedná se o standardní karetní papír, jen disko koule má papír malinko pevnější. Co však na diskošvábím vizuálu oceňuji, jsou ilustrace na kartách. Pro hraní by vlastně stačilo mít jen karty s čísly, ale ruku na srdce, koho by to bavilo. Doplněním hry o šváby v kostýmech byl však od autora opravdu fajn nápad, jež pěkně dokresluje atmosféru a dodává hře punc zvláštnosti. Hráči se snaží nasbírat co nejméně karet, neboť všechny karty a jejich bodové hodnoty jsou na konci hry záporné body hráče. A kdo by chtěl mít doma hodně švábů, že? A pravidlo o vyřazení švábů ve stejných kostýmech? No, kdo by se cítil dobře na párty, kde by byl někdo na chlup stejně oblečený, že? Ilustrace švábů v kostýmech se velmi povedly a bavilo mě jejich prohlížení. Objevil jsem Harryho Pottera, červenou Karkulku, Supermana, Leiu, Indiána Jonese, Kleopatru, Robina Hooda, Napoleona, Kočičí ženu, Drákulu, malou mořskou vílu a Elvise – krále diskotéky. Jen masku na kartě s hodnotou jedna se mi nepodařilo rozklíčovat. Třeba ji poznáte vy.

Sada karet

Catering

Stejně jako u většiny karetních her je příprava Disko švábů rychlá.

Disko koule se položí doprostřed stolu. Každý hráč si zvolí barvu a vezme si svých třináct karet. Ty zamíchá a položí je lícem dolů před sebe. Následně si každý lízne horní kartu z balíčku a položí jí k disko kouli na taneční parket. Nesmí to však být karta číslo třináct, král parketu, pokud si ji hráč přece jen lízne, zamíchá kartu zpět do balíčku a vyloží novou. Hráč, který vyložil kartu s nejnižší hodnotou si vezme kartu shody, kterou bude mít do konce hry. Nakonec si každý hráč vezme do ruky tři horní karty ze svého balíčku a diskotéka může začít.

Připravená hra

Párty začíná

Jedna partie trvá třináct kol, tedy do chvíle, než jsou všechny karty rozebrány. Každé kolo, s výjimkou toho posledního, začíná výběrem karty z hráčovy ruky. Vybranou kartu hráč položí skrytě před sebe a jakmile tak učiní všichni, naráz si karty ukážou. Pak si, počínaje hráčem s nejnižší kartou, každý hráč vybere jednu z vyložených karet na tanečním parketu okolo disko koule. Získanou kartu si umístí viditelně před sebe. A na co je ve hře karta shody? Pokud více hráčů odhalí kartu se stejnou hodnotou, vybírá si jako první hráč, který je nejblíže hráči s kartou shody po směru hodinových ručiček, samozřejmě počínaje tímto hráčem.

Jakmile je taneční parket rozebrán, přesunou hráči své tažené karty zahrané v tomto kole na taneční parket místo těch rozebraných. Budou tvořit výběr karet v následujícím kole. Posledním krokem kola je dobrání nové karty z balíčku do ruky.

V posledním, třináctém kole hry si hráči pouze rozeberou karty z tanečního parketu. První vybírá hráč sedící vedle hráče s kartou shody, tentokrát však proti směru hodinových ručiček. Hráč s kartou shody tedy tentokrát hraje jako poslední.

Možná si říkáte: „Dobře, pořád si beru nějaké karty a na konci spočítám mínusové body, ale kde je kouzlo této hry, proč bych ji měl jako hrát?“ Tady ho máte. Jak jsem se již zmínil, každá karta, kterou si hráč vezme z tanečního parketu má na konci zápornou hodnotu bodů. Logicky se tedy všichni snaží nabrat co nejméně záporných bodů. A to nejen tím, že si budou brát karty s nízkými hodnotami. Vyložených karet se dá zbavit právě tím, že si z tanečního parketu vezmete švába ve stejném kostýmu, jako již má hráč před sebou vyložený. Díky tomu se dají obě karty vyřadit ze hry. Ano, to jsou ti uražení švábi z úvodního příběhu.

Druhým výrazným prvkem hry je karta číslo třináct – král parketu. Pokud tuto kartu vyložíte, berete z tanečního parketu všechny šváby a ostatní si nevezmou nic. To se šikne hlavně ve chvíli, kdy na tanečním parketu je více karet, které by se vám hodily do páru s vašimi vyloženými kartami.

Rozehraná hra

Intermezzo II:

Disko švábi se dají hrát dvěma způsoby.

Hráč bavič si prostě užije atmosféru, vesele sbírá švábi a karty z ruky volí rychle hala bala. Při hře se kochá obrázky a radostným voláním kvituje získání dvojice karet, které může odhodit. Hrou se prostě baví. Nejvíce se mu líbí hra v plném počtu, kdy ani hráč matematik již nedokáže udržet v paměti všechny zahrané karty a odhozené dvojice.

Hráč matematik si snaží zapamatovat všechny zahrané karty, sleduje vyložené šváby před hráči a s pokerovým výrazem ve tváři pečlivě volí svou kartu z ruky v každém kole. Sleduje mimiku všech hráčů a snaží se odhadnout, co asi může jeden každý hráč zahrát. Hrou se prostě baví. Nejvíc se mu líbí hra ve třech či čtyřech hráčích, kdy dokáže vše udržet v paměti. Při hře v plném počtu propadá brzy zoufalství, neboť nedokáže vše sledovat a brzy ztratí kontrolu. Velice se zlobí kvůli náhodě, kdy mu král parketu pravidelně chodí jako jeden z posledních a on tak nemůže využít potenciál této karty.

Ani jeden z těchto hráčů rozhodně nevyhledává hru ve dvou.

Já jsem si vyzkoušel oba způsoby. V každém z nich měla hra něco do sebe, nicméně ve většině partiích jsem se snažil sledovat vyložené karty a snažil se opravdu hrát.

Mé dvě dcery, sedmiletou a devítiletou se mi však pro hraní nepodařilo přesvědčit, proto si myslím, že disko šváby děti příliš neoslovíte. Podle mě je to spíše hra na blbnutí s kamarády na nejrůznějších párty či v hospůdkách. Má totiž jednoduchá a srozumitelně napsaná pravidla, která se dají rychle vysvětlit a naučit.

Pokračování párty

Když jsme se nabažili základní varianty disko švábů, vyzkoušeli jsme i dvě pokročilejší varianty popsané v pravidlech.

V první variantě si hráči na začátku vezmou čtyři karty místo tří a jednu z těchto karet skrytě vyloží před sebe na stůl. Hraje se pak jen na dvanáct kol a díky tomu, že každý hráč zvolil jinou skrytou kartu, není tak snadné propočítat zbylé karty v balíčcích hráčů. Skrytou kartu samozřejmě může hráč odhodit získáním stejné karty z tanečního parketu. Toto nás úplně neoslovilo.

Ve druhé variantě se hraje tolik partií, kolik je hráčů kolem stolu. Postupně se sčítají výsledky jednotlivých kol. Při každé hře dostane hráč s nejvyšším skóre k dispozici kartu zrcadla, díky níž může před dobráním poslední karty ze svého balíčku jednu ze svých vyložených karet se zrcadlem odhodit ze hry jako pár. Samozřejmě vyhraje hráč s nejnižším součtem po poslední partii. Tato varianta nás docela bavila. Je mnohem napínavější hrát více her po sobě a výsledky sčítat, neboť se tím malinko vyruší prvek náhody.

Poslední písnička a domů

Disko švábi jsou jednoduchá karetní hra, kterou nejvíce oceníte mezi kamarády, kteří deskovkám příliš neholdují. Pokud hru vezmete třeba na soustředění svého sportovního klubu, či na vícedenní výpravu na chatu, určitě neuděláte chybu.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Rexhry.jpg.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: