Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je Říše her

Když se vám sere, co může

Varování

Tohle nebude slušná recenze. Pokud vám neslušná až sprostá mluva vadí, dál ji nečtěte a hře Shit happens se vyhněte širokým obloukem.  

Znáte to? Už, když se ráno probudíte, víte, že celý den bude na hovno. Cestou do koupelny šlápnete do kočičího blití, uklouznete a narazíte si koleno. Mobil vám upadne do záchodu, a když ho lovíte z mísy, roztrhnou se vám na zadku jediné čisté kalhoty. Shit happens je sbírka podobných a ještě mnohem horších sraček, do kterých můžete (nebo – doufám – ani nemůžete) padnout, a na vás čeká jediný úkol: všechno si to pořádně představit a pokusit se odhadnout, co je (nej)horší! 

Shit happens je karetní párty hra určená pro 2 a více hráčů od 18 let a s herní dobou kolem 20-60 min (přibližně 10-15 minut na hráče). Autorem hry je Andy Breckman a v české lokalizaci ji vydalo vydavatelství Blackfire. Jedná se o minimalistickou kompaktní hru: v krabici najdete 200 karet a skládanku nevybíravých pravidel. Každá karta obsahuje jednu nepříjemnou (no, řekněme si to upřímně: pěkně posranou) situaci s ilustrací v horní části (je libo štěnicevidět vlastního tátu na Adama, nebo snad sex s medvědem?) a její index posranosti od 0,5 do 100.

Obsah krabice: především karty a k tomu skládačka pravidel. Na karty je v krabičce praktický plastový insert.

Hra připomíná sérii Timeline (jen se toho při ní tolik nenaučíte). Na začátku dostane každý hráč 3 karty, které si vyloží před sebe podle jejich míry posranosti. V ideálním případě si hráči karty navzájem přečtou – zaprvé se u toho docela nasmějí a zadruhé nováčci získají alespoň přibližnou představu o tom, co autor hry považuje za skutečně posraný shit a co mu vlastně ani moc nevadí. Pak si hráč po pravé ruce začínajícího hráče lízne kartu a nahlas oznámí, co se tomuto hráči posralo („našel jsi ve své posteli mrtvou šlapku“). Úkolem aktivního hráče je uhodnout, kam událost správně zařadit do série karet, které již má před sebou. Pokud se mu to povede, kartu si ponechá (vyloženou), pokud ne, může se ji pokusit zařadit do své série hráč po jeho levici. 

Škála posranosti 63,5 a výše? Tak to už rozhodně nebude nic příjemného!

Čím více karet hráč získá, tím složitější je získávat karty nové. Vítězí ten, kdo jako první získá 10 karet. Ale přiznejme si, o vítězství v Shit happens vlastně vůbec nejde. Tahle hra je prostě necenzurovaná hospodská párty řachanda. Hospodská proto, že míra její zábavnosti (a hlavně znovuhratelnosti) roste s počtem zkonzumovaných panáků (či jiných sklenic alkoholu). Jinak to s tou znovuhratelností není úplně nejlepší: 200 karet je sice hodně, ale při více hráčích se karty točí rychle (byť napoprvé všechny určitě neprojdete) a ty největší „špeky“ si zapamatujete po jednom zahrání i s jejich mírou posranosti už proto, že vás jejich hodnocení někdy dost překvapí.   

Pár “příjemných” situací ze hry Shit happens. Odhadnete jejich pozici na škále posranosti?

Za to, že se ve správné skupině hráčů dokáže postarat o pořádný řehot, dostává Shit happens ocenění Srandy kopec. Myslím, že z pár uvedených citátů a fotek dokážete sami posoudit, zda jste její cílovou skupinou. 

Ocenění

Shit happens získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme vydavatelství Blackfire.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: