Už ne války, ale výzkumy.

Ráno mě probudil chlad vtíravě se vkrádající do mého spacáku. Otevřela jsem oči a vykoukla ze spacího pytle ven. Stanovou celtou již prosvítaly paprsky slunce. Rozepla jsem spacák, oblékla se a rozškrtla zip stanu. Vystrčila jsem hlavu ven a srazila se s hnědou chlupatou koulí oddechující před stanem. Byl to Wojtek, můj drahý a vzácný chlupatý přítel. Strčila jsem do něj rukou a on výhružně zamručel. Očividně se tomu obrovskému medvědovi ještě vstávat nechtělo. Dost pracně jsem se protáhla kolem jeho obrovského těla ven a rozhlédla se. Na jedné straně údolí se táhnou nekonečné nebetyčné hory s bílými sněhovými čepicemi, na straně druhé nekonečné travnaté pláně střídané březovými porosty kolem klikatící se stříbřité řeky. V popředí u stanu stála zhroucená a opuštěná budova pily a vedle ní nehybně obrovský stroj. Jeden z těch, kteří tak vydatně pomáhali bránit Evropu před dobyvačnými choutkami Fenrise. Nyní byl tento mocný stroj zbaven válečného vybavení a předělán na silného nosiče a pomocníka na mojí pouti. „Bylo by to krásné místo, nebýt té události,“ pomyslela jsem si a vydala se k řece pro vodu. Zde je to ještě bezpečné, dál bych si to již nedovolila. Sekerou jsem pak rozštípala poleno na čtyři části, osekala středy a svázala je drátem zase k sobě. Březová kůra a křesadlo mi pomohli rozžehnout ve špalku oheň a já se pustila do vaření. Nejprve čaj ze sušeného listí a poté na hořícím polenu i slaninu a vejce. To už ani Wojtek nevydržel a přikradl se loudit svůj příděl dobrot. Ještě jsem si chvíli ohřívala ruce u nádherného plamene svíce a pak již nastal čas k balení. Musím vyrazit brzy, cesta je dlouhá a kdo ví, co nás tam na severu čeká. Ráda pomáhám ostatním a doufám, že se mi podaří nalézt a zachránit alespoň jednu expedici, která se vydala po stopách doktora Tarkovského. A co kdyby se mi podařilo přivézt zpět i jeho samotného. To by bylo krásné…

…. Dnes již nevěřím, že je zde někdo normální a živý. Čím hlouběji pronikám na sever, tím větší podivnosti mě potkávají. Nalezla jsem zpustošenou výzkumnou základnu plnou podivných předmětů a kamenů. Objevila jsem tajemný les, kde se mezi stromy míhali podivní tvorové, jež možná kdysi bývali lidmi. Dnes však zrůdně zdegenerovaní a pokrytí nejrůznějšími vředy a výrůstky. Navštívila jsem zónu dopadu, kde i po takové době stále hoří neuhasitelný plamen. Naděje mě opouští, je možné, že i já zde skončím strašlivou smrtí, nebo něčím ještě horším. Naštěstí se nic nestalo ani mému mechanickému pomocníkovi, ani Wojtkovi. Z posledních sil pokračuji dále na sever…

…Dnes jsem se konečně dostala přes divoký horský průsmyk plný sněhu do údolí, kde jsem nalezla doupě profesora Tarkovského. Zde, v bílé pustině však již není nikdo, koho bych měla zachránit. Teda vlastně ano, je. Musím zachránit Wojtka a sebe samou před nástrahami této podivné lokality. Zkusím však najít jinou cestu než přes horský průsmyk. Byla hrůza tudy jít a opakovat takovou chybu již nechci. V dáli u skal vidím nějakou stavbu, vyrážím jí prozkoumat, jestli bych tam nenašla něco, co by se mi hodilo na cestu zpět….

… Bože všemohoucí, můžeš mi vysvětlit, kdo v takovéto pustině vybudoval chrám? A proč ty staré ruiny vypadají jako by z oka vypadly aztéckým chrámům na druhém konci světa? Co se to zde děje? Stáčím své kroky okamžitě směrem, kterým ukazuje střelka kompasu jih a prchám z těchto zakletých míst. Ještě před tím se však spustím na dno zvláštní jeskyně, co jsem zde objevila. Zdá se mi, že tam dole vidím nějakou sochu. Třeba je to klíč ke zdejším záhadám. Bylo by krásné přijít na kloub všem těm záhadným věcem, jež se zde dějí a proslavit se.

Sbírání informací

Tak takto nějak se budete cítit při vlastní expedici do světa Scythe. Ano, Scythe se rozrostlo o novou samostatně hratelnou hru. A jako vždy v tom má prsty deskoherní autor Jamey Stegmaier a ilustrátor Jakub Rozalski. Na krabici samozřejmě také naleznete logo společnosti Stonemaier Games. Tato zpráva by však nebyla kompletní, kdybych neřekl, že existuje česká verze této hry, jejíž přípravy se chopilo vydavatelství Albi a dalo jí název Expedice.

Jedná se o karetní, kompetitivní hru krásně využívající mechanismy modulárního herního plánu, odkrývání nových akcí, využívání akcí karet v ruce a jejich řetězení, umisťování pracovníků na akce a pohyb po herním plánu.

Expedice příběhově navazuje na původní Scythe. Tentokrát však nejde o války mezi mocnostmi Evropy, ale o záchranné výpravy na rozlehlé pláně Sibiře, kam dopadl meteorit. Místo dopadu vyrazila prozkoumat expedice vedená profesorem Tarkovským, která se však nevrátila. A nikdo také znovu neviděl ani záchranné výpravy, které vyrazili po jejich stopách. A zde začíná naše deskoherní dobrodružství. Váleční veteráni se svými upravenými mechy budují vlastní expedice a vydávají se na Sibiř po stopách zmizelých výprav. A nejen za nimi. Proslýchá se, že jsou zde podivné artefakty a předměty, které stojí za prozkoumání. Sláva, která se snese na záda tomu, kdo místo prozkoumá jako první a vrátí se, stojí za nějaké to riziko.

Expedice může vést jeden až pět válečných veteránů s alespoň čtrnácti lety životních zkušeností. Jedna taková výprava na Sibiř pak zabere hodinu až dvě podle toho, kolik výprav na cestu vyrazí.

Intermezzo I:

Scythe je jedna z mých nejoblíbenějších her. Obdivuju ji pro úžasnou grafiku, variabilitu a velikou možnost rozhodování a postupů. V době Covidu jsem si zahrál spoustu herních sólo partií proti hře samotné a vylepšil tak svůj herní postup natolik, že už Scythe se mnou nyní vlastně nikdo nechce hrát. Kdo by také stál o drtivou a rychlou porážku. A proto jsem byl velice zvědavý, jak bude vypadat nově ohlášená karetní hra Expedice z mého zamilovaného světa Scythe a těšil jsem se, že se zase ponořím do děje díky krásným ilustracím. „Bude stejně dobrá jako její předchůdkyně?“ „Nebude to jen obyčejná tuctová hra s pozlátkem slavnější starší sestry?“ „A bude jednodušší pro začátečníky, nebo budu muset opět vše spoluhráčům složitě vysvětlovat?“ Tyto a spousta dalších otázek se mi honila hlavou. Nyní však již mám tuto velikou krabici doma, tak do ní pojďme společně nahlédnout.

Bádání nad nalezenými artefakty

Přiznám se, že mě překvapila velikost krabice. Říkal jsem si karetní hra, to nebude nic velkého a čekal jsem krabici velikosti třeba Vinohradu. Ale Expedice je nakonec dvakrát tak veliká a je svou grafikou velmi podobná původní hře Scythe. Ostatně proč ne, když se k ní hlásí. Po otevření jsem objevil dvoje pravidla – jedny pro hru více hráčů a jedny pro sólo hru proti automatu, a záznamový arch úspěchů. Pod nimi leželo několik kartonových desek s komponenty na vyplokání. Šlo o desku základního tábora a šestihranné díly lokací, čtvercové velké desky mechů, sadu mincí a žetonů mapy. Pod deskami byl plastový insert s balíčky karet postav, předmětů, meteoritů a úkolů. Nechybí ani přehledové karty a karty automy. Dalšími prvky jsou dřevěné žetony zhouby, ukazatele síly a chytrosti pro hráče, žetony slávy, ukazatele akce a spousta figurek dělníků. V insertu byl schovaný také plátěný pytlík a pět krásných velikých plastových figurek mechů s pěti barevnými podstavci.

Intermezzo II:

Začnu tím, čím jsem v předchozí kapitole skončil – Mechové. V Expedici jich je pět, každý z nich je jedinečný, s nádhernými detaily. Vlastně si přímo říkají o nabarvení a šikovní deskohráči jistě nezaváhají a hru si barvami ještě více vymazlí. U některých jsem měl při prohlídce strach, zda jim po čase neupadne některá jejich část, neboť některé detaily jsou opravdu tenoučké, ale při hraní se nám to ještě i po takové dlouhé době nepodařilo a při manipulaci v krabici si dávám pozor. V insertu však drží bezpečně, jejich poničení se tak netřeba při přesunech bát. Docela těžko se z nich odstraňují plastové podstavce. Zde je třeba opravdu opatrně vylupovat mecha pěkně ze středu, ne od okraje.

Z dřevěných herních prvků se mi moc líbí dělníčci. Jsou droboučcí, ale i tak kromě barevného odlišení mají každý svůj specifický tvar. Červení vojáci nesou přes rameno pušku, modří technici zase velikánský klíč. Zelení výzkumníci dle mého nesou na zádech batůžek, žlutí obchodníci vypadají, jako by natahovali ruku a říkali „zaplať“ a fialoví, kteří představují posedlé, vypadají trošku jako zmutovaní ptáci. Z dalších dřevěných komponent bych ještě zmínil ukazatel síly a chytrosti. Díky obrázkům na nich vytištěných se nám v průběhu hry ustálilo rčení „Přidám si mozek“ a „Dostanu pěsti.“

Kartonové mince a žetony mapy jsou úplně stejné jako v původní hře Scythe, jen mince hodnoty jedna již nemají uprostřed díru. Moc pěkné a přehledné jsou desky pro hráče – desky mechů. Celé desce vévodí zdařilá ilustrace, vlevo je stupnice „pěstí a mozků“, po okrajích místa na uložení karet, v pravém dolním rohu speciální vlastnost mecha a jeho název. A v pravém horním rohu políčka možných akcí. Předposledním kartonovým prvkem hry Expedice je deska základního tábora. Zde je přehled přípravy mapy lokací, přehled, za co je možné na konci hry posbírat mince sloužící zde jako vítězné body a také přehled, za co všechno je možné umístit jednu ze čtyř hvězd slávy hráče. Deska základního tábora je oboustranná, nicméně na obou stranách je naprosto identická. To mě docela zamrzelo. Zvykl jsem si mít v Scythe obrovské možnosti volby a očekával jsem, že i zde bude silná modularita. Je škoda, že autor nevymyslel více variant, za co sesbírat ony čtyři hvězdy. Hra by tak byla ještě více zajímavá. Úplně na závěr přehledu kartonových dílů jsem si nechal šestiúhelníkové velké desky lokací. Ty se opravdu povedly a krásně mě vždy vtáhnou do děje hry. Díky krásným ilustracím a názvům míst mi představivost jede při hraní na plné obrátky. Je krásné sledovat, jak se pomalu lokace proměňují, jak postupuji k severu. V jižní části, u základního tábora to vypadá na normální život vesničanů. Je zde pila, odlehlá osada, poříčí, zkrátka to, co by člověk očekával. Ale najít se zde dá i tajné zařízení nebo vrakoviště mechů a vzducholodí. Graficky jde o krásné, příjemné obrázky laděné do zelena. V centrální části mapy je to již o poznání temnější. Kromě ohně v zóně dopadu jsou ilustrace tvořené odstíny studených barev, převládá tma či mlha. Stále zde v rybářské vesnici či v hornickém městě žijí lidé, ale nachází se zde zóna dopadu meteoritu s kráterem, či tajemný les. Je zde také skladiště či výzkumná základna. No a sever již na mě působí jako čirá zhouba. Všude chlad, mráz temno, a nebezpečí. I názvy míst mluví samy za sebe. Horský průsmyk, ledová jeskyně, rozbouřené moře a další. Desky lokací jsou však i krásně přehledné. Nahoře mají název a své číslo shodné s čísly na kartách úkolu, dole pak akce, které lze na dané lokalitě využít.

Nyní se ještě pojďme společně podívat na karty. Každý hráč obdrží dvě přehledové karty. Jedna obsahuje přehled možností hráče na tahu, druhá seznam symbolů a jejich význam. Obě tyto karty velice oceňuji, moc nám při hraní v začátcích pomohly, a i nyní při nejistotě pátráme po významu některých méně používaných symbolů. Je to neocenitelná pomoc a jsem rád, že co chvíli nemusím při hře listovat v pravidlech. Pak jsou zde karty postav a společníků. Jedná se o staré známé z původní hry. Líbí se mi, že se zde drží jistá asymetrie a každá postava a společník má odlišné schopnosti. Hře to velmi prospívá. Zbytek karet představuje balíček úkolů, které hráči mohou plnit, předmětů, které mohou získat a meteoritů, které mohou roztavit. Karty jsou opět bohatě ilustrované a podporují příběh. Navíc opět oceňuji jejich přehlednost. I v prvních hrách jsme se v jednotlivých částech karty rychle zorientovali a osvojili jsme si jejich symboly.

Na závěr tohoto drobného unboxingu musím velmi ocenit plastový insert v krabici. Vše se do něj krásně vejde, vše je bezpečně uložené, dokonce i karty v obalech najdou své místo. Příprava je díky tomu velmi usnadněná. Jediná věc, která mi malinko kazí radost, jsou dnes již velmi rozšířené bílé ekologické pytlíčky, které jsou nepřehledné a při první manipulaci se rádi trhají. Nebylo by lepší vrátit se k osvědčeným průhledným sáčkům, které si tam stejně každý po čase musí koupit?

Studium a přípravy na cestu

Po vybalení hry jsem se začetl do sešitu pravidel a hltal, jak se vlastně Expedice hraje. Sešit pravidel není velký, je přehledný, využívá obrázky a příklady, zkrátka úplné player-friendly prostředí. Pravidla Expedice se mi četla velmi dobře a vše jsem relativně rychle pochopil. Jediné úskalí vidím v pravidlech vykládání akčních karet. Nějakou dobu jsem tápal, co vlastně znamená tavit meteority, jak vylepšit předmět, kam a jak je umístit, co a kdy za ně dostanu. Po dvou hrách jsme už měli všichni jasno. Když však přišel někdo nový, dal jsem si docela dost práce, abych mu to dobře vysvětlil. Jde o zásadní věc. Hra také využívá spoustu ikon a jsem rád, že jsou ikony součástí nápovědních karet. Doposavad se mi nepovedlo všechno si dokonale zapamatovat.

Nemohl jsem se dočkat, až hru vyložím na stůl. Malinko jsem se bál přípravy, ale vlastně je to jednoduché a po pár partiích jsem již dělal všechno automaticky. Nejprve je potřeba vytvořit mapu. Na stůl se vyloží deska tábora a před ni se podle nákresu na desce tábora položí lícem vzhůru jižní místa. Následují lícem dolů místa centrální, a nakonec opět lícem dolů místa severní. Na každou centrální a severní lokaci se ještě umístí žeton mapy jako odměna pro prvního objevitele. Všechny karty úkolů, meteoritů a předmětů se zamíchají dohromady a balíček se položí poblíž herního plánu. Na vynechaná místa mapy mezi lokacemi se vyloží pět karet. Ty tvoří nabídku. Žetony zhouby se nasypou do pytlíku a společně s mincemi a dělníky se položí poblíž herního plánu, aby byly po ruce. Pak se začnou chystat jednotliví dobrodruzi. Každý si vezme náhodně jednu desku mecha a odpovídající figurku, kterou položí na základní tábor. Pak si každý vylosuje opět náhodně jednu z karet postav a k ní si dobere příslušného společníka. Na mecha si následně připevní odpovídající barvu podložky. Každý si ještě nafasuje čtyři hvězdy ve své barvě, ukazatel akce položí na odpočinek, a mozek a pěst položí na políčko nula na stupnici na desce mecha.

A průzkum tajemství Sibiře může začít.

Intermezzo III:

Původně jsem čekal, že mi příprava zabere hodně času, na plánku to vypadalo složitě. Naštěstí tomu tak nebylo. Jen jednou jsem se při přípravě hodně zdržel. Už jsem si myslel, že si všechno pamatuji a popletl jsem pozice dílků herního plánu. Při vysvětlování pravidel ostatním jsem na to přišel, tak jsem vše zase sklidil a začal znovu. Tak pozor na to.

Jinak je příprava i pro méně zkušené hráče opravdu přátelská, zvládly to i mé děti.

Vyrážíme

Pojďme si nyní vysvětlit, jak se Expedice vlastně hraje.

Cílem hry je získat co nejvíce slávy a bohatství. Hráči umisťují, stejně jako v Scythe hvězdy za své úspěchy. Konec hry je ve chvíli, kdy první hráč položí čtvrtou hvězdu, pak se odehraje poslední kolo a expedice je u konce. Hráči pak všechny své úspěchy získané v průběhu převedou na peníze a nejbohatší dobrodruh zvítězí.

Na desce mecha má hráč na výběr ze tří akcí. Na začátku svého tahu musí přesunout ukazatel akce na jednu ze tří možností a zablokovat ji tak. Poté provede zbývající dvě akce. Pokud nechce provádět akce, přesune svůj ukazatel na odpočinek, tah vynechá a v příštím kole svůj ukazatel přesune na prázdné pole, čímž bude moci vykonat všechny tři akce naráz.

A jaké jsou tedy možnosti? První je pohyb, kdy dobrodruh přesune svého mecha o jedno až tři místa na plánu. Druhou je hraní, kdy hráč aktivuje jednu ze svých karet a získá tak její základní přínos. Může také na kartu umístit příslušného dělníka a využít tak její efekt. Třetí možností je sběr. To znamená, že dobrodruh využije akci z dílku plánu, na kterém se nachází jeho mech. Poslední možností je odpočinek, hry si hráč sebere své zahrané karty a dělníky z nich zpět do zásoby a připraví je tak k dalšímu použití.

U pohybu je vše jasné. Dobrodruh vyrazí svým mechem o jedno až tři pole. Ale má to několik ale. Pokud při pohybu vstoupí na dílek, který ještě čeká na objevení, pohyb zde musí skončit, vzít si z dílku žeton mapy a dílek otočit. Následně na něj vylosuje žetony zhouby. To jsou takové překážky, které hráč musí vyřešit, pokud chce v lokaci získat možnost lepší akce sběru. Tyto žetony se poráží buď silou pěstí, nebo mozku.

Mech také nemůže skončit svůj tah na místě, kde již setrvává jiná expedice. Přejít přes obsazené políčko však může.

Intermezzo IV:

Blokování dílku vlastním mechem je vlastně jediná větší interakce mezi hráči. Což je proti Scythe obrovský rozdíl. Popravdě bych přivítal větší záškodnictví. Možná by stačil i zákaz pohybu přes pole s jiným mechem. Dalo by se tak mnohem lépe vyblokovat hráče a napětí u stolu by bylo větší. Samozřejmě nejde o interakci jedinou. Ostatní jsou však spíše nepřímé, kdy mi jiný hráč sebere žeton mapy z políčka, kam jsem chtěl jít, nebo mi z nabídky vyfoukne kartu, po které jsem toužil, či mě předběhne při potírání zhouby a získá žetony zhouby, na které jsem si brousil zuby. To je ale málo. Faktem však zůstává, že i pouhé cílené blokování jistých polí třeba při odpočinku, není vůbec na škodu a je docela škodolibé.

Druhou možností je hraní.

Zde si dobrodruh vybere jednu ze svých akčních karet v záloze a vyloží ji do své aktivní řady karet. Tím získá její základní přínos, což bývá zisk „mozku“, nebo „pěsti“. To by však byl slabý tah. Většinou se hráč snaží s kartou vyložit i příslušnou figurku pomocníka. Tím totiž získá možnost využít i akci karty. A to už je zajímavější. Karty a jejich správné použití jsou totiž alfou a omegou Expedice. Díky kartám lze potírat zhoubu na lokacích, získávat nové karty z nabídky, získat peníze, pohyb navíc, udělat si odpočinek bez ztráty tahu, využít efekt jiné karty, zkrátka je zde pestrá škála možností. Až člověk občas neví, co vlastně chce udělat dříve.

Ale to není jediná funkce karet v Expedici. Kromě dvou karet na začátku hry – postava a zvířecí pomocník, je každá karta jednoho ze tří druhů. Buď se jedná o předmět, nebo o meteorit, či úkol. A právě plnění úkolu je jedním z efektů některých karet. Hráč, který chce úkol splnit, musí být na správném místě. Číslo místa na herním plánu, na kterém stojí mech, musí být shodné s číslem na kartě úkolu. Pak hráč vyloží takovou kartu nad desku mecha a získá po zaplacení výdajů na splnění úkolu nějakou jednorázovou výhodu.

Intermezzo V:

Ptáte se možná: „No dobře, ale proč je tak důležité ty úkoly plnit a zbavovat se tak karet, které můžu zahrát?“ Je to jednoduché. Při splnění úkolu získáte základní přínos ze všech splněných karet úkolů. A to je významná vzpruha. Ale to není to podstatné. Počet splněných úkolů naprosto zásadně ovlivňuje počet peněz, které na konci hry dostanu za položené hvězdy slávy. To v praxi znamená, že pokud nesplním ani jeden úkol, dostanu za každou získanou hvězdu slávy jen pět peněz. Zatímco když splním alespoň tři úkoly, získám už za každou hvězdu slávy peněz deset. A to při vyhodnocení dělá sakra velký rozdíl.

Třetí herní možností dobrodruha je sběr.

Tady hráč zkrátka získá výhodu místa, kde se právě nachází jeho mech. Může jít o jednoduché věci jako zisk nových karet, zaměstnání jednoho z pomocných dělníků, stažení svých karet zpět do zálohy, nebo také o zajímavější akce, které více promlouvají do úspěchu a neúspěchu ve hře. To jsou třeba akce tavení, kdy zasunete jednu svou kartu meteoritu pod desku mecha a získáte bonus nejen právě zahraného meteoritu, ale i všech ostatních, které již máte roztaveny. A kombinace zvolených meteoritů, které roztavíte je velmi důležitá. Každý meteorit totiž dává peníze za nějaký aspekt hry. Za dělníky v držení, za počet splněných úkolů, za žetony mapy či zhouby pod kontrolou a další. A přetavit něco, v čem jste ve hře dobří, na peníze, je dost podstatné pro vítězství ve hře.

Druhou zásadní akcí je vylepšení předmětu. To funguje úplně stejně jako plnění úkolu či tavení meteoritu. Zvolím kartu předmětu, kterou chci vylepšit, a umístím ji pod desku mecha, tentokrát na pravou stranu. Nyní tak můžu neustále využívat dlouhotrvající efekt karty, aniž bych musel kartu zahrát do aktivní řady. Také za předmět na konci hry získám vyobrazený počet mincí. Jistě vám nemusím vykládat, že správně zvolené kombinace výhod předmětů jsou při dalším průběhu hry k nezaplacení a dokážou šikovného dobrodruha významně posunout k vítězství ve hře, protože bude své tahy mnohem lépe využívat než ostatní.

A ještě jednu akci lokace jsme si nepředstavili. Jedná se o chlubení. Hráč totiž nemůže vzít svou hvězdu slávy a položit ji na stupnici, kdykoli splní podmínky. Nene. On musí přijít na příslušnou lokaci a všem oznámit, že se chlubí. Pak, většinou k závisti ostatním teprve může jednu hvězdu na stupnici položit. Zde si autoři užili malinko škodolibosti a zároveň přidali do hry prvek, který dost podstatně promlouvá do výsledku partie.

Intermezzo VI:

Je to tak. Ač je míst, kde se lze chlubit ve hře více, ne všechny jsou přístupné. Na některých jsou většinou stále žetony zhouby, které nikdo z dobrodruhů neodstranil. Čím víc se tak blíží konec hry, tím větší je o tyto lokace zájem. Hráč na políčku je spokojený a přemýšlí, jak to vykoumat, aby zde výhodně zůstal co nejdéle, další hráči uvažují, zda má cenu čekat na volné pole s chlubením, nebo je na čase potlačit zhoubu někde jinde. Další taktik si zatím chlubení nevšímá, řeší tavení, úkoly a předměty, vylepšuje svůj balíček a doufá, že ke konci stihne všechnu slávu vyřídit.

No a pak konec opravdu nastane. Hráč na chlubení zjistí, že zapomněl řešit úkoly, další hráči panikaří, protože se pochlubit nestihnou, jiný si odkryl své chlubení a teď je v pohodě, poslední se sice moc nechlubil, ale nějaké to bohatství nastřádal za potírání hrozby, meteority a také za předměty.

A kdo vyhraje? Toť otázka. Nabízí se říct chlubil. Ale tak tomu být nemusí. V Expedici záleží na mnoha okolnostech a jak jsem již říkal, správné předměty, meteority a splněné úkoly mohou katapultovat na první místo i hráče, který má třeba jen polovinu hvězd.

Ještě je třeba říci víc o automa módu Expedice. Po zkušenosti ze Scythe, kdy mě automa naučila hru hrát tak, že skoro vždy vyhraju jsem se však ještě neodhodlal ji vyzkoušet. Odehrál jsem však již docela dost partií s ostatními kamarády a pomalinku se má strategie vystříbřila a začínám mít nad ostatními zase navrch. Ale tady ji neprozradím, ať vás neochudím o objevování hry.

Když porovnám hry Scythe a Expedici, jednoznačně komplexnější a hráčsky složitější vyjde původní hra. Expedice je dle mého názoru hrou jednodušší a může oslovit širší spektrum hráčů. Nedokážu si představit, že by začátečníci sami rozjeli Scythe. U Expedice si to představit umím. Proto jsem se rozhodl udělit Expedici ocenění Říše her: VSTUPNÍ HRA. Minimálně se jedná o skvělou možnost, jak vstoupit do světa Scythe.

I přes svou jednoduchost si však Expedice dle mého názoru drží linii využití tématu k hraní. „Jde mi o prachy, proto přece vyrazím na Sibiř pátrat po původní vědecké výpravě. Vždyť ty zvěsti o úžasných výrobcích a zajímavých kamenech jsou tak lákavé.“ Peníze jdou ruku v ruce se slávou a slávu získám, když plním po cestě nějaké ty výzvy a úkoly. Cítíte taky, jak krásně to všechno do sebe pasuje? Pohybuji se po Sibiři, pátrám po zajímavých místech, které využiju pro svůj prospěch. Najmu si lidi, kteří následně zvyšují mojí šanci stihnout více věcí a přinesou mi výhody. Zkrátka Expedice je jasný favorit na ocenění Říše her: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Co si hra Expedice přenesla ze Scythe je krásné prostředí, ilustrace, grafika a detaily. To jsem měl vždycky rád a pomáhá mi to si hru užít. Proto uděluji Expedici ocenění Říše her: GENIÁLNÍ DESIGN.

Co na hrách velice oceňuji, je, když si autor dá tu práci, že vymyslí super hru, a ještě k ní vymyslí i úložný prostor, který zajistí bezpečí komponent a rychlou přípravu. A to je v Expedici splněno na jedničku. V krabici jsem nalezl krásný plastový insert, který pojme všechny prvky hry a zároveň jsou uloženy bezpečně, aby se nerozbily. Proto Expedici uděluji také ocenění Říše her: DOKONALÝ INSERT.

Ty jo, nějak jsem se s těmi oceněními rozjel. Ale ještě jednu věc musím zmínit. Jak jsem již říkal, Expedici jsme vyzkoušeli opravdu mnohokrát a za celou tu dobu se mi nestalo, abych se při hře nudil. Abych narazil na stejnou kombinaci karet. Ta hra má opravdu veliké množství variability. Pokaždé si můžu vybrat z různých postav, různé mechy s různými vlastnostmi a po cestě na měnícím se herním plánu naleznu různou kombinaci karet. To vše mě nutí přizpůsobovat hraní novým podmínkám. A i když si myslím, že mohly být i různé možnosti, za co umístit hvězdy slávy, přesto udělím Expedici i Ocenění Říše her: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Expedice získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.