Snad dokážeš uchránit víc než jen krabici koblih.

„Včera večer na Duhovým molu, lokalitě č. 1, pokud na pláži sháníte dávku, dostala nějaká ženská jménem Sally Nožková nálož olověnýho salátu bez dezertu. Koroner jí to olovo vytáhl ze zad, takže ani netušila, co přijde.“

Ve víru čtyřicátejch

Poslední týdny nám v redakci zpestřil vánoční dárek od Fox in the Box v podobě pátrání po záhadách ve špíně prosluněného města. Nyní, když jsme již vyzkoušeli všechny režimy a probrali se případy napříč obtížností, nám již jen zbývá podělit se o radost.

Autorem tohoto spektáklu ve velké těžké krabici je Evan Derrick, který v našich končinách prozatím není příliš známý. To se však brzy změní a opět díky Foxům, neboť se můžeme těšit na solitérní Final Girl, v níž se ústřední a jediná hrdinka musí postarat o své zdraví tváří v tvář sériovému vrahovi. Na Final Girl pracoval Evan Derrick společně A. J. Porfiriem, jelikož námět stojí na Porfiriově předchozí hře Hostage Negotiator. Nicméně vraťme se zpět do Los Angeles, které na nás dýchne atmosférou 40. let díky Vincentu Dutraitovi. Her s jeho ilustracemi u nás vyšly desítky. Zmiňme alespoň klasiku Lewis & Clark: Cesta na severozápad, Ostrov pokladů, Heat, Jaipur či u nás nikdy nelokalizovanou skvělou dvojkovku Raptor. Detektiv: Město andělů je ponurá a cynická hra až pro pět hráčů, kterou lze hrát sólově, kompetitivně i kooperativně. Záhady, místa činu a viníci – to vše zůstává stejné. Proto si hráč v roli detektiva každý z devíti případů o třech obtížnostech vychutná pouze jednou. To ovšem nemění nic na tom, že veteráni západního pobřeží si mohou hru užít v roli Loutkáře, který si smlsne na špenátech, co sotva vychodili akademii.

Obchůzky na vlastní nebezpečí

Jak již bylo řečeno, je prve třeba zvolit režim, ve kterém se chtějí hráči zhostit vyšetřování. Klasická varianta hry je pro dva až čtyři detektivy, kteří mezi sebou soupeří a snaží se na vlastní triko objasnit případ dříve, než se to povede ostatním. Přitom ovšem se musí vypořádat i s Loutkářem, tedy režisérem v abstraktní roli, který má za úkol vést hru tak, aby vše fungovalo a v rámci mezí zároveň hráče svádět z cesty ve hře o čas. Pokud ani jeden z detektivů případ neobjasní do uplynutí stanovené lhůty, vyhraje mistr stínů a podrazů. V této klasické variantě Loutkář hraje za všechny postavy svědků a podezřelých a odhaluje indicie a důkazy neoblomným detektivům, kteří si jdou za svým. Loutkář tak mluví s hráči pomocí karet těchto postav a zprostředkovává tak nezapomenutelná moudra a svědectví dutejch pistolníků, slizkejch podnikatelů, ublíženejch paniček a kde jaký jiný chamradi, která namísto v zákopech Evropy rozvíjela svoje impérium s koktejly a doutníky.

Pokud chcete hrát sólové či kooperativně, chopte se sešitu Soukromé očko, což je takový přerostlý gamebook, který pomáhá nahradit Loutkáře. K ruce je vždy i přehledová karta případu s číselnými odkazy pro klábosení s místními anděly a pro prohledávání špeluňěk a podezřelejch individuí.

Při hře s Loutkářem je to on, kdo z krabičky případu vyndá všechny karty, připraví kartonové postavy a především karty označené písmeny vyloží do horní řady předmětů a postav. Ty budou detektivové v průběhu hry postupně objevovat, zpovídat a zabavovat do svých soukromých archivů. V případě bez Loutkáře jsou karty odpovědí postav a karty lokací odloženy stranou a hráč si ponechá pouze karty písmen, které do záhlaví mapy vyloží a postupně dle pokynů v gamebooku odkrývá.

Třetí variantou hry je všichni proti jednomu, nebo-li detektivové kooperativně proti Loutkáři.

V naší skupině jsme vyzkoušeli všechny režimy a můžeme potvrdit, že všechny fungují, byť třetí varianta nebyla příliš testována autory, jak sami přiznávají. Určitě vřele doporučuji klasiku. Každý svědek totiž najednou řekne nanejvýš tři věty. A tak namísto listování gamebookem sem a tam a využívání základních akcí přesunu postavy, výslechu a prohledání je fajn mít svého dozorujícího kejklíře, který si hraje s načasováním odpovědí v podobě obálky, pokládáním žetonů páky a který svým nenuceným smíchem a mrknutím na krátící se čas vybízí detektivy ke ždímání floků, uplácení policistů, nasazování práskačů. Detektivové totiž při najití důkazu ho mohou ztopit na pár kol pro sebe a ostatní se k němu nedostanou. A tak není na škodu občas podmáznout jiného detektiva či policajta na stanici a zjistit, vo co teda de. Užitečné je i vyslat práskače a domáknout se cvrlikání vlašťovky, která se rozhodla porušit Omertu pro modrý voči vašeho kolegy. Holt ty vaše kávový zrnka nemaj ten žádoucí efekt. Aspoň si doma příště nezapomenete boxera, abyste podpořili důraz svejch slov.

Jakmile hráč myslí, že zná odpovědi na zadání úkolu, což může být třeba vyšetřit, kdo je vrah, vražedná zbraň a motiv, obrátí se na Loutkáře s napsanými skutečnostmi na svém vyšetřovacím listu. Pokud se mu dařilo, je pašák a kupuje vostatním koblihy. V opačným případě mu je sděleno, kolik chyb udělal, nikoliv jaké, a může si pátrat dál. V případě režimu Soukromého očka detektiv sečte čísla přiřazená k vrahovi, zbrani a motivu a doufá, že mu výsledek v gamebooku hodí pasáž, kde mu kapitán pogratuluje.

Žít L.A.?

Detektiv: Město andělů je klasa. Skvělá příběhovka, s originálním pojetím detektivní hry v režimu Klasika, kdy Loutkář a rozšířené možnosti akcí detektivů pomáhají stavět bezútěšnou atmosféru zdánlivého ráje, kde se za pár babek brodíte odpadky a doufáte, že vám někdo z plezíru neprovrtá ten váš vopranej baloňák. Z mechanik vyzvedněme alespoň získání páky. Když si vezmete do parády ňákýho podezřelýho nebo podezřelou, není od věci je občas pořádně zmáčknout. Zvlášť, když vás hlodá to, že vám evidentně kecaj. No a pak přijde na řadu Loutkář. Pokud ústy své postavy kecal, získá detektiv páku na dotyčnýho nýmanda, co ani pořádně nezalže. A díky tomu příště ušetří akci, až ho zase přitlačí ke zdi. No a pokud pro svou prchlivost neprohlídnul ležerní řečičky, kterejma se nevědoucí vysmívá zoufalýmu vočku, získá na detektiva páku Loutkář. A díky ní mu může překazit či zastavit nějakou z jeho příští výslechovejch akcí. Byť vostrej detektiv si zaplatí rváče a hopem to z nemluvky vymlátí. Režim Soukromé očko funguje bezchybně též, jen se příliš neliší od jiných detektivních her na trhu a únikovek pracujících s číselnými odkazy. 

Je radost krabici naditou krabici potěžkat, otevřít, a začít se prohrabovat tajemnou skříňkou, jejíž kouzlo spočívá v připravených krabičkách s případy a množstvím brožur na rozdíl od jiných her, kde vás zasypou jen plata kartonu. Chcete se zkrátka hned pustit do hraní. Rád bych také ocenil překlad, neboť zdejší sešity a karty jsou plné argotu, slangu či prostě hantýrky. V příručce hráče na konci sešitu je i slovníček argotu a překlad byl založen na konzultaci s Akademií věd a odborných publikacích zabývajících se argotem. Významově se český překlad mnohdy liší od anglického textu pro specifika obou jazyků, nicméně to nijak neubírá na kouzlu jazyka české spodiny a uchopení překladatelem, který hráče zavede do opravdové špíny. Hráč se neustále musí usmívat cynismu a černému humoru a zároveň se podivovat nad tím, že by v takovém prostředí chtěl někdo žít a s lidmi tohoto kalibru chtít jednat. A velký dík autorům a vydavatelům, že nešetřili, a že každý ze čtyř detektivů má svůj velký plnohodnotný sešit se všemi informacemi jen pro sebe.

Vypíchnout musím ještě tři mechanická uchopení.

Zaprvé je fajn, že detektiv musí pro úspěšné řešení najít na kartách a mapě vše potřebné pro uzavření případu. Zkrátka nestačí vědět, že byla oběť zastřelena. Kdo nenajde pistoli, ten si včas lehnout nepůjde.

Zadruhé, hra od třetí partie nabízí zvraty a i novou práci s komponenty, pročež se vyplatí vytrvat na celou detektivní kampaň. Úvodní případ je jednoduchý a zvládnete ho i bez výukové hry, která je nicméně skvěle sepsána v samostatném sešitu a pomáhá zejména pro orientaci ve vedení hry samotnému Loutkáři. Druhý případ je takový standard, co by hráč od detektivní hry čekal. No a pak už to jde jenom nahoru. Hned třetí případ byl fakt super! A o ostatních se v textu ani na fotografiích nic nedozvíte. Holt se po stopě musíte pustit sami.

A zatřetí je skvělé, že hra není vyprávěcí a že si Loutkář nevymýšlí, nýbrž postupuje podle stanovených možností. Postavy mají, ať již na kartách či v rámci sešitu Soukromého očka, jasně stanoveno, jaké odpovědi z nich můžete dostat. A Loutkář si jen vybírá. Podle okolností vám buď dá nejužitečnější odpověď, jaké je vyslýchaná postava schopna, byť vám pomoct vůbec nemusí, anebo vám dá zavádějící odpověď. A když se pak člověk dozví, jak jedna postava dokáže bez skrupulí překroutit jednu větu tak, že podle potřeby ukáže na pět jinejch lidí, míst či motivů, je to mrazivá švanda. V gamebooku se zkrátka doberete výsledku a pracujete s ním dál. Ale když to má na starosti Loutkář, tak je zábava sedět na jeho židli a podle již zjištěných skutečností detektivy odvracet od sebe pozornost obviňováním druhých, tichým hláskem zdánlivě poukazovat na zdánlivě nepodstatné skutečnosti, kterých se detektivové v zápalu hned nezdánlivě chytí, či vše svést na únavu, stres a strach a tvářit se jako oběť okolností.

Ilustrace jsou povedené a všechny komponenty kvalitní. Esteticky se bije pouze přítomnost a vzhled materiálů ze dřeva a z plastu. Zkrátka dřevěný žeton vedle plastového klobouku není to pravé ořechové. A co si budeme, figurky jsou fajn, ale osobně bych se obešel klidně bez miniatur a nechal to na starém dobrém dřevěném žetonu. I přes tuto marginálnost svým příběhem, mechanikami a atmosférou pro mě Detektiv: Město andělů aspiruje na tematickou/příběhovou hru roku 2023. Zkrátka dosud nejlepší detektivní hra u nás Detektiv: Po stopách zločinu si našla svého souputníka na jiném mechanickém základě pro všechny, který svrbí prst na spoušti a odznak jim zdobí marmeláda. A navíc si to celé lze ještě zpestřit kartami Laskavostí a Podfuků, tedy unikátními výhodami pro detektivy a kazícími kartami pro Loutkáře. 

A závěrem?

Závěrem jen doufám, že nám Liška do roku či dvou dovalí bednu všech rozšíření, protože Duťák by na počest Města andělů sežral deset hotdogů z deseti.

Detektiv: Město andělů získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Fox in the Box.

Hru můžete zakoupit přímo zde.