Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je Říše her

Království divů

Královské přetahování o vladařský stolec.

Těžce nemocný vladař leží na své posteli obklopen svými nejbližšími rádci. Snaží se i přes problémy s dechem vyřešit, komu předat svou korunu a zamezit tak jistě krvavému boji o moc. Je bezradný, děti nemá a ani jeden ze dvou možných vládců nehodlá ustoupit tomu druhému. Také část království stojí za pánem z hor, druhá část však chce jen a jen pána od moře. Je to zapeklitá situace. Vladař si povzdechne a namáhavě praví: „Nedá se nic dělat, musíme vymyslet souboj, z něhož vyjde nezpochybnitelný vítěz, jinak zde máme občanskou válku.“ Rádcové přemýšlí, mumlají si něco pod vousy a občas některý z nich zašeptá svému sousedovi. Bojí se však svému vladaři povědět, že ani jeden z pánů rozhodně nepřistoupí na boj muže proti muži.

„Vím, co mi nechcete říci. Já si to myslím také, žádný spravedlivý a čestný boj nepřipadá v úvahu,“ povzdechl si vladař. „Myslím, že bych měl řešení, můj pane,“ pravil pomenší mužík, jehož si zatím moc nikdo nevšímal. Nyní se všechny zraky obrátily k němu. Mužík nenavyklý takové pozornosti poněkud nervózně pokračoval: „Dejte každému z pánů část svého jmění a pokyn, aby na svém panství ukázali, jak by vládli celému království. A ten, který si povede lépe, bude nezpochybnitelným dědicem království.“

„Dobře pravíš,“ promluvil král po chvíli přemýšlení. „Tak to uděláme. Sepište můj výnos a odneste ho těm dvěma. Ale nyní již jděte, musím si odpočinout.“ Král usnul a rádcové opustili jeho pokoj.

Byla to poslední slova starého krále. Druhý den vlály po celém paláci černé vlajky a dva poslové vyrazili k nejmocnějším mužům království, aby je seznámili s královou vůlí.

krabice

Letmý pohled pod pokličku

Když jsem před rokem psal představení hry Království divů, jež k nám plánovalo přivézt vydavatelství Tlama Games, mnoho jsem o hře nevěděl. Čím víc jsem však pátral, pročítal články a shlížel videa, tím víc mě hra zajímala a já ji toužil vyzkoušet a zahrát. Království divů vyšlo na počátku letošního roku, příval dalších her byl však tak velký, že jsem se k ní dostal teprve před prázdninami. A přiznám se, od prvního hraní ji hraji se ženou, a hlavně sám v sólové variantě skoro každý druhý den. Ale pěkně popořádku.

Království divů je hra Frédérica Guérarda, který je také autorem moc pěkné předlohy této hry Svět divů. S grafickým návrhem a ilustracemi mu vypomohl Anthony Wolf. V souboji proti sobě soupeří dvojice alespoň čtrnáctiletých dědiců brousících si zuby na uvolněný královský stolec. Jeden boj o moc zabere asi tři čtvrtě hodinky. Při souboji jednoho dědice s nástrahami království proběhne získání vlády asi za půl hodinky. Oproti původnímu předchůdci hry, kdy si hráči vybírali vždy jednu kartu a zbytek balíčku posílali dále, je v Království divů více interakce mezi hráči. Dědicové království si navzájem nabízí své karty a snaží se svého soka tajemnými náznaky a blafováním přesvědčit, aby sebral záporně bodované karty či karty, jež se mu právě nehodí. Z nashromážděných karet pak dědicové získávají suroviny, či budují divy na svém území. Království divů tedy využívá mechaniky blafování, nabízení karet soupeři, výběr karet z nabídky, získávání zdrojů a plánování staveb. Hra byla také v roce 2021 nominována na cenu Golden Geek v kategorii nejlepší hra pro dva hráče.

herní materiál

Podrobný pohled pod víko

V pěkně ilustrované krabici, vizuálně připomínající svého předchůdce, se pod sešitem pravidel ukrývá netradiční šestiúhelníková protáhlá herní deska z kartonu, barevné plastové kostičky zdrojů, kartonové žetony vojáků, pastí, zvědů a krádeží, papírové desky poslání a hlavně karty. Nejvíce je karet rozvoje, kolem kterých se vlastně celá hra točí. Lze je vybudovat ve své državě za předepsané zdroje, či je zahodit a získat za ně právě nějaké ty zdroje navíc. Další karty pak představují pohromy, rádce, poklady, vévodství či hrozby. Ty se používají vždy jen při hře s určitým zvoleným modulem hry. Nakonec se zde nachází popisovatelná bodovací destička a stíratelný fix.

Intermezzo I:

Přiznám se, že se mi velice líbí práce ilustrátora. Již herní deska mě zaujala svým obrázkem. Přitom jde pouze o podklad pro vyložení společné zásoby zdrojů. Posuďte sami: žetony vojáků leží na cvičišti s arénou pro rytířské souboje. Šedý kámen se těží v horských dolech, populace sídlí ve vyobrazeném městě, těžba zlata je v dolech v jiné části ostrova, průzkum se dá získat v přístavu, kde jsou připraveny lodě k vyplutí. Zdroj z nejvzácnějších, kristallium, pak lze získat v prazvláštních alchymistických dílnách. V cípech herní desky se pak nachází ležení obou znepřátelených nárokovatelů královského trůnu. Samotné kostičky zdrojů jsou úplně stejné jako kostičky hráčů ve hře Mars Teraformace. A ještě zde máme karty. Ty si zaslouží podrobnější průzkum.

Pohromy mají vyobrazeno hořící obilné pole, karty nebezpečí mají vždy vyobrazení daného druhu – ledového obra sklánějícího se nad nebohou vesnicí, stín plující temnou uličkou, zloděje tiše se plížícího po střechách domů, či krysy na hromadách odpadků. Poklady mají taktéž stejné vyobrazení hromady zlata, ale liší se vyobrazením jednoho z artefaktů určujícího, který zdroj vám karta přinese. Zajímavější jsou karty rádců. Zde je každá karta jedinečná jak ilustrací, tak i svou schopností. Posledním největším balíčkem jsou karty rozvoje. Na nich se autor a grafik opravdu vyřádili. Ilustrátor vytvořil nádherné jedinečné obrázky a autor vymyslel důmyslné kombinace pořizovacích hodnot jednotlivých karet. To se mi moc líbí, jen se podívejte. Šedé karty jsou stavby a na jejich pořízení je třeba „materiál“. Jako odměnu mi pak přinášejí „materiál“ a něco navíc. Jarmark dá zlato, kasárna populaci, přístav objevy. Fialové karty jsou odborné. Na jejich pořízení je třeba zejména lidi, případně jejich kombinaci s materiálem či penězi. Odměnou za pořízení jsou pak vítězné body, ale také materiál, populace, zlato či nějaký objev. Záleží, co daná karta představuje. Žluté karty jsou veledíla. Na veledíla je potřeba spousta peněz, případně kombinace peněz a kristallia či populace. Poslední modré karty pak jsou objevy. Ty zase lze pořídit převážně za zdroje průzkumu, nejčastěji v kombinaci s vojáky.

Není skvělé, jak jsou tyto karty promyšlené do posledního detailu?

Pohled na řád

Přiznám se, že se mi z počátku vůbec nechtěla číst pravidla hry. Možná i to byl důvod věčného odkládání recenze. Když tak o tom přemýšlím nyní, vlastně ani nevím, proč na mě tak působila. Když už jsem se totiž rozhoupal k akci, pravidla se mi četla dobře a vše jsem bez problémů pochopil. Pravidla jsou krátká, přehledná a pro lepší pochopení používají nejen barevně odlišené texty, ale i tabulky a kreslené příklady průběhu hry. A teď mě napadá, jestli právě ta pestrobarevnost nejrůznějších okének na mě před čtením nepůsobila příliš složitě. Něco na tom asi bude, takže pozor, až pravidla otevřete, nedejte se ničím odradit. Království divů se naučíte hrát rychle a snadno.

Pohled na přípravy

Pozitivní stránkou hry je snadná a lehce zapamatovatelná příprava. Hráči mezi sebe rozloží herní plán a vysypají na příslušná políčka společnou zásobu zdrojů a vojáků. Drobné počítadlo kol se umístí na číslo jedna. Ke kartám balíčku rozvoje se přidají karty pokladů, vše se pořádně zamíchá a každý hráč dostane sedm karet do ruky. Zbytek balíčku se umístí poblíž herního plánu. Vedle něj se položí balíček karet pohrom, z něhož si každý hráč dobere jednu pohromu do ruky, k sedmi kartám rozvoje. Každý hráč si nakonec vezme jednu kartu království a dva žetony pastí.

A to je vše.

připravená hra

Intermezzo II:

Vlastně není. Oba soupeřící dědicové se ještě musí domluvit, ve kterém herním modulu bude boj o moc veden. Na výběr jsou moduly Poslání, Rádcové a Hrozby. Každý z modulů je jiný, krásně zpestřují hraní a zajišťují jakous takous variabilitu hraní. Bez modulů by se mi hra ohrála velmi brzy.

Pohled na mocenské intriky

Máme Království divů připravené na stole, tak se nyní pojďme společně podívat na samotné hraní. Celý souboj o moc trvá čtyři kola a každé z kol se skládá ze tří fází. V první fázi se hráči na tahu střídají, zbylé dvě již hrají současně. Cílem hry, je samozřejmě budováním lukrativních staveb nastřádat co nejvíce vítězných bodů, a zajistit si tak uvolněný královský trůn. Ve fázi volby, kterou začíná každé kolo, nejprve hráči nabízí své karty z ruky protihráči. První hráč vybere z ruky dvě karty a lícem vzhůru je umístí do jedné ze dvou oblastí nabídky, nad a pod herním plánem. Druhý hráč si jednu oblast nabídky zvolí, vezme si všechny karty, jež jsou zde vyloženy, a položí si je do své oblasti pro vybrané karty vedle herního plánu. Pak vybere zase on dvě své karty pro svého protivníka. Takto hra pokračuje tak dlouho, až hráči vyloží všech osm karet z ruky.

Intermezzo III:

Tato část hry pro mě znamená středobod království divů a největší zábavu. Proč si to myslím? Ono je to totiž malinko složitější a zajímavější, než jsem vám zatím prozradil. Každý z hráčů se může rozhodnout umístit obě své karty do jedné oblasti nabídky, do druhé, anebo karty rozdělit a dát do každé oblasti po jedné kartě. Poslední možnost je logicky využívána nejčastěji. Teda pokud zrovna nechystáte nějakou habaďůru na svého protivníka. Soupeř však karty stále vidí, jsou otočené lícem vzhůru, tak jak jde připravit nějaká ta lest, jak v Království divů blafovat? Lehce. Každý hráč má dva žetony pastí. Ty mu umožní vyložit do nabídky až dvě karty každé kolo skrytě lícem dolů. No, a protože každý hráč má jednu kartu pohromy, začne to takovým skrytým vyložením být zajímavé. „Je skrytá karta opravdu karta pohromy? Nebo si tam schovává nějakou super kartu pro sebe?“ „Ty jo, on tam přidal další dvě karty! Je to lákání, nebo si chce ten řádek vzít sám?“ Zkrátka mozek mi vždy začne pracovat na plné obrátky a vytvářet neuvěřitelné kombinace možností. Druhý hráč má navíc taky dvě pasti, a tedy i možnost situaci ve hře ještě více zkomplikovat. „Protihráč mi tam hodil skrytou kartu? Dobře, přihodím do stejné nabídky taky skrytou kartu, a teď se ukaž holobrádku.“

Zkrátka blafování je v této části Království divů naprosto skvělé a moc mě to baví.

Jakmile tedy soupeři nabídnou všechny své karty a mají prázdné ruce, začne druhá fáze kola. Jde o plánování. Každý hráč si vezme všechny získané karty do ruky a začnou vymýšlet, co s nimi vlastně budou dělat. S kartami pohrom je to jasné. Ty jdou rovnou ke kartě vévodství, kam si hráči ukládají i vybudované divy, a znamenají pro majitele odečet vítězných bodů. S kartami pokladů je to také snadné. Hráč je prostě vymění za vyobrazené zdroje. Ale s ostatními kartami rozvoje už je to horší. Dědic si může vybrat, zda kartu vymění za zdroj, nebo si ji vyloží k rozestavěným stavbám a pokusí se ji vybudovat do své říše.

příklady karet rozvoje

Intermezzo IV:

Ve fázi plánování konečně zjistím, co se ukrývá za kartami otočenými lícem dolů, které jsem si sebral z nabídky. Dřív se na ně totiž podívat nemůžu. No a buď nastane veliké jásání, když jsem správně odhalil soupeřovy záměry a vyhnul jsem se pohromám, anebo veliké sakrování a skřípání zubů, když jsem sedl protihráči na lep. Sice se snažím brát si karty, které se mi nějak hodí do plánů, přesto však po prohlídce koktejlu karet rozvoje, jež jsem nastřádal, je mé rozhodování, co si nechat a co využít na zdroje, velice těžké a zdlouhavé. Naštěstí i má žena, se kterou nejčastěji Království divů hraji, není žádný rychlík, takže se navzájem příliš nezdržujeme. Teda, pokud nezískám větší množství karet než ona, to pak jen se závistí sleduje, jak se prohrabávám tím bohatstvím.

Ve chvíli, kdy mají oba hráči o svých kartách jasno, vyměnili si zdroje za karty a zbylé umístili do prostoru rozestavěných karet, hra přejde do fáze produkce. Všechny čtyři zdroje ve hře se postupně vyhodnotí v přesně daném pořadí – materiály – populace – zlato – průzkum. Soupeři sečtou počet daného zdroje, jež vyprodukovali díky svým vybudovaným stavbám a kartě království, a vezmou si příslušný počet kostiček. Takto získané zdroje musí ihned přiřadit k rozestavěným stavbám, či je položit na kartu království, kde se vždy pět zdrojů promění na kristallium. Vládce, který produkuje více daného zdroje, si pak ještě jako odměnu může položit jeden žeton vojáka na cvičiště, či si cvičícího vojáka vzít k sobě do ruky.

Intermezzo V:

Moc se mi líbí systém postupného vyhodnocování zdrojů. Cíleně se tak snažím plánovat své tahy tak, abych postupně dokončoval další a další stavby, ve kterých mohu při pokračování produkce vydělat další zdroje pro stavbu dalších budov. Tímto řetězením se dá hodně získat. Navíc některé postavené budovy dávají další bonusy za dokončení, což jsou zase zdroje navíc. Opravdu při stavbě budov jde neuvěřitelně kouzlit. Jen si chce vše dobře promyslet a naplánovat.

Jak jsem již psal na začátku, hra skončí po čtvrtém kole. Dědicové si sečtou body za své zbudované divy, a kdo získal více, ujme se osiřelého trůnu.

Pohled na variabilitu

Říkáte si: „A to je vše? U takové hry vydržel celé prázdniny?“ U hry, jakou jsem doposud popsal ne, to by bylo trochu málo zábavy. Kořením Království divů jsou moduly. Ke každé partii je potřeba zvolit jeden z nich. Díky tomu je každá hra malinko jiná, s jinou strategií a jiným cílem. Pojďme se na moduly nyní podívat podrobněji. Seřadím je tak, jak se mi líbily.

Podle mě nejslabším modulem je Poslání. Zde si hráči vyberou jednu ze tří karet poslání a v průběhu hry se snaží splnit úkoly na kartě předepsané. První tři jsou dobrovolné, čtvrtý je povinný, bez něj nelze zvítězit.

Intermezzo VI:

V praxi se však jedná jen o další výstavbu. Prostě zaplatím nějaké zdroje a za ně získám odměnu. Soupeř hraje na ty samé odměny, a proto je podle mě hra pro oba až příliš stejná, bez jakékoli interakce navíc. Přijde mi, že autor tento modul zařadil jen proto, aby se nějakým způsobem využili vojáci, které při hraní získám.

S druhým modulem Rádcové – je to již větší zábava. Karty pokladů v balíčku rozvoje se vymění za karty rádců. Ty si hráči v první fázi kola normálně nabízejí a mohou si je brát z oblastí nabídky spolu s ostatními kartami. Rádce si po dobrání okamžitě vyložím a mohu ihned využívat jeho jedinečnou schopnost.

příklad karet rádců

Intermezzo VII:

Za využití schopnosti je třeba zaplatit vojskem, nicméně tady se už vyplatí vojsko cíleně sbírat. Někteří rádcové mi přinesou jen zdroje navíc. To se občas hodí, ale ruku na srdce, jsou zde silnější schopnosti. Třeba ukrutná stavbyvedoucí, která mi umožní přidat jeden prostředek na každou rozestavěnou budovu, nebo mistrný řemeslník, jež mi dokončí stavbu bez potřeby zdrojů. Osvícený prorok a jasnozřivý alchymista se zase věnují pohromám. Zatímco jeden zdvojnásobuje jejich zápornou hodnotu, což může soupeři hodně uškodit, druhý mi umožní zbavit se jedné z karet pohrom. A pak jsou zde rádcové věnující se první fázi kola – volbě. Jeden rádce umožňuje přesouvat karty, jiný odhalovat skryté karty, další přidává karty do nabídky. Zkrátka, možností, jak rádce využít je spousta a je o ně při hraní docela rvačka.

hrozby

A pak zde máme třetí modul – Hrozby. Každý hráč si vezme jeden balíček hrozeb z výběru. Tyto karty nahrazují karty pohrom. V každém kole si hráč lízne ke svým kartám rozvoje jednu kartu ze svého balíčku hrozeb a v průběhu fáze volby se ji snaží vnutit svému sokovi. Jedná se vlastně o karty pohrom přinášející záporné body, ale na konci fáze produkce s nimi lze bojovat a odstranit si je z balíčku. Na výběr jsou Obří krysy, jež se krásně dokážou zabydlet v soupeřově prostoru pro výstavbu, ale pozor při nepozornosti i ve vašem! Pokud krysy při souboji neodstraníte, přinášejí vám v budoucnu další a další záporné body v podobě havěti, zkrátka se rychle množí. Ledový obr zase blokuje dokončení jedné rozestavěné karty a zvyšuje její cenu o vojáky, které je potřeba použít na jeho odstranění. Třetí volbou hrozby je Stín. Za každého Stína je potřeba zahodit jednu získanou kartu z oblasti výběru. To by ještě šlo, ale zdroj, který by odhozená karta přinesla vám, získá váš sok. To už je horší. Poslední, čtvrtou hrozbou jsou Zloději. Za každou získanou kartu zloděje musíte překrýt žetonem krádeže jeden zdroj na některé své kartě či desce království. Tento zdroj již nemáte. Byl zlodějem odcizen.

Intermezzo VIII:

Myslím si, že nahrazení nicneříkajících karet pohrom skutečnými kartami hrozeb hru obohacuje. Nejenže je nabídka pestřejší, jelikož každý z hráčů používá jinou hrozbu, ale hlavně se s tím dá něco dělat a karty si při hraní odstranit pomocí vojska. Jen je škoda, že variant hrozeb není ještě víc.

rozehraná hra

Pohled s odstupem času

Je veliká škoda, že Říše her nemá ocenění „doporučená hra pro dva hráče“ neboť Království divů si toto ocenění nepochybně zaslouží. Ve dvou funguje skvěle, je zábavná, tematická a je rychle odehraná, díky čemuž je možno odehrát několik partií po sobě. Naproti tomu sólový režim pro mě nebyla žádná zábava a považuji jej za něco navíc. Království divů je prostě hrou pro dva.

Království divů je díky svým modulům a nepřebernou kombinací karet rozvoje hrou, kterou lze hrát pořád dokola, a neohraje se. Teda ne donekonečna, ale nějakou dobu mi trvalo vyzkoušet všechny moduly, zahrát si sólo verzi a solitérní scénáře. Proto uděluji Království divů OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Království divů získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je TlamaGames.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: