Hippocrates
Zrod skutečného léčení
Malý, špinavý chlapec s nudlí u nosu vyběhl z pasteveckého domku a pelášil prašnou stezkou k nedalekému městu. Ač se vzduch tetelil horkem, hoch utíkal ze všech sil. Ale proč? Proč tak utíkal? Co se stalo?
Ve stavení bylo temno a dusno k zalknutí. Na lůžku zde ležel starší muž. Čelo měl orosené studeným potem a neustále s sebou házel v horečnatém deliriu. U lůžka stály dvě ženy. První, mladší, zřejmě mužova dcera, máčela ve vodě kusy látky a otírala mužovi čelo. Ta starší, pravděpodobně mužova žena, neustále mumlala jakési modlitby, chvíli lomila rukama, chvíli si vytrhávala vlasy, či si dlouhými nehty drásala kůži. Zřejmě vzývala všechny bohy, jež znala, aby muži pomohli.
Mezitím chlapec doběhl do honosného chrámu uprostřed města a hned se vrhl k nejbližšímu duchovnímu. Chvíli s ním živě hovořil a divoce přitom gestikuloval rukama. Kněz pozorně poslouchal, občas se chlapce na něco zeptal, nakonec přikývl a nastavil dlaň. Hošík muži do ruky vtiskl drobnou minci, obrátil se na patě a upaloval zpět k domovu. Muž mezitím cosi prohodil s ostatními duchovními, vzal svou hůl a důstojně vyrazil za chlapcem.
Hošík doběhl domů, zastavil se na prahu, šťoural se v nose a zvědavě koukal na scénu uvnitř. Starší z žen stále ještě usilovně kvílela, až to trhalo uši, ta mladší se na chlapce usmála, pohladila jej po vlasech a pravila: „Jsi šikovný Hipíku, ještě zaběhni ke studni nabrat studenou vodu.“ Podala chlapci nádobu a hoch odběhl. V zatáčce u olivového hájku se střetl s duchovním. Usmáli se na sebe, hoch pokračoval ke studni a duchovní vstoupil do příbytku. Zkušeným okem obhlédl situaci, obě ženy vyhnal rázným pohybem ruky ven, a volal za nimi: ” Neseďte tu, raději odneste bohům obětiny a neztrácejte čas, situace je vážná.“ Ženy neochotně opustily příbytek a kráčely k chrámu. Duchovní pak začal rozmísťovat kol lůžka nejrůznější předměty, talismany, amulety. Zapálil vonné svíce, pálil sušené byliny a neustále něco mumlal.
Hoch se mezitím vrátil se džbánem naplněným vodou. Stál na prahu příbytku a tiše pozoroval snažení duchovního. Jeho snažení však nepřinášelo žádný užitek. Naopak stav muže na lůžku se neustále zhoršoval. Najednou se celý křečovitě prohnul a vydechnul naposledy. Duchovní se zarazil. Pohlédl na nehybného muže, pak si zabalil své věci a otočil se ke dveřím. Ve dveřích však stále stál malý chlapec jako přimrazený. Po tvářích mu kanuly slzy. Duchovní k němu přistoupil se slovy: „Nedá se nic dělat, Hippokrate, bohové si ho přáli odeslat do Hádovi říše.“ Hippík se duchovnímu vytrhl a šel pomalu k lůžku. Naposledy svého děda pohladí. Duchovní využije situace a v mžiku zmizí z domu.
Zanedlouho se vrátily domů obě ženy. Našly Hippíka sedět u postele s nebožtíkem. Obě propukly v pláč. Malý Hippokrates však vstal a řekl mamince: „Mami, všimla jsi si, že když jsi dědečkovi otírala čelo a tváře studenou vodou, bylo mu lépe?“ Tato myšlenka nedala Hippokratovi spát. V průběhu dalších let zvědavě navštěvoval nemocné a pozoroval průběh jejich nemocí. Pomalu si začal uvědomovat, že častěji jsou nemocní lidé chudí, jež nemají pestrou a pravidelnou stravu, žijí v nuzných zakouřených příbytcích a musí těžce pracovat. Také si začal uvědomovat, že bohové nemocným lidem příliš nepomohou. Postupně se osměloval a začal dělat pokusy s léčbou nemocných. Nejprve svých blízkých. Zkoumal účinky nejrůznějších bylin, zjistil, kdy využít slunce, kdy stín, ověřil sílu čisté vody a nejrůznějších odvarů, zkrátka se pomalu stával léčitelem.
Dnes je z malého Hippíka slovutný lékař se svou vlastní lékařskou školou, kam putují nemocní z širokého okolí.
Symptomy
Asi jste již uhodli, že dnes mám v úmyslu prozradit vám něco o hře Hippocrates. Autorem této hry je Alain Orban, jemuž s grafikou a ilustracemi pomohla Laura Bevonová. Hru pak zaštítilo vydavatelství Game Bewer a k nám do Čech jí lokalizovalo vydavatelství Tlama Games.
Děj hry se odehrává v Řecku ještě v dobách před Kristem, kdy se nemoci dávají za vinu bohům, a ne prostředí a stylu života. Ocitáme se v Asclépiově chrámu. Prvním lékařském středisku, kde slovutný Hippokrates a jeho tým žáků boří zavedené zvyklosti a novými metodami léčí pacienty ze všech koutů středomoří.
Hippocrata si mohou zahrát jeden až čtyři primáři, kterým je alespoň dvanáct let, přičemž jedna pracovní doba jim zabere devadesát až sto dvacet minut.
Hra Hippocrates umně využívá kombinace několika osvědčených herních mechanismů. Těšit se můžete na aukci, výběr a správu zdrojů, umisťování dílků, obchodování se zdroji, plnění úkolů za odměny či určení pořadí tahu hráčů dle výsledků obchodování.
Intermezzo I:
Na Hippocrata jsem se moc těšil. Zlákal mě na své téma, neboť euro hru s lékařskou tématikou jsem nikdy nehrál a přišla mně jako zajímavý nápad. Nemohl jsem se tedy dočkat, až hru po práci a cestě domů konečně vybalím a prohlédnu. Celou tu dobu na mě ta krásná krabice v barvě slonové kosti křičela: „Otevři mě, na co čekáš, prohlédni si mě, prozkoumej můj obsah.“ A tak doma, jen co jsem si vyzul boty, vrhl jsem se na vybalování.
Prohlídka
Krabice vypadá krásně. Má jednoduchý, čistý design s motivem Aeskulapovi hole na víku.
Po odklopení víka jsem objevil spoustu kartonových desek na vyplokání. Hned jsem se do toho pustil. Karton je pevný a jednotlivé dílky šly pěkně vyndat. Postupně přede mnou na stole vyrůstaly hromádky šestistranných destiček lékařů a čtvercových destiček pacientů (obojí v šesti barvách), destičky léčiv a recepisů, žetony mincí, rezervace a pomocné žetony. Pod záplavou kartonu jsem pak objevil desky hráčů z tvrdšího papíru, obrovský oboustranný herní plán, pod nímž pak ležely krásné plastové fioly ve třech barvách a tvarech, dřevěné kostky, ukazatele příjmu pacientů, reputace a vítězných bodů. Samozřejmě nechyběla ani pravidla hry.
Intermezzo II:
Teda přiznám se, že hra se mi zalíbila na první pohled. Herní plán je opravdu krásný a úplně mě prostorově vtahoval do sebe. Nádherné ilustrace jsou také na herních deskách vypadajících jako lékařské ordinace, ale i na destičkách pacientů a lékařů. Zejména destičky pacientů rozhodně stojí za podrobné prohlédnutí. Na každé z nich je vyobrazen jedinečný pacient s jiným neduhem či úrazem. Opravdu vtipné. Při hraní jsme hádali, co kterému pacientovi vlastně je. Co mě však zarazilo jsou zvolené barvy lékařů a pacientů. Velice těžko se od sebe odlišují červená a fialová, a modrá od modrozelené. Je to škoda. Zde podle mě autor šlápl vedle. Chápu, že se asi chtěl vyhnout barvám hráčů, což se stejně nepovedlo, což však nemáme i jiné barvy? Nešla použít třeba hnědá, oranžová, růžová či šedá? Hru nám to malinko kazilo. Co naopak hru krásně podporuje jsou super figurky fiol – nádobek na léčiva. Jsou z průhledného plastu v zeleném, fialovém a modrém odstínu, a každá barva má navíc jiný tvar. To je opravdu parádní. Ještě se na závěr zmíním o ikonách na jednotlivých dílcích. Jsou velice přehledné, intuitivní a dobře zapamatovatelné, což velice oceňuji.
Diagnóza
Nyní si pojďme povědět, jak Hippocrata uvést do provozu. Vypadá to docela složitě, naštěstí pravidla obsahují přehledný návod na přípravu.
Nejprve je třeba na stůl rozložit onen obrovský herní plán. Je oboustranný. Jedna strana je pro základní hru a druhá pro rozšíření, jichž se třeba v budoucnu dočkáme.
Pak nastane veliké třídění. Je třeba roztřídit destičky lékařů podle barev a umístit je lícem dolů na plán pod kladí na hlavice sloupů. Z balíčku každé barvy se následně jeden z lékařů vezme a vyloží lícem vzhůru nad střechu chrámu. Dva zbývající lékaři se položí bokem. Pak je třeba roztřídit podle barev i destičky pacientů a položit je lícem vzhůru pod herní plán do příslušného sloupce regionu. Z každého balíčku se pak tři pacienti vyloží do fronty před Asclépiův chrám. To jsou první nedočkavci čekající na otevření. Následně se ještě musí zamíchat destičky léčiv a položit je pod destičky lékařů. To samé se udělá s dílky recepisů. Ty přijdou pod léčiva. Nakonec poblíž herního plánu ještě vytvoříme hromádky drachen a fiol.
Ale to není stále vše. Máme za sebou jen společnou přípravu. Nyní se musí připravit samotní hráči. Každý si vezme desku hráče a v příslušné barvě i žetony rezervace, pomocné žetony, ukazatele vítězných bodů, reputace a příjmu pacientů. Dále si každý hráč vezme šest drachen a z každé barvy jednu fiolu.
Pak už jen zbývá vylosovat pro každého hráče žeton příjmu pacientů a položit jej na lištu příjmu pacientů. Tím se určí pořadí hráčů. Kdo je nejvíce vlevo, začíná. Na stupnici reputace umístí všichni své žetony na startovní pole počínaje prvním hráčem. Jeho žeton tedy bude úplně dole.
Nyní je vše připravené a Asclépiův chrám může otevřít své brány nemocným.
Intermezzo III:
Ač se vám možná z popisu přípravy zdá opak, Hippocrates přípravu těžkou nemá. Naopak je snadno zapamatovatelná, po dvou hrách jsme již do pravidel nahlížet nemuseli. Ale trvá to. Třídění a míchání všech možných destiček prostě chce svůj čas. Samozřejmě můžete namítnout: „Vždyť si vše můžu roztřídit a napytlíčkovat předem.“ To ano, ale jen ten problém posunete na konec hry. Já to tak ale dělám. Při úklidu si aspoň máme čas popovídat o zvolené taktice a o zážitcích z hraní.
Léčba
Pojďme tedy otevřít brány Asclépiova chrámu a vrhnout se na léčení.
Hippocrates se hraje na čtyři kola. V každém kole hráči nejprve přijímají nové pacienty, nechají si zaplatit za léčení, a poté vyplácí mzdy svým léčitelům. Následně přijímají do svých služeb nové lékaře a nakupují potřebná léčiva. Pak se vrhnou na lékařskou péči, a nakonec zhodnotí dané kolo a připraví kolo nové.
Myslím, že stojí za to podívat se na jednotlivé fáze kola podrobněji.
Nejdříve je tedy třeba vybrat z fronty nové pacienty, jejichž neduhům se chci věnovat. První hráč hodí kostkami a přiřadí je podle barev a hodnot na místa vedle pacientů na herním plánu. Hráči si pak postupně mohou v každém sloupci vybrat pacienta, u něhož leží nějaká kostka. Každý nemocný má na destičce napsáno, kolik je ochotný dát peněz za své léčení a kolik vítězných bodů přinese jeho léčení hráči. Také zde naleznete informaci, jakou barvu a kolik fiol bude k léčení potřeba. Ale pozor, hráč také získá anebo ztratí věci, jež jsou nakresleny na plánu pod vybraným pacientem. Může jít o body, reputaci, léčiva, peníze, nebo pomocné žetony.
Jakmile si všichni hráči vyberou svého prvního pacienta, volí v novém pořadí (určeném podle předchozího výběru) ještě druhého a třetího nemocného, přičemž se opět hodí kostkami, ale nedoplní se žádný pacient do fronty. Může se tedy stát, že kostka bude přiřazena k místu, kde se už žádná destička pacienta nenachází. I tak se občas hodí takové místo vybrat. Místo pacienta obdrží hráč odměnu vyobrazenou na herním plánu.
Při výběru pacientů se hodí pomocné žetony. To je fajn věc. Díky nim totiž můžete hýbat a přesouvat kostky na nové, pro vás zajímavější pozice. Tyto žetony ale nemáte automaticky, dají se získat pouze jako odměna za vybrání pacienta.
Po třetím výběru pacienta si hráč vezme peníze za jejich léčení a můžete se věnovat další fázi hry.
Intermezzo IV:
Fáze výběru pacientů je v dobrém slova smyslu pořádný bolehlav. Většinou při ní strávíme nejvíce času ze všech fází. Mně osobně dává velice zabrat. Musím sledovat finance a body, které za léčení získám, léčiva, které musím sehnat, a také odměny či ztráty, které jsou na plánu a můžu je získat. Také je potřeba sledovat své lékaře, koho jsou schopni léčit, dívat se na svou desku hráče, kde se nacházejí již dříve přijatí pacienti na jednotce intenzivní péče. Do toho všeho bych nejraději vybíral blíže levé straně plánu, abych v příští volbě mohl začínat dřív než ostatní. A ostatní hráči dělají úplně to samé, takže můžete vzít jed na to, že vám vašeho vysněného pacienta někdo vyfoukne. Líbí se mi možnost posunu kostek pomocí získaných žetonů, ale těch je zoufalý nedostatek. Taky se mi párkrát stalo, že jsem si ukousnul příliš velké sousto a nabral pacienty s příliš velkou potřebou medikamentů, pak jsem nebyl schopen je vyléčit a zemřeli. Ke konci hry tak už může být docela rvačka i o volná místa bez pacientů.
Prostě fáze výběru pacientů je moc vydařená a tematická. Líbí se mi systém fronty, kdy při přeskočení pacienta více získáte – úplatek, ale i ztratíte – naštvání ostatních. Většinou to jsou nějaké prostředky, kterými se vás pacient snaží uplatit, či ztratíte pověst, jež je potřebná v další fázi hry.
A další fází hry je výplata lékařů, kteří pro vás pracují. Narozdíl od příjmu pacientů jde o velice rychlou záležitost. Prostě spočítáte své lékaře, mrknete na stupnici reputace a za každého lékaře zaplatíte příslušný obnos.
Intermezzo V:
Další tématická část hry. Máte-li skvělou reputaci, lékaři by se pro vás přetrhli a pracují skoro zadarmo, jen aby mohli být zrovna u vás. Naopak s nízkou reputací je musíte přesvědčit zvýšenými finančními odměnami, aby nepřešli ke slavnější konkurenci. Vtipné, že?
Třetí fází kola je nábor a nákup. Další zajímavá minihra. Vtip je v tom, že desky lékařů jsou otočené lícem dolů a nevidíte tak, kolik za ně musíte utratit a kolik pacientů léčí. Jediné, co vidíte, je jaké medikamenty mohou používat.
Jestli si vzpomínáte na přípravu hry, nad střechu chrámu jsme však umístili čtyři volné lékaře. Ty si nyní mohou hráči zarezervovat pro sebe. Podle pořadí reputace mohou hráči zvolit jednoho lékaře z nabídky, položit na něj svůj rezervační žeton a zaplatit dvě drachny. To je zatím vše. Následně se zveřejní nabídka lékařů pro toto kolo. A zde se naplno projeví emoce. Někteří hráči jásají nad povedenou kombinací doktora a léčiv, které jsou schopni zaplatit a získat tak i bonusový recepis, jiní si rvou vlasy a žehrají na svou smůlu, kdy se jim žádný z lékařů nehodí do jejich plánů. Ono je totiž dobré před výběrem pacientů aspoň koutkem oka zabrousit na rubové strany lékařů a podívat se jaké pacienty mohou léčit.
Každý hráč v pořadí podle reputace si pak zvolí jeden ze sloupců, z něhož si pořídí lékaře, léčivo, či kombinaci obou. V případě kombinace získá hráč zdarma ještě recepis. Sloupec, ze kterého si některý hráč již něco pořídil, je pro ostatní uzavřený a nedostupný. Musí tedy vybírat ze zbylých. Na závěr této fáze se ještě hráči mohou rozhodnout, zda si zakoupí rezervovaného lékaře navíc, či nechají svou rezervaci propadnout.
Intermezzo VI:
Zde se opravdu láme chleba. Musím mít dostatek peněz, abych ideálně dosáhl na kombinaci lékaře a léčiv. Vhodný lékař mi totiž zajistí možnost pacienta léčit, ale bez fiol s medikamenty je k ničemu a pouze požírá drachny za výplatu. Léčiva také umožní léčit pacienta, ale můžete jich mít kolik chcete, když není volné místo u lékaře, zase nikoho nevyléčíte. Kombinace mi zajistí oboje, a navíc příjemný bonus. Můžu získat nového pacienta, který mi neumře, můžu získat lékaře, který nechce výplatu. Můžu získat příjemný bonus za léčení pacienta z předepsaného regionu, či rovnou získat drachny, léčiva nebo reputaci.
Tato fáze hry je opět skvělá. Vždy koukám s výrazem postřelené laně na nabídku a v hlavě mám úplně prázdno. „Co budu dělat? Co si mám vybrat?“ A pak přijde chvíle osvícení a já objevím ten pravý sloupeček, který toužím získat. Ve většině případů však následně přichází deprese, neboť mi mou vysněnou kombinaci vyfoukne dříve hrající hráč.
Nastává chvíle pravdy. Další fází je samotné léčení pacientů. Lékaři mají na svých destičkách takové zobáčky, u nichž je barva léčiva či léčiv, které lékař umí používat. Destičky pacientů zase mají výřezy, do nichž tyto zobáčky pěkně zapadají a vytvářejí zámky. Na desce pacienta je také vyobrazeno, jaké medikamenty pacient potřebuje k uzdravení. Spojením jednoho či dvou lékařů s pacientem je první částí úspěchu. Poté je třeba ze svých zásob použít tolik léčiv, kolik pacient potřebuje a hurá, pacient je zase jako rybička.
Intermezzo VII:
Léčba je podle mě tím nejzábavnějším prvkem hry. Na stole přede mnou vyrůstá síť propojených lékařů a pacientů. Je potřeba dobře promýšlet jakého pacienta s kterým lékařem spojit, abych využil maximum svých možností a nezůstávalo mi příliš lékařů na stole a pacientů v ordinaci.
Při nedostatku léčiv se vždy bezradně rozhlížím, jak ještě nějaké získat. Buď nákupem za mince, nebo převodem zbytečných fiol na mince a následný nový nákup vytouženého léku. Lze také využít pomocné žetony, které zde najdou nové uplatnění. Lze je totiž odhodit za jednu fiolu či dvě drachny.
Závěrečnou fází kola je vyhodnocení.
Vyléčení pacienti opustí ordinaci a přidají hráčovi vítězné body a reputaci. Lékař zůstává, dokud nevyřeší všechny své případy. Může mít jednoho, ale i dva či tři pacienty. Po splnění za něj hráč dostane vítězné body a lékař odejde do zaslouženého důchodu.
Pokud však hráčům zůstali nějací pacienti v čekárně, přesunou se o patro níž, na jednotku intenzivní péče, a ti z intenzivní péče se odeberou do Hádovi říše. Za takové pacienty hráč ztratí tři vítězné body.
Následně je potřeba připravit hru na další kolo. Na všechny pacienty, kteří zůstali ve frontě před chrámem, se položí jedna mince. Jsou ochotni si za léčbu připlatit, opět tematické, že? Poté se všichni posunou ve frontě nahoru blíže k chrámu a na volná místa přijdou pacienti noví. Nakonec se všichni zbylí lékaři posunou na místa volných lékařů a ti volní odejdou pryč. Také se odstraní všechna nespotřebovaná léčiva a recepisy, a vyloží se nové.
Pak může začít nové kolo.
Intermezzo VIII:
Tato fáze je naopak nejnudnější. Příprava hry na nové kolo zabere čas a vytrhne mě ze soustředění na hru samotnou. I když tematicky do hry vlastně zapadá.
Hra končí po čtvrtém kole a hráč s nejvíce vítěznými body se stane vítězem.
Nutno ještě podotknouti, že při hře ve dvou či třech hráčích je třeba využívat ještě dva, respektive jednoho imaginárního hráče, který vám bere pacienty a lékaře. Starost o tyto imaginární hráče opět rozptyluje a odvádí od hry.
Intermezzo IX:
Hippocrates je hrou, kterou jsem si nejvíce užil v plném počtu.
Je to hra, která skvěle graficky vypadá. Má krásně ilustrovaný herní plán s vyobrazením Asclépiova chrámu, jež navozuje plastický dojem. Má překrásně ilustrované destičky pacientů s nejrůznějšími neduhy a úžasné figurky léčiv. I proto mi nejde do hlavy volba barev jednotlivých oblastí Středomoří a kostek. Tato skutečnost mi brání udělit hře Hippocrates ocenění Říše her: Umělecké dílo.
Co však je důležitější, je příběh hry a téma spojené s herními mechanismy. A to se autorům povedlo na jedničku. Fronta pacientů, jejich výběr, předbíhání a úplatky, nábor nových lékařů a nákup léčiv, a jejich následná kombinace s pacienty při jejich léčení, to vše mě přesvědčilo, že si Hippocrates zaslouží OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.
Zároveň pestrý výběr pacientů a lékařů, a nabídka léčiv a recepisů předurčuje hru k opakovanému hraní se stále stejnou hratelností a zábavou. Proto uděluji hře Hippocrates OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.
Rehabilitace
Na závěr si dovolím uvést pár situací z hraní.
„Ty si myslíš, že tě budu milovat, když mě budeš pořád porážet?“
Povzdech hráče, který se svou ženou prohrál již třetí partii Hippocrata.
„Co je to za barvy? Tohle je modrá nebo zelená? To fakt nerozliším. Proč nepoužili třeba oranžovou?“
Hráčka se při první ukázkové hře pozastavila nad volbou barev.
„Koukejte, jak se mi to povedlo. Beru si tohohle lékaře, léčiva a krásný bonusek s fiolami. Ještě kupuji lékaře s rezervací, a tím pádem všechno krásně vyléčím a tito dva mi odejdou do důchodu. Mám parádních 21 bodíků.“
„No jo, ale ty jsi říkal, že je to jen ukázkové kolo a začneme znovu od začátku.“
Mou radost z úspěchu vystřídal smutek nad realitou připomenutou jinou hráčkou.
Hippocrates získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games.
