Česká desková hra doprovázející velkofilm Petra Jákla.

Ve hře Jan Žižka: Zrod vojevůdce se ocitnete na počátku 15. století, když byl slavný husitský velitel ještě jedním z mnoha zemanů, vedoucích vlastní ozbrojené družiny. Každý hráč se zhostí role jednoho ze žoldnéřských kapitánů, bude se pohybovat po mapě jižních Čech, sestavovat svoji družinu, a za pomoci kostek řešit nejrůznější výzvy, které tehdejší doba nabízela – utkávat se v turnajích, pomáhat klášterům, nebo dobývat hrady.

Hra také obsahuje systém přesvědčení. Vaše činy mají dopady, které se nemusí všem členům vaší družiny zamlouvat. Ucházet se budete i o přízeň panovníků – Václava a Zikmunda.

Jan Žižka: Zrod vojevůdce je novinková hra z edice Albi Exclusive, doprovází stejnojmenný velkofilm Petra Jákla, nabitý zahraničními herci – poutavou podívanou založenou na české historické postavě a reáliích. Hru vytvořilo duo českých tvůrců Jindřich Pavlásek a Petr Vojtěch, kterým vděčíme za hry jako Bossin Space, Balada, Terra Futura, či Velryby ničí svět. Stejně jako tyto hry se může i Jan Žižka zapsat do širšího povědomí. Má to snadnější na startovní čáře – úvodní postavu si všichni pamatujeme ze školních lavic, její příběh si navíc můžeme zkouknout ve zmíněném filmu.

Možná právě kvůli tomuto filmu a jeho okázalé produkci může hráč nabýt dojmu, že vedle velkofilmu bude i velkohra s okázalou výpravou. Jedná se však o odlehčenou variantu hry. Stejně jako je film pouze inspirován původním příběhem, je i hra pouze inspirována tímto filmem. Neočekávejte tedy, že budete prožívat stejný příběh. Vytvoříte si vlastní, s menším množstvím speciálních efektů a drastických scén, ale podobně napínavý. Toto zmiňuju zejména proto, že jsem se na tuto hru opravdu dlouho těšil, nakoukal jsem si před jejím obdržením film, následně jsem byl nemile překvapen, že spolu mají málo společného – vycházejí ze stejných postav a základních reálií, ale o moc dál toto podobenství nezajde. To určitě ovlivnilo tuto recenzi, ačkoli se jedná o zajímavou a zábavnou hru, její propojení s filmem může být na škodu.

Mocenské soupeření v dobách husitských

Uvnitř krabice hry čeká jednoduchý insert s „pokličkou“, který udrží vše důležité na svých pozicích – čtveřici šedých plastových figurek hlavních postav (Žižka, Boreš, Torak a Kateřina), přerůstajících pět centimetrů výšky. Právě v jejich rolích se hráči pustí do klání, na jehož konci může být (většinou) pouze jediný vítěz. Každý hráč dostane tuto figurku a k tomu kartu své postavy, ta je oboustranná: z jedné strany mají všechny postavy stejné schopnosti, z druhé přinášejí větší variabilitu a trošku asymetričnosti. Figurka hrdiny si nazuje barevný podstavec a postaví se na jedno ze dvou počátečních míst na hlavní desce – čtyřdílné rozkládací ploše s jednotlivými oblastmi a počítadlem bodů.

Každý hráč dostane své čtyři počáteční karty družiníků, kteří mu budou nabízet své schopnosti. V průběhu hry budou moci hráči v hostincích najímat další družiníky, jejichž karty jsou rozděleny do dvou kategorií o dvaceti osmi, resp. dvaceti sedmi kusech. Všichni tito družiníci jsou výkonnější a silnější, ale velikost hráčských družin je limitována – zůstane na čtyřech. Je tedy potřeba vybírat důkladně a strategicky. Noví družiníci nahradí vždy některé z těch stávajících. Z každé kategorie bude v nabídce vždy čtveřice postav, jež budou vyloženy pod hlavní herní plochou u stolů. K jejich najmutí jsou potřeba peníze – k dispozici je celkem sedmdesát sedm žetonů mincí v nominálních hodnotách jedna, tři a pět.

Hra využívá principu morálky (přesvědčení). Jednotlivá rozhodnutí ve hře mají vliv na morálku postavy, hra a další postavy se mohou k hrdinům chovat odpovídajícím způsobem. Někteří družiníci jsou vybíraví a budou pomáhat pouze postavám z určitého konce škály morálky. Stupnice morálky je pětice výřezů na jedné straně desky hráče/postavy – modrá ctnost je vrcholem stupnice a červená neřest je samým dnem. K označení aktuálního stupně morálky hrdinů slouží plastové ukazatele ve tvaru štítů. Ty každý hráč bude mít tři, druhý patří na stupnici bodů na hlavní ploše, třetí je pro potřeby turnajů během hry (na toto téma více dále).

Základem hry je třicet čtyři žetonů událostí, jež budou náhodně pokládány na velká místa na ploše, jichž je celkem devět. Události představují různé situace, se kterými se musí hráči vypořádat – přepadení tábora lapků, kapsářství, návštěva města, hon, doupě lapků, pomoc mnichům a trochu specifické turnaje. Každá taková událost má vlastní nároky/náklady a zisky/výnosy, jež hráč odkryje a aktivuje vstupem na dané pole. Na žetonech událostí jsou znázorněny „nápovědy“, čeho hráč může dosáhnout, nebo v čem mu může návštěva daného místa pomoci, ale teprve vstupem odhalí konkrétní detaily – několik řádků ikon, které bude vyhodnocovat. Dalšími situacemi ve hře jsou karty obléhání – pět karet lehkého a pět těžkého dobývání tvoří balíčky na příslušných polích na ploše. Hráči mohou dobývaní vyzkoušet kdykoli, ale každou z obou úrovní mohou úspěšně zvládnout pouze jednou. Dobývání jsou stejně jako události sérií nějakých požadavků a následných zisků, zobrazených v ikonách.

O výsledku jednotlivých situací, ať už se jedná o události, turnaje, dobývání, atp., rozhodují kostky družiníků – celkem osm velkých bílých kostech s ilustrovanými ikonami. Hráči po vstupu na pole událostí, turnajů či dobývání hodí tolika kostkami, kolik jim jejich družina nabízí v rámci svých schopností. Další schopností postav může být možnost přehazování kostek, jež může hráč využít vždy ve svém tahu. Na základě výsledku hodu mohou být vyhodnoceny aktivní situace – u událostí je třeba splnit požadavek na prvním řádku, čímž hráč získá uvedený zisk, teprve poté může v libovolném pořadí aktivovat a splnit požadavky kteréhokoli dalšího řádku a získat odpovídající výhodu. U dobývání je třeba splnit postupně požadavky na všech řádcích, počínaje tím horním. Zde si na každý řádek vždy znovu hodí kostkami a mohou využít své schopnosti. Pouze splněním všech řádků požadavků hráči úspěšně dokončí dobývání a získají vyobrazené bonusy (plus danou kartu dobývání, aby měli přehled, že úroveň již splnili).

Dodatečným elementem ve hře jsou přízeň krále Václava a krále Zikmunda – žetony a k nim přiřazené kostky stejné barvy – červená pro Václava a zelená pro Zikmunda. Každá kostka má vlastní specifické hodnoty. Jakmile hráč získá přízeň kteréhokoli z nich, může při svých hodech využívat i takto získanou kostku. Mají-li získat stejnou přízeň znovu, získají místo toho jeden vítězný bod. Získá-li přízeň jiný hráč, vezme si komponenty od aktuálního vlastníka, který dostane jeden bod jako kompenzaci. Je dokonce možné získat přízeň obou královských postav ve stejné době. Jedná se o výhody, které se mezi sebou nevylučují.

Turnaje fungují poněkud odlišně – hráč aktivující turnaj se jej automaticky zúčastní, ostatní se mohou přidat za poplatek jednoho zlaťáku, který přidají do základního „banku“ turnaje – čtyř zlatých. Následně každý hráč hází šesti kostkami a na základě výsledných hodnot získá určité množství turnajových bodů. Nelze zde využívat schopnosti svých postav, ani využít přízní králů, zato je možné odstranit jednu z kostek a díky tomu přehodit jakékoli množství zbylých kostek. Takto může hráč zkoušet štěstí, dokud není s výsledkem spokojen (nebo dokud mu nedojdou kostky). Svůj bodový zisk v turnaji označí nad nebo pod stupnicí bodů svým třetím ukazatelem štítu. Posledním soutěžícím je vždy ten, který aktivoval turnaj. Následně vítěz turnaje získá celý bank, v pořadí v turnaji se hráči poskládají na „stupně vítězů turnaje“ a mohou získat vítězné body. Aktivní hráč má v turnaji vždy i svůj vlastní cíl, po jehož splnění získá vyobrazený bonus.

Hráči ve hře mohou získávat i žetony štěstí, které obdobně jako stejné ikony na kostkách mohou využít namísto jiných ikon v požadavcích. Podobně v průběhu hry mohou hráči získat i kartu zatykače. Tím je hráč označen za hledaného, je na něj vypsaná odměna, jež bude skladována na získané kartě. Tato skutečnost nabízí soupeřům možnost útočit na hledaného s cílem jej zajmout a odevzdat autoritám výměnou za finanční odměnu z karty zatykače. Daří-li se hráči unikat zadržení až do konce hry, celá takováto odměna na kartě se stane hráčovým vlastnictvím. Na konci hry hráč získá za každých pět zlatých ve svém „měšci“ jeden vítězný bod. Samotný závěr hry je aktivován momentem, kdy některý z hráčů dosáhne či překoná dvacet bodů – tehdy se pouze dokončí kolo, aby měli všichni hráči absolvován stejný počet tahů.

Souboj s Torakem – sólo

Sólový mód hry je dnes zdánlivě nepostradatelnou součástí všech moderních deskových her. Nechybí tedy ani zde, v Janu Žižkovi. Hráč si vybere jednoho z trojice hrdinů, se kterým se postaví proti Torakovi, který bude ovládán mechanismy sólového režimu. Ten je zde zastupován jedenácti kartami. Prvních osm karet tvoří základní balíček Toraka, další dvě slouží k nastavení úrovně obtížnosti v rozpětí jednoduchá/střední/náročná. Poslední karta popisuje vyhodnocení boje.

Dojmy, očekávání a zážitky

O svých očekáváních jsem se již zmínil. Jen se vrátím k tomu, že poměrně nevelká herní plocha s anonymními políčky má představovat jihočeskou krajinu z popisu uvedeného v úvodu. Hra je pravidlově relativně nenáročná, založená na cestování po herní ploše a házení kostkami a využívání schopností svých družin. Spíše než žánrovou podobností s titulním velkofilmem bych viděl hru o kousek blíže Karaku, ačkoli je Jan Žižka určitě složitější hrou určenou spíše rodinám se staršími dětmi či přímo dospělým hráčům.

Když se oprostím právě od očekávání a od souvislosti s daným filmem, tak je hra celkem povedeným počinem, který nenáročně přiblíží strasti a dobrodružství doby husitské bez nějakých konkrétních či drsných detailů. Hra je ve finále celkem výraznou eurohrou, kdy jedinou přímou interakcí mezi hráči je možnost souboje, je-li na některého hrdinu vydán zatykač. Ve zbytku partie hráči využívají schopnosti svých družin, aby získalí více možností, případně zdrojů, s konečným cílem získávání vítězných bodů, jež rozhodují o vítězi.

Po stránce mechanismů je hra celkem promyšlená, propracovaná a atraktivní. Po té grafické je znát cílení i na rodinné publikum, jednoduchou ilustrací s inspirací v postavách v sesterském filmu. Snad jediným úsměvným detailem je ikona jednotlivých lokací, která připomíná „špendlík“ z internetových map, což trochu kontrastuje s historickým narativem hry. To je však jen malou vadou na jinak celkem povedené hře.

Jan Žižka: Zrod vojevůdce získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.