Marco Polo II

Cestu tam za sebou mám a teď cestuji tam

Pojď se mnou, člověče dnešních dní, a vyslechni příběh můj, jež tak neuvěřitelný jest, že i já sám občas věřím, že byl to jen sen.

Dobrodružství své započal jsem v krásném a bohatém městě italském, jež Benátky se zvou, odkud jako sedmnáctiletého jinocha, vzali mě otec můj a strýc, po smrti matky mé, na dlouhou cestu obchodní.

Cesta vedla nás prve přes Jižní Kavkaz, kde město Tarbiz leží, jež obklopeno krásnými a příjemnými zahradami celé jest. Odtud kroky naše směřovaly do Perského zálivu do přístavu obrovského, jež Hormuz se nazývá. Zde plánovali jsme lodě najmouti a po vodě se dále plaviti podél pobřeží. Lodě v přístavišti však ubohého vzezření byly, snad svázány jen provazy z ořechu indického.

Obrátili jsme se tedy zády k mase vody veliké a pěšky dále jsme vyrazili. Po cestě ve městech cizokrajných, jako třeba Herat, Bakh či Kermat, stanice obchodní zakládali jsme. Útrapy mnohé provázely nás na naší pouti přes pohoří obrovské Pamír nazývané, až k nedozírné poušti Gobi dorazili jsme. Ona tak rozsáhlá jest, že by rok od konce ke konci cesta přes ni trvala. V nejužším místě za měsíc prošli jsme ji napříč. Tato výheň pekelná skládá se výhradně z písečných hor a údolí bez možnosti čerstvou potravu si opatřiti.

Po cestě strastiplné potkali jsme  karavanu čínskou a s ní do města Peking vypravili jsme se, vladaře zdejšího mocného Kublajchána pozdraviti. Poklekli jsme před ním a poklonili se s maximální pokorou. Velký Khan nám však vstáti přikázal a přátelsky nám mnoho otázek pokládal.

Na jeho dvoře dobře obsluhováni a opečováváni jsme byli. Jaký to rozdíl po čtyřletém putování!

Již dlouhých sedmnáct let jako velvyslanec Khanovu říši objíždím, však po domově stesk veliký mě zmáhá. Karavanu novou tedy chystám a drahocennými poklady země zdejší, v Evropě nevídanými, ji obtěžkávám. Do Benátek vezu látku, jež v ohni se čistí, černý kámen, jež po zapálení déle než dřevo hoří, olej ze země tryskající a spousty dalšího bohatství kultury zdejší. Hebké hedvábí, drahocenný nefrit, ryzí zlato, překrásný porcelán či koření neznámá. To vše v rodných svých Benátkách kupcům ku podivu ukáži. *

*Volně dle cestopisu Marco Polo: Milion. Většina textu je ale smyšlená.

Krabice hry

První a poslední povzdechnutí

Musím se přiznat, že jsem byl trochu zklamán, když jsem po otevření víka krabice marně hledal v pravidlech nějaký ten úvodní odstaveček o člověku, jehož jméno hra nese. Vždyť tato hra se celá točí okolo života známého cestovatele! Vlastně obě hry, neboť i předchozí hra, Marco Polo, má stejné téma. Vím, že u euroher, ke kterým Marco Polo II jednoznačně patří, je příběh jen okrajovou záležitostí a vlastně ani není potřeba. Přesto se zde přímo nabízí příležitost něco málo o hlavní postavě zmínit, třeba alespoň tak, jak jsem to udělal v úvodním odstavci já.

Odpovědné osoby karavany.

Marco Polo II vytvořili autoři Daniele Tascini a Simone Luciany. Celý projekt zaštítilo vydavatelství Hans im Glück a do Česka nám hru dovezl a přeložil tým Albi.

Snad se mělo původně jednat o rozšíření veleúspěšné a cenami ověnčené hry Marco Polo, nicméně změn bylo nakonec asi tolik, že se autoři nakonec rozhodli pro samostatně hratelnou novou verzi hry. Obě hry mají společné nejen téma, ale i skoro stejné herní mechanismy a komponenty. V první hře prožíváte cestu Marca Pola po hedvábné stezce do Pekingu, zatímco ve druhé hře cestujete ve službách Kublajchána po celé jeho říši. Obou dvou cest se také může zúčastnit dvojice až čtveřice obchodních cestovatelů, kterým by mělo být alespoň dvanáct let. Rozdílná je však doba cesty. Zatímco první, čtyřleté putování Marca Pola do Asie, prožijete za tři čtvrtě hodinky až hodinku a půl, jeho sedmnáctileté působení na dvoře Chána budete zažívat hodinku až dvě.

Ve dvou hráčích jsme připravenou hru zvládli bez problémů odehrát do čtyřiceti minut. Ve třech to byly ony dvě hodinky a ve čtyřech se hra natáhla na dvě a půl hodiny.

Herní obsah

A co je to vlastně za karavanu?

Obě hry Marco Polo využívají stejné herní mechaniky. Tou první je pohyb figurky, či figurek po městech na herním plánu, čímž si otvíráte nové možnosti využívání mechaniky druhé. Tou je pokládání šestistěnných kostek na akce rozmístěné na herním plánu. A jak už to ve správném euru má být, akcí je mnoho a je na hráčích, aby zvolili optimální postup vedoucí k vítězství.

Zatímco úvodní příběh mi chyběl, téma hry při samotném hraní jsem objevoval téměř všude. Marco Polo byl cestovatel. Fajn, cestuji po herním plánu mezi městy. Na cesty je třeba se vybavit. No jistě, ve hře si musím na cestu zajistit dostatek peněz a velbloudů, a pokud chci využít lepších cest, no tak si připlatím nějakou tu cennou surovinku. Marco Polo byl ale i obchodník. Samozřejmě, při cestování zakládám v navštívených městech své obchodní stanice, využívám nabídky městských služeb, můžu navštívit i knihy trhu a opatřit či směnit nějaké ty suroviny. Marco Polo byl však také vyslancem mocného Chána. Proto v jeho jménu cestuji po plánu, opatřuji si cechovní pečeti jednotlivých obchodníků a navštívená města si nakloním tak, že mi věnují svůj erb. K tomu všemu využívám kostky a hodnoty na nich. Ve hře je prostě téma silně cítit, což hodnotím velice kladně, moc jsem si atmosféru hry užíval, byť se jedná o čistou eurovku. Uděluji tedy hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Co karavana přiváží?

Po otevření krabice jsem objevil spoustu herního materiálu. Materiálově bych jej rozdělil na karton, dřevo a papír. Herní součásti opět vycházejí z původního Marca Pola a to jak vzhledem, tak obsahem. V krabici naleznete Herní plán, desky hráčů, kartonové žetony peněz, destičky skutečných postav, destičky pečetí, nabídky knih a kontraktů.

Z papírových komponent se jedná zejména o karty cílů, přehledové karty vedlejších akcí a karty městských akcí. Z dřeva jsou vyrobeny figurky hráčů, obchodní stanice v barvách hráčů, všechny suroviny a velbloudi. Každá ze surovin je pěkně tvarovaná a barevně odlišená, stejně tak i postavičky velbloudů. Dřevěné jsou také kostky v barvách hráčů a černá sada kostek společných.

Vše je pěkně vyvedené, některým dřevěným prvkům, zejména nefritu, či zelenému hráči by však prospěl druhý nátěr barvou, neboť přes světlounkou barvu prosvítá původní dřevo. Co mě však velmi pozitivně překvapilo je jednoduchý papírový insert do krabice, který je dobře navržený, promyšlený a díky němuž všechny prvky hry pěkně a rychle uložíte do krabice. Za skvělý nápad, který skoro nic nestojí, uděluji Marcu Polu II OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: DOKONALÝ INSERT.

komponenty v nápaditém insertu

Vybalíme zboží na pult

Přiznám se, že příprava hry mě trošku děsila. Přehled v pravidlech se mi na první pohled zdál chaotický, ale na druhý pohled  to už bylo lepší. Postupoval jsem pěkně bod po bodu podle návodu a po nějakých dvaceti minutách jsme hru měli připravenou k hraní. Zdá se vám to dlouho? Ano, než se seznámíte s každou částí hry, trvá to. Příprava je však intuitivní a přichystání další hry druhého dne jsem již zvládl rychle a bez nahlížení do pravidel. Za pět minut bylo hotovo.

Na stůl jsem rozložil herní plán, rozmístil na něj odměny, kontrakty a karty akcí na města, vedle plánu jsem si naskládal přebytečné žetony zakázek, destičky knihy s nabízenými surovinami ke směně, cechovní pečetě, peníze a suroviny. Každý hráč si vzal desku hráče, kostky, pěkně tvarované figurky s italskými barety na hlavách a obchodní stanice ve své barvě, nějaké ty peníze a velbloudy do začátku. Také jsme si zvolili postavu, se kterou jsme se nejvíc ztotožnili, a hra mohla začít. Ještě se však zastavím chvíli u historických postav (některých možná jen vymyšlených), za něž lze hrát. Bohužel i zde chybí nějaká ta větička o životě dané postavy. Jsou zde popsány pouze vlastnosti a výhody do hry.

Připravená hra

Ve službách Kublajchána.

Marco Polo II má vlastně jednoduchá pravidla, ale velice složité rozhodování pro hráče, jakým směrem vést kroky v průběhu hry. Ve svém tahu lze nejprve zahrát pomocné vedlejší akce, jejichž přehled má každý před sebou. Pomoci si můžete třeba splněním kontraktu, zaplacením za vylepšení pečeti, můžete za velbloudy přehodit kostku či změnit hodnotu kostky, nebo koupit černou kostku navíc. Poté si hráč vezme jednu či více kostek a využije některou z hlavních akcí na herním plánu, no a nakonec může opět zahrát jednu či více pomocných akcí. Takto se hráči střídají v tazích do chvíle, kdy všem dojdou kostky, a jedno z pěti herních kol je minulostí. Na první pohled snadná záležitost. Ale těch možností, kam kostky položit! Mám nejdřív cestovat a získat bonusovou destičku cechovní stanice a výhodu z destičky města? Nebo raději položit kostku na některou z knih (nahrazuje tržiště původní hry) nabízejících zboží a jeho směnu? A nemám si před tím raději zajít vyzvednout cechovní pečeti a nějaký ten nefrit? Možná bych měl zajít pro nové kontrakty z měst, kde mám již založené cechovní stanice! Jé a těch akcí ve městech, která jsem již navštívil, nemám položit kostku nejdřív tam? Nebo zajít za Kublajchánem a požádat ho o jeho přízeň? A co budou dělat soupeři? Nezaberou mi nějakou akci, která by se mi hodila? Začíná mě z těch rozhodnutí bolet hlava!

Při našich herních partiích jsme docela hodně cestovali. Samozřejmě každý pohyb stojí nějaké ty mince a velbloudy, někdy i nefrit. A aby toho nebylo málo, některé cesty mohou využít jen příslušníci jednoho z cechů. No a opatřit si cechovní pečeť není vůbec levné. Nejdřív je třeba si ji vůbec pořídit položením dvou kostek, a pak je ještě nutné pečeť vylepšit zaplacením peněz a zboží. Nicméně navštívit hodně měst přináší i benefity v podobě výběru nových kontraktů, rozšíření nabídky akcí, výhody na destičce města a destičce obchodní stanice. Na závěr hry za každý jedinečný erb města dostanete body, a čím víc jich máte, tím větším násobkem se vaše města hodnotí.

Hra také pěkně pracuje s umisťováním kostek. Na hracím plánu jsou dvě barvy polí, kam lze položit desku a zahrát akci. První barvou, nacházející se na akcích měst je barva hnědá. Sem umístí kostku každé kolo jen jeden hráč a hotovo. Kolikrát se mi stalo, že jsem špatně odhadl záměry soupeřů a k akci, jež bych potřeboval, jsem se již nedostal. Druhou barvou akčních polí je modrá. Nalézt je lze u akce cestování, knihy, nových kontraktů či cechovních pečetí. Na tato pole může být položena i další kostka odlišné barvy než tam již leží, avšak za takové položení je třeba si připlatit tolik mincí, kolik je hodnota položené kostky. Stejný hráč může dané pole využít pouze v případě, že využije vedlejší akci a pořídí si černou kostku navíc. Tento herní mechanismus se mi moc líbí a perfektně vystihuje obchodní atmosféru. Chceš tam taky? Připlať si! Aneb, jak se u nás říká, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Ve třech a čtyřech hráčích jsme měli trošku problém zapamatovat si, zda jsme již černou kostku zakoupili, či ne, vyřešili jsme to pokládáním třetího panáčka, kterého ve většině her nevyužijete, na akci nákup černé kostky.

Rozehraná partie

Karavana dorazila do cíle

Že hra končí po pátém kole, jsem již zmínil. Co jsem ale neprozradil, je bodování. V průběhu partie lze získat body za splněné kontrakty. No a na konci k tomu přibydou body za vylepšené osobní pečetě, za prapory navštívených měst a za největší počet splněných kontraktů. Něco málo lze získat i za přebytečné suroviny a mince. Kdo získá nejvíce bodů, vítězí. V počátečních hrách jsme získávali něco kolem čtyřiceti bodů a divili se, na co jsou ty bodovací kartičky s padesáti, respektive sto body. V poslední hře jsme však již získávali kolem osmdesáti bodů a nejlepší z nás tu stovku opravdu přelezl.

Úspěšná či neúspěšná cesta?

Marco Polo II je eurohra a ve své kategorii je rozhodně skvělá. Čiší z ní téma při každém tahu, tedy pokud máte alespoň trochu představivosti a dokážete ji při tom všem přemýšlení využít. Moc se mi líbilo využití hodnot na kostkách, i když při hře špatné hody dokáží naštvat. A nemyslím nízké, ty se občas hodí. Náhoda ve hře je, autor však pomocí vedlejších akcí náhodu minimalizoval. Můžete si za velbloudy kostky o jedna přetočit a to opakovaně, či kostku rovnou přehodit. Chce to jen mít dostatek surovin. Díky systému pokládání karet akcí na plán, rozmisťování bonusů do měst, vybírání karet cílů a postav s odlišnými herními vlastnostmi, rotaci nabídky obchodů v knihách, je Marco Polo II úžasně variabilní a žádná z našich her nebyla stejná. Uděluji tedy hře Marco Polo II OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Plánovat si na začátku nějaký postup je úplně zbytečné. V průběhu hry jsem ho musel mnohokrát změnit. Nejvíce mě bavila hra ve čtyřech hráčích, kdy je na herním plánu opravdu přetlak a rozhodování, kam položit kostky nejdříve, je opravdu důležité. Daní za to je dlouhá doba hry. Přesto jsem se při čekání na svůj tah nenudil, neboť je stále co přepočítávat a vymýšlet.

A jestli má cenu si dnes hru koupit? Krabice působí levně, ale hra uvnitř za koupi rozhodně stojí. Takže pokud vás baví hry, kde vybíráte z velkého počtu možností tu optimální cestu k vítězství, jděte do toho. Budete se skvěle bavit.

Kronika karavany

Nezbývá než přidat pár vtipných poznámek hráčů při našich hrách.

 „Ale jo, dobrý, ta hra není zlá, pořád je co dělat, jen tě to stojí spoustu peněz a velbloudů navíc.“

Zhodnocení hry od jedné z hráček po získání třiceti bodů.

 „Na tu pečeť mi nepadly kostky a až po dvou kolech jsem si uvědomil, že za ty velbloudy je můžu přehodit.“

Po vzdychání, že hráč nemůže získat potřebné hodnoty kostek.

„Hra je určitě vhodná pro nové hráče, je docela lehká na vysvětlení, a máš moc možností, co dělat.“

„Hmm, ale nesmíš nováčky moc zaříznout.“

Rozhovor začátečníka a zkušeného hráče po odehrané partii. Kdo asi vyhrál?

„To je hrozné, vůbec se nemůžu dostat k nefritu.“

„Prodám ti nefrit za pět ovcí!“

Povzdech jedné z hráček a nabídka jejího přítele, který si trošku popletl hry.

Marco Polo II získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: