Obývají každou domácnost, i tu vaši.

Situace známá z českých domácností:

Je podvečer, skončil večerníček o medvídcích a dvě malé holčičky odběhly do svého pokojíčku ještě si před spaním trošku pohrát. Maminka odešla vyndat prádlo ze sušičky a tatínek se uvelebil na sedačce a přepnul si televizi na zprávy.

Z dětského pokojíčku se ozývá pištění a výskot. Tatínek vstane a potichu zavře dveře do obývacího pokoje. Maminka vyběhne s košem prádla z koupelny a děti hubuje. „ Vy uličnice, hned toho nechejte! Honem si ukliďte hračky a pak mi pomůžete třídit ponožky.“ „Ale mami, to je nuda, ponožky nám neutečou, uděláme to zítra,“ sténají obě děvčata. „Vy jste nikdy neslyšeli o Ponožkožroutech?“ naoko se podiví maminka. „Ne, neslyšely, co to je, mami?“ ptají se holky s očima navrch hlavy. „To jsou takové malé chlupaté příšerky, které bydlí v lidských obydlích a snaží se ukrást všechny ponožky, až doma nezůstane ani jedna,“ tajemně líčí maminka. „Ale mami, to si vymýšlíš, to není pravda!“ smějí se děti. „Myslíš?“ zeptá se maminka. „Tobě se nikdy nestalo, že jsi měla jen jednu ponožku a tu druhou do páru jsi nemohla najít?“ pokračuje. „To jó, to se mi stalo,“ vykřikla mladší dívenka. „Tak vidíš.“ přesvědčuje dále maminka. „Oni Ponožkožrouti jsou docela líní a často usnou dřív, než některou ponožku získají, ale takový plný koš ponožek, to by pro ně bylo obrovské lákadlo,“ pokračuje maminka a potutelně se usmívá. „A já mám v prádle ty krásné růžové ponožky s jednorožcem!“ zděsí se starší dívenka. „Jdeme to honem roztřídit a uklidit do šuplíku!“ zvolají holky a vrhnou se na hromadu ponožek. Maminka se k nim přidá a nepřestává se usmívat. „Tak se na vás musí, vy potvůrky,“ pomyslí si.

V obývacím pokoji mezitím zasyčí plechovka otevíraného piva.

Úvodní zvolání

Již brzy se v obchodech dočkáme nové hry pro nejmenší hráče, tentokrát s velmi vděčným a všem známým tématem ztrát ponožek. Hru Sock Monsters má na svědomí dvojice autorek, specializujících se na dětské hry, Liesbeth Bos a Anja Dreier-Brückner. S grafickým návrhem a ilustracemi jim pomohla ruská ilustrátorka Irina Pechenkina. Za zrodem původní hry stojí vydavatelství Lifestyle Boardgames Ltd. a její českou verzi, s krásným názvem Ponožkožrouti, nám již brzy nabídne ADC Blackfire.

Ponožkožrouty si může zahrát dvojice až čtveřice domácích skřítků, kteří už zahájili školní docházku. Jeden úklid ponožek vám zabere asi čtvrt hodinku.

Každodenní příběh

Ve hře se vžijete do rolí pilných domácích skřítků. Jakmile se ruch v domě utiší, začnou tito tvorečkové pátrat po ztracených ponožkách, které si v domě poschovávali strašliví Ponožkožrouti. Tito mlsní ponožkožraví příšeráci svádí se skřítky nekonečnou bitvu o lidské fusekle. Naštěstí jsou Ponožkožrouti ospalci a skřítkové jsou šikovní. Ačkoli jsou malinkatí, dokáží naráz uklidit do skříně i tři páry ponožek. Jedny si dají na nohy, jedny na ruce a jedny unesou jejich uši. Takže lidé zatím nic nepoznali.

Co je k ruce

Ve hře nalezneme plastový herní plán, kartonové čtvercové dílky plánu, kulaté hráčské žetony, karty skřítků (ty mají mimochodem místo pro vepsání jména, takže každého skřítka si doma můžete libovolně pojmenovat), váček s pestrobarevnými ponožkami, hráčské figurky (jako v Člověče nezlob se), krásně vyvedené figurky příšerek a kostky příšerek, barevnou kostku a arch samolepek. V krabici je několik uzavřených boxů představujících jednotlivé místnosti v domě. V nich je skrytý tajný obsah, neboť hra se vždy po několika partiích rozvíjí. Postupně si tak odemknete nové místnosti a rozšiřující pravidla, protože v počátečním sešitě objevíte pouze základní pravidla hry. Druhý sešit obsahuje obměnu hry. Zatím je zde vidět jen rozepsaný úvod do nových pravidel a čtyři místnosti domu s obdélníčky pro vlepení vždy třech nových nálepek s novými pravidly. Ty jsou schované v již zmíněných boxech.

Sbírá se cokoli, proč ne ponožky

Tak a nyní už honem na hraní. Jak už to u dětských her bývá, příprava hry je rychlovka. Na stůl položíme plastový herní plán a do jeho okýnek v rozích položíme dílky s doupaty Ponožkožroutů. Zbytek políček vyplníme zbylými dílky, ale tentokrát lícem dolů. Na každé doupě položíme příslušnou barevnou příšerku. Pod příšerku nesmíme zapomenout položit kostku. Všechny žetony ponožek vsypeme do váčku a promícháme je. Pak si každý hráč vezme jednu kartu skřítka, čtyři hráčské žetonky a figurku podle barvy vybrané karty. Každý si ještě vylosuje jednu ponožku a svou figurku umístí na jedno z prostředních políček. A je připraveno.

Cílem hráčů je spárovat co nejrychleji tři páry ponožek. Tohoto cíle se skřítci snaží dosáhnout v jednotlivých tazích, kdy nejprve hodí barevnou kostkou a provedou pohyb dané příšerky. Ty se mohou pohnout o jedno až tři políčka, ale nesmí diagonálně. Jakmile Ponožkožrout dokončí svůj pohyb, nadzvedne se a prohlédne se kostka schovaná v jeho těle. Pokud na ní je otevřené očko, Ponožkožrout hraje dál a může provést znovu pohyb, nebo může prozkoumat, co se nachází na jednom z okolních dílků pokojíčku, anebo může skřítkovi v sousedství vyfouknout jednu z jeho nespárovaných ponožek a uložit jí do doupěte příšerky. Pokud je však očičko zavřené, Ponožkožrout usnul a jeho tah končí. Toto se dělá pokaždé vyjma prvního tahu začínajícího hráče. Po tahu Ponožkožrouta hráč odehraje vlastní tah. Také skřítek se může pohnout až o tři políčka, dokonce může jít i diagonálně. Po pohybu se skřítek může podívat na destičku pod sebou a ukázat ji všem skřítkům. Pokud je jeho barvy, nechá dílek otočený lícem vzhůru a může si vylosovat z váčku dvě ponožky, pokud je na destičce barva cizí, otočí dílek opět lícem dolů a žádné ponožky nezíská. Druhou možností jak hrát, je přijít k doupěti jedné z příšerek a ukořistit jednu z jejich ukradených ponožek.

Intermezzo:

Tady se musím zmínit o jedné věci, kterou považuji od autorů za dosti rafinovanou. Jistě i vás už napadlo: „Vždyť je to obyčejné pexeso, hledám na plánu čtyři věci ve své barvě a losuju si za ně ponožky.“ No jo, ale máte čtyři věci, za každou dvě ponožky, to je osm kousků ponožek. A to ještě nemusí být spárované. Dříve či později tedy hra sklouzne k obírání nebohých skřítků Ponožkožrouty a naopak k útokům na doupata příšerek skřítky, kteří tam uvidí ponožku, která by se jim moc hodila. A právě tento boj bude na hře to nejzajímavější.

Třešnička na dortu

Jakmile první hráč zkompletuje své tři páry ponožek, vítězí a hra končí. Po skončení partie dostane vždy vítěz příležitost k vlepení tří samolepek na příslušná místa uvnitř krabice. No, a když máte samolepek tolik, že dosáhnete na žlutě podbarvené políčko u některých dveří nové místnosti, můžete tuto místnost odemknout. Odklopíte víko boxu a uvnitř naleznete nová pravidla pro konkrétní místnost, která si nalepíte do původních pravidel, a také tajný obsah, který využijete při hraní v této místnosti. Postupně si tak kromě úvodní chodby zahrajete v kuchyni, ložnici, dětském pokoji a v garáži.

Intermezzo II:

Tento herní mechanismus, kdy hru postupně po každé hře vylepšíte o nějaký další zajímavý prvek či pravidlo se mi moc líbí. Hra není stále stejná, naopak se postupně vyvíjí a láká zvědavé děti k dalšímu hraní. Uzavřené boxy jednotlivých tajných místností na sobě mají obrázek dané místnosti. Na začátku hraní jsou obrázky černobílé. Postupně však, jak v dané místnosti pokračujete v hraní, získáváte barevné samolepky průzkumu místnosti, které si lepíte na černobílý obrázek a tím si hru krásně vybarvujete. Toto je také skvělý nápad pro dětskou hru. U nás jsou samolepky vždy velká zábava. Konkurují jim snad jen vystřihovánky.

Závěrečné zvolání

To je vše, víc prozrazovat o hře nebudu, abych vás neochudil o zážitky při objevování nových místností v domě zamořeném Ponožkožrouty. Takže hráčky maminky a hráči tatínkové. Jestliže máte ADC ve věku pět, šest, sedm, či osm let, jestliže s nimi hráváte deskovky a jestliže je deskovky baví, vyhlížejte ve svém oblíbeném deskoherním obchodě novou hru od Blackfiru – Ponožkožrouti. Myslím, že je na co se těšit.