Opět a zas prastaré božstvo přichází k nám na stůl.

Brzký západ slunce a dlouhé setmění úplně vybízí k partii kooperativní hororové hry Panství hrůzy 2. edice – obecně si pojďme říci, že kdykoliv se budu zmiňovat v této recenzi o Panství hrůzy, mám na mysli druhou edici, v níž se role pána jeskyně nechává na aplikaci (na rozdíl od první edice), kterou vyšetřovatelé (stačí pouze jeden) musejí mít nainstalovanou na nějakém chytrém zařízení nebo počítači. Musím přiznat, že tomuto titulu jsem kdysi podlehl taktéž díky tajemnému, snad až pokřivenému světu plnému okultistů, nepředstavitelného božstva a jejich přisluhovačů z univerza amerického spisovatele H. P. Lovecrafta.

Deskových her čerpajících z tohoto univerza se na pulty obchodů dostala celá řada (a to i v češtině), ale Panství hrůzy mi sedlo asi nejvíce – podrobnosti můžete najít v mé už fousaté recenzi. Pro úplnost však zmíním, že jde o hru, za níž stojí Fantasy Flight Games a v místních luzích a hájích nám ji v mateřském jazyce přinesla společnost ADC Blackfire. Krom samotného základu jsme se v minulosti dočkali i řady rozšíření – Svatyně soumraku, Děsivé výpravy a vloni, těsně před Vánoci to byly Ulice Arkhamu. No a letos, před pár týdny jsme se dočkali dalšího nášupu v podobě expanze nesoucí název Za prahem.

Tentokrát jde o menší rozšíření (srovnatelné s prvním rozšířením Svatyně soumraku), o čemž svědčí i velikost krabice. Otvírání připomíná systém známý u lázeňských oplatek. To však vůbec nevadí, protože obsah se bez problémů vejde do krabice základní verze hry Panství hrůzy. Rozšíření Za prahem pochopitelně k hraní vyžaduje základní verzi hry, je určeno pro jednoho až pět hráčů s doporučeným věkem od čtrnácti let a jedna partie zabere okolo dvou až tří hodin – což výrazně ovlivňuje zvolený scénář. A o tom, jak se tyto scénáře bez spoilerů hrají, jaký nový herní mechanismus Za prahem přináší a zda se vyplatí do něj investovat bezmála osm set korun, se vám pokusím na nadcházejících řádcích popsat.

Pojďme pěkně pořádku a začněme třeba novými vyšetřovateli, které v balení nalezneme dva. Jedním je sympatická dáma Akachi Onyele, která své dětství strávila v Nigérii a byla nesmírně tichou, introvertní dívkou, až to všem v její vesnici přišlo prapodivné. Její vnitřní silu a umění komunikovat s duchy v ní objevila místní kněžka a za její pomoci se z Akachi stala uznávanou šamankou, která do Panství hrůzy vstupuje se zdravím ve výši šest a duševní odolností osm, takže se jen tak nezblázní. Její speciální schopnost spočívá v tom, že efekty způsobující odhození stop na ni nepůsobí. Druhým vyšetřovatelem k dispozicí je šikovný řemeslník Wilson Richards. Krom toho, že své řemeslo ovládá dokonale, snaží se ke klientům přistupovat férově, což mu klienti oplácí stejnou mincí a navíc se díky tomu dostal na ty nejtemnější rozlehlá panství, kde opravit kapající okap, je tím nejmenším problémem. Wilson je odolný se zdravím na hodnotě osm, ale duševní odolnost je na šesti a jeho speciální schopnost mu dovoluje po hodu na strach být Soustředěný. Osobně se mi tato dvojice moc líbí a do nových scénářů šikovně zapadnou, jen je škoda, že jich k dispozici není o jednoho či dva více. Zas na druhou stranu, v základu hry je jich dostatek na výběr a jestli máte i některé jiné rozšíření, dá se vytvořit řada pěkných vyšetřovatelských týmů. Kupříkladu s mým oblíbeným komorníkem Carsonem Sinclairem nebo sportovně nadanou Ritou Young.

Dále na hráče v balení čeká šest nových a menších oboustranných mapových dílků. Tyto nové kulisy slouží k vytvoření dalšího panství, jenž se před hráči na stole bude rozprostírat. Tedy nová Vstupní hala, Schodiště, Podkroví, Ložnice, Zákoutí chodby, Balkon apod. Jejich grafické ztvárnění je opět potemnělé, ale nevybočuje z nastaveného trendu. To je možná snad i trochu škoda, protože by se hodil třeba odlišný architektonický styl provedení panství, nebo jej nějak výrazněji odlišit od těch, na které jsme zvyklí ze základu hry. Pravdou však taktéž zůstává fakt, že by už spolu nešly tak lehce kombinovat a nedocházelo by k rozdílným průchodům scénářů při opakovaném hraní. Navíc přítomnost těchto dílků může ozvláštnit scénáře ze základu hry, což je určitě velmi příjemná devíza.

Nerad bych byl na rozšíření Za prahem přísný, ale nové mapové dílky neurazí, ale ani nijak nenadchnou, podobně jako u předchozího rozšíření Ulice Arkhamu, kde jsem byl doslova očarován z místního muzea, v němž byla epická expozice pradávného dinosaura. Nechápejte to špatně, že jsem s novými kulisami nespokojen – to ne. Jen jsem čekal na něco unikátního, co by mi mohlo panství nabídnout, ale to se bohužel nestalo. Taktéž je nutné zmínit, že to může být otázkou vkusu a spousty milovníků Panství hrůzy budou zcela nadšeny.

No a co se pod víkem krabice nachází dál? Hromádka kartonových komponent – žetony stop, stěn, ohně/temnoty a čtyři žetony klíčů pro účely scénáře Brány panství Silverwood. Taktéž pěkná sbírka malých kartiček předmětů (můžete se těšit třeba na poloautomat 25, obušek nebo očarovanou dýku), kouzel, stavů, zranění, strachu a pochopitelně nechybí pravidla, přesněji řečeno jedna A4 úvodního textu. Zajímavým stavem je Hypnotizovaný, jehož hráč je podvolen cizí vůli a na konci kola na něj čeká nějaká zrádnost. A pochopitelně nechybí ani nějaká ta nová nestvůra, kterých jsou čtyři kusy Zotročeného, k němuž pochopitelně náleží kartonový žeton, podstavec a plastová figurka. Na to, že je to malá postava, tak působí fakt děsivě.

A co to nejdůležitější, tedy to co dělá Panství hrůzy příběhovou hrou? Jasně, mám na myslí dva nové scénáře, jejichž rozdílnost je naprosto výrazná. V prvním příběhu Nutkání k pomstě jsou vyšetřovatelé pozvání na večeři k panu Thomasovi Carveyovi do jeho domu. Tyto večeře jsou vyhlášené jak po stránce gastronomické, tak po stránce skladby hostů. Nyní se však pan Carvey bojí o svůj život a má strach, že některý z hostů mu usiluje o život a požádá vás o pomoc, abyste přišli na to, kdo za tím stojí a na oplátku se dozvíte více informací o jeho známých, po kterých už delší dobu pátráte. Nutkání k pomstě je ideálním scénářem pro vstup do celé hry jako takové, tzn., včetně základní hry. Pokud byste si tedy rádi přizvali k partii někoho, kdo Panství hrůzy nikdy neokusil, nebojte se začít první hru právě s tímto příběhem. Důvodem může být fakt, že nedochází k soubojům tak často, jak jste zvyklí, ale je spíše takovým upovídaným scénářem, kde jsou důležité poznámky z rozhovorů s hosty, využití deduktivního myšlení a vůbec. Při hraní jsem si připadal skoro jako známý belgický detektiv Hercule Poirot v potemnělých, místy až děsivých kulisách.

Druhý scénář Brány panství Silverwood už je pro otrlé vyšetřovatele, protože jeho zvládnutí zabere okolo tří hodin a čeká na vás spousta záludností, včetně jednoho nového herního prvku, který ohýbá prostor. V praxi to znamená, že dochází ke změnám místností během partie. Za mě to do lovecraftovského světa patří neskonale a škoda jen, že tento mechanismus nebyl využit již dříve. Možná i proto, je toto hlavní důvod, proč toto rozšíření nevynechat. Posun místností a odebírání jiných, zaručuje opětovně zvýšenou znovuhratelnost, ačkoliv to největší napětí je pochopitelně u prvního zahrání, ale i tak bylo zábavné druhé či třetí hraní – obzvlášť, když se úspěšné zdolání v případě naší družiny, povedlo až napotřetí. V tomto příběhu se hráči vydají na panství Silverwood, které spojuje všechny nezvěstné osoby, po nichž pátráte. Váš známý policejní kontakt Tetsuo Morim vyšetřovatele požádal o pomoc při návštěvě tohoto tajuplného panství.

Po delší době bylo velmi příjemné se opět navrátit do temného lovecraftovského univerza, v podobě Panství hrůzy s rozšířením Za prahem, které za téměř osm set korun přináší dva nové vyšetřovatele, šest nových oboustranných a menších mapových dílků, žetony, karty a jednoho nového nepřítele, ale především dva nové scénáře. Zatímco jeden je spíše vstupním do celé hry pro nováčky, druhý je pořádně náročný, i díky novému hernímu mechanismu přemísťování místností v panství. Obecně se dá říci, že tyto scénáře jsou svým zpracováním úplně jiným zážitkem, než nám autoři doposud připravili.

A teď je tu klíčová otázka, zda se vyplatí si toto rozšíření pořídit. Odpověď není pochopitelně vůbec snadná. Jasně, pokud doma máte všechna doposud vydaná rozšíření, tak Za prahem je určitě nutností. Avšak, pokud nemáte žádné rozšíření, poohlédl bych se spíše po některém z dříve vydaných větších rozšířeních, jako třeba: Děsivé výpravy nebo Ulice Arkhamu. Sice jsou o nějakou tu stovku dražší, ale přináší dvojnásobek scénářů. Obecně u nich také strávíte mnohem více času, než u tohoto menšího rozšíření.

Pakliže jste do Panství hrůzy ještě nepronikly, určitě doporučují k základu hry přihodit do košíku i toto rozšíření, minimálně pro scénář Nutkání k pomstě, který je úplně ideální jako vstupní pro všechny zúčastněné, a právě druhý zmíněný příběh Brány panství Silverwoodu bych doporučoval odehrát jako poslední. Partie tak budou příjemně gradovat po stránce hratelnosti, alespoň tak to cítím já.

Prastaří se blíží

Panství hrůzy: Za prahem je v pořadí již čtvrté rozšíření, které nám společnost ADC Blackfire přinesla v češtině na pulty obchodů. Krabice připomínající svým tvarem a především způsobem otevírání ala přerostlý obal od lázeňských oplatek přináší za přibližně osm set korun obstojný obsah, který bych určitě doporučil všem těm, kteří mají všechna rozšíření anebo těm, kteří si teprve základ Panství hrůzy budou pořizovat. Moc rád bych vyzdvihnul parádní příběh přinášející i nový herní mechanismus pokřivující prostor, což v praxi znamená přesouvání místností temných zákoutí panství, zatímco prastará božstva se smějí opodál, pozorujíc, jak jsou z toho vyšetřovatelé zmateni.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.