Troufám si tvrdit, že jeden z nejodvážnějších a snad i největších projektů společnosti Albi letošního roku, konečně završil svoji pouť a dostal se na pulty obchodů plně v českém jazyce. Asi je všem jasné, že mluvím o příběhové, temné fantasty RPG hře Tainted Grail: Pád Avalonu. Hned na úvod této recenze musím Albi složit obrovské díky za parádní lokalizaci, která svojí velikostí a náročností musela být opravdu velkým oříškem a překladatelé se s tím popasovali na výbornou.

Pokud jste ještě neviděli krabici Tainted Grail: Pád Avalonu, vězte, že nejde o žádnou malou záležitost, ale o pořádného macka. Však před pár dny jsme vydali článek věnovaný samotnému unboxingu, resp., textovému popisu doprovázenému o ilustrativní obrázky toho, co se pod víkem nachází. Pokud jste jej minuli, můžete si jej přečíst zde. Každopádně pro pořádek zmíním, že v krabici se nachází 8 nádherných figurek vymodelovaných do nejmenších detailů. Především monumentální Menhiry působí skvěle. Nicméně zpět pod víko krabice, kde dále naleznete spousty informačního materiálu – od detailního návodu, krátkého tutoriálu, jenž vás zasvětí do základních mechanik hraní během pár desítek minut, až po blok s možností uložit si hru téměř kdykoliv při hraní. Tím hlavním zdrojem informací je však, téměř dvousetstránková kniha, Deníku výpravy plná příběhů a života popisující vše na ostrově Avalon. Nechybí 4 dvojité hráčské desky, 110 různých žetonů a ukazatelů, 10 plastových mincí a pořádný nášup více jak 750 karet.

Autoři z Awaken Realms se nám na stůl snaží přinést opravdu dokonalý příběh plně žijícího a fungujícího světa. A že se snaží jít do nejmenších detailů, tím může být příkladem i dopis pro každého hrdinu, uvádějícího ho do atmosféry děje. A posledním střípkem nacházejícím se pod víkem je vágní prastará mapa celého ostrova usnadňující pohyb po celém ostrově. Rozhodování, kudy vážit své kroky, není úplně jednoduché, proto se taková mapka může hodit.

Na krabici nalezneme pochopitelně základní informační staty – doporučený věk pro hraní je od 14 let, s tím, že je hra vhodná pro jednoho až čtyři hráče. Osobně si myslím, že Tainted Grail: Pád Avalonu je naprosto ideálním titulem pro solitéry – maximálně dva hráče. Ve větším počtu účastníku není ideálním titulem, protože byste se dost nudili a hru si neužili. Klasickým třetím atributem je délka partie (120 minut) je spíše myšlena na udání času stráveného u jednoho scénáře, kterých zde naleznete hned 15 plně na sebe navazující.

• 

• 

• 

Natolik propracovaný příběh by si zasloužil námět na scénář pro hollywoodsky film nebo nějakou „tříáčkovou“ záležitost ve videoherním světě. Vždyť i startovní premisa už stojí za to. Není tajemstvím, že Tainted Grail: Pád Avalonu využívá artušovské legendy a keltský folklór a drobně jej pokřivuje. Ostrov Avalon nebyl zemí lidem zaslíbený. Byla to země někde na pomezí reality a starobylou silou známou jako Divnota. I do těchto nehostinných končin připluli lidé, na dřevěných lodí, v čele s ctižádostivým králem a schopnými rytíři. Cestou za dobývání tohoto nehostinného ostrova vztyčovali obří a tajemné Menhiry. Na dlouhé doby byla zažehnána válka a nemoci. O čtyřlistá let později, o původních dobyvatelích zbyli jen legendy, které nikdo nedokázal už ani pojmenovat. Co hůř, Menhiry začaly pomalu uhasínat a v zemi nastaly zlé časy. Divnota pomalu pocítila svoji sílu a začala ožívat. Lidé začali být zoufalí a hledali naději. Tu vložili do pětice nejsilnějších a nejmoudřejších ze svých řad, aby se vydali, na nelehkou cestu o pomoc, do dalekého Kamelotu. Vy, postávajíc opodál, sledujete jejich odjezd s nadějí na pomoc. Bohužel dlouhé týdny žádná pomoc nepřicházela a zprávy o našich hrdinech jsou nicotné. V tuto chvíli po jejich stopách vydávají ti, od kterých byste to nikdy nečekali: Červ, Beor, Arev a Ailei. Sbírka nýmandů je nyní nadějí pro veškerý přeživší lid Avalonů.

Stačí si vybrat hrdinu, umístit ukazatele žetonů dle startovních statů, vybrat jeho bojové a diplomatické balíčky. Umísti karty lokací podle návodu a na prostřední kartu vztyčit Menhir s žetonem odpočtu dnů, zbývajících k jeho upadnutí, a především figurky svých hrdinů. Své kroky do světa započnete ve své rodné dědince Caunachtu.

Tainted Grail: Pád Avalonu na mě působí, jako bych hrál videohru z otevřeného světa – nebojím se říci, takzvaný sandbox, tedy titul, v němž si mohu dělat takřka na co si vzpomenu a tvůrci mi dovolí. Opakuji to neustále dokola, ale příběh je natolik silným hlavně díky propracovanému a plně žijícímu světu u vás na stole. Vždyť už i herní kola, jsou ve své podstatě události odehrávající se během jednoho dne, který může být ovlivněn kartami událostí daného scénáře nebo náhodnou událostí. Jediným prvkem omezující konání vašich akci během kola (omlouvám se dne) je výdrž. Takže veškeré putování, bojování, zkoumání, jakákoliv interakce s okolím, vztyčování Menhirů vás stojí nějaký ten bod výdrže. A když už ji nemáte dostatek nebo se necítíte, je zapotřebí si odpočinout a najíst se. To vám dodá novou sílu. A je čas spánku, jenž nemusí být v Tainted Grail: Pád Avalonu vždy vyspáním se do růžova. V některých lokacích vás budou provázet noční můry a běsy. Takže dobře vybírejte, kde se složíte lože.

Putování po světe by sice autoři mohli vyřešit obří herní deskou, ale to by zabralo fakt obří stůl. Ale hlavně byste přišli o postupné objevování lokací. Ostrov je fakt velkých rozměrů a jeho cestování vám sice může usnadnit ona vágní mapa, jenž si sebou nesete od startu hry, ale tu a tam stejně bloudíte. Navíc v posunu kupředu vám brání ona Divnota. Přesněji řečeno, můžete se posouvat jen lokacemi sousedícími s lokací, kde je zažehnut Menhir. Pokud chcete jít dále, musíte najít oblast, zažehnout Menhir a můžete pokračovat. Ale to vás bude stát nějaké ty suroviny, jenž vám hra rozhodně nedá zadarmo. Za mě, je to elegantní způsob, jak ušetřit místo na stole a především, nás hráče, nechat v napětí.

Průzkum lokací je asi tou nejzábavnější věcí v Tainted Grail: Pád Avalonu. Můžete otočit ony karty lokací, kde je průvodní text. Nicméně mnohem lepší je nahlédnout do Deníku výpravy, kde najdete i možnosti interakcí, co lze v dané lokaci dělat. Tyto možnosti jsou ovlivněny spoustou věcí, jako třeba atributy, dříve vykonanými skutky apod. Vaše činy mohou tedy ovlivnit budoucí děni. Prvním průchodem hrou rozhodně nezjistíte vše, co byste chtěli. A hlavně další průchody hrou budou určitě jiné, díky vašim možným odlišným rozhodnutím, které mají opravdu zásadní dopady. Co mi trošku zkazilo radost byly některé osudové okamžiky ovlivněné tou nejméně nápaditou formou – hozením kostkou. Když vám padne 5 nebo 6, v pořádku se udržíte na mostě, ale cokoliv jiného vám zaručuje úbytek vašeho zdraví, výdrže, a hlavně se musíte vydat jinou cestou. A tohle mě nebaví. V takto propracované hře, plné nápaditých mechanismů, bych čekal něco mnohem lepšího – něco, co bych mohl ovlivnit jinak než hozením jedné kostky.

Naproti tomu soubojový systém je natolik sofistikovaný, jehož pochopení vám zabere několik desítek minut a mnohokrát budete chybovat, než proniknete do jeho tajů. Ve své podstatě se snažíte, ze svého bojového balíčku přikládat karty tak, aby se spojovaly jednotlivé symboly. Po první vyhrané bitvě se dostavil pocit epického vítězství nad divokým prasetem, z něhož mně kynula odměna v podobě jídla. Fakt parádní pocit. A rozhodně není zbabělé (ano, je, ale je to mnohem efektivnější) utéct z boje, což určitě nejednou budete praktikovat. A velmi podobě probíhají i diplomatické střetnutí.

Nicméně z dlouhodobého hlediska je to jiná káva. V pozdějších fázích hry mě veškeré toto spojování a propojování symbolů spíše zdržovalo od objevování světa. Chápu, že jde o velmi propracovaný soubojový systém, jenž je navíc ovlivněn zlepšováním vašeho bojového a diplomatického balíčku, abyste se stali nepřemožitelnými. Rozumějte, samotný soubojový systém je velmi dobře navržen a parádně funguje. V celém kontextu je však spíše až přespříliš sofistikovaný. Vezmete-li v potaz, že některé zásadní věci jsou ovlivněny pouze hozením jedné kostky a naproti tomu střet s šíleným farmářem nebo zmutovaným medvědem vyžadují propracovaný systém, využitelný v samostatně hratelné dvojkovce, vytváří extrémní rozdíl mezi těmito herními prvky. Cesta někde napůl by byla asi schůdnou volbou.

Vaše putování však není jen o prozkoumáváních a soubojích, ale starání se občas sama o sebe. Ačkoliv byste rádi zjistili, jak je to s onou výpravou původních pěti hrdinů, musíte holt bojovat o život. Tu a tam, máte pocit, že jste nepřemožitelní a že už příběh dokážete odhadnout, ale věřte, že scénáristé šikovně přehodí výhybku a je vše jinak, než jste původně zamýšleli.

Jak jsem již předestřel, při hraní Tainted Grail: Pád Avalonu si připadám jako ve videohře největších kvalit. Napomáhá tomu i RPG systém, kde si musíte pečlivě volit, do kterých atributů chcete vaše nasbírané zkušenostní body investovat. Pochopitelně můžete svého hrdinu i ozdobit nějakým tím nalezeným předmětem. Neříkám, že se koná propracovaný systém, jako u fenomenálního Gloomhavenu, ale zrovna tento element hry mi přijde plně dostačující, svižný a nijak mně nevyrušuje při hraní. To je přesně ono.

Startovní premisa Tainted Grail: Pád Avalonu není „růžovou“ hrou, ale pořádně temné fantasy, ve které vám tvůrci nic nedarují zadarmo. Není totiž vůbec problém ukončit svoji pouť ihned během prvního scénáře. Kdo by to taky měl nýmandovi za zle, když od něj nikdo nic nečeká, že? Což však vás, jako hráče, trošku uvede v rozmrzelost, protože musíte začít vše znovu. Na druhou stranu, díky variabilitě a otevřenosti světa, není takový problém, že byste naráželi na stejné příběhové věci znovu a znovu. Jasně, ty zásadní ano, ale třeba splnění některých vedlejších úkolů nebude někdy možné vzhledem k vašim atributům. Tím chci říct, že určitě nebude hanba, když napoprvé zvolíte lehkou obtížnost, abyste si hru nezprotivili a zbytečně brzo ji nezatratili.

Hodnocení – 4 z 5

No a je to tady! Jsme u konce, a je čas bilancovat a hodnotit, co, že je hra Tainted Grail: Pád Avalonu zač. Rozhodně by se o ní dalo napsat dalších „x“ stránek textů, jenž by vyzdvihoval, hanobil nebo rozebíral jednotlivé herní prvky a svět Avalonu, protože v této hře si každý najde své. Máte rádi příběhy plné živoucího světa? Tak v tom případě mohu s klidným svědomím konstatovat, že jde o nejlepší scénář, jenž se kdy v deskoherním světě objevil. Máte rádi propracované soubojové systémy? Věřím, že si v propracovaném systému využívající karty a spojování symbolů na nich budete připadat epicky po každém vítězství. Nebo, máte rádi RPG? Dostanete jej v plné parádě. Vašeho hrdinu si můžete vylepšovat, sbírat různé předměty apod. Zní to skoro jako videohra. Jen je těžké říct, že to vše dohromady úžasně funguje. Nicméně jestli, se mně zeptáte, zda bych vám hru doporučil? Ano, určitě ano, za předpokladu, že máte v plánu Tainted Grail: Pád Avalonu hrát sám nebo ve dvou lidech. Myslím, že na tuto výpravu zabírající okolo 35 až 40 hodin budete ještě dlouho vzpomínat.

Tainted Grail: Pád Avalonu získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.