Podfukáři
Já štípnu to a ty zas tohle… a než se naděješ, nezbyde ti nic.
Vydavatelství HRAS pokračuje ve spolupráci se švýcarským protějškem Helvetiq a po povedené karetce Kompromat přináší na český trh karetní novinku Podfukáři (v originále Art Robbery). Zkušený herní designér Reiner Knizia vtělí hráče do kůže zlodějů, jejichž vypečená partička úspěšně vyloupila místní galerii umění. Lup je v bezpečí, zbývá jen poslední malichernost – o všechnu tu krásu se rozdělit. A to bude problém, podfukáři se totiž dělí neradi. Každý se snaží nahrabat co nejvíc, jenže pozor, zloděj, který si nezajistí dost alibi, bude dopaden policií bez ohledu na to, kolik lupu ukořistil.
Hra přichází v sympaticky malé bytelné krabičce, která ji předurčuje coby ideálního společníka na cesty. Zatímco byl Kompromat duelem dvou hráčů, Podfukáři dokáží zapojit celou partu či rodinu. Soupeřit může dva až pět hráčů ve věku od osmi let a jedna partie zabere asi dvacet minut.
Umění, kam se podíváš
V krabičce se nachází 55 karet standardní gramáže, 36 kartonových žetonů kořisti, 1 dřevěná figurka psa a česká a anglická pravidla. Hry od Helvetiq mívají neobvyklý design a Podfukáři nejsou výjimkou. Téma je loupež umění, a snad proto mají všechny komponenty umělecký vzhled. Jak už to u umění bývá, někomu se design líbit bude a jinému ne. V našem rodinném týmu převládl názor, že grafika hry neurazí, ani nenadchne. Důležité je, že na hratelnost design nemá žádný vliv.
Pravidla hry jsou triviální. Zabírají jednu složenou stránku papíru, kde je kromě textu dostatek návodných obrázků. Vstřebání pravidel a příprava hry zabere asi pět minut.
Příprava porcování lupu
Na začátku hry je nejprve potřeba rozdělit žetony kořisti podle barev. Každá barva představuje jiný typ umění (skicy, sochy, starožitnosti a obrazy). Hra má čtyři kola, a v každém kole se hraje pouze s jednou barvou žetonů. Začíná se žlutými žetony, v druhém kole se hraje s tyrkysovými, ve třetím s modrými a v posledním kole s červenými. Pro první kolo se žluté žetony otočí čísly vzhůru a umístí se do středu hrací plochy. K žetonům se umístí také figurka hlídacího psa.
Všechny hrací karty se promíchají, vytvoří se dobírací balíček, a každý hráč dostane do ruky pět karet. Pro ilustraci jsou na fotkách v této recenzi karty všech hráčů odhalené, během normální hry si hráči vzájemně do karet nevidí. Na kartách jsou čísla nebo obrázky. Pokud hráč zahraje číselnou kartu, vezme si ze středu stolu nebo od jiného hráče žeton příslušné hodnoty.
Zahraje-li obrázkovou kartu, využije její efekt:
Karta Hlídacího psa umožňuje přivlastnit si figurku psa (z herní plochy či od jiného hráče). Hráč, který má hlídacího psa, je chráněn před ostatními chmatáky. Kdyby chtěl někdo z protihráčů ukrást majiteli psa žeton, může si vlastník psa vybrat – buď vydá žeton nebo místo něj vydá figurku psa.
Karta Chamtivého zloděje dává hráči možnost vybrat si ze středové plochy jakýkoli žeton (od protihráčů však ne).
Karta Šéfa (nebo spíš šéfky?) umožňuje vzít si žeton šéfa, který má hodnotu pěti bodů. To platí jen v případě, pokud hráč na konci kola zároveň vlastní další žeton s hodnotou 4 nebo 5. Nevlastní-li jej, nemá žeton šéfa žádnou hodnotu.
Průběh hry
Hraje se po směru hodinových ručiček, a každý hráč ve svém tahu vyloží kartu z ruky na odhazovací balíček, vezme si žeton ze středu nebo od jiného hráče, a položí jej před sebe lícem nahoru. Nakonec si hráč dolízne jednu kartu z balíčku, aby měl na ruce stále pět karet. Když někdo zahraje kartu, která mu neumožní vzít si žeton (např. zahraje jedničku, ale žeton 1 už má ve své sbírce), nebere si nic.
Jakmile jsou všechny žetony ze středu rozebrány, kolo končí. Majitel žetonu šéfa si ověří, že vlastní i žeton 4 nebo 5. Pokud ne, musí žeton šéfa odložit do krabice. Hráči si získané žetony otočí lícem dolů, doprostřed se umístí nové žetony a hra pokračuje podle stejného vzorce dál.
V každém kole se objevuje více bílých teček symbolizujících alibi.
Kromě hromadění kořisti si musí všichni dávat pozor také na to, jestli mají dostatek alibi. Alibi má podobu bílých teček na žetonech kořisti. Hráč, který má po čtvrtém kole nejméně alibi, je dopaden policí a vyřazen ze hry (při hře dvou hráčů není vyřazen, ale musí odhodit žetony v celkové hodnotě 10 bodů). Je proto dobré po očku sledovat protihráče a pamatovat si, kolik má kdo alibi. Na konci každého kola se totiž žetony otáčí lícem dolů, takže není možné přepočítávat alibi v průběhu hry.
Konec hry za zvuku policejních sirén
Na konci čtvrtého kola hráči sečtou hodnotu svého lupu a také hodnotu alibi. V příkladu níže by vyhrál hráč úplně vpravo s 30 body. Prostřední hráč byl dopaden policií (má sice 40 bodů, ale jen tři alibi), hráč vlevo nemá nárok na žlutý žeton šéfa (správně jej měl rovnou po prvním kole odhodit), takže má jen 29 bodů.
Zážitky z hraní
Hru jsem testoval na svém domácím vzorku kluků 7 a 9 let, ke kterému jsem přizval i manželku. Deskovkami od mala živený sedmiletý Maty hned na začátku namítal, že nechce hrát za žádné zloděje, protože krást není správné. Ok, má pravdu, možná proto je na krabičce doporučený věk od osmi let, vcítit se do kriminálníka může být pro menší děti nepřijatelné.
Příprava hry je otázkou půlminuty, vysvětlení pravidel zabralo jen o pár sekund více. Hra je snadná a rychlá, na nikoho není nutné čekat, do avizovaných 20 minut je vše hotovo a možná i uklizeno. Řekl bych, že Podfukáři jsou ideálním kouskem pro příležitostné hraní s nováčky, na party nebo klidně do hospody. Ke hře jsme ve finále přesvědčili i Matyho, kterému se kupodivu okrádaní spoluhráčů velice zalíbilo. Průšvih nastal v momentě, kdy mu někdo na oplátku některý z jeho žetonů ukradl, to bylo vskutku velké mrzení. Takže fajn, těch osm let na krabičce opravdu sedí. Ostatní, kteří přistoupili na podfukářská pravidla, se u hry dobře bavili.
Ačkoli je průběh hry do značné míry ovlivněn náhodou v podobě dobraných karet na ruku, přesto je zde prostor pro strategii a taktizování. Od každé karty je ve hře téměř vždy stejný počet kusů. Dá se proto zahrané karty počítat a odhadovat, jestli může být některá karta ještě zahrána nebo už ne. Zahrát pětkovou kartu a sebrat pětkový žeton ze středu hned na začátku hry, anebo počkat, až se o něj ostatní poperou, vystřílí své pětkové karty a vyfouknout ho někomu na poslední chvíli? Důležité je také načasování konce kola. Jakmile hráč získá žeton šéfa v kombinaci se žetonem 4 nebo 5, měl by usilovat o co nejrychlejší ukončení kola (sesbírání všech žetonů ze středu). Jedině tak si zajistí, že mu některý z žetonů nebude ukraden.
Nápad s alibi příjemně ozvláštňuje hru, na druhou stranu se ovšem nehraje na druhé a třetí místo. Proto je nutné najít jakousi rovnováhu – mít dostatek alibi a zároveň posbírat co nejvíce bodů. Všichni od druhého místa dál jsou totiž žabaři a je celkem jedno, jestli je dopadla policie nebo ne. Interakce mezi hráči je tím pádem téměř neustálá a o každý žeton se svádí boj.
Herní zážitek je v různém počtu hráčů podobný. Více hráčů hru nijak nezpomaluje (žetonů je stále stejný počet), jen je trochu náročnější si pamatovat, kdo nasyslil kolik alibi. Oceňuji také možnost hrát v pěti lidech, protože máme slušnou sbírku oblíbených her, které jsou ale zastropovány čtyřmi hráči. Když přijdou hosté a hledáme hru pro více hráčů, je náš výběr dost zúžený.
Podfukáři nejsou typem hry, u které bych si přál strávit celý večer. Pokud ovšem máme jen volnou půlhodinku nebo když chceme zapojit “mudly – nehráče”, jsou Podfukáři dobrou a zábavnou volbou.
Závěrečné shrnutí
Podfukáři jsou jednoduchou a rychlou hrou, která může příjemně vyplnit prostor mezi náročnějšími tituly. Začátečníci ocení přístupná pravidla, všichni pak kompaktní rozměr hry, který je ideální pro cestování.
Hra Podfukáři získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti HRAS.
Hru můžete zakoupit přímo zde.
