Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Kdo blafováním nahamouní nejvíc dobrůtek?

Prolog

Na začátku července jsem se vypravil jako skautský vedoucí na tábor. Při přípravě programu mě napadlo využít své deskoherní kontakty a rozšířit táborové aktivity při špatném počasí o některé novinky ze světa deskových her. Děti v oddíle totiž moderní deskové hry příliš nehrají, a tak mi mohly posloužit jako skvělý testovací kolektiv pro mé recenze. Dostal jsem k tomuto účelu k dispozici hry Hamouni, Život na dlani, Spoj 5, Mazaný lišák a Fiesta de los Muertos.

Tábor skončil a já, obohacen novými herními zážitky, se nyní vrhám do sepisování recenzí. Doufám, že se vám budou líbit.

Úryvek z jednoho přelomového článku v jednom nejmenovaném vědeckém časopise

Na zimní období si většina hlodavců střádá obrovské zásoby potravy do nejrůznějších úkrytů. Veverky, křečci i svišti jsou tím doslova pověstní. Kdo by třeba neznal křečka s jeho naducanými tvářemi, jak si běží ukrýt nasbírané poklady do hnízda.

Málo lidí však již ví, že tito hlodavci o potravu také neúprosně bojují. Jak jsme zjistili při našem výzkumu, zejména nejrůznější druhy ořechů a semen vyprovokují hlodavce k těm nejpodivnějším praktikám.

Sbírání potravy začíná vždy klidně. Potravy je dost a každý jedinec si pokojně odnáší nalezené zásoby do svého doupěte. Avšak později, jak potravy v přírodě ubývá, začínají se miloučká zvířátka měnit, pátrají po cizích úkrytech a tajně odtud vynášejí nastřádané bohatství jiného jedince do svého doupěte. Majitel postižené nory pak většinou brzy zachytí pach vetřelce a začne budovat domobranu. Někde ve skrytu své spižírny číhá na vetřelce, a jakmile se tento objeví, zuřivým prskáním, kousáním a škrábáním jej zažene na útěk. A pak, pak se vydá také krást. Koloběh se opakuje, až nakonec kradou úplně všichni všem.

Při našich výzkumech jsme však narazili na věc ještě mnohem zajímavější. Hlodavci totiž také pořádají o oříšky i zvláštní blafovací hry. Vynikají při nich zejména bobři. Hlodavci se při těchto seancích setkávají ve větších skupinkách, doprostřed před sebe přinesou několik oříšků jako vklad a začnou hrát. Každý se rozmyslí, zda do svých tlapek skryje či naopak neskryje semínko slunečnice. Poté si tlapky ukážou a porovnají je. Občas si vezme oříšky hlodavec bez semínka, jindy se semínkem. Systém přerozdělování ořechů je nám prozatím záhadou. Zkoumání této podivnosti je zatím na počátku a rozklíčování principů této hlodavčí kratochvíle zabere ještě mnoho let. Věřte však, že se této podivnosti zvířecího světa budeme i nadále usilovně věnovat. Hlodavčí HAMOUNĚNÍ nás totiž velice baví.

Krabička hry

Veverčí představení

První ze série her testovaných na táboře jsou Hamouni, slovensky takzvaní Zhŕňači. Autorem Hamounů je Andy Niggles, kterému s grafikou pomáhaly dvě nadané umělkyně Maëva da Silva a Christine Deschamps. Obě společně již spolupracovaly na hrách Když sním či Dragomino. K nám do Čech hru přivezlo nakladatelství Pygmalino.

Hamouny si může naráz zahrát tři až šest mlsných zvířátek, alespoň osmiletých, přičemž jedna sběračská partie nezabere více jak patnáct minut. Ovšem s tím věkem je to na vážkách. Vůbec bych se nebál seznámit s hrou sedmileté a klidně i šestileté děti. Ostatně má skoro sedmiletá dcera Hamouny hraje naprosto s přehledem.

Mývalovo rozbalení

Když jsem hru na táboře vytáhl, byl kolem mě hlouček zvědavců. Tolik malých ručiček, které se chtěly dostat pod fólii a prozkoumat, co je uvnitř krabičky. Naštěstí mé dvě dcery, Verča a Káťa, se coby zkušené „Unboxingerky“ chopily iniciativy a všem dětem uspořádaly přednášku, jak se ke hrám chovat. Zíraly na ně naprosto ohromeně, stejně tak i já. Holky se zmocnily malé krabičky, zkušeným pohybem sejmuly fólii, krabičku otevřely a posílaly ostatním dětem kolovat herní obsah. Malé karty zásob s vyobrazením rozličných ořechů a semen, šest barevně odlišených sad větších karet akcí s obrázky zvířátek a malou dřevěnou větvičkou pro začínajícího hráče. Než si děti prohlédly všechny karty, já si stihl v klidu projít pravidla. Ano, celá pravidla. Mají totiž celkem jen čtyři stránečky, z toho skoro dvě strany zabírá popis jednotlivých akcí kola a zadní strana obsahuje pro hraní nepodstatné informace o vydavateli, testerech, autorech a pokyny co dělat, když v krabičce něco chybí. Celá hra je vysvětlena ve dvou malých odstavečcích. Je prostě snadná.

Herní obsah

Intermezzo:

No snadná. Cílem hry je nasbírat pět stejných kartiček zásob. Nebyli jsme si ale jistí, zda hra končí okamžitě, či na konci kola, ve kterém případ nastane. Ptáte se, proč o tom píšu? Měli jsme totiž při hraní případ, kdy začínající hráč již ve druhém kole podmínku vítězství splnil. „To jsme si moc nezahráli,“ pomyslel jsem si. Každý vyjma začínajícího hráče obrátil pouze dvě karty v prvním kole. Domluvili jsme se tedy, že hru skončíme na konci kola, aby každý odehrál stejný počet tahů. Jenže nastal jiný problém. Jednomu z hráčů se podařilo ukrást jeden z pětice oříšků tomu, co měl vlastně vyhrát. Co teď? Hrajeme dál? Nebo je konec? Nakonec jsme se domluvili, že hru ukončíme až ve chvíli, kdy se některému hráčů povede udržet pětici stejných oříšků až do konce kola. Ale jestli je to správně, to opravdu nevím, v tomto případě by pravidla mohla být o malinko podrobnější. Nám to tak každopádně při hraní vyhovovalo.

Karty jsou moc pěkně ilustrované. Kreslené oříšky mi připadají docela realistické, akční karty zvířátek jsou milé a moc mě baví jejich výrazy. Jejich rubová strana je vždy stejná, odlišená pěknými, zemitými barvami hráčů. Co mě ale úplně dostalo, je grafická úprava rubu karet zásob. Vyobrazené rostliny na mě působí, jako bych já byl ten malý hlodavec, co se plíží ve skrytu přítmí hustého podrostu. Asi jsem trochu divný.

Karty zásob

Křečkova příprava

Nyní však přejděme k přípravě hry, to nám příliš času nezabere. Dětem jsem připravil hru poprvé sám, další partie si pak chystaly samostatně úplně bez problémů.

Zamíchal jsem karty zásob a každému dítku rozdal tři počáteční zásoby jeho zvířátka, ty si děti vyložily viditelně před sebe lícem vzhůru. Zbytek karet zásob jsem položil lícem dolů doprostřed stolu jako společnou zásobu. Každý hráč si poté zvolil svou barvu a dostal pět karet akcí v příslušné barvě. Nakonec jsme se domluvili, kdo bude začínat, a vrhli jsme se na hru.

Připravená hra

Sviští pravidla

Hamouni jsou vlastně karetní blafovací hra. V každém kole si nejprve všichni hráči naráz tajně vyberou dvě karty akcí, jež chtějí využít a položí je před sebe na stůl lícem dolů. Poté každý z hráčů, počínaje tím začínajícím, postupně odkryje první kartu a vyhodnotí ji. Následně opět od začínajícího hráče vyhodnotí každý i svou druhou kartu akce. Tedy pokud ji již v průběhu kola nevyužil třeba jako obranu proti vykrádání své spíže. Po odehrání obou karet kolo skončí. Hráči si vezmou do ruky opět všech pět akčních karet a znovu vybírají dvě, které využijí pro nové kolo. Začínající hráč se samozřejmě přesune k dalšímu hráči na řadě. No a takto to jde stále dokola až do chvíle, kdy některý z hráčů nenahamouní oněch pět stejných karet zásob.

Pěkné barvy hráčů

A jaké akce mají hráči k dispozici? Karta s veverkou umožní sebrat jednu kartu dobroty ze společné zásoby. Karta, na níž je vyobrazen mýval umožní hráči sebrat kartu zásoby jinému hráči. Proti této kartě lze zahrát kartu s křečkem, která zlodějně zamezí. Čtvrtou možností je karta se svištěm. Ta umožní hráči zopakovat svou předchozí akci s výjimkou akce bobra. Bobr totiž představuje speciální akci. Hráč, který bobra vyložil, přinutí všechny ostatní hráče tuto kartu také ukázat, tedy za předpokladu, že ji mají mezi svými dvěma kartami pro toto kolo. Pokud nikdo další bobra nemá, dostane hráč, který ho vyložil tři karty zásob ze společného balíčku. Pokud je však ve hře bobrů více, dostanou po jedné kartě hráči, kteří v daném kole bobra nemají.

Karty akcí

Intermezzo II:

Každý z hráčů má pět stejných akčních karet. Akce jsou jednoduché a nutí děti usilovně přemýšlet, co se jim v daném kole zrovna vyplatí zahrát, uvažovat, co by asi mohli zahrávat soupeři a kombinovat různé strategie. „Mám si vzít jen jednu kartu? Nebo risknu bobra, když to ostatní zkoušeli minule? Neměl bych si nachystat křečka, už mám čtyři stejné oříšky a někoho by to mohlo lákat? A co takhle vzít támhle Verunce oříšek ze zásoby mývalem?

Otázek je hodně, a čím je hráčů ve hře více, tím lepší a napínavější partie zažijí. Objevili se i tací mrňouskové, kteří záměrně vypouštěli z pusinek falešné informace o svém herním postupu, aby ostatní ještě více zmátli. Výběr karet byl pro děti velice napínavý a občas vedl i k následné frustraci ze špatně zvoleného tahu.

Také mě bavilo pozorovat, jak se hra v podání dětí postupně zvrhávala v soustavné vzájemné okrádání. Stačilo, aby někdo začal a odplata na sebe nedala dlouho čekat, pak se přidal další, a nakonec se už hrálo ve stylu oko za oko a zub za zub. Většinou ale nakonec vyhrál ten, kdo se nenechal strhnout davem, odolal pokušení oplácet a přemýšlel nad svými tahy.

Rozehraná hra

Bobří závěr

Hrát Hamouny s dětmi je velká zábava. Hra je rychlá, herní akce jsou srozumitelné, a i ti nejmenší hráči se v nich po chvíli zorientují. Většinou také nezůstane u jediné hry. Děti chtějí hrát znovu a znovu. Samozřejmě si do další partie přenesou i půtky z her minulých, takže v dalších hrách to jiskří mezi hráči už od začátku.

Hra nás nejvíc bavila v plném počtu, ve třech šlo naopak docela snadno odhadnut úmysly soupeřů a hra sklouzávala k nudě.

Zde jsem nechal děti zodpovědět několik základních otázek o Hamounech:

Co se vám na hře líbilo?

Pěkné obrázky, je to sranda, akce kradení oříšků ostatním, je lehká, pěkný klacík pro začínajícího hráče.

Je něco, co se vám nelíbí?

Nic, je to fajn. Ani to, že vám někdo vezme oříšek? Ne, tak mu ho pak prostě vezmeme zpátky.

Co říkáte na obrázky ve hře?

Líbí se hodně, nejvíc veverka a křeček.

A zde je pár zážitků z hraní:

„Počkej příště, tohle ti teda oplatím!“

Výhrůžky tohoto typu létaly přes stůl pořád.

„Mám mývala, ale nevím, koho okrást.“ „Tak se podívej, kdo má nejvíc stejných oříšků.“ „Ale to jsi ty, tak teda okradu tebe.“

Nepříliš promyšlená rada stála mudrce jeden oříšek.

„Kdo máte bobra? Nikdo? Super, beru si tři zásoby.“

Využil jsem bojů mezi hráči k vlastnímu obohacení.“

„Tak a teď ti vezmu jeden oříšek.“ „Nemůžeš, mám křečka.“ „Tak ti ten oříšek vezmu já!“ Nevezmeš, mám sviště.“ Proč máš oba? Teď nic jiného tohle kolo nebudeš dělat.“ „To nevadí, hlavně, že jsem tě naštvala.“

Káťa znechutila hnedle dva soupeře s choutkami na její zásoby.

Za vyzkoušení hry a odpovědi na můj dotazník chci poděkovat Verunce, Káti, Růžence, Sofince, Adélce, Robikovi, Lucince a Liborkovi.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Pygmalino.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: