Deskových her na motivy děl známého amerického spisovatele Howarda Phillipse Lovecrafta je bezpočet. V tomto ohledu musíme pochválit společnost ADC Blackfire, že nám jich slušnou nálož poskytla i v našem rodném jazyce – kupříkladu Temné znamení, Panství hrůzy, Eldritch Horror apod. Aktuálně jsou oznámeny nebo už vydány i další hry, ale o nich dnešní článek nebude. Tato recenze nás zavede přímo do města Arkhamu v podání nablýskané třetí edice Arkham Horror. Pravdou je, že nejde o úplně žhavou novinku, jelikož se na pultech obchodů vyskytuje už nějaký ten měsíc, ale určitě nebude na škodu, když se tomuto lehce ponurému titulu podíváme na zoubek.

Píše se rok 1926 a obyvatelé města Arkham si užívají radostné chvíle uprostřed prohibice ve třicátých letech dvacátého století. Není tedy divu, že z ulic se s ranním úsvitem vytrácejí spoře oděné prostitutky a pokoutní bary zásobené alkoholem od místní mafie servírují jeden drink za druhým. Ovšem není vše tak veselé, jak by se na první pohled mohlo zdát. V temných zákoutích města nabývají na síle mimozemské entity známé jako Prastaří. Prozatím číhají v prázdnotě mimo tento čas a prostor, ale to se může brzy změnit, protože Prastaří už stojí takřka na předělu mezi světy. Není se tedy čemu divit, že ve městě se objevují podivná stvoření vyvolaná temnými rituály, jež nejsou očím jeho obyvatel viditelné. Je tak zřejmě jen otázkou času, než se Prastarým podaří definitivně proniknout do této reality a vybudovat své děsivé království na troskách naší civilizace. Jen ti nejbystřejší detektivové mohou být poslední záchranou před zánikem tohoto světa.

Taková je tedy výchozí situace pro všechny čtyři scénáře, které jsou k dispozici v balení hry. Každý příběh nám připraví trochu jiný zážitek, v odlišných částech města Arkhamu, s odlišnými modifikátory, bytostmi a pozadím příběhu. Za zmínku stojí, že jednotlivé scénáře na sebe úplně nenavazují, takže je možné je hrát v jakémkoli pořadí. Navíc, díky velké variabilitě, i jeden scénář může mít rozdílné příběhové zápletky. Ano, ve většině případů dospějete ke stejnému konci, ale cesta bude odlišná, což je rozhodně fajn, protože hru tak nebudete mít tendenci po dohrání všech scénářů někomu věnovat.

Asi neuškodí, když zmíním, že Arkham Horror 3. edice je hra kooperativní, určená pro 1 až 6 hráčů na přibližně 3 hodinky, s doporučeným věkem hráčů od 14 let. Měl jsem možnost hrát hru jak sám, tak s více lidmi, a musím přiznat, že každá varianta má své kouzlo, ale pochopitelně i nějaké ty nedostatky. Když hrajete sami, honíte se po městě od arkhamského blázince, přes říční doky nebo nádraží, až po policejní stanici či místní redakci novin, od jedné hrozby, stopy, či bytosti za druhou. Ovšem když vás hraje víc, je fajn, že se můžete rozdělit a vyšetřovat více věcí najednou během jednoho kola. Prostě vše tak nějak více odsýpá. Ale zase když okolo stolu sedí 5 nebo 6 agentů, město se rychle stane chaotickým dějištěm až příliš mnoha událostí. Osobně se mi nejlépe hrálo ve 2 až 4 lidech. Na nic se nečekalo, mohli jsme jít každý jiným směrem a nehonit se tak „od čerta k ďáblu“. Nicméně musím pochválit autory za možnost zahrát si hru i jako solitér, což se občas určitě může hodit.

• 

• 

• 

Kdykoli se při hraní zadíváte na herní komponenty ilustrované Justinem Adamsem, W. T. Arnoldem, a především Andersem Finérem, ocitnete se rázem přímo v ponurých zákoutích města Arkhamu, i když při tom sedíte doma u stolu, zatímco za oknem bubnují kapky deště. Parádně ztvárněná grafika městských sousedství a zapadlých ulic, po kterých se svými standees figurkami detektivů pronásledujete nepřátelské bytosti reprezentované malými černými kartičkami, přesvědčivě evokuje rozpínající se zlo a nepotřebujete k tomu ani sadu šedých či nabarvených figurek.

Když už jsme u toho, nahlédněme pod víko poměrně velké krabice. Ostatně věnovali jsme tomu před několika dny samostatný článek, takže spíše jen v kostce. Najdeme zde česká pravidla – jak je dobrým zvykem u her Fantasy Flight Games – v podobě Průvodce hrou a Přehledu pravidel a dále 5 oboustranných mapových dílů sousedství a 7 oboustranných dílků ulic, mostů nebo alejí. Z těchto částí podle instrukcí zvoleného Prastarého vytvoříte město pro jeden ze čtyř scénářů. Nechybí naši hrdinové, tedy vyšetřovatelé, kterých je na výběr 12. Mají i svou vlastní kartu vyšetřovatele, kterou budete mít neustále před sebou a k tomu příslušnou standees figurku zasazenou do plastového držáku. Dále čeká na vyloupnutí z kartónu celá hromada žetonů (konkrétně 265 kousků) znázorňujících zdraví, duševní pohodu, peníze, hrozby a stopy. Když začne jít do tuhého, přijdou na řadu i žetony anomálií, mýtů a další. A pochopitelně nemohou chybět ani karty, kterých je v balení celkem 469. Máme zde malé karty základního vybavení detektivů, předmětů, kouzel a spojenců, dále speciální karty pro určení stavů, oboustranné karty nepřátelských bytostí, běžné karty střetnutí, událostí (ty mají dokonce svůj vlastní stylový držák), anomálií, novinových titulků a nakonec karty archívu. Na jejich základě se postupně bude rozvíjet hlavní dějová linie, takže si je raději moc neprohlížejte, abyste se zbytečně nepřipravili o překvapivé momenty. A málem bych zapomněl na to nejpodstatnější – 6 klasických šestihranných kostek, které budou nejednou rozhodovat o vašem osudu.

Dopředu vám možná nebude zcela jasné, co musíte udělat pro úspěch ve hře nebo jakým způsobem můžete prohrát. Jasně, cílem je samozřejmě porazit Prastaré a zabránit jejich proniknutí do naši reality. Ale čeho je zapotřebí přesně dosáhnout a jak se bude odvíjet děj, to úplně dopředu netušíte a každý scénář to má nastavené jinak. U některých scénářů například větší množství hrozeb v jednom sousedství vyvolá anomálií, která napomáhá zlu, ale jiný scénář zase může být zcela odlišný. Nerad bych dopředu prozrazoval pointu, ale ve své podstatě potřebujete hlavně nashromáždit stopy, které se různě ve městě objevují a příběh se posune dál. A najednou už nebudete pátrat jen po samotných důkazech, protože vám navíc začne rapidně ubývat čas. Epicentrum výskytu zla je najednou na dosah a vy ho musíte co nejrychleji najít a… No není to tak úplně jednoduché.

Základní příprava hry není příliš snadná záležitost kvůli tomu, že balení neobsahuje žádný insert. Jsem přesvědčen o tom, že bez něj strávíte minimálně 15 až 20 minut výběrem scénáře a následnou stavbou města, vybíráním karet střetnutí pro každé městské sousedství, přípravou karet událostí a anomálií, rozmísťováním bytostí, žetonů zkázy a stop do města a vybíráním příslušných žetonů mýtů. A to nemluvím o detektivech a jejich předmětech a tak dále. Je toho opravdu hodně. Jestli Arkham Horror 3. edici chcete někomu ukázat, raději vše připravte dopředu a nechte na něm jenom volbu hrdiny. Tohle nechci autorům přímo vytýkat, ale pokud nemáte rádi zdlouhavou přípravu, tak zde si jí bohužel užijete požehnaně. Naštěstí se dá insert pro tuto hru pořídit alespoň dodatečně, ale jsou to další náklady navíc. Nicméně pokud hraní myslíte vážně, nevyhnete se tomu.

Asi nemá cenu zde úplně opisovat pravidla, to by bylo fakt nadlouho. Takže opět spíše jen v kostce: své dobrodružství budete v Arkhamu prožívat ve 4 fázích. Tou první jsou akce vyšetřovatelů. Můžete se klasicky procházet a za peníze si přikoupit i nějaký ten pohyb navíc, budete shánět peníze, bojovat nebo utíkat před nepřáteli, řešit hrozby, zkoumat důkazy, vylepšovat si své schopnosti, obchodovat s ostatními vyšetřovateli a mnoho dalších akcí, které najdete třeba na kartách předmětů apod. K tomu asi nelze mít žádné výhrady; jde vcelku o klasiku, kdy v jednom kole můžete provést dvě různorodé akce.

Občas ovšem můžete být nějak limitováni, třeba když se popadnete do křížku s nějakou bestií. Mimochodem, Arkham Horror 3. edice tento prvek řeší po svém. Jakmile totiž narazíte na nějakém poli na potvoru, chytne se vás a už nepustí. Rovnou si ji z mapy města můžete přemístit ke své kartě vyšetřovatele a dokud ji nezničíte (nebo ona vás), nemůžete dělat zhola nic. Přesněji řečeno můžete se pokusit o únik, ale… Musím přiznat, že celý tento mechanismus je poměrně zajímavý, protože z pohledu taktiky dovoluje například silákům navázat bestie na sebe, zatímco jejich slabší kolegové mohou projít bez újmy na zdraví.

Druhá fáze je ve znamení nepřátel, kteří se začnou pohybovat a především na vás útočit, bohužel bez možnosti se jakkoliv bránit. Takže pokud je nezdoláte v první fázi, počítejte se ztrátou životů nebo újmou na vašem duševním zdraví (no vážně, dostanete tak velký strach, že z toho zešílíte). A když umřete, tak… Nebojte, nemusíte se pak na ostatní jen koukat, jak si dál spokojeně hrají, ale vezmete si prostě nového detektiva a pokračujete v pátrání. Jen počítejte s tím, že každá vaše smrt je vodou na mlýn Prastarých. Jinými slovy moc se s vašim hrdinou nesžívejte, nemusí totiž být vaším jediným. A ano, stává se to poměrně často.

Ale ponořme se hlouběji do temných stínů města. Třetí fáze patří střetnutím. Každé sousedství, ve kterém se nacházíte, má svou hromádku karet, z nichž si jednu vezmete a dozvíte se něco nového o městě nebo o aktuálním dění, které okolo vás zrovna probíhá. Můžete získat předmět nebo si jej koupit. Nebo se ocitnete v ohrožení života a podobně. Myslím, že tyto střípky informací dovedně poodhalují pozadí příběhu, který se v Arkhamu odehrává, a dotváří správně děsivou atmosféru hry. A když se zadaří, můžete získat kartu událostí (má stejný rub jako karta střetnutí a najdete ji jen v sousedství, kde se objevila nějaká stopa).

No ale jak? Úplně stejně jako kterékoli vyhodnocování zkoušek v této hře, tedy hozením množství kostek, daného konkrétní vaší schopnosti, kterou vám hra určí. Každý vyšetřovatel má jiné hodnoty u svých schopností – vědomostí, vlivu, síly, postřehu a vůle. Pokud uspějete, získáte důkaz, udeříte nepřítele, zabráníte hrozbě nebo anomálii, vyhnete se pádu z útesu apod. Mimochodem, úspěchem se rozumí, pokud vám padne hodnota 5 nebo 6. A když kupříkladu stojíte na políčku, kde jsou dvě hrozby, a víte, že počet kostek určuje hodnota vašich vědomostí (například máte 5), máte velkou šanci, že se vám povede odstranit obě dvě jedním hodem. Tedy za předpokladu, že z 5 kostek budete mít alespoň 2 úspěchy. Jasně, jde o velmi triviální mechanismus, který vnáší do hry značný vliv náhody. Pochopitelně můžete vaše šance na úspěch zvýšit pomocí předmětů, kouzel apod., nicméně když vám to tam nepadá, je to opravdu k naštvání. Jednou jsem takhle protrpěl celou partii, kdy mi fakt nepadlo skoro nic a veškeré zkoušky jsem prohrával. Jedním slovem frustrující.

Poslední fází jsou děsivé mýty. Možná by se dalo říci, že vše co se dosud odehrálo, bylo od úsvitu do soumraku a přes noc se budou dít pěkně zákeřné věci. Ve městě se objeví nové bytosti usilující o váš život, nastanou hrozby v některé městské části nebo dokonce v celém sousedství, novináři přes noc vyplodí nový článek (třeba o stávce dopravců, což způsobí zdvojnásobení ceny předmětů při nákupu), ale třeba je odhalena nová stopa nebo se jednoduše nestane vůbec nic. O tom všem, co nastane, rozhodne opět náhoda. Jednoduše si vylosujete některý z žetonů mýtů a dle vyobrazení na něm posléze konáte.

Díky tomu všemu vám hra občas může házet klacky pod nohy, ale de facto i pomáhat, protože bez nalezených stop byste nepokročili s vyšetřováním. Ze začátku si říkáte “to bude v pohodě”, ale věřte, že po pár odehraných kolech už se to bude v Arkhamu hemžit různými bestiemi, poskoky, vlkodlaky a tak dále a vy nebudete stíhat hasit jeden požár za druhým, přičemž ve skutečnosti byste nutně potřebovali být přesně na druhé straně města a získávat stopu nebo snad být v epicentru jiného dění.

Máte-li doma Arkham Horror 2. edice, určitě stojí za zvážení, zda si pořídit i 3. edici. Dle mého názoru určitě ano, protože rozdíl v herním zážitku je znatelný. Nejen kvůli variabilní tvorbě města a mnohem propracovanějšímu příběhu, ale především díky podstatně lepším herním mechanismům, které hru zjednodušují, ale přitom stále zachovávají její určitou komplexnost.

Hodnocení – 5 z 5

Arkham Horror 3. edice už je na pultech obchodů nějaký ten pátek a věřím, že v něm najdou všichni milovníci temna a tajemna zalíbení. Nejen díky poutavému příběhu (nečekejte ovšem něco tak propracovaného jako Tainted Grail: Pád Avalonu), kde během tří hodin hraní vás hra dokáže maximálně vtáhnout do dění při boji proti mimozemským entitám, známým jako Prastaří, pronikajícím do naší reality. Dokáže zaujmout taktéž působivým grafickým ztvárněním podtrhávajícím celou atmosféru nebohého města Arkhamu. S partou kamarádů se můžete ujmout role vyšetřovatelů a společnými silami zabránit jedné ze čtyř hrozeb, které na vás čekají pod víkem v krabici. Za drobnou vadu na kráse lze považovat delší přípravu hry a také všudypřítomný prvek náhody v podobě házení určitého množství kostek na úspěch či neúspěch. Na druhou stranu máte určitou možnost ovlivnit celou řadu věcí, včetně množství použitých kostek. Za mě jde o atmosférickou kooperativní záležitost, která najde uplatnění snad v každé partě, jejíž členové se alespoň občas rádi trochu bojí.

Arkham Horror 3. edice získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.