Pentalogie pirátských dobrodružství v kouzelných vodách

• 

• 

• 

Z pirátského deníku…

… 18. června

Seděl jsem v hospodě a popíjel s Neposkvrněnou Ednou mojito, když dovnitř vpadli tři podivně vyhlížející týpci. Ode dveří přehlédli celý lokál, až se jejich zraky střetly s těmi mými. Pak pomalu zamířili přímo k našemu stolu. „Hele, máte vy dva teďka něco na práci?“ Zeptali se, aniž by pozdravili, a nečekaje na odpověď pokračovali: „Hodili by se nám neohrožení mořští vlci na doplnění naší posádky a vy dva vypadáte dostatečně neohroženě a drsně s tím kloboukem, papouškem, pláštíkem a rumem. Nemáte zájem?“ „Ale jo,“ odpověděl jsem. „Sedněte si k nám a řekněte nám víc.“ „Já jsem Děsivej Mao, toto je Smraďoch Hans a tady stojí Stařešina Packo. Jsme piráti z lodi Černá perla, a jak jsem už říkal, sháníme nový duše pro doplnění posádky.“ Děsivej Mao objednal další rundu mojita a pokračoval: „Náš kapitán je trochu blázen a rozhodl se prozkoumat Vlny neznáma na okraji oceánu. Tak co, přidáte se?“ „Ale jó, než se tady nudit v přístavu, to raději vykonat nějakou tu špatnost.“ Odpověděla Neposkvrněná Edna. A tak jsme se ocitli s bandou buranů na Černé perle. Vypadá to ale, že naše plavba dopadne neslavně. Nahání nás nějaký drsný pirátský hrdlořez a my nejsme schopní se domluvit na směru plavby a křižujeme pořád sem a tam. Myslím, že v noci skočíme s Ednou do záchranného člunu a zachráníme si krk.

Zapsal Zazobanej Flores.

25.června

Tak náš první pokus proplout Vlny neznáma skončil nezdarem. Aby mě nenašli, změnil jsem si jméno na Vylitýho Dědka – piráta ve zlatém rubáši. A nyní sháním posádku pro mou novou loď Trouchnivá sépiová kost, kterou jsem vyhrál v kartách. Zatím se mi povedlo naverbovat šprýmaře Bestii Vrahouna, Nóbl Coco, co furt něco hledá, a opravdickýho zabijáka jménem Bedna Ditty. V této sestavě snad už Okraj oceánu pokoříme. Navíc už máme kapitána, co na nás mluví a nemusíme si jen číst jeho rozkazy. Tentokrát jsme zamířili rovnou na okraj oceánu a po mnoha útrapách konečně víme, co a jak provést pro zdar naší plavby. Po mnoha pirátských kotrmelcích členů posádky, po bitvách a bouřích, jsme konečně propluli tam, kam jsme chtěli. Je to zde neuvěřitelný, nikdy bych nevěřil, že něco takového existuje.

Zapsal Vylitej Dědek

10. července

Je to sice neuvěřitelné, ale na tomhle ostrově není žádný dospělý pirát! Zase jsem si musel změnit jméno. Teď je ze mě zamilovaný Dřímal Fred. Budu asi muset přijmout na loď několik místních prcků, co s nima začíná mlátit puberta. To jsem teda zvědavý, kam se nám podaří doplout. Pozvání na loď přijala mořská hadice Pilozubka Coco, za kuchaře jsem přijal Svatouška Maca a dále se k nám přidali Vševidoucí Podsada Hawkins a Dřímalka Ditty, jediný přeživší pirát ze Slimákova. Před chvílí jsme vypluli s naší lodí Potápka na moře, i když o kapitánce, skoro nic nevíme. Mrňousové si vedou překvapivě dobře, nic nemusím opakovat dvakrát. Vypadá to, že jsem měl štěstí a sehnal posádku, která se jen tak něčeho nezalekne. Maličko mě děsí, jak rychle přivykli chování pirátů. Příliš je nezajímá, co s námi bude a pěkně sobecky si jdou hlava nehlava za svými osobními cíli. Hlavně Svatoušek Mac v tomto velice vyniká. Po útrapách s Megalodonem jsme v několika přístavech zjistili o své kapitánce nepěkné věci a museli jsem ji uvěznit. Načež již bylo pozdě a my šli spát.

Zapsal Dřímal Fred

23. července

Opět nová posádka a nový úkol. Teď se jmenuju Pelíškovej Žužu a jsem prokletý. Sloužím pod kapitánem, který se honí za nějakou čarodějnicí, nebo co. To chci vidět, jak to s touhle kocábkou, zvanou Maršmeloun, zvládne. A ta sestava! Podfukář Nádhera Coco, Bedna Basilfingerová, která pořád jen zvrací a jakési individuum Dlaždič Carl, který všechny přesvědčuje, že není kostlivec, i když všichni vědí, že je. Rozhodli jsme se, že to pořádně rozjedeme a tu čarodějnici najdeme, ať to trvá, jak dlouho chce. A taky to trvalo. Potkávaly nás samé pohromy. Na moři, v přístavech, na ostrovech, zkrátka všude, kde se náš Maršmeloun vyskytl. Nakonec se nám povedlo dobrodružnou cestu ukončit až po šesti hodinách. Nikdy nezapomenu na ty protáhlé obličeje mých kumpánů, když si uvědomili, že jsem všechny své poklady zakopal a oni musí krále obdarovat ze svého. To jsem se nasmál.

Zapsal Pelíškovej Žužu

31. července

Sešli jsme se s mými mladými piráty na palubě Potápky, abychom dořešili to s naší kapitánkou hnijící pod zámkem. Nějaký čas jsme museli věnovat přípravě, dobrá nálada nás však neopouštěla. Fascinuje mě, jak je plavba s těmito mladými piráty jiná než ostatní dospělácké výpravy. Jeden by si myslel, že nad nimi bude mít převahu díky svým zkušenostem, ale ne. Oni jsou všude o chvíli dřív, vyzobou všechno, co můžou, a na mě, starého dobrého Dřímala Freda zbydou jen ty červené zbytky. Snad jen Pilozubka Coco mi občas pomůže s nějakou údržbou lodi, ale Podsada Hawkins a hlavně ten bídák Svatoušek Mac si jdou tvrdě za svým. A když se ozvu s námitkami, ještě dostanu na budku. Vůbec nechápu, jakým štěstím se nám povedlo plavbu dokončit. Potápka je těsně před rozpadnutím, posádka hladová a zuřivá, zásoby žádné. Jen kanóny naleštěné a nabité, těch si potvůrky hledí.

Zapsal Dřímal Fred

Nalodění zásob a posádky

V červnu se do našich končin, díky vydavatelství Mindok, dostala dlouho očekávaná a s napětím vyhlížená hra Na vlnách neznáma. Žádnou hru jsem na jaře nečekal s takovým napětím jako tuto. Vypadala, že je schopná zajistit pořádnou porci zábavy, obohatí hráče o netradiční zážitky, a hlavně se tvářila, že bude doslova promlouvat k hráčům česky. V hlavě mi však také vrtal červík pochybností. „Bude to fungovat? Nebude webová aplikace spíš na obtíž? A co znovuhratelnost? Půjde hrát scénáře znovu, nebo jde o jednorázovou akci?“ Na všechny tyto otázky se pokusím v průběhu této recenze odpovědět.

Na vlnách neznáma, původním názvem Forgotten Waters, je hra od autorského tria Isaac Vegi (Zima mrtvých), J. Arthur Ellis a Mr. Bistro. Velmi povedenou grafickou část navrhlo duo výtvarníků Anton Fadeev a Nadezhda Tikhomirova. Hra původně vyšla pod křídly vydavatelství Plaid Hat Games.

A že se hra opravdu vydařila, dosvědčuje i řada nominací a ocenění v prestižních deskovkářských cenách: Golden Geek 2020 – vítěz v kategorii „Zoomable game“, nominace v kategoriích nejinovativnější desková hra, nejlepší tématická hra a nejlepší kooperativní hra; Dragon Awards 2020 – nominace na nejlepší sci-fi a fantasy hru; Board Game Quest Awards 2020 – vítěz nejlepší tématická hra, nominace na nejlepší kooperativní hru.

Na vlny neznáma může naráz vyplout tři až sedm děsivých pirátů starších čtrnácti let, přičemž jedna krvežíznivá plavba zabere dvě až čtyři hodinky. V aplikaci se pak dozvíte i o úpravě pravidel pro hru dvou hráčů a pro sólové hraní.

Intermezzo I:

Když to vezmu pěkně z kraje, počet hráčů hraje u této hry významnou roli. Ve třech hráčích je v knize lokací spoustu místa pro umísťování figurek a částečně odpadá takové to napětí a stres ze zabraných pozic ostatními hráči. Ve čtyřech lidech je to již lepší, ale nejvíce mě bavila hra pěti pirátů. Na plánu si ještě stále vyberete, ale musíte jednat opravdu rychle. V šesti či sedmi hráčích jsem hru nezkoušel, myslím si však, že zejména fáze vyhodnocování akcí již bude příliš zdlouhavá. I v pěti to už bylo na hranici mé trpělivosti. A zkoušet tuto hru ve dvou či dokonce sám? To považuji za ztrátu času, neboť se jedná o typ hry, kdy spoluhráče prostě potřebujete, aby byla zábava.

Co se týče věku, hra není nijak složitá a určitě by ji zvládly i desetileté děti. Věk omezuje pouze poněkud hrubší pirátský slovník (tím hrubší, ale nemyslím sprostý) a občas drsné rozhodnutí řešení situace, na kterou můžete v průběhu hraní narazit. Osobně jsem jeden scénář otestoval s třináctiletými až patnáctiletými pirátečky a hráli skvěle. Nicméně mladším bych hru nedoporučil.

No a čas? Opravdu dvě až čtyři hodiny? To rozhodně ne. Za dvě hodiny jsme stíhali odehrát pouze část prvního scénáře po uložení hry. Jinde nám nabídka uložení chodila asi po třech hodinkách, a celkové dohrání jednotlivých scénářů nám trvalo čtyři až šest hodin. Čas samozřejmě ale ovlivňuje počet hráčů. A to hlavně kvůli vyhodnocování akcí. My hráli ve čtyřech a pěti pirátech. Nutno však přiznat, že i přes poměrně dlouhé trvání jednotlivých partií nikdo z nás neměl nikdy pocit, že by se nudil. Hra pěkně plynula, a když byla chvíle času, využívali jsme ji na občerstvení – dodržovat pitný režim a pravidelný přísun jídla je totiž pro správnou náladu obzvláště důležité.

Nástup a představení cílů

Na vlnách neznáma je kooperativní, dobrodružná, cestovatelská, prozkoumávací hra z pirátského prostředí. Hráči se vžijí do rolí pirátů, kteří se nechali najmout jedním ze svérázných kapitánů, jehož sen se snaží společnými silami splnit. Nebyli by to však správní piráti, kdyby každý z nich neměl vlastní minulost a sobecky nesledoval i své vlastní tajné cíle. Ve hře tak není nouze o třenice a nenadálé zvraty. Svět v Na vlnách neznáma je kouzelný, zvláštní a tajemný. Nikdo neví, co kde objeví a koho potká. Každý průzkum je zajímavý, zábavný a kolikrát i směšný. Hráči se tak velmi často baví na cizí účet, anebo naopak závidí cizí úžasné objevy. Hra také podařeně kombinuje různé herní mechanismy. Házení kostkami pro vyhodnocování akcí, náhodné události měnící hru v závislosti na okamžitém rozhodnutí hráčů, sledování společného cíle (nicméně pro vítězství je třeba splnit i cíl osobní), umisťování figurek pro výběr akcí, vyprávění akcí pomocí příběhů.

Inventura v podpalubí

Moc jsem se těšil, až budu mít Na vlnách neznáma doma. A když už jsem ji v ruce měl, sobecky jsem si ji o samotě rozbalil, abych se mohl pokochat herním obsahem.

Už krabice slibovala svým designem pěkný zážitek. Je pestrobarevná, s výjevy ze hry, a nápisy a některé části obrázků jsou vyvedené v úpravě s parciálním lakem. Po odklopení víka na mě vykoukla pravidla hry formátu A4, jež mi přišla překvapivě tenoučká. Pod pravidly trůnila krásná kniha lokací v kroužkové vazbě, bločky listů lodního písaře a osobních listů pirátů. Následovala kartonová deska moře s hexovými políčky a několik dalších kartonových desek s komponenty na vyplokání. Jmenovitě deska prvního důstojníka, bocmana, kormidelníka, pozorovatele a deska dělostřelce doplněná kulatými ciferníky na počítání zásahů. Dále spousta žetonů navigace, žetony děl, přehození, neštěstí, blokování, hrozby a věhlasu. Nechyběly ani kartonové figurky lodi a sedmi pirátů. Příjemným překvapením byl pro mě kartonový pořadač na komponenty, který údajně bude pouze v prvním tisku hry. Na dně krabice pak v sáčcích leželo sedm dvanáctistěnných kostek v barvách jednotlivých pirátů, plastové stojánky pro loď a figurky, a spousta karet. Žluté karty pokladů, šedivé karty úkolů a modré karty příběhů. A pro každého piráta ještě jedna karta truhlice.

Jak jsem již řekl, první tisk hry obsahuje také pěkný kartonový pořadač v podobě truhlice s poklady. Karty se do něj vejdou i obalené a při správném umístění do krabice, pak pořadač drží na místě i knihu lokací.

Intermezzo II:

Po vybalení hry jsem měl takový smíšený pocit. Zdálo se mi, že toho v krabici zase až tak moc není. Pak jsem si uvědomil, co mi chybí. Na vlnách neznáma je přece příběhová hra, tak by tady měl být nějaký obrovský sešit příběhů na čtení. Věřte mi, že ten opravdu není potřeba, neboť ho nahrazuje webová aplikace. Můj pohled na různé aplikace v deskových hrách je vesměs negativní, protože mám rád všechno před sebou na stole a nerad si čtu cokoli na počítači, ale zde se na aplikaci těším a po odehrání těch několika partií ji i vítám. Důvodem je český dabing příběhů. Můžete tedy jen poslouchat vyprávěný příběh a nemusíte do počítače či mobilu příliš koukat. To, jestli se dabing podařil, prozradím až za chvíli.

Co se týče kvality ostatních komponent, jsem velmi spokojený. Kniha lokací je nádherně ilustrovaná výjevy ze hry. Obsahuje celkem třicet devět dvoustran. Na levé stránce je vždy ilustrace, pravá stránka je pak rozdělena na dva sloupečky. Levý sloupec obsahuje přehled akcí tvořený symboly podbarvenými modrou, zelenou či červenou barvou, v pravém sloupečku jsou pak akce podrobně rozepsány. Moc pěkným prvkem hry je blok osobních listů jednotlivých pirátů. Blok je vytvořen pro dvacet jedna různých pirátů, jejichž jedinečný příběh lze prožít. Za každého piráta lze hrát pouze jednou, pokud však chcete, na stránkách Mindoku lze jednotlivé listy stáhnout a následně si je vytisknout znovu. Jednotlivé kartonové prvky jsou z pevného kartonu a mají pěkné grafické zpracování. Zejména kartonové figurky pirátů jsou pěkně vykreslené a mají funkční stojánky, které přesně pasují a karton neničí. Karty jsou sice maličké, ale všechny informace jsou na nich čitelné a přehledné. Trochu mě mrzí, že nejsou větší a neobsahují také nějakou ilustraci. Třeba názvy pokladů úplně volají po vtipných, kouzelných obrázcích.

• 

• 

A nyní již k největší zvláštnosti Na vlnách neznáma – aplikaci nahrazující knihu příběhů, která rozděluje deskoherní hráče. Když jsem hru v červnu na recenzi dostal, aplikace ještě neobsahovala dabing. Naše herní skupina však byla nedočkavá, a tak jsme hru vyzkoušeli i přes tento hendicap. Vše jsme tedy sami četli a musím říct, že to bylo značně únavné, zdlouhavé a dojem ze hry nám to malinko kazilo. Pokud by aplikace zůstala takto, bez mluveného slova, považoval bych to za veliký kaz na jinak vydařené hře. Naštěstí se tak nestalo a Mindok postupně dabing do aplikace nahrává. Zbylé partie jsme odehráli již s namluvenou verzí a dojmy? Úžasná práce, báječně jsme si užívali tóny hlasů jednotlivých postav i vyprávěné, velice nápaditě přeložené příběhy. Taky jsme se hodně nasmáli. Hru mluvené slovo pozvedlo do výšin. Nyní jsou tuším nadabované první tři scénáře z pěti a doufám, že nebudeme dlouho čekat na zbývající dva příběhy. Jen prosím odpovědné osoby v Mindoku, aby překontrolovali scénář Srdce čarodějnice, neboť v některých částech dabing chyběl. Tuším, že to bylo na Ostrově želvolidí.

• 

• 

Pirátský kodex

Při prohlížení pravidel mě zaujala jejich velikost. Vše je popsáno na osmi stránkách formátu A4. Na první straně je však pouze úvodní ilustrace. Další dvě strany se věnují soupisu herních komponent, na čtvrté straně je pak popsána příprava hry a až na dalších třech stranách jsou popsána pravidla hry. Pro úplnost, na poslední stránce je pak generátor náhodných pirátských jmen, třeba pokud by vám došla fantazie (viz také preview).

Co se týče učení, hra je velice jednoduchá, pravidla jsou popsána srozumitelně a přehledně. Přesto jsme při první hře malinko tápali a některé věci jsme museli dohledávat. Zejména použití žetonů škození a přehození a pohyb lodi nám z počátku nebyl úplně jasný.

Příprava lodi na cestu

Připravit Na vlnách neznáma zabere asi deset až patnáct minut a není to úplně snadné. Na jednotlivé kroky se i nyní raději podívám do pravidel.

Nejprve je třeba spustit aplikaci Forgotten Waters a vybrat si scénář, který budeme hrát. V každém scénáři je totiž příprava hry malinko jiná, a ne všechen herní materiál z krabice bude použit. Po vytřídění komponent se na stole rozloží kniha lokací a pod ní se umístí herní plán pro pohyb lodi. Na herní plán se pak podle aplikace rozmístí žetony zvláštních lokací a figurka lodi. Pak se na stůl nachystají hromádky jednotlivých žetonů a balíčky karet. Karty pokladů se zamíchají, příběhové karty zůstanou seřazené podle čísel. Na hromádku se zamíchají také žetony navigace. Každý z hráčů si pak vybere jeden z osobních listů piráta, figurku piráta, kartu truhlice a dvanáctistěnnou kostku. Do osobního listu si každý hráč vymyslí jméno svého piráta, pokud ho nic moudrého nenapadá, může využít generátor pirátských jmen na konci pravidel. My jsme toto činili s oblibou a rozkoší. Poté do listu ještě vyplní pět chybějících částí svého příběhu v malém dotazníčku.

Nakonec přípravy si ještě hráči musí rozdělit své funkce na lodi. Někdo se stane lodním písařem a stará se o lodní deník. Jiný hráč se stane kormidelníkem, který hlídá pořadí věhlasu jednotlivých pirátů a obsluhuje časomíru při fázi plánování. Další pirát získá funkci prvního důstojníka, hlídá nespokojenost posádky, počet pirátů na lodi a určuje, jak jsou nenažraní. Pirát bocman pak hlídá, aby se loď nerozpadla, bednář má na starost lodní zásoby, dělostřelec obsluhuje palubní děla, a nakonec pozorovatel má na starosti aktuální úkol a úroveň hrozby.

Pokud aplikace uvádí ještě další bod přípravy, je potřeba je nachystat podle jejích pokynů, a pak už pirátské dobrodružství může začít.

Intermezzo III:

Příprava hry je docela dlouhá, ale část z ní je také zábavná. Myslím tím vyplňování osobního listu vybraného piráta. Jedná se o takový malý dotazníček na první pohled nesmyslných údajů, ale při pozdějším předčítání životních příběhů pěkně poslouží k obveselení ostatních. Také výběr pirátských jmen v generátoru pro nás všechny byla pěkná taškařice. A jméno lodi? To už jaksi vyplyne samo ze všeobecného rozdovádění. Zajímavé je také rozdělování funkcí na lodi. Teda ne úplně to rozdělení, zajímavé je, jak se v průběhu hry bocman, první důstojník, bednář a dělostřelec hádají o své propriety a snaží se přemluvit ostatní, že právě ten jeho prvek je to, co loď nejvíc potřebuje.

Vyplouváme za dobrodružstvím

Na vlnách neznáma je tedy kooperativní hra, kde se hráči, představující pirátskou posádku, snaží dovést příběh scénáře do zdárného konce. Ale aby hráč vyhrál, musí také splnit svůj osobní cíl. Jeho úkolem je vyplnit do souhvězdí v osobním listu alespoň čtyři události z pěti. To činí pomocí vylepšování svých vlastností – míření, lov, krutopřísnost, síla, mořeplavba a průzkum. Tato zápletka samozřejmě vede k nejrůznějším třenicím mezi posádkou a sobeckému jednání hráčů. Což ostatně přesně pasuje na pirátské prostředí.

Před začátkem scénáře hráči nahlas přečtou ostatním své úvodní příběhy v osobních listech.

Scénář se pak skládá z množství kol. Každé kolo se odehrává na některé dvojstránce v knize lokací a skládá se ze tří fází. Nejprve hráči plánují své akce. Na to mají asi třicet vteřin po otočení stránky a všichni volí akce zároveň tak, že na vybranou akci pak položí svou figurku. Mezi akcemi se hráči mohou orientovat podle symbolů, které jim říkají, jakou schopnost si zde mohou vylepšit a jaká schopnost pak bude využita ke zkoušce. Také jsou zde symboly pro věhlas, děla, zásoby a jiné. Pozornost musí hráči také věnovat podbarvení jednotlivých akcí. Na modré akce totiž může vstoupit pouze jediný pirát, na zelené může více hráčů naráz, zatímco červeně podbarvené akce naopak nesmí zůstat neobsazené. Kdo se tedy rozhoduje příliš dlouho, skončí pravděpodobně na některé z těchto povinných červených akcí. Pokud dva hráči položí na modré políčko figurku zároveň, rozhoduje o právu zůstat stupnice věhlasu.

Jakmile všichni hráči umístí své figurky, nastává fáze vyhodnocení akcí. Zde se již pěkně uplatní aplikace, která vypráví příběhové části akcí. Akce se vyhodnocují od shora směrem dolů. Ve většině akcí si hráč nejprve vylepší některou ze schopností a následně se provádí zkouška této schopnosti. To je vlastně hod kostkou, k jejíž hodnotě se připočítá hodnota odpovídající dovednosti a případné bonusy z karet pokladů či příběhů. Výsledky ještě ovlivňují žetony neštěstí, kdy hráč hází dvěma kostkami a vybírá tu s nižší hodnotou a žetony přehození, kdy si hráč může hodit ještě jednou. Výsledná hodnota pak určí, jak byl pirát ve svém snažení úspěšný a kterou pasáž z aplikace má přečíst. Některé akce souvisí s příběhem, jiné slouží k doplnění stavů zásob, děl, posádky či plánování další plavby. Při zelené akci „údržba lodi“ lze také prohrabat některému z hráčů osobní věci zanechané na lodi a ukrást mu některý z jeho pokladů, či některého z hráčů vyzvat na souboj. Na ostrovech lze také využít zelenou akci k zakopání pokladu, výměnou za vybarvení hvězdy v souhvězdí na osobním listu.

Samozřejmě v knize scénářů nechybí ani lokace s nejrůznějšími půtkami s cizími loděmi, či s příšerami ukrytými v oceánech. Zde už jde opravdu o krk, hráči se snaží nabíjet a střílet z děl, či provádět nejrůznější krutopřísné kejkle, jako výsměch cizí posádce, přeskočení na soupeřovu loď, či hod kotvou na obřího žraloka. I zde se totiž vylepšují schopnosti a získávají příběhové hvězdičky do osobních příběhů, a i zde se najdou opravdoví piráti, kteří místo nabíjení děl a bojování raději plní jiné akce, které se jim více hodí.

Po vyhodnocení akcí všech hráčů nastává fáze konec kola, kdy vám aplikace poví, co budete prožívat dále. Většinou je zde možnost zůstat z nějakého důvodu na stejné lokaci, či vyplout dále na moře, a rozhodnutí je na hráči s nejvyšším věhlasem. Před tímto rozhodnutím občas dojde i na přečtení úryvků osobních příběhů pirátů vedoucí většinou k všeobecnému obveselení ostatních.

Pokud nejvěhlasnější pirát zvolí možnost zůstat na místě, loď přijde o jednoho člena posádky a hra se odehrává na stejné stránce. Pokud však zvolí možnost odplout, pozornost všech se přesune k herní desce s mapou a lodí. Hráč pak vylosuje žeton navigace a přiloží jej na některé políčko sousedící s lodí. Každý žeton navigace má své číslo, které po zadání do aplikace odhalí, na co nového jsme narazili a na kterou stránku v knize lokací se máme přesunout. A hra pokračuje na nové stránce novým kolem.

Co se týče karet pokladů, ty se dají získat mnoha způsoby. Jako odměna při akcích, díky osobním příběhům, okradení některého z hráčů, či třeba zmlácení některého jiného piráta. Poklady většinou obsahují nějaký trvalý efekt zlepšující některou vlastnost, či jednorázový efekt, který hráč získá odhozením příslušné karty pokladu. Příběhové karty fungují podobně jako karty pokladů, jen je nelze zakopat.

Hra tedy plyne kolo za kolem až do chvíle, kdy se loď rozpadne, na palubě je zažehnuta vzpoura, či dojdou události hrozby v lodním deníku. V těchto třech případech všichni hráči prohrají. Anebo hra skončí splněním cíle scénáře, kdy někteří piráti vyhrají, tedy pokud dosáhli vybarvení alespoň čtyř hvězd ve svém osobním deníku.

Intermezzo IV:

Fáze vyhodnocování akcí je docela zdlouhavá. Každý pirát si postupně sám hodnotí svou akci a ostatní jen tak pokukují. My to elegantně vyřešili nájezdy ke kuchyňskému stolu pro občerstvení a dodržování pitného režimu. Samozřejmě za neustálého sledování dění u hráčského stolu, neboť každou chvilku některý pirát vyzval jiného na souboj, vzal někomu poklad, něco zajímavého objevil, anebo se mu stalo, ke škodolibé radosti ostatních, něco zlého. O interakci mezi hráči v Na vlnách neznáma opravdu není nouze, což je úplně skvělé. Piráti se mezi sebou taky pořád rvali, no ne? Právě toto přizpůsobení se pirátské tematice mě na hře moc baví. Mluva, děj scénářů, jednání pirátů a občas až nebetyčná blbost některých postav v aplikaci vedoucí ke směšným situacím. Vše je podřízeno pirátské zábavě. Ale tuto atmosféru si užijete jen ve chvíli, kdy i vy se přizpůsobíte a jdete si zahrát, užít si příběh a nechystáte se prioritně zvítězit. Při naší první hře jsem se docela bál, co na hru řekne má eurovkářská skupina. A tak jsem si pro jistotu vyrobil kostým piráta, uprosil jsem děti o zapůjčení plyšového papouška a manželku o přípravu džbánků s mojitem. Takto vyzbrojen jsem vyrazil do předsíně přivítat své spoluhráče a o atmosféru bylo postaráno. Všichni byli ze hry unešení. Stejné nadšení projevili u hry i kamarádi z druhé herní skupiny, to jsou ale příběhoví hráči, takže tam jsem to trochu čekal. A ještě jsem hru představil na táboře dětem ve věku třináct až patnáct let, kteří si hru taky velmi, velmi užívaly.

Trochu se však bojím opakování scénářů se stejnou herní skupinou, neboť si člověk děj už pamatuje a je tak ochuzen o moment překvapení.

Na Vlnách neznáma je prostě zábava a nikdo zde vítězství nezíská nějakým počítáním tahů. Na to myslete, než si hru pořídíte.

Zhodnocení plavby

Na vlnách neznáma je bezesporu skvělá hra, za což vděčí také citlivému překladu a dabované aplikaci. Proto uděluji hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: MIMOŘÁDNÝ PŘEKLAD.

Jedná se také o krásnou hru, kde se grafici opravdu vyřádili. A to i přes to, že chybí ilustrace na kartách. Proto uděluji Na vlnách neznáma OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: UMĚLECKÉ DÍLO.

Při hraní Na vlnách neznáma jsem se kolikrát smál jako protržený, až mě břicho bolelo. Uděluji tedy hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SRANDY KOPEC.

Pirátské téma a kouzelný svět je ze hry cítit při každém herním kroku, a proto si Na vlnách neznáma jistě zaslouží také OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Osobně jsem se přesvědčil, že do hry snadno proniknou i mladší hráči, kteří deskové hry příliš nehrají, proto uděluji Na vlnách neznáma OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Na vlnách neznáma je hrou, při níž jsou na sebe hráči často zlí. Berou si pozice, přetahují se o věhlas, okrádají se a dávají si na budku. Proto jsem se rozhodl udělit hře i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: ŽÁDNÝ MULTIPLAYER SOLITÉR.

A v neposlední řadě oceňuji i povedený kartonový insert, jež je součástí první edice hry, nádherně pasuje do krabice a udržuje komponenty na svých místech. Proto uděluji Na vlnách neznáma OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: DOKONALÝ INSERT.

Na konec bych rád směřoval odpovědným osobám z Mindoku jednu otázku, jež jistě všechny hráče na vlnách neznáma zajímá. Bude česky také první rozšiřující příběh Kraken´s Eye?

Na vlnách neznáma získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK.

Hru můžete zakoupit přímo zde.