V redakci se nám nakupila dvě moc hezká rozšíření pro Arkham Horror – karetní hra, na něž vám v nadcházejících dnech přineseme samostatné recenze. Mimochodem naši recenzi na základní box této hry si můžete přečíst zde. No a vzhledem k tomu, že osobně mám moc rád deskové hry inspirované lovecraftovým univerzem, pojďme si o něm něco málo říci, a tak nějak se o něm chvíli pobavit. Přeci jen, těch her už od něj vyšla celá řada, a to i v našem mateřském jazyce především díky vydavatelství Blackfire a i něco málo rozkošného přinesli kluci z Brna z REXher.

Howard Phillips Lovecraft, známý spíše jako H.P. Lovecraft, byl americký spisovatel hororové literatury, jehož dílo mělo a stále má značný vliv na žánr hororu a sci-fi. Narodil se 20. srpna 1890 v Providence, Rhode Island, a zemřel na stejném místě 15. března 1937. Lovecraftova tvorba, často charakterizovaná jako „kosmický horor“, se vyznačuje pocitem nepatrnosti lidstva ve srovnání s nepochopitelnými, starověkými silami existujícími mimo běžné pochopení reality. Lovecraftův narativ často zahrnoval obrovské, nadpřirozené bytosti a neznámé dimenze, jenž vyvolávají strach z neznáma a nepopsatelného. Toto téma bylo inspirováno jeho fascinací vědou, astronomií a antickými civilizacemi, které se promítly do jeho tvorby jako mystické prvky spojené s realitou. Přestože za svého života nebyl široce uznáván, teprve až po jeho smrti se dočkal uznání, resp., jeho díla. To vše vedlo k tomu, že se stal jedním z nejvlivnějších autorů v žánru hororu. Jeho fiktivní univerzum, často označované jako „Lovecraftův mýtus“ nebo „Cthulhu mýtus“, se stalo základem pro mnoho dalších děl v literatuře, filmu, hudebních kompozicích a dokonce i videohrách (byť videohry by zasloužili pořádný AAA titul vyleštěný od některé z renomované společnosti).

H. P. Lovecraft v průběhu své literární kariéry vyvinul komplexní síť mytologických příběhů, které se postupně staly známými jako Cthulhu mýtus. Tento mýtus není tradičním mytologickým souborem s pevně danou strukturou, ale spíše volně spojenou kolekcí příběhů, sdílející určité postavy, motivy a kosmické filozofie. Lovecraft začleňuje do svých děl elementy hororu a sci-fi, čímž vytváří ústřední téma nevýslovného a nepochopitelného teroru, který vyplývá z konfrontace s nadpřirozenými bytostmi staršími než sama Země.

Cthulhu, jedno z nejznámějších božstev v Lovecraftově univerzu, je obrovská bytost uvězněná ve městě R’lyeh pod vodou. Její podoba, často popisovaná jako směs draka, chobotnice a humanoida, symbolizuje chaos a starodávnou sílu. Cthulhu je ztělesněním kosmického teroru a bezvýznamnosti lidské existence ve vesmíru, jenž je domovem takových bytostí. Nyarlathotep se od ostatních entit Lovecraftova panteonu odlišuje tím, že místo spánku nebo pasivity vykazuje zlověstnou aktivitu a inteligenci. Tato bytost se objevuje v mnoha podobách a má schopnost přeměňovat se, což Lovecraft využívá k zdůraznění nejen nejistoty a strachu z neznáma, ale i přímého vlivu těchto sil na lidskou civilizaci a psychiku. Shub-Niggurath, často nazývan jako „Černá koza ze dřeva s tisícem mláďat“, je další klíčová postava v Lovecraftově kosmologii. Je zosobněním plodnosti a zároveň destrukce, což je výrazem temných a chaotických aspektů přírody. Její existence poukazuje na primitivní a nekontrolovatelné síly, které se mohou kdykoli projevit a způsobit zkázu.

Cthulhu Mýtus jako celek představuje lovecraftovu vizionářskou interpretaci vesmíru, kde lidstvo není ničím jiným než přechodným závanem v nesmírně starém a lhostejném kosmickém řádu. Tyto příběhy nejenže odhalují naši vlastní nepodstatnost, ale také nás vyzývají, abychom čelili nejtemnějším rohům naší vlastní mysli. Lovecraft tímto způsobem reflektuje obavy z neznámého a nepoznaného, které mohou každého z nás ovlivnit.

Necronomicon, výtvor H.P. Lovecrafta, je fiktivní kniha kouzel, která se stala ikonickým prvkem v rámci jeho literárního univerza. Necronomicon obsahuje zaklínadla, rituální texty a mytologické historie starodávných entit. Lovecraft knihu poprvé zmiňuje ve své povídce „The Hound“ v roce 1924, a od té doby se objevuje v mnoha dalších jeho dílech, a také v dílech jiných autorů, kteří rozvíjejí Cthulhu mýtus. Necronomicon slouží jako most mezi různými příběhy Lovecraftova mýtu, čímž spojuje různé postavy a události do jednoho koherentního světa. Kniha je často zmiňována jako zdroj zakázaného vědění, které může vést k šílenství nebo zkáze těch, kdo se odváží její obsah studovat. Její texty popisují obrovské a terorizující kosmické bytosti, jejichž existence a moc jsou mimo běžné chápání reality, čímž podtrhují Lovecraftovy názory na lidskou nepatrnost a nevědomost.

Použití Necronomiconu v lovecraftových dílech významně přispívá k atmosféře tajemna a hororu. Kniha není jen prostým nástrojem v rukou postav; je zosobněním nebezpečí spojeného s poznáním toho, co by mělo zůstat skryto. Důsledky jejího používání často vedou k ničivým a tragickým událostem, což dokazuje, že některé vědomosti jsou pro člověka příliš ohromné. Lovecraft také využívá Necronomicon k přidání hloubky a realismu do svých příběhů. Přestože je kniha fiktivní, její podrobné popisy, fiktivní historie a literární odkazy působí tak autenticky, že mnoho čtenářů, a dokonce i někteří kritici spekulovali o její skutečné existenci. Tímto způsobem Lovecraft zvyšuje pocit nereálna a zvědavosti, který provází každé zmínky o Necronomiconu, což dělá z této knihy jednu z nejzajímavějších a nejdůležitějších součástí jeho literárního odkazu.

Nevím jak vy, ale H.P. Lovecraft na mě působí jako nesmírný génius či člověk, který měl na tamní dobu bujarou fantazii, kterou dokázal ostatním lidem předat ve svých dílech. V dnešní době bychom se jej snad i ptali, že „co to má za materiál, a že dosahuje výborných kvalit“, ale to jej rozhodně nechci do těchto vod odsoudit. Jen mi to přijde celé až natolik fantaskní, že se obávám jeho geniality.

H.P. Lovecraft konec konců proslul i svým jedinečným stylem psaní, který se výrazně odlišuje od mnoha jeho současníků. Jeho způsob vyprávění a výběr jazyka silně přispívají k atmosféře tajemna a obav, jež jsou klíčové pro pochopení jeho děl. Lovecraft často využíval složité, archaické vyjadřování (a to snad i na tamější dobu) snažící se napodobit tón a styl starších textů, jako jsou například biblické spisy nebo práce raně moderních anglických autorů. Tento přístup dodával jeho příběhům pocit věčnosti a nadčasovosti, a zároveň evokoval éru, kdy magie a mysticismus byly považovány za součást každodenního života. Jeho vyprávěcí techniky, včetně používání první osoby a nepřímého vyprávění, zesilují intimní, ale zároveň odstředivý vztah mezi vypravěčem a hrůzostrašnými událostmi, které popisuje. Vyprávění v první osobě umožňuje čtenářům hlubší ponor do psychiky postav, což zesiluje jejich empatii a ztotožnění se s pocitem strachu a nejistoty. Když například postava popisuje své vlastní zděšení a postupné šílenství v důsledku setkání s nepochopitelnými silami, čtenář se mnohdy nemůže ubránit pocitu neklidu a obav.

Nepřímé vyprávění, kdy se hrůzné detaily a děsivé události odhalují jen naznačeně nebo prostřednictvím jiného svědectví, zvyšuje pocit nejistoty a zatajuje důležité informace, čímž nutí čtenáře, aby si domýšleli hororové prvky, jenž nejsou přímo popsány. Tento styl se obzvláště projevuje v případech, kdy Lovecraft ponechává nejděsivější prvky svých příběhů nedefinované a neuchopitelné, což vede k tomu, že si čtenář vytváří vlastní, často ještě strašidelnější interpretace.

No a konečně jsme u toho nejzásadnějšího, tedy u zmíněných a pro nás tolik milovaných deskových her, které se tímto „bláznem“ (myšleno v tom nejlepším slova smyslu) inspirovali. Resp., tento autor a jeho literární odkaz ovlivnily nejen film a videohry, ale také unikátně formovaly svět deskových her. Jeho temná, mystická témata a kosmický horor se staly základem pro mnoho oblíbených a kritiky uznávaných deskových her nabízející hráčům možnost ponořit se do atmosféry plné napětí, tajemství a strachu. Pojďme si o pár hrách něco málo říct – a schválně, třeba některé už doma budete mít ve své sbírce.

Arham Horror – Jednou z nejvýznamnějších her inspirovaných Lovecraftovým světem je Arkham Horror. Původně vytvořená v roce 1987 Richardem Launiusem a následně mnohokrát přepracovaná a rozšířená. Tato hra přivede hráče do fiktivního města Arkham v Massachusetts, kde čelí nadpřirozeným bytostem a snaží se zastavit rituály, které by mohly vést k uvolnění kosmických entit. Hráči musí spolupracovat, shromažďovat stopy, řešit záhady a překonávat různé překážky, zatímco zároveň zvládají své osobní psychologické trauma a šílenství, které může postihovat jejich postavy. Mimochodem tuto hru jsme pro vás taktéž recenzovali, resp., její třetí edici.

Arkham Horror: Karetní hra – jak název napovídá, jde o karetní hru, která se odvíjí v lovecraftově fiktivním městě Arkham. Jde o kooperativní zážitek, kde hráči přijímají role, jak jinak než vyšetřovatelů, a společně čelí paranormálním aktivitám a záhadám. Hra je velmi ceněna za svůj vyprávěcí prvek, kde každá kampaň nabízí nové scénáře, postavy a vyšetřování vytváří dojem pokračujícího příběhu. Systém postupného odkrývání karet navíc zajišťuje, že každá hra je jedinečná.

Eldritch Horror – další populární hra, je globálnější a rozsáhlejší adaptací Lovecraftovy mytologie. Hráči cestují po celém světě a snaží se zastavit „Staré Bohy“ před jejich probuzením. Každá hra se zaměřuje na jednu konkrétní hrozbu, jenž je třeba neutralizovat prostřednictvím sběru artefaktů, řešení záhad a boje s různými monstry. Hra vyniká dynamickým vyprávěním a obsahuje mnoho referencí na Lovecraftovy příběhy, postavy a ikonická místa.

Eldritch Horror: The Card Game – pro ty, kteří hledají karetní alternativu k oblíbené deskové Eldritch Horror, existuje varianta ve formě karetní hry. Tato hra zachovává téma cestování po světě a boje s kosmickými hrozbami, ale v kompaktnější a rychleji hratelné formě. Hráči musí efektivně využívat své karty a schopnosti, aby odvrátili nadcházející katastrofy a udrželi ve světě rovnováhu.

Panství hrůzy – je další hra umožňující hráčům prozkoumat mnoho známých lokalit a témat z lovecraftovy literatury. Hra kombinuje prvky RPG a puzzle, kde hráči přebírají role vyšetřovatelů zkoumajících podivné události, řešení zločinů a boj s bytostmi z Cthulhu mýtu. Každý scénář hry nabízí unikátní příběhové linky, puzzle a výzvy, které jsou silně inspirovány lovecraftovými díly. Navíc tato hra kombinuje klasickou deskovou hru a využití aplikace. Toto propojení se mi moc líbilo a navíc vyšla i řada rozšíření a pochopitelně, pokud byste se o této hře rádi dozvěděli něco více, můžete mrknout na naši recenzi zde.

Call of Cthulhu: The Card Game – je kolekční karetní hra, kde hráči soupeří proti sobě, představujíce různé frakce snažící se manipulovat s mystickými silami. Hra zahrnuje prvky strategie a plánování. Hráči musí vyvážit použití zdrojů a síly svých karet, aby dosáhli dominance nad svými protivníky. Postavy, události a artefakty jsou přímo inspirovány lovecraftovými příběhy, což dodává hlubokou vrstvu temné atmosféry.

Cthulhu Wars – je dynamická strategická desková hra, v níž hráči přebírají role různých frakcí z Lovecraftova mýtu. Každá s vlastními unikátními schopnostmi a monstry. Hra je zaměřena na ovládání klíčových bodů na mapě a na boj proti ostatním hráčům. Velké, detailně vypracované figurky a rozsáhlý herní plán činí tuto hru vizuálně impozantní a takticky náročnou.

Mythos Tales – je další z řady vyšetřovacích her, kde hráči pracují jako detektivové v Lovecraftově fiktivním městě Arkham. Cílem je vyřešit série záhad a zločinů tím, že se shromažďují důkazy, vyslýchají svědky a skládají dohromady informace, aby odhalili větší, často nadpřirozený příběh, který se skrývá za zdánlivě běžnými událostmi.

The Mountains of Madness – kooperativní desková hra inspirována stejnojmenným lovecraftovým příběhem. Hráči tvoří výpravu na Antarktidu, kde musí čelit nejen extrémním klimatickým podmínkám, ale také různým záhadným bytostem a šílenství, které může postihnout jakéhokoli člena týmu. Hra klade důraz na týmovou práci a strategii při překonávání nástrah v nepřátelském prostředí.

A Study in Emerald – karetní hra kombinující prvky detektivky, politických intrik a Lovecraftovy mytologie. Hra je zasazena do alternativní historie, kde „Starší bohové“ již ovládli Zemi a hráči se musí rozhodnout, zda se přidají na stranu těch, kdo podporují jejich vládu, nebo se připojí k odboji snažícímu se je svrhnout. Hra vyniká komplexním příběhem a nabízí bohaté strategické možnosti.

Cthulhu: I smrt může zemřít – v tomto titulu se hráči snaží zastavit kulty a jejich rituály, které chtějí přivolat „Staré Bohy“ do našeho světa. Tato hra je známá svým intenzivním bojovým systémem a rozsáhlými, detailními miniaturami, včetně obřího Cthulhu. Hráči musí velmi výrazně spolupracovat a správně využívat schopnosti svých postav, aby překonali kulty a zastavili jejich rituály, často za cenu vlastního šílenství a dalších nebezpečných důsledků.

Trail of Cthulhu – stolní RPG hra umožňující hráčům prozkoumat temný a nebezpečný svět lovecraftových příběhů skrze detektivní vyšetřování. Tato hra využívá systém Gumshoe, který je navržený speciálně pro vyšetřovací hry, a umožňuje hráčům se hluboce ponořit do světa plného záhad a tajemství. Mechanika hry klade důraz na získávání stop a řešení hádanek, což vyžaduje pečlivé plánování a týmovou spolupráci.

Mountains of Madness – kooperativní desková hra kombinující prvky strategie a komunikace. Hráči tvoří expedici do antarktických hor, aby odhalili tajemství starší než samotný čas. Během hry musí spolupracovat a komunikovat pod tlakem, což je komplikováno různými mentálními afekty ovlivňující jejich schopnosti a rozhodování. Hra je známá svým inovativním způsobem, jakým zpracovává šílenství a duševní stav postav.

The Doom That Came to Atlantic City – desková hra, která paroduje klasickou hru Monopoly, ale s temným lovecraftovským twistem. Hráči přebírají role různých kultistů, snažící se zničit svět, zatímco soupeří s ostatními hráči o kontrolu nad městem a jeho zničení pomocí rituálů. Hra je známá svým humorem a neobvyklým přístupem k lovecraftovo tématům.

Pěkná sbírka her. A věřte, že je jich určitě ještě víc, toto byla jen hrstka těch, které mi během psaní tohoto článku tak nějak uvízly v hlavě. Lovecraftova tematika ovlivnila nejen obsah, ale i designové principy deskových her. Hry často zahrnují prvky šílenství a psychologického stresu, kdy hráči musí nejen řešit vnější konflikty, ale také vnitřní démony svých postav. To přináší bohatší, více vrstevnaté hráčské zážitky, které odrážejí psychologickou hloubku a atmosférický horor, který je pro Lovecraftovu literaturu charakteristický.

Lovecraftovy temné a komplexní příběhy byly adaptovány v řadě filmů a televizních seriálů, což ukazuje jeho trvalý vliv na vizuální média. Zajímavé je, jak moderní režiséři a scenáristé zpracovávají jeho díla, a přizpůsobují je současným divákům. V oblasti videoher, Lovecraftova mytologie inspiruje tvůrce k vytváření hratelných světů plných hororových prvků a narativů, které hráče vtahují do jeho univerza plného strachu a tajemství. Osobně si však myslím, že právě videoherní prostředí by si zasloužilo větší péči, a tak asi nejznámější hrou je snad The Sinking City, což teda není rozhodně topová záležitost, na níž bych vzpomínal bůhví jak dlouho. V umění a ilustracích lovecraftova díla inspirují umělce k vytváření děsivých a zároveň fascinujících děl, která vizuálně vyjadřují neuchopitelný teror a krásu jeho fiktivního světa. Nakonec, snad i v akademických kruzích je lovecraftova práce často předmětem studia a diskuse, což ukazuje jeho hluboký vliv na různé vědní obory. Jeho díla poskytují materiál pro zkoumání témat jako jsou strach, cizost, a kulturní vliv. Tyto různé interpretace a adaptace lovecraftova odkazu ukazují, jak jeho díla nadále rezonují a inspirují širokou škálu umělců a intelektuálů, což svědčí o jeho nezměrném vlivu na moderní kulturu a umění.

Tento článek je velmi krátkým a úzkým souhrnem snad těch nejzákladnějších věcí, které stojí za H.P. Lovecraftem a jeho vlivem na různá odvětí, resp., s výrazným zaměřením na deskové hry a vím, že některé zlé jazyky tvrdí, že jich už bylo dost, ale mě to osobně vůbec nevadí a jsem za každý počin z tohoto univerza vděčný.