Tank Duel: Nepřítel na dostřel
Manévruj, střílej a doufej.
Úvod
S nástupem nového roku jsme se v redakci dočkali další válečné hry z portfolia GMT, kterou lokalizovali v děčínském vydavatelství Fox in the Box. Po Bouři oceli se znovu vydáme na Východní frontu druhé světové války, tentokrát však nepůjde o přesuny jednotek po mapě z ptačí perspektivy, ale o vyhlížení dění skrze tankové okénko.
Pod Tankovým duelem je podepsán Mike Bertucelli, kterému brzy u GMT vyjde další válečná hra plná ponorek a konvojů – Wolfpack: The North Atlantic Convoy Struggles October 1941 – March 1943. Ilustrace obstaral Terry Leeds, který se podílel i na COIN sérii skrze díl Liberty or Death: The American Insurrection, na dlouhodobě ceněné hře Paths of Glory z Velké války, či na Foxy chystané duelové strategii Imperial Struggle.
Tankový duel nabízí osm scénářů – dva historické z roku 1945 a šest fiktivních. Jedná se o souboj dvou až osmi hráčů, z nichž každý může ovládat jeden i vícero tanků. Vše lze ale odehrát i solitérně.
Ujmete se velení německých Tigerů, sovětských T-34, anebo zvolíte modely z pozdějších let války?
Jak se stát tankistou
Jádro hry tvoří desky tanků, žetonky posádky a balíček čítající sto očíslovaných karet od jedné do sta, přičemž část těchto karet lze v závislosti na scénáři zaměnit za karty s jinými terény a efekty. Tah hráče se skládá z několika kroků, přičemž některé hráči provádí souběžně a jiné postupně.
Nejprve všichni hráči zvolí z ruky kartu a utkají se tak o iniciativu. V pořadí čísel udaných těmito kartami pak odehrají aktuální kolo. Přičemž karty s nižším číslem jsou hodnotnější a hráč má tak dilema, zda je užije pro vydobytí si iniciativy, anebo ji později užije pro její efekt.
Hlavními součástmi desky hráče jsou univerzální stupnice sloužící nejen pro bodování, ale zejména pro určování pohyblivosti a palebné síly, stupnice vzdálenosti, která v součtu se stupnicí soupeře určuje vzájemnou vzdálenost, a tabulka výzbroje pro určování statistické pravděpodobnosti zasažení nepřítele v závislosti na vzájemné vzdálenosti a dalších parametrech.
Hráč na tahu pomocí jedné, dvou či tří karet odehraje jednu akci tanku a libovolný počet akcí bojiště; pokud mu tedy na začátku tahu nehoří tank. Mezi tankové akce samozřejmě patří pohyb, palba či provedení obchvatu na nepřítele, ale najdete tu i čtyři další. Podle typu tankové akce můžete navázat dalšími akcemi bojiště, jakými může být zahrání karet rozkazu, uvržení nepřítele do vámi zvoleného terénu či zahození karty pro zastavení svého pohybu.
Podstatné je si uvědomit, že v rámci jediné tankové akce vždy hráč volí, co si ještě může dovolit a co nikoliv. Pokud se pohybuje, má malou šanci trefit nepřítele a navíc by se o palbu mohl pokusit až ve svém příštím tahu. Pokud jste z minulého tahu v pohybu, můžete využít příhodný terén, skrýt se v lese či v říčním korytě. Pokud se chcete ztratit nepříteli, který vás zaměřil, můžete okolí svého tanku zadýmit, ale už z pozice neujedete.
To je pouze velmi stručný výčet toho, co odhodlané hráče čeká.
Zhodnocení podrobně
Tank Duel mě docela bavil a těším se na další partii, ale rozhodnutí, zda se stane nepostradatelným členem mé sbírky či nikoliv, odkládám do odehrání dalších scénářů. Proč? Protože hra funguje a většina centrálních mechanik mě opravdu bavila, ale díky tahání karet je to celé z velké části o náhodě. Rád bych níže rozebral, v čem tato hra vyniká a v čem zároveň nemusí každému sednout. Proto si to pojďme rozebrat podrobněji, protože rozhodně stojí za pozornost.
Tank Duel je lehká válečná hra, která může sloužit i jako párty titul či vstupní titul do světa válečných her, neboť ji při základním scénáři můžete odehrát rychle, nabízí volby k rozhodování bez zbytečného zahlcení a nabízí slušnou atmosféru. V jedné skupině hráčů můžete docílit napětí a až klaustrofobního stresu zapařené těsné kabiny a poddat se bezmoci nemožnosti ze sebe setřást nepřátelský zaměřovač, v jiné partě si to lze s odstupem prožít jako obyčejnou skirmishovku, s napětím otáčet kartu za kartou a nakonec se zasmát tomu, že někdo soupeře zničí napoprvé a druhému se to nepodaří ani na pět či sedm výstřelů. Co jsem si odnesl, je potvrzení toho, že bych nechtěl v tanku bojovat. Je to dobře či špatně? Přes všechnu taktiku a okolnosti s docela slušnou šancí trefit můžete v mžiku oka sami vyletět do vzduchu.
Napětí zde buduje určování iniciativy a související volby, za jakým účelem zahraji jednotlivé karty na ruce a které si nechám. To je spjato s originálně omezující mechanikou hrát pohyby, obchvaty a palbu pouze čísla stejného či nižšího dle stupnice na desce hráče, přičemž nižší a častěji hratelné karty disponují také nižším číslem a jsou tak užitečnější pro užití právě při určování iniciativy. V průběhu partie se balíček karet několikrát otočí a do rukou se hráčům mohou dostat stejné i nové karty, což atmosféricky posiluje pocit dezorientace, překvapování a paranoidního deja vu v rámci bloudění po bojišti v honbě na nepřátelská vozidla.
Originalita tkví také v pojetí pohledu, tedy že hraji za posádku uvnitř té pekelné mašiny a nešoupu panáčky či žetony po mapě. Vyjma lehké hrací zkratky, kdy mohu soupeře ovlivnit umístěnou kartou terénu na jeho desku tanku, tedy ho nahnat do bahna či na minu, si vše hráč koriguje sám, kdy se bude pohybovat, kdy střílet, kdy se ukryje. Pokud využijete skrýš v říčním korytě či díky soupeři vjedete do bahna, taháte si kartu na bažinu. Pokud se ukryjete, jste kryti zepředu, ale ne z boků při obchvatech nepřítelem… Je toho hodně, co lze objevovat a hlavní pozitivum je to, že se k braní v potaz všech těchto detailů dostanete již během druhé či třetí partie.
Skvěle funguje upravování počtu karet na ruce dle blízkosti středu bojiště, dle počtu ovládaných tanků či dle zabitých členů posádky. Kdo o tank přijde, ale dokáže zachránit posádku či pěchotu, stále disponuje alespoň čtyřmi kartami a má co hrát. Pokud je někdo v rámci skirmishovky vyřazen, tak si restartuje nastavení desky a nějaké karty odhodí, ale může hrát dál, není z partie vyřazen.
Samozřejmě se mi líbila tabulka pravděpodobnosti zásahu a její přítomnost na desce hráče, stejně tak rozdělení funkcí mezi členy posádky a dopady na chod tanku lišící se vyřazením konkrétních vojáků z bojeschopnosti. Poměrně rychle člověk přivykne i následnosti akcí a rozdělení akcí mezi fázi bojiště a fázi tanku.
S čím si musí člověk poradit, to jsou pravidla, jež čítají dvacet stran, ale hned v úvodu je člověk odkázán na výukovou hru v průvodci hrou, která má devatenáct stran a dalších třicet šest stran plní scénáře. Pravidla jsou dobře strukturovaná, ale nám všem kolem stolu přišla zbytečně složitá a dlouhá. Pokud hru totiž znáte a máte ji čerstvě v paměti, vysvětlíte ji za deset minut a za dalších deset minut stihnete rozvést hlavní úskalí a akce. Také nám přišly zbytečné malé referenční karty. Velké referenční listy jsou přehledné a osobně oceňuji, na rozdíl od svých spoluhráčů, že nejsou psány natěsnaným drobným písmem od okraje k okraji. Přesto na nich chybí tabulka dopadů zabití jednotlivých členů posádky či přehled ikon nalézající se na kartách. A obojí by se tam vešlo. Takto jsme to hledali a nakonec alespoň posádku našli na zadní straně průvodce hrou, což nás vážně dopálilo víc jak houfnice.
Jakmile člověk rozchodí hlavní pravidla a naučí se myslet v tom, kdy se vyplatí utkat o inciativu a kdy ne, je čas se naučit myslet z hlediska obchvatů, které mají rozdílný dopad pro přítomné strany. Němci disponují lepší střeleckou statistikou, ale horším pohybem, takže by se pro pomalý pohyb měli zaměřit na střílení, tedy výhodně se zastavit a ostřelovat soupeře (využívat zvyšování si úspěšnosti při dalších útocích po první palbě před pohnutím se z pozice pryč). Sověti se na druhou stranu musí hýbat rychle a dělat obchvaty na německé tanky oslabené v bocích. Němcům naopak obchvaty tolik nepomohou, neboť Sověti mají boky vyztužené. Rozdíly jsou také v hodnotě tanků a posádek. Němci mají větší posádku a její pozabíjení stejně jako zničení tanku přinese Rusům víc bodů než Němcům po likvidaci ruského tanku. No a prvních pár partiích můžete zapojit pěchotu s dělostřelectvem, radiostanice, začít řešit otevřený či uzavřený poklop, nebo se vrhnout do hraní dle scénářů.
Akce na kartách mě bavily, jsou dostatečně pestré a zároveň jich není milion. Jelikož mám rád hry postavené na kartách využívatelných různým způsobem, musím pochválit i členění karty a jednotlivé ikony a efekty využívané při jiných akcích. Nicméně se již dostáváme k tomu hlavnímu a mechanicky jedinému kamenu úrazu. Podrobnou sekvenci provázanou s odhalováním karet. I když jste ve středu bojiště, včas jste zastavili, máte dobře nabito a soupeře jste uvrhli do pozice, ve které se nemůže hýbat, což jsou všechno akce, které musíte udělat v několika tazích a ne vždy máte to štěstí, že je stihnete, tak začnete vyhodnocování; pokud tedy soupeř nezahrál kartu taktika, aby útok odvrátil. Nejprve se podíváte do tabulky a zvážíte dalších deset modifikačních faktorů, posléze určíte, zda byl tank zasažen a v několika dalších krocích jak moc. Nakonec tak začnete tahat karty, jednu za druhou, pro určení průrazu, dále na poškození posádky, její demoralizaci či její zachvácení požárem. Na stole se může během jednoho útoku objevit různě použito pět a více karet.
Ano, je to, přehledné a pomáhá to hráčům procházet vyhodnocování bod za bodem, ale bude vás to bavit po x partiích? Bude zábava otáčet vícero karet a na každé sledovat jinou ikonu, hodnotu či řádek? Protahovat tak konečný verdikt ohledně úspěšnosti zásahu a drama vržené na soupeře, který již ví, že to schytal, ale neví, jak moc?
Zhodnocení stručně
Podtrženo, sečteno, Tank Duel je svěží hra s velkou znovuhratelností a vzhledem k tématu poměrně jednoduchými principy a mechanikami, které hru nijak nedevalvují z pohledu komplexity na vybíjenou o třech akcích: hni se, střílej a skóruj. Přestože uvedené akce jsou jádrem hry, hráči trvá tyto dobře vykonat a musí brát v potaz vzdálenost, terén či to, že je sám na dostřel. Naučit se Tank Duel však nováčkům zabere několik hodin a dostat pod kůži všechny principy trvá tak tři partie. Jako znalí můžete snadno odehrát partii za jednu či dvě hodiny.
Boj je postaven na procházení podrobné sekvence zahrnující tabulky i karty a velkou roli hraje náhoda, byť tu lze částečně minimalizovat akcemi sledujícími statistiky návodné tabulky. Atmosférou hra odpovídá bojům tanků v čtyřicátých letech, kdy bylo nutné pro dobré míření zastavit a kdy palba v pohybu znatelně snižovala úspěšnost zásahu. V provazování akcí hráče omezuje tabulka jednotlivých akcí, přesto obvykle hráč za tah zahraje vícero karet a ovlivní vícero věcí.
Mezi tankovými hrami se jedná o jednu z nejlepších a na poli válečných her přichází s inovativním mixem mechanik. Některým hráčům však může přijít zbytečně komplikovaná či moc náhodná, což se může negativně projevit při dlouhých tří či čtyř hodinových scénářích. Přesto je třeba zdůraznit, že z válečných her se jedná o široce přístupný titul, který plyne a ve kterém se neustále něco děje. Velkým positivem je i to, že hráči na svůj tah dlouho nečekají.
Pro účely recenze byla hra testována ve čtveřici kovaných hráčů válečných her.
Doporučení závěrem
Pokud umíte anglicky a chcete si hru usnadnit, doporučuji si z BGG stáhnout a vytisknout průvodce útočné sekvence. Pro všechny bez ohledu na jazyk pak doporučuji vytisknout si papírové krabičky na karty, nezvažujete-li tedy nějaký insert z 3D tiskárny.
Hru Tank Duel lze hrát i sólově, nicméně pokud byste hledali pro sólo hraní i velkou tankovou kampaň s nižší komplexitou, můžete se poohlédnout po American Tank Ace: 1944-1945, která může připomenout tankovou žetonkovku z konce osmdesátých let Patton’s Best.
Sice nevíme, zda se dočkáme česky k Tank Duelu i rozšíření, ale již jich pár anglicky vyšlo, takže pokud si hru zamilujete, můžete se podívat i po nich.
Tank Duel získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Fox in the Box.
Hru můžete zakoupit přímo zde.
