Noví hrdinové přicházejí…

Assassin’s Creed – slova, jež rezonují v srdcích milionů fanoušků po celém světě. Od svého prvního zrodu v roce 2007, tato hra přinesla revoluci do herního průmyslu, nabízejíc spojení historie s dobrodružstvím, kde každá epocha představuje novou kapitolu plnou intrik, objevování a bojů za svobodu. A dnes si už málokdo vzpomene, že původní první díl, měl být vlastně pokračování úplně jiné značky, na které má společnost Ubisoft taktéž práva – Prince of Persia. Ale nakonec dali přednost úplně nové značce, a tak započala éra Assassin’s Creed. Každý díl série se stal oknem do minulosti, ať už to byly křižácké války, renesanční Itálie, americká revoluce nebo daleký starověký Egypt a mnohá další. Hlavní postavy, od Altaira po Eivor (snad i nově blížícího se Basima), se staly legendami, jejichž příběhy nás vzdělávaly a zároveň bavily, ukazujíc, jak tenká je hranice mezi dobrem a zlem. Vývojový tým za značkou dokázal spojit detailní historický výzkum s inovativním herním designem. Výsledkem byly otevřené světy plné života, detailní architektury a dynamické interakce, které hráčům umožnily ponořit se do dané doby hlouběji, než by si kdy mohli představit. S každým novým dílem série Assassin’s Creed se vývojáři snažili posunout hranice toho, co je možné v herním světě. Ať už šlo o inovace v bojovém systému, lepší AI, nebo nové mechanismy prozkoumávání. Nejen hratelnost, ale i příběhové linie se vyvíjely, přičemž se zaměřovaly na hlubší filozofické otázky a morální dilemata. Asasíni a templáři, dva věčně znesvářené tábory, nám ukázaly, jak složité mohou být otázky moci, svobody a kontroly v kontextu historie. Dnes, po více než patnácti letech od prvního vydání, stojí Assassin’s Creed nejen jako monument v herním průmyslu, ale také jako svědek vývoje a inovací, který ukazuje, jak videohry mohou být zároveň uměním, vzděláním a zábavou.

V srdci renesanční Itálie (a v montrealském studiu Ubisoftu v roce 2009 vyšel druhý díl této série) se zrodil příběh mladého šlechtice, Ezia Auditore da Firezne, jehož osud byl nepředvídatelně změněn zradou a bolestí. Jeho cesta ho vedla skrze rušné ulice Florencie a kanály Benátek, kde objevil dědictví skryté v temných stínech historie a rodinného původu. Ve věčném Římě (o rok později v podtitulu Brotherhood) našel Ezio nový smysl. Stal se vůdcem bratrstva bojujícího za spravedlnost proti zkorumpovaným silám, které by ovládaly srdce lidstva. Jeho charisma a odhodlání shromáždily pod svou vlajkou ty, kteří se postavili proti nespravedlnosti. Pak ho exotický Istanbul (opět o rok později s podtitulem Revelations) přilákal s tajemstvími, jež by mohly odhalit hluboké kořeny asasínského řádu. V těchto dávných uličkách a palácích se spojily příběhy dvou generací asasínů, propojující minulost s přítomností v nekonečném kruhu osudu. V každém rohu tohoto světa, od zlomených mostů po vysoké minarety, se skrývala tajemství a dobrodružství. Ale také naděje, odvaha a bratrství. Příběh Ezia, který začal jednoduchým pádem, se proměnil v epickou cestu objevení a růstu – a to i po stránce hlavního hrdiny. Od mladého drzého spratka po moudrého starce. Skrytá čepel, kapuce a stín byly jeho stálými společníky, zatímco Ezio samotný se stal legendou, jež inspirovala generace a ukázal, jak jedinec může změnit běh historie. Tato trilogie, zasazená do jednoho z nejzajímavějších období lidské historie, je více než jen hrou. Je to pouto, které nás spojuje s minulostí, učí nás hodnotě odvahy a připomíná nám, že i v nejtemnějších dobách může jeden muž zažehnout plamen naděje.

A právě na počátek této trilogie, do kulis italských Benátek se hráči dostanou v deskové hře nesoucí název Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice české vydání. Ano, jak název napovídá, je plně v našem mateřském jazyce díky společnosti Blackfire. Hráči se v této deskové hře ocitnou, v době, kdy renesance kvetla v plné kráse. Opět se rozehrává příběh plný dobrodružství. Tentokrát nikoliv na obrazovkách našich herních konzolí, ale na stolech v pohodlí našich domovů, či jiných přístřešků, kdekoliv rádi prožíváte příběhy u kulatého stolu s partou kamarádu. Hráči vstoupí do světa, kde každá figurka a karta ožívá, vyprávějíc v příběhu nové kapitoly, které milujeme. Desková hra Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice hráče vede skrze kamenné mosty, tajné uličky a okázalé paláce v srdci italské renesance. Je zapotřebí spolupracovat s ostatními, vybírat si ty správné asasíny na základě jejich unikátních dovedností a plánovat každý svůj tah, aby hráči zůstali o krok napřed před nepřáteli. Leonardo da Vinci, geniální mysl té doby, je tu taktéž zastoupen, aby hráčům pomohl svými vynálezy, zatímco oni hledají vybavení skryté v truhlicích a odhalují nové herní prvky synchronizací na věžích apod. Zde v Benátkách je každý krok nebezpečný, každá rozhodnutí kritická a každá ulice může skrývat spojence nebo nepřítele. Po každém úspěšně dokončeném dobrodružství se hráči vracejí do svého sídla, aby léčili rány, získali nové spojence a připravili se na další výzvy. Tato hra se může měnit podle počtu hráčů, čímž nabízí variabilitu a umožňuje hráčům zažít různé scénáře. Jedinečnost této hry spočívá také v tom, jak ztvárňuje historii a fikci, přičemž se inspirovala nejen videohrami značky Assassin’s Creed, ale přidala i čtyři unikátní postavy vytvořené speciálně pro tento stolní zážitek. Tato hra je mnohem více než jen deskovou hrou; je to nový způsob, jak prozkoumat svět Assassin’s Creed, způsob, jak znovu objevit příběhy, které milujeme, a zároveň vytvořit vlastní legendy v srdci Benátek roku 1509.

Po dlouhých třech úvodních odstavcích, v nichž se snažím popsat mé nadšení z této videoherní značky, se kterou jsem prošel vším možným (a to i včetně řady spin-offů) a upozornění na fakt, že Ezio Auditore da Firenze bude hrát určitou roli i v tomto titulu. Jaký? To už vám neprozradím, to by byl velký spojler, na který si budete určitě chtít přijít sami – tedy za předpokladu, že tušíte, kdo Ezio je. Věřím, že pohodlně sedíte, máte ještě pár minut na to, abychom si něco málo řekli o tom, co se ve světě Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice skrývá a pojďme se nechat unést vlnami renesančních Benátek. Vždyť jak se říká, historie není jen něco, co se stalo, je to příběh, který ještě čeká na to, aby byl vyprávěn. A zároveň si přitom odpověděli, zda se tato videherní adaptace povedla přenést na stoly v podobě deskové hry stojící více jak 3 000 Kč? Nebudu vás napínat dlouho na na tuto otázku vám odpovím hned. Za mě jde o jedno z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší – ano, výsostné postavení jedničky deskoherního ztvárnění původní videohry Frostpunku je v ohrožení) převedení videohry na deskové hry. Ale pojďme si tedy pomalu říci něco více o této deskové hře.

Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice přichází v robustní krabici, která se na první pohled zdá být jednou z největších na trhu. Ano, jsou větší, ale rozhodně to není nic malého. Už samotná váha bezmála pěti kilogramů naznačuje, že toho v krabici bude hromada k prozkoumávání. Samotné otevření krabice odhaluje nádherný design inspirovaný svou počítačovou předlohou. Avšak při rozbalování je důležité dávat pozor na to, jaké karty odhalujete, aby nebylo narušeno tajemství hry. Pravdou je, že na každém zataveném balíčku je velká stopka upozorňující na tuto skutečnost. Stejně tak na ni upozorňuje i list, který na nás „vykoukne“ jako první věc při otevření. Je zapotřebí dávat pozor, na co se díváme, a jak si karty v mimochodem velmi použitelném insertu setřídit tak, abychom si je neodhalovali a vzali si je až nám to hra dovolí v průběhu jednotlivých příběhů. Pod pravidly a knihou vzpomínek se nachází množství kartonových standees a žetonů na faaaakt obřích punchboardech. Ve hře je více než sto kartonových figurek, což je alternativou k tradičním plastovým figurkám. Výjimkou jsou plastové figurky hlavních hrdinů – asasínů – čtyři pro hráče a jedna reprezentující postavu… To vám neprozradím. Dále je v krabici k nalezení řada menších (myšleno přibližně o velikosti formátu papíru A4) punchboardů, z nichž se vyloupnou veškeré mapové dílky, které je pro hraní zapotřebí různých velikostí a typů oblastí – od benátských kanálů, střech, náměstí, vnitřních prostor katedrál apod. Rozmanitost je vskutku veliká. Z těchto mapových dílů vystaví každý příběh v knize vzpomínek před hráči na stole kulisy dané mise. Podobně jako třeba v Panství hrůzy 2. edice, s tím rozdílem, že tam různá panství, města či cokoliv jiného postupně hráči objevují, zde je celé území, v němž se daná vzpomínka odehrává, odhalené celé. Všechny kartonové prvky, ať už se jedná o figurky, žetony nebo mapové dílky, jsou vysoce kvalitní a přinášejí atmosféru historického období.

Po vyjmutí těchto kartonových dílů narazíte na praktický a funkční insert, díky kterému lze všechny herní součásti pohodlně uložit. Opět se vrátím třeba k pořádnému balíku malých či velkých karet. Okolo čtyř set karet už lze považovat za balík ne? Jsou pochopitelně různých typů sloužící například pro vybavení postav, odhalování věží, pokladů či generování nepřátel. Karty mají svoje místo s přehlednými, ale hlavně praktickými roztřiďovacími kartami. Ano, je pravda, že prvotní roztřídění zabralo okolo hodinky, což bylo vcelku nudné, protože jsem to musel dělat více méně mechanicky a zároveň jsem se nemohl „kochat“ co na kartách je, abych si nevyzradil něco, na co chci přijít až během pozdějších misích, nebo možná lépe řečeno vzpomínkách, když jsme v tom světě Assassin’s Creed. V krabici je taktéž přichystáno mnoho dalšího herního materiálu, včetně sáčku s více druhy kostek pro souboj či odhalení, podstavců pro standees. Mimochodem je jich tam fakt dost, ale úplně všechny standees figurky nemají svůj podstavec. To ale nevadí. Dá se to postupně přendávat, tak jak se postupuje hrou mezi jednotlivými vzpomínkami. Rozhodně nic, za co by si hra zasloužila kritiku.

Možná se budu opakovat, ale pokud bych měl shrnout, co vše se nachází v této „drobné“ krabičce v jednom odstavci, dá se říci, že je k nalezení desítky žetonů, stovky karet, mapové díly, knihu vzpomínek a mnoho dalších tajných prvků, jenž by bylo obtížné vyjmenovat v jednom článku. Grafické zpracování všech prvků odráží styl počítačové hry, zejména renesanční Itálii a Benátskou republiku. Plastové figurky asasínů jsou precizně zpracované a stávají se vizuálním vrcholem celé sady.

Když vezmeme v úvahu velikost a množství herních komponentů, je zřejmé, že pro hraní je potřeba dostatečně velký prostor. Hlavní herní plán sice tolik místa nezabírá, ale další herní doplňky ano. Navíc je důležité mít na paměti, že když manipulujete s kartami, měli byste být opatrní, abyste neodhalili informace, které hra chce představit až v ten pravý čas. To už jsem ale zmínil, jen to autoři hry poměrně značně kladou na srdce hráčům, tak mě napadlo, že nebude od věci to zmínit znovu. Ale u toho prostoru na hraní se ještě zastavím. Ano, je pravda, že je ho zapotřebí hodně, ale když to porovnám třeba s deskovou hrou Frostpunk, tak ten potřeboval rozhodně více místa na hraní.

Hra začíná jednoduchým tutoriálem, resp. čtyřmi vzpomínkami, které hráčům představují základní herní mechanismy a interakce. Hráč je proveden sérií úkolů a vzpomínek, které jsou navrženy tak, aby si intuitivně osvojil základní principy. Od pohybu postavy, po interakci s objekty a postavami v herním světě. Tutoriál je navržen tak, aby nabízel přímou zpětnou vazbu, což pomáhá hráčům rychle pochopit a naučit se novým schopnostem. Po dokončení tutoriálu každá další vzpomínka nebo úroveň postupně zavádí nové herní mechanismy a pravidla. Toto postupné učení umožňuje hráčům se adaptovat na nové výzvy v mírném tempu, aniž by byli přehlceni informacemi. Díky tomu je hráč schopen efektivně si osvojovat nové dovednosti a pravidla, což mu umožní hlouběji se ponořit do hry a zároveň si užívat stále náročnějších výzev. Nevýhodou u těchto příběhových a postupně se učících her je ta, že když přizvete někoho nového do pozdějších vzpomínek, je příběhově ztracen, a tak nějak se nemusí úplně chytat. Zas na druhou stranu věřím, že je asi všem jasné, že v té samé herní skupině, v niž jste Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice rozehráli ji budete chtít i dokončit. Přeci jen, když obdržíte knihu, tak ji taky nezačnete číst odprostřed. Kromě toho hra také využívá systém odměn, který hráče odměňuje za osvojení nových dovedností a porozumění herním pravidlům. Tím, že hráče odměňuje za úspěšné dokončení úkolů a dosažení milníků, je motivován k tomu, aby se nadále učil a zlepšoval své schopnosti v rámci herního světa. Po dokončení kampaně lze sledovat svůj pokrok a dosažené úspěchy v deníku vzpomínek, což přidává na pocitu kontinuity a postupu.

• 

• 

• 

K pravidlům je důležité zmínit dvojí přístup učení. Jednou je ta, že si klasicky přečtete celá pravidla a snad je i budete chápat (nejsou nijak náročná na pochopení) a pak si vezmete knihu vzpomínek a budete se řídit tím, co máte v dané vzpomínce dělat s již „nabiflovanými“ pravidly. Anebo si vezmete knihu vzpomínek a krok po kroku si budete číst konkrétní pravidla, jenž v dané vzpomínce budete potřebovat. Mně tato varianta přišla vhodnější, protože kdybych znal všechna pravidla, tak by mě mírně mátlo, že v té či oné vzpomínce se vynechává jedna z fází hry, nebo některé akce hlavních hrdinů jsou dostupné postupně apod. Tento přístup mi přišel vhodnější a jednodušší na uchopení, protože pro první tutoriálové mise není opravdu zapotřebí velké znalosti herních mechanik.

Poukazuji zde neustále na vzpomínky. To jsou jednotlivé příběhy, kterými nás provádí právě zmiňovaná Kniha vzpomínek. Poměrně velký sešit, který nám prezentuje příběhové pozadí toho, co se v ulicích Benátek právě děje a jaké jsou naše pohnutky vykonávat to či ono. Musím přiznat, že příběh je moc hezky napsán. Férově však musím taktéž zmínit, že takových kvalit, jako tomu bylo v Tainted Grail (a je úplně jedno v kterém dílu) zase nedosahuje. Tam byl svět a dění v něm rozepisováno nekonečnými pasáži textu, zde je tomu věnována v každé vzpomínce pár odstavců. To ale není na škodu, jen říkám, že Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice nešel do takových detailů. Krom příběhu je v každé vzpomínce zmíněno, jaká pravidla se máme naučit, co je cílem mise, jak dosáhneme 100% synchronizace (splnění vedlejších nebo náročnějších úkolů), případně co je považováno neúspěchem. To vše je završeno upozorněním, že můžeme hrát a po úspěšném splnění můžeme otočit listem na další stranu, kde se dozvíme, jak příběh pokračoval a co si můžeme vzít za odměnu, abychom mohli v příběhu pokračovat silnější a zkušenější. Ano, dochází tu i na levelování postavy a lepení samolepek. To znamená, že po dosažení nové úrovně postavy si můžeme vzít (nebo otočit) kartu našeho asasína a dostaneme do vínku novou, mnohdy mocnější schopnost.

Kromě toho lze mezi misemi vylepšovat svou základnu, známou jako Villa, kde se vaši hrdinové mohou léčit, vytvářet vybavení, a dokonce splnit kontrakty za odměny, ale na to vše budete chtít přijít asi sami, proto nebudu zabíhat více do detailů.

Na přebalu hry (nebo v jakémkoliv infoboxu) stojí, že jedna partie zabere okolo devadesáti minut. Je to čistě orientační čas, který platí pro pozdější, závěrečné vzpomínky, které mohou (a občas se mi to i stalo) překročit tuto časovou kvótu. Nicméně první tutoriálové vzpomínky se dají zvládnout okolo dvaceti minut. Jasně, neznalost úvodní přípravy hry a učení se nových pravidel tento časový údaj protáhnou i na dvoj až trojnásobek času.

V Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice hráčipředstavují skupinu asasínů v renesančních Benátkách, kde plní vzpomínky, sbírají vybavení a vylepšují své dovednosti. Hra začíná tím, že si každý hráč vybere postavu asasína a dostane sérii akčních kostek, které využije k vykonání různých akcí. Ještě, než se pustím dále v popisu toho, jak se vlastně odehrává herní kolo a jak se to vlastně celé na stole rozhýbe, bych rád zmínil jednu skutečnost. Váš zvolený asasín je na začátku vlastně bezejmenný učeň, který ani nemá svoji plastovou figurku, ale standeesku. Až teprve v průběhu tutoriálu se z učně stane pojmenovaný asasín, kterého postupně vybavujete zbraněmi, předměty, skrytou čepelí a vším možným, co může usnadnit průchod čím dál náročnější hrou.

Během hry hráči čelí nepřátelským strážím, které je mohou detekovat. V případě, že je stráže zpozorují, stávají se odhalenými a musí se rychle skrýt, aby se znovu stali inkognito. Výsledky detekce a jiné události se určují pomocí hodu kostkami. Stráže mohou také provádět pohyby a útoky, zvláště pokud jsou blízko asasína, který je vystaven hrozbě. Pochopitelně, když už je hráč objeven, stává se hra mnohem náročnější, protože přivolávané posily přicházejí ve větším množství, než když jste pěkně ticho. Pochopitelně krom možnosti se někam schovat, je i možnost se postavit protivníkům v souboji, ale o tom si ještě řekneme více níže. Pokud je asasín zraněn natolik, že ztratí všechny zdravotní body, upadne do kritického stavu. V tomto stavu musí být asasín oživen jiným hráčem, než pokračuje v misi. Pokud není oživen včas, je z mise vyřazen. Během hry lze narazit na silnější nepřátele, známé jako bossové, kteří mají více zdravotních bodů a vyžadují specifickou strategii k poražení. Některé mise mohou také zahrnovat speciální prvky, jako jsou stroje, které mohou asasíni ovládat, nebo spojenci, jenž je třeba eskortovat. Hrát Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice vyžaduje strategické myšlení, týmovou spolupráci a schopnost přizpůsobit se nečekaným výzvám. Každá mise nabízí jedinečné výzvy a odměny, což zajišťuje, že hra je vždy vzrušující a odlišná.

A na samotný konec si ještě v kostce řekněme něco málo o tom, jak probíhá jedno herní kolo. Dělí se de facto do čtyř fází navazujících na sebe, pokud pravidla nepraví jinak. V první fázi se dozvíme, co nového se stane za událost – herně jde o otočení karty události. Je to takový gamechanger pro dané kolo. Někdy dokáží události pomoct, když třeba nejste tak lehce odhalitelní, jindy zase zatopí. Tyto karty událostí postupně přibývají téměř s každou novou vzpomínkou, takže variabilita je vcelku veliká a ne tak často se opakují. Obzvláště, když na řadu jdou obvykle nejnovější události v nové vzpomínce.

V druhé fázi provádějí své akce hráči – je to taková ta klasika, od pohybu, plnění úkolů, skrývání se, léčení, lezení na věž s případnou synchronizací (porozhlédnutí se okolo sebe a nalezení třeba truhly), boj, výměna předmětů a hromada dalšího. Je zde přímá závislost toho, co jsou hráči schopni vykonat třemi akčními body jejich hrdinů. Vlastně někdy čtyřmi, když si v předchozím kole jeden akční bod ušetříte do dalšího. Je určitě fajn, že se hráči mohou libovolně střídat ve svých akcích tak, aby docházelo ke spolupráci. Celé to hrdinské počínání je vlastně o tom se snažit být co nejdéle inkognito, protože jakmile se prozradíte, a to třeba i použitím sečné zbraně, stáváte se odhaleným, ale především se rozezvoní poplach a ten už se jen tak nedá zastavit. Zastavíte ho za použití speciálních předmětů nebo podmínek a věřte mi, že to není úplně snadné. Nicméně, reálně se stane, že nejednu vzpomínku dokončíte únikem do kanálů následujíc hordou nepřátel – musí však být dostatečně daleko na to, abyste mohli do kanálu utéct, protože pokud jsou nepřátelé na stejném místě a jste odhalení, není to možné a je zapotřebí postupovat jinak. Pochopitelně nechybí ve vybavení typická skrytá čepel, která je tichá, účinná na krátké vzdálenosti nebo vrhání nožů na větší vzdálenost, a přitom jste skrytí pod rouškou tajnosti. Pokud se vám povede některého nepřítele poslat do říše snů, je zapotřebí se o ležící těla postarat (což je mimochodem i jedna z akcí) a za což hráči získají i nějaké to vybavení – je jasné, že když tělo někam schováte, tak jej i prohledáte, jestli něco nenajdete.

To jsem se zase nechal unést poznatky, které mám z hraní. Věřím, že vám to nevadí a pojďme ke třetí fázi kola. Ta je zase věnována nepřátelům.

Nejdříve se přivolají nové posily. Jak jsem již zmiňoval jejich množství je závislé na tom, zda je rozezvoněn poplach či nikoliv. Následně se podle určeného směru pohybují po mapě. Tento směr je uveden mimo jiné i na kartě události v daném kole. Dá se tedy říci, že plní svojí patrolovací úlohu a kontrolují, zda se v jejich okolí něco nekalého neděje. To však změní skutečnost, pokud jsou v blízkosti odhaleného asasína nebo jeho naposledy viděné stopy, to potom přikázaný směr, kudy se má pohybovat, ignoruje a následuje hrdiny. No a na závěr jejich fáze zaútočí na hrdiny, tedy za předpokladu, pokud jim to schopnosti dovolí a mají v blízkosti odhaleného asasína.

Poslední fáze kola je klasickou „uklízecí“ kontrolou, zda je vzpomínka úspěšná či neúspěšná a přípravou na další kolo. Rozhodně nic dlouhého, co by zabralo více jak minutu. Osobně musím říct, že pravidla hry jsou celkově velmi jednoduchá a vše poměrně rychle odsýpá a na nic se zbytečně nečeká.

Pokud jste dočetli až sem, je vám nejspíše jasné, že z Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice jsem nesmírně uchvácen a hledá se velice těžko něco, co bych mohl hře vytknout. Jasně, dalo by se zmínit, že i přes nejvíce strategický postup jste zrazeni náhodou v podobě kostek, ale to se od ameritrashové hry dá očekávat, ačkoliv v poslední době se řada autorů pokouší kombinovat euro hry s příběhovými tituly. Jinými slovy toto euro hra není, ani se o to nesnaží, čili jedinci znající pouze a jen analytického myšlení a cokoliv jiného považující za nesmyslnost, nebudou nadšení. Dalo by se taktéž zmínit, že prvotní roztřídění karet je trošku otravné, vzhledem k tomu, že není ideální se dívat co se na nich nachází, ale to se děje pouze jednou při otevření krabice. Dalo by se zmínit řada dalších negativ, pokud je budete chtít hledat.

Pokud si však chcete užít jen příběh v nádherných kulisách, s přívětivými pravidly a vylepšováním svého hrdiny je Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice určitě tou pravou volbou. O hře by se dala napsat ještě řada věcí, jako třeba popis různorodosti nepřátel, zábavnost boss-fightů, jak snadné je hru uložit, co je kolaps, detailnější popis schopností a jejich vylepšování, zlepšující se jejich úrovní našich hrdinů Allesandry, Bastiana, Vlaudia či Darii, či pochvala pěkně navržených a přehledných kartonových desek asasínů a mnoho dalšího. Nicméně, chtěl jsem vám představit můj pohled na hru jako takovou s důrazem na příběh a značku Assassin’s Creed. Navíc jsem se snažil dávat pozor, abych vám zbytečně neprozradil věci na které si chcete přijít sami a být překvapení tak jako já, když jste prohledali krabici důkladněji, než se na první pohled mohlo zdát, nebo co se vlastně skrývá v utajených obálkách.

Co by o tom všem asi řekl Desmond Miles?

„Hraní Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice připomíná ponor do Animusu, avšak tentokrát nejsem sám, ale s přáteli po svém boku. Atmosféra italské renesance je dokonale zachycena ve všech detailech hry, od pěkně vypracovaných miniatur hrdinů až po chytré herní mechanismy. Možnost vylepšovat své asasíny, vyrábět vybavení a pohybovat se po střechách Benátek mi přináší vzpomínky na osudy mých předků. Navíc, setkání s postavami, které snad i možná znám, díky tajemným obálkám, je skvělým bonusem. I když jsem zvyklý prožívat historii přímo v Animusu, tato desková hra nabízí jedinečný a poutavý zážitek, který by si žádný fanoušek série neměl nechat ujít.”

Tato vsuvka je pro znalce univerza Assassin’s Creed. Pro ty, co ještě nikdy o této značce neslyšeli bych jen rád doplnil, že zda máte rádi příběhové hry na nejeden večer, tak potom je tato hra ideální volbou. Jediné, co je na ní nechutné, je ta cena. Vzhledem k faktu, co se nachází uvnitř krabice a hlavně, co hráčům přináší, se ale nebojím říci, že je více než adekvátní.

Měl jsem trochu obavy, že půjde o další z řady deskových her, které využívají nějakou oblíbenou licenci z videoherního prostředí a jsem nesmírně rád, že tomu tak není a jde o velmi kvalitní titul, který je hoden světa Assassin’s Creed. Milovníci tohoto univerza! Není opravdu co řešit. Jediné, na co se odvážně těším a pevně doufám, že se třeba v budoucnu dočkáme i některého z rozšíření, jako třeba Roma, ale o tom si napíšeme třeba někdy jindy.

Assassin’s Creed: Brotherhood of Venice (České vydání) získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire

Hru můžete zakoupit přímo zde.