Je pokračování stejně tak dobré jako jeho předchůdce? Pojďme na to!!!

Deskoherní fenomén Karak, o němž bylo slyšet před pár lety téměř všude, dokonce se v některých kruzích objevil pojem Karakmatky, označující maminky, co domů přinesly tuto přitažlivou, zábavnou, pravidlově jednoduchou a přístupnou deskovou hru, aby si ji zahrály s dětmi a manžely. Začaly se po internetu množit tisíce fotek zobrazující labyrint podzemních chodeb pod jordánským hradem Karak. Světlo světa spatřila i rozšíření přidávající nové hrdiny nebo nové herní mechanismy v podobě podtitulu Regent. Musím přiznat, že i u nás doma se objevilo snad vše možné, co společnost Albi v tomto ohledu vydala a děti hru bezmezně milují. No a asi není tajemstvím, že dlouhé měsíce se šušká, no spíš nahlas mluví o pokračování. A konečně je to tu!

Karak II je samostatně hratelné pokračování úspěšné deskové hry Karak. Je výtvorem autorů Petra Mikši a Romana Hladíka. Tito dva talentovaní tvůrci přistoupili k vývoji této hry s jasným cílem: zachovat to nejlepší z originálu a zároveň jej rozšířit o nové prvky, které poskytnou hráčům ještě hlubší a poutavější zážitek. Od svého prvního vydání si Karak získal srdce mnoha hráčů deskových her díky své přístupnosti, jednoduchosti pravidel a zapojením prvku dobrodružství, což ho činilo ideální volbou pro rodinné hraní i pro večery s kamarády, ale o tom už jsem mluvil a pravdou je, že by se o tom dalo psát donekonečna, protože toto je přesně ten aspekt, jenž se autorům povedl dokonale trefit.

V Karaku II autoři zachovali esenci původní hry, zatímco přidali řadu nových prvků, které hru obohacují a rozšiřují. Jedním z klíčových nových mechanismů je možnost stavět města a jednotlivé budovy, což přidává novou strategickou vrstvu. Hráči nyní nejenže prozkoumávají temné jeskyně a bojují s nepřáteli, ale také sbírají zdroje a budují vlastní říše, což jim nabízí další cesty k vítězství. Tyto prvky se pochopitelně musely promítnout v přístupnosti, protože věkově je hra dostupná od deseti let, časová náročnost jedné partie je čtyřicet pět až devadesát minut v závislosti na počtu hráčů a do dobrodružství se může pustit dva až pět hrdinů. Tolik oficiální informace z ikonografie na přebalu hry.

S časovou náročností musím souhlasit. Spodní část intervalu čtyřicet pět minut je tak partie dvou hráčů a v pěti účastnících se to zastavuje reálně na dvojnásobku. Což už opravdu není délka hry, u které by vydržely šestileté děti. Moje nejmenší pomocnice, které je aktuálně šest let, sice hru s výraznou dopomocí zvládla hrát, ale rozhodně si od druhého či třetího tahu hru neužívala a chtěla jít dělat něco jiného. Není se čemu divit, protože těch možností je zde opravdu celá řada. Oproti tomu můj druhý, osmiletý pomocník zvládal Karak II hrát obstojně i sám. Nutno podotknout, že nás i často porážel.

Cílem hry je porazit Temného generála (nikoliv draka) a nasbírat nejvíce bodů za kameny duše (nikoliv truhlic s pokladem). Hráči přebírají role hrdinů s unikátními schopnostmi, prozkoumávají krajinu, bojují s nestvůrami a získávají různé odměny. Nechci zde zabíhat do detailů pravidel, ale pojďme si říct pár věcí, které mohou hráči ve svých tazích provádět. Pokud pravidla nestanoví jinak, lze provést v každém tahu hned dvě akce a pohyb není považován za akci a lze se pohnout se svým hrdinou po hexový (nikoliv čtvercových) dílcích. Mezi tyto akce patří třeba prozkoumávání (přidání nového dílku krajiny) okolo hradu Karak (nikoliv labyrintu chodeb) s nějakou náhodně vylosovanou nestvůrou (to zůstává stejné) chránící dané území. Poté pochopitelně nastává boj. Další možností je třeba léčba, stavění města, budov, najímání armády, vykonávání akcí specifických pro hrdinu, sbírání surovin v dané lokaci apod.

Jeden z nových prvků je systém sběru surovin, jako je jídlo, dřevo a kámen, které jsou klíčové pro stavbu měst, budov a najímání armád. Stavba města začíná, jakmile hráč nashromáždí dostatek surovin, resp., dvou kostiček dřeva. Město lze postavit pouze na vhodném dílku bez nepřátel a bez města jiného hráče. Po postavení města hráči mohou stavět různé budovy poskytující různé výhody, jako je získávání akce navíc, rychlejší pohyb, možnost mít větší armádu nebo náboru různých typů vojenských oddílů (vzít si příslušnou kostku navíc).

Hráči se mohou také setkat s různými typy nepřátel, od kostlivců po silnější démonické tvory. Porážka těchto nepřátel přináší odměny, jako jsou kameny duše, které slouží jako vítězné body a předměty, které posilují hrdinovy schopnosti nebo kouzla. Prostě taková klasika meče přidávající hodnotu jedna nebo dva v souboji, fireball apod. Soubojový systém v Karaku II spočívá v házení kostkami, kdy každý hrdina a jeho vojsko mají svou kostku. Hráči házejí kostkami, aby určili sílu útoku, a mohou použít různé předměty a kouzla k zvýšení své šance na vítězství. Tentokrát stačí, aby se výsledná hodnota na kostkách minimálně rovnala číslu uvedenému na nestvůře a odměna je vaše. Nicméně kostky jsou řešeny jinak. Každý hráč má svou kostku (plus své speciální, doplňující). Na této kostce jsou symboly meče, dvou mečů a tří mečů značící sílu útoku. Nicméně je zde i symbol meče a lebky najednou, což značí, že jste sice mohli porazit nestvůru o síle jedna, ale zároveň jste v souboji utrpěli ztrátu jednoho života. No a nejhorší možný scénář, jak pro vašeho hrdinu, tak pro ostatní hráče, je hodnota dvou lebek na této kostce. Proč? Aktivní hráč přijde o dva životy, ale především ostatní hráči se musí bát přidělení žetonu moru. Což je taková alternativa žetonu Prokletí z prvního dílu. A to fakt nechcete mít. Kostky armád mohou při hození navyšovat sílu útoku při padnutí meče/ů, anebo můžete o tuto kostku (armádu) přijít v případě, že na ní padne lebka. A to je i jedna z věcí, jenž si před každým soubojem musí hráči zvážit: kolik armád (kostek) pošlu do souboje? Riskovat ztrátu armád fakt nechcete.

Když už jsem u té armády. Není možné si ji stavět donekonečna a mít neomezené množství kostek. V Karaku II je limit načítání armády pro každého hrdinu určen jeho úrovní slávy. Sláva hrdiny je definována silou nejsilnější armády nestvůr, kterou hrdina během hry porazil. Tato sláva se může pohybovat až do maximální hodnoty deset. Hrdina může mít ve své armádě maximálně tolik oddílů, kolik činí jeho sláva. Určitě se hodí (a to především v raných částech partie), že je možné navýšit o hodnotu dva tento ukazatel postavením jedné z budov. Chytré omezení toho, aby si někdo nenasbíral hromadu surovin a pak všem hráčům neuzmul kostky před očima. A mimochodem, toto je jedna z věcí, kterou ve dvou hráčích asi nepocítíte, ale ve čtyřech nebo pěti určitě ano. Postavit si budovu kasáren je levná záležitost. V kasárnách se dá najmout za jedno jídlo jedna armáda válečníků. Nicméně kostek válečníků je jen deset pro všechny hráče. Pak už zbývají jen lučištníci nebo mágové. Jasně, množství kostek každého typu armády je stejné a liší se jen rozličnými hodnotami. Jen je zajímavé, jak se všichni na počátku uchylují k této možnosti, ale s ubývajícími kostkami rozšiřují své portfolio i o jiný typ armády. Mimochodem, toto je velmi šikovně vymyšlený aspekt hry, který nutí hráče volit určité strategie a nemůžete se spolehnout jen a pouze na tuto nejlevější cestu k dosažení neporazitelné armády.

No a ještě nutno zmínit další věc, kterou hrdinové mohou získat do svého inventáře na pozici místo klíče. V Karaku II se hrdinové setkávají s magickými amulety, (každý s unikátní mocí), které mohou zásadně ovlivnit jejich cestu. Amulet surovin zvyšuje efektivitu sběru surovin, umožňuje hráči získat při každé akci sběru navíc jednu surovinu. Amulet slávy zase výrazně zvyšuje úroveň slávy nositele, čímž mu dodává výhody spojené s vyšší reputací. Dále je zde amulet akce přidělující majiteli v každém tahu jednu dodatečnou akci navíc, což mu umožňuje větší flexibilitu a možnost provádět více aktivit. Amulet ochrany poskytuje obranu v boji, umožňuje ignorovat část škody způsobené nepřáteli. A konečně, amulet titána přidává do boje mocnou kostku titána, což výrazně zvyšuje bojové schopnosti hrdiny. Každý hrdina však může mít u sebe pouze jeden amulet, což přináší strategické rozhodování o tom, který amulet si ponechat a který odložit. Tyto amulety jsou střeženy temnými dryádami, služebnicemi Temného generála, a jejich získání je často spojeno s nebezpečným soubojem a hodnotou nepřítele výše tři. Kupříkladu mě tento prvek výrazně urychlil „vývoj“ hrdiny a start celé hry. V prvním svém tahu jsem posbíral suroviny a následně objevil zlořáda strážící amulet, který mi přidal jednu dodatečnou akci navíc. Věřte mi, že mít od druhého kola jednu akci navíc oproti ostatním hráčům je fakt velká výhoda. Nicméně na vítězství mi stejně nestačila.

No a za koho si můžeme vlastně ve hře zahrát? Je to šestice neohrožených, které majitelé prvního dílů budou znát, resp., až na jednoho. Válečník Horan je mistrem bitvy, schopný znovu házet kostkami oddílů armády a plundrovat suroviny po vítězných bojích. Věštkyně Taia tká osudy s nevídanou zručností a při objevování krajiny si může vybírat z více žetonů nestvůr, zároveň staví města a budovy s větší efektivitou. Hraničářka Lady Lorraine s ostřím zrakem a věrným medvědím společníkem umožňuje flexibilní připojení krajinných dílků a posiluje své bojové schopnosti (má jednu kostku medvěda navíc). Černokněžník Lord Xanros ovládá umění nekromancie, přidává kostlivce do své armády (až tři své speciální kostky navíc) a získává životy při smrti svých jednotek, takže je téměř neporazitelný. Bojovnice Elspeth přináší do bitvy bojovou fintu a rychlý pohyb přes krajinu, zatímco nová postava průzkumníka jménem Darius objevuje krajiny s větší volností a efektivně bojuje proti slabším nepřátelům, což v praxi znamená, že automaticky poráží nestvůry o síle jedna, aniž by šel do souboje.

Každá postava v Karaku II nabízí rozličné přístupy a taktiky, od přímého boje až po sofistikované strategie, což hráčům umožňuje přizpůsobit hru svému hernímu stylu a preferencím. Což je de facto stejné jako u prvního Karaku. Už teď se těším na rozšíření přinášející nové postavy, pakliže tedy bude. Ono se to úplně nabízí – přídavky v podobě nových dílků krajiny, alternativní konce – nezmínil jsem, že krajiny jsou dvojího typu. Nejdříve se odhalují s jednou lebkou a posléze se dvěma lebkami, kterých je méně. Jakmile se vylosuje konkrétní dílek přidá se do hry hlavní zlořád jehož poražení ukončuje hru a hrdinovi, jenž ho porazil přidává čtyři a půl vítězných bodů. Tzn., alternativní sada „dvoulebkových“ dílků krajiny může přinést jiný typ konce hry nebo úplně jinou verzi hry, ale to už asi moc fantazíruji. Nicméně po vzoru prvního dílu se to nabízí.

Ještě než se pustím do závěrečného hodnocení, tak bych rád utrousil pár slov o grafickém designu případně o insertu krabice, který je rozdělen do dvou plastových dílů, do nichž veškeré herní komponenty uložíte. Jeden je natolik praktický, že jej stačí z krabice vytáhnout a položit na dosah všech tak, aby si mohli brát dřevěné komponenty jídla, dřeva, kamení, kostky oddílů armád a případně kostky svých hrdinů. Toto je velmi praktické řešení. Po stránce grafiky zůstalo pokračování Karak II v duchu svého předchůdce. To znamená absolutně jedoduchý styl přístupný pro všechny bez jakéhokoliv textu – tedy až na pravidla, která jsou v balení česká, slovenská a polská. Jejich přečtení nezabere více jak patnáct minut a je doplněno vhodnými obrázky. Nicméně moderní trendy by poukazovali na přítomnost lamakaret shrnující akce hrdinů, vysvětlení amuletů případně budov. Jasně, v pravidlech je to jasně popsáno, ale jedna karta by se hodila, obzvláště při prvních partiích, kdy to hráči ještě neznají nazpaměť. No a ještě jedna drobnost, která je dobře navržena už od prvního dílku, je dvojvrstvá deska pro hrdiny, do níž se vše podstatné krásně vleze a má své předurčené místo. Zde byla rozšířená o budovy a ukazatel slávy (opět nezbylo místo na poklady, resp. kameny). Ale co mě trošku zamrzelo, bylo, že pevný dvouvrstvý karton byl nahrazen měkkým plastem. Ale chápu, už jsem asi rozmlsán.

Tak jak?

Karak II je více než jen desková hra. Je to dobrodružství, které hráče zavádí do světa plného fantazie, strategie a rozhodování se špetkou toho štěstí. Pro všechny majitele prvního dílu je to ideální volba, protože pravidlová náročnost se díky novým prvkům zvýšila a děti, se kterými jste hrávali první díl a zvládali jej, tak krásně dorostli za těch pár let natolik, že by už mohli zažít nové dobrodružství, které právě tato samostatně hratelná hra přináší.

Nové herní prvky stavění měst, budov, najímání armád, resp., přepracování soubojového systému přináší stále napětí a zábavu, stejně tak jako nová monstra přinášející krom klasických zbraní, kouzel, kamenů (resp., vítězných bodů) i amulety s pořádnou výhodu oproti ostatním. Nicméně nemusí nutně znamenat vítězství ve hře. Stejně tak je zachován stále dobrý twist v podobě poražení hlavního epického záporáka. Nepřináší vítězství ve hře, ale dost velkou porci kamenů moci, resp., vítězných bodů. No prostě, pro všechny, kteří mají rádi Karak je to jasná volba a ze strany autorů je zde velký potenciál, nám dychtivým hráčům přinést nějaké to rozšíření přinášející nové hrdiny, nestvůry, dílky mapy, ale osobně tam vidím i možnost úplně jiného typu konce, podobně jako v Talismanu apod. Nicméně na tyto věci si musíme ještě počkat.

Zároveň však i přes přidání nových herních prvků je dle mého názoru Karak II stále ideální vstupní hrou do světa deskových her, která hráčům přinese hromadu neopakující se zábavy a napětí u stolu.

Karak II získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Hru můžete zakoupit přímo zde.