To je příroda.

Vážení televizní diváci. V dnešní epizodě našeho seriálu Divy pod hladinou se stanete svědky něčeho úžasného.

Čeští vědci uspořádali expedici k velkému bariérovému útesu, kde zcela náhodou objevili unikátní, nepochopitelný a doposavad nepopsaný jev. Až do dnešních dní byli vědci přesvědčeni, že ty nejrychlejší korály, pokud mají dostatek slunečního svitu, rostou rychlostí asi 40 mm za rok. Naši podmořští biologové nalezli kousek stranou drobný korálový útes, který ovšem rostl rychlostí 60 mm za dvacet minut!

 Bohužel po prudkém růstu vždy došlo k zhroucení celého ekosystému a opětovném zahájení nové výstavby.

To ale není vše.

Na korálovém útesu takto rostly čtyři druhy korálů různých barev. Při ponorech k útesu byly pořizovány také videozáznamy průběhu expedice a až doma při prohlídce natočených materiálů vědci s úžasem zjistili, že jednotlivé druhy korálů spolu komunikují jakýmsi podivným hrdelním hlasem. Přední český jazykozpytci podrobili tento záznam podrobnému zkoumání a dokázali rozluštit význam jednotlivých zvuků a přepsat jej do naší rodné řeči.

Díky našim vědcům tak celý svět mohl poprvé ve své historii slyšet, co si povídají korály. Pro naše televizní diváky zde pouštíme záznam s českými titulky:

„Hele, musíš obrůstat tady tu skalku, a přitom se dotýkat dna!“

„Hmm, to sice ano, ale tady se už plazíš ty a tamten.“

„Rostu, rostu, rostu.“

„Víš co, tak si lez, kam chceš, hlavně už položme ty startovní větvičky a můžeme začít sázet.“

„A teď jedu já. To uvidíš, jak si tady obrostu ten žlutý korálek.“

„Rostu, rostu, rostu.“

„A proč zase zrovna na mě, tlač se na svoji ženu!“

„To bych to doma schytal.“ (směje se.)

„Teda, ale teď se mi povedlo krásně umístit další větev.“

„Jojo, pěkně se vyhříváš na výsluní, ale podívej, já se teď přesunu sem a kuk, už jsi zase pode mnou.“

„Rostu, rostu, rostu.“

„Jako, měl bys taky začít trochu škodit, my se tady perem a ty si rozrůstáš zbaběle do šířky.“

„A proč jako, co bych se na vás tlačil, tady na mě všude krásně svítí sluníčko.“

„Rostu, rostu, rostu.“

„Když to pak není žádná hra, musíte víc škodit, spočítejte plochy a jedem znova.“

Zrcadlení na hladině

V říjnu loňského roku se v deskoherních obchodech objevila nová abstraktní strategická hra s pěkným tématem podmořských korálů. A světe div se, nejmenuje se nijak jinak než Korál. Hru vymyslel jako svou prvotinu Tangi Tabuteau pod křídly vydavatelství 2Tomatoes Games. Grafický návrh Korálu si vzala na starost ilustrátorka Tatiana Boyko. V Českých luzích a hájích hru vydalo nakladatelství Blackfire.

Do růstu korálového útesu se může zapojit jeden až čtyři druhy korálů, pokud mají alespoň osm let růstu, přičemž jeden útes vyroste přibližně za dvacet minut.

Ve hře Korál tedy každý hráč představuje jeden druh korálu, který se snaží růst po ostatních tak, aby co největší svou plochou zůstal viditelný shora, tedy vystavený slunečním paprskům. Každý hledí sám zůstat na vrcholu a zároveň svým růstem blokovat ostatní soupeřící korály. Hra využívá mechanismy ovládání prostoru ve 3D, výstavbu a stohování dílků.

První ponor

Hra Korál má lákavou a pěkně graficky zpracovanou krabici a já se nemohl dočkat, až z ní strhnu plastový obal a nahlédnu dovnitř. Pod víkem se ukrývala osmistránková pravidla, spousta dřevěných dílků tvaru L, plátěný pytlík, sada karet pro solitérní hru, dřevěná krychle představující skálu a čtyři dřevěné korálové žetony.

Intermezzo I:

Největším herním prvkem jsou dřevěné L dílky čtyř druhů korálů. Ty se mi moc líbí. Svou velikostí mi naprosto vyhovují. Nejsou ani mrňavé, ani přehnaně veliké. Zkrátka pohodová velikost. Jednotlivé dílky jsou barevně rozlišeny a na víc na sobě mají kresbu, jak si autor představoval, že daný korál vypadá. Máme zde červený korál, co vypadá jak… korál, pak pohárkový oranžový korál, který má vyobrazeny takové kroužky jako dutinky, třetí je zlatý korál vypadající jako sluníčko, a nakonec mozkový korál, což autor vyobrazil jako kulaté zakroucené fialové žížalky.

No a pak jsou v krabici ještě herní prvky, kterých jsem si všiml až po obhlídce korálů. Jde o dřevěnou krychli představující skálu a moc pěkné dřevěné žetonky korálů. Opět se liší barvou, ale i svým tvarem. Dále se zastavím u karet. Ty jsou moc pěkně graficky vyladěné. Nechybí tematické kresby korálů po obvodu a na rubové straně. Až je mi líto, že při hře nejsou skoro využity. Šest karet se využívá pro přípravu hry a zbylých dvanáct pro solitérní hru.

Nakonec jsem prozkoumal plátěný pytlík. Ten je na dílky při solitérní hře. Jinak ho nevyužijete. Nicméně je z kvalitní látky a pěkně dekorovaný.

Učebnice vzniku korálu

Po obhlídce herního interiéru jsem se zahloubal do pravidel hry. Přiznám se, že se mi četly docela těžce, nicméně opravdu nevím proč. Je to snad příliš velkým počtem barevných okýnek odlišující jednotlivé texty? Nebo příliš velkými obrázky s příklady? Nebo snad skladbou textu? Nevím, nevím, zkrátka tentokrát mi četba pravidel příliš nesedla a s radostí jsem uvítal QR kód s odkazem na videonávod. Ten mi hru představil moc pěkně a věřím, že spousta rodin tento výklad pravidel hry Korál přivítá.

Intermezzo II:

V pravidlech mě zarazila ještě jedna věc. Ve výpisu herního materiálu figurují startovací karty pro přípravu hry, ale nikde v přípravě hry nezazní, co s nimi dělat. Z pravidel mi vyplynulo, že se jedná jen o karty na sólo variantu, ale proč pak jsou na kartách napsány informace o počtu hráčů? To, že se dají použít i pro normální hraní s přáteli jsem se dozvěděl až z video návodu a jsem za to rád, protože to naše hry docela obohatilo.

Vhodné prostředí připravené pro vznik korálu

Jakmile jsem tedy omrkl videonávod, dostal jsem ohromnou chuť hru vyzkoušet. Přípravu hry jsem zvládl hned napoprvé nazpaměť. Každý hráč si vybral svou barvu korálu a podle počtu hráčů dostal ještě navíc několik dalších dílků neobsazených jinými hráči. Nejzajímavější to však je ve čtyřech hráčích, kdy každý dostane jen část svých dílků, protože jeden dílek předá soupeřovi po levici i po pravici. Od nich pak získá po jednom jejich dílku.

Následuje tvoření základu korálu. Buď náhodně kladením dílků korálu podle pravidel kolem skály, anebo podle vylosované startovní karty. Nakonec každý hráč umístí někam na korály svůj žeton růstu a hra může začít.

Intermezzo III:

Příprava hry je velmi snadná, jediný problém může nastat při tvorbě základu korálu kolem skály. Na to pravidla sice myslí a určují jakým způsobem lze dílky přiložit, při některých hrách nám to však spíše připomínalo Babicův pořad o vaření: „Dejte dílek takto, ale když to nejde, nevadí, hlavně si pohlídejte toto. Nejde to? Nevadí, udělejte to prostě jinak.“ Zkrátka velice rádi jsme hodně rychle přešli ke kartám určující počáteční nastavení hry a myslím, že naše hry začaly být zajímavější a rozmanitější.

Rostu, rostu, rostu

Korál je vlastně hrou na provoz jednoduchou. Hráči se střídají na tazích. Kdo je na tahu, rozhodne se, zda bude jeho korál růst, což znamená přiložení nového dílku, anebo zda pohne svým žetonem korálu. Jistě nyní čekáte nějaké ale. Ano, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Přikládat nový dílek může hráč jen ke krychličce, na které má umístěný svůj žeton korálu. Když jej ze všech stran obestaví, musí svůj žeton korálu posunout a teprve v dalším kole může růst na novém místě. „No a co?“ říkáte si. Ono totiž není úplně snadné rozhodnout a optimalizovat svůj tah. Kromě svého růstu a umisťování svých žetonů tak aby byly z hora vidět, se ještě zároveň snažíte omezit růst ostatních hráčů a překrývat jejich dílky. Občas trvá dlouho, než se rozhodnu, co vlastně mám dělat. Další variantou je tedy pohyb. Zde se může jednat o posun, kdy prostě svým žetonkem přeskáčete do nové pozice po shora viditelných trasách dílků. To lze však jen po cizích dílcích, nikdy ne po svých a zároveň jen pravoúhle. Pokud toto udělat nemůžete, je třeba udělat jiný druh pohybu – přesun. Zde zaplatí hráč jeden dílek ze své zásoby a odstraní svůj žeton z plochy. Když je pak hráč znovu na tahu, umístí svůj žeton na libovolný dílek korálu, ovšem opět ne na svou barvu. To je pro něj zapovězené území.

A kdy končí hra? Ve chvíli, kdy první hráč umístí svůj poslední dílek korálu, každý další hráč hraje dál za předpokladu, že mu zbývá alespoň jeden dílek. Jeden dílek umístí a na konci svého tahu musí, pokud ještě má, jeden dílek ze své zásoby odhodit. Své dílky odhazuje pryč ze hry, dílky ostatních hráčů dává těmto hráčům k dispozici a oni je ještě mohou použít. Když už nikdo žádné dílky nemá, spočítají se plošky dílků jednotlivých barev viditelných shora a na koho svítí nejvíce slunečních paprsků, stává se vítězem a vládcem útesu.

Intermezzo IV:

Přiznám se, že jsem se musel do hry postupně prohrát. Z počátku mi připadala nudná, ničím nevýrazná. Prostě jsme seděli kolem stolu, skládali každý své dílky, aby byly vidět shora a odhazovali dílky cizí, abychom je nemuseli předat soupeřům. Takto jsme patnáct minut konali a na konci spočítali svůj do všech stran rozlezlý výtvor. Po prvních hrách Korál zmizel v polici a nikdo si na něj nevzpomněl. Mně to však vrtalo hlavou. „Proč někdo vydává tak nudnou záležitost? V tom musí být nějaký háček.“ Při dalším deskoherním sezení jsem hru opět vytáhl a přes kyselé obličeje ostatních jsem prosadil její další vyzkoušení. A tentokrát jsem na to šel jinak. Aniž by mi záleželo na tom, jak ve hře dopadnu, škodil jsem ostatním, kde se dalo a provokoval je k nějaké interakci. A to se mi nakonec povedlo. Po první hře jsme hráli další, kdy ztratili i ostatní ty „hodné“ zábrany a začali vymýšlet, nejen jak by byli oni co nejvíce vidět shora, ale také jak by ostatním skryli jejich dílky. Korál se nám nerozrůstal tolik do stran, začal růst nahoru a najednou z nudné tuctové hry byla kontaktní záležitost a skvělý hlavolam. Začalo nás to bavit a hráli jsme několik her za sebou. Takže přátelé, pokud máte příliš hodnou deskoherní skupinu, korál si neužijete, ale při troše té taktiky a schválností se z toho stane pěkný myšlenkový souboj.

Bylo také vtipné sledovat, jak si někteří hráči stále nemohou představit, co je vlastně ta krychlička, kterou mají obestavovat. Takže pozor: hra Korál vyžaduje trochu představivosti a 3D uvažování.

Korálový útes

Korál je svižnou logickou hrou, kterou si užijí nejvíce hráči, jež mají představivost a rádi škodí ostatním ve skupince. Abych na tento jev upozornil, rozhodl jsem se hře udělit ocenění Říše her: ŽÁDNÝ MULTIPLAYER SOLITÉR.

Na Korálu se mi líbí jeho téma. Růst korálového útesu, typický přírodní boj o přežití, kdy pro zachování svého života se každý druh snaží v pudu sebezáchovy využít cokoli, co je po ruce, své části, i části dalších druhů, aby mohl dále růst a rozvíjet se. Za tento jev uděluji Korálu ocenění Říše her: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Hra má také velmi snadná pravidla, která se lze pěkně naučit po shlédnutí výukového videa. Proto bych hru klidně doporučil i nehráčům, kteří si chtějí nějakou snadnější hru, která nezabere moc času vyzkoušet. Uděluji tedy Korálu Ocenění Říše her: VSTUPNÍ HRA.

Korál získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blackfire

Hru můžete zakoupit přímo zde.