Slyšíte ty děsivé zvuky?

Parta dětí ležela za nízkou kamennou zídkou porostlou mechem a občas přes ni pohlédla na druhou stranu. Byla to zajímavá skupinka. Vytáhlý pihovatý kluk s rezavými vlasy, očividně vedoucí této tlupy. Na první pohled vypadal nebojácně, ale jeho hnědé oči prozrazovaly, že mu úplně do zpěvu není. Kdyby mu nezáleželo na tom, že bude ostatním pro smích, dávno by šel raději domů. Druhou postavičkou byla copatá černovlasá dívenka. Její poválené a záplatované oblečení nenechávalo nikoho na pochybách, že si nic nenechá líbit a nejde pro ránu daleko. Její vystupování vypovídalo, že se prostě rozhodla tento podnik provést a pranic jí nezáleží na tom, jestli ostatní půjdou s ní. Poslední dva členové party byli malí střapatí kluci – dvojčata. Ti byli schoulení těsně u sebe a jen vůle jejich sestřenky je držela na místě.

Copatá dívka opět vykoukla zpoza zídky, pohledem přelétla zarostlou zahradu až jí zrak spočinul na oprýskané fasádě starého honosného zámečku. Pozorovala dům a při tom poslouchala. Nic, žádné zvuky, žádný pohyb. Je to dobré. „Tak teď, pojďte vy strašpytlové, ať už jsme schovaní uvnitř,“ pravila dívka a hbitě vyskočila na zídku. Nadechla se, seskočila do zahrady a zmizela kamarádům z očí. „Tak pojďte, kluci,“ povzdechl si rezavý kluk směrem k dvojčatům a už přeskakoval kameny. Dvojčata pomalým krokem zamířila za svými staršími kamarády. Už byli všichni u domu a stáli u vysokých dřevěných dveří. „Zkus vzít za kliku,“ radil honem dívce rezavý hoch. Děvče se pohnulo, ale ještě než se dotkla kliky, dveře se se skřípotem pootevřely. Dvojčata zaječela. „Ticho, vy trumberové,“ pravila dívka, „to je jen průvan, bylo odemčeno.“ Rukou pomalu rozšířila mezeru mezi dveřmi a zárubní a cvakla vypínačem své baterky. Kužel světla osvítil prostor kdysi honosné vstupní haly. Světlo pomalu odhalovalo rozsáhlý prostor. Všude zaprášený nábytek, sochy, suché květiny, na stěnách obrazy, na nichž nebylo poznat přes pavučiny motiv. Na zemi chuchvalce prachu, dřevěné schodiště do dalších pater propadlé. Děti pomalu vešly dovnitř.

Nikdo z nich nemluvil. „Co nás to jen napadlo sem lézt, a ještě se tady pokusit přespat,“ pomyslel si chlapec. Dvojčata začínala potahovat. „Prosím vás, nechte toho, srábkové, je to jen stará barabizna,“ utrhla se na ně holka. „Najdeme si nějaký čistší kout na přespání a zítra budou ve škole všichni čumět, co jsme dokázali.“ Pokračovala dovnitř. Celá čtveřice vykročila do haly. V tom jim vlasy rozevlál prudký poryv větru a za jejich zády se ozvala rána. To se s rachotem uzavřely vstupní dveře. Ve stejném okamžiku zhasly našim hrdinům baterky a ocitli se v naprosté tmě a tichu. Děsem nemohli ani dýchat. Z ničeho nic se ztichlým temným domem začalo ozývat tichounké klepání. Chvíli pomalé, pak rychlejší. Chvíli úplně tichounce, aby posléze zadunělo mocně. Děti začínaly natahovat moldánky. V tom se celý dům rozzářil prudkým elektrickým světlem a na stěně se objevil rudý nápis. „Jděte za zvukem mé tamburíny, ukáži vám svůj poklad. Jen tak dojdu odpuštění, …“

Shromáždění informací

Možná se vám dostala do ruky starší komunikační hra Mysterium. Hráči se zde stávají detektivy, kteří odhalují vraha pomocí ducha oběti, jež jim posílá své vize. Jde o moc pěknou dedukční hru. A proč o tom píšu? Inu proto, že se mi na stůl dostala nová verze této hry. Tentokrát dětská varianta Mysterium Kids – poklad kapitána Skřípa. Hru mají na svědomí Antonín Boccara (Fiesta de los Muertos) a Yves Hirschfeld. Grafickou podobu hry pak obstaral Olivier Danchin. Mysterium Kids – Poklad kapitána Skřípa vydalo nakladatelství Libellud a Space Cow, česká varianta však vznikla díky vydavatelství Blackfire.

Ve hře se ocitneme ve starém domě, a pátráme zde po ukrytých pokladech. Nejsme však moc úspěšní až do chvíle, kdy nám přijde na pomoc duch. Neumí sice mluvit, ale dokáže docela obstojně hrát na tamburínu s jejíž pomocí nám vyzrazuje tajemství pokladu. Poklad je však třeba nalézt, než vyjde slunce. Mysterium Kids je kooperativní hrou pro malé hráče, a krásně využívá mechanik výběru karet a napovídání správné karty pomocí zvuků.

Mysterium Kids – poklad kapitána Skřípa může najednou hrát dva až šest hledačů starších šesti let, přičemž jedna hra jim dle popisu v pravidlech potrvá přesně dvacet jedna minut.

Misterium Kids již také získalo několik ocenění: Vítěz Kinderspiel des Jahres 2023, 2023 nominace na Kinderspiel des Jahres, Nominace na Tric Trac 2022, Nominace na Tric Trac Enfant 2022,2022 Tric Trac d’Argent Enfant.

Intermezzo I:

Přiznám se vám, že mi asi něco uniklo. Ani jedna z her, které jsme odehráli, neskončila za jednadvacet minut. Asi jsem natvrdlý, ale nechápu, co tím autoři mysleli. Naše partie většinou končily, hlavně díky dětské hravosti, později. Naše noci tak trvaly přibližně půl hodinky.

Otevření obalu

Hru jsem doma předal odpovědným osobám ve věku jedenáct a devět let  s tím, že mě mají zavolat, až budou znát pravidla. Záměrně jsem tak nebyl u vybalování krabice, nicméně uvnitř jsem později uviděl toto: šestistránková pravidla hry, kartonovou desku s pěti místnostmi, menší oboustrannou desku se střechou a putujícím měsícem, dřevěnou tamburínku s papírovou membránou, dřevěný žeton měsíce, žetony s čísly místností, kartonové dílky pokladů a balíček karet s vyobrazenými předměty vydávajícími hluk. Toť vše.

Intermezzo II:

Na první pohled toho v krabici moc není. Díky tomu jsem stihl vše pořádně prozkoumat, když se mi dcery snažily vysvětlit pravidla hry. Tamburína vypadá docela bytelně a za celo dobu hraní jsme ji zničit nedokázali, byť jsem si z počátku myslel opak. Herní plán v podobě starého domu je pro děti naprosto přehledný, žetony s čísly místností jsou krásně veliké. Moc se mi líbí destičky pokladů. Jejich části jsou přetřeny parciálním lakem, a tak se krásně lesknou. Pěkný hravý nápad je také to, že některé poklady jsou rozpůleny a dohledává se jejich druhá část. Moc pěkné jsou i karty hluku. Je na nich vyobrazena vždy nějaká věc a pomocí světlých paprsků je naznačeno, co na kartě vytváří onen hluk. Pro děti je to pěkná pomůcka, jak hluk díky tamburíně udělat a zároveň jim to pomáhá i při vyhledávání správné místnosti.

Příprava na noc ve starém domě

Pojďme se nyní podívat na bleskovou přípravu hry.  Na stůl se položí obě desky herního plánu a na měsíční políčko úplně vlevo se položí žeton měsíce. Zamíchají se karty místností a pět z nich se vyloží na herní plán do jednotlivých místností. Vedle herního plánu se položí destičky pokladů a hráč představující v prvním kole ducha si vezme tamburínu a žetony s čísly místností. A jdeme pátrat.

Pravidla komunikace s duchem a pátrání po pokladu

Pravidla má Mysterium Kids – poklad kapitána Skřípa opravdu snadné. Cílem hráčů je společně nalézt co nejvíce pokladů kapitána Skřípa, než skončí noc. V každém kole se jeden z hráčů stane duchem a ostatním hráčům napovídá pomocí hraní na tamburínu jednu z vyložených karet hluku označující místnost, kde se poklad zrovna nalézá. Ostatní hráči poslouchají a poté se spolu domlouvají, kterou místnost označí. Pokud se trefí, získají část pokladu. V obtížnější variantě hry občas duch napovídá dvě místnosti v jednom kole, dělá tedy dva různé zvuky a hráči označují dvě místnosti.

Po skončení kola si žetonky místnosti vezme další z hráčů, na dům se vyloží nová pětice karet, duch vylosuje jedno číslo a opět ostatním předvede zvuk.

Partie končí ve chvíli, kdy se odehraje kolo s měsícem úplně v pravé části herního plánu. Hledači si pak spočítají hvězdičky na destičkách pokladů a na poslední straně pravidel si přečtou, jak úspěšnými pokladolovci jsou.

Intermezzo III:

Takto nějak mi hru popsaly dcery. Více méně se podle jejich výkladu dala hra hrát. Jen bylo třeba doplnit, že duch před vydáváním zvuku dlouze zahouká jako sova a na tento signál ostatní zavřou oči, aby neviděli, co duch s tamburínou provádí. Když se ozve soví zahoukání znovu, můžou hledači oči otevřít a začít se domlouvat na kartě hluku, kterou zvuk asi představoval a která je umístěna v místnosti s pokladem.

Našli jsme poklad?

Mysterium Kids – poklad kapitána Skřípa je další z řady dedukčních kooperativních her. Tentokrát však cílí na mladší deskohráče a podle toho má nastavenou obtížnost. Hra se nám nejlépe hrála ve čtyřech, kdy na nápovědu ducha reagovali tři hledači. V tomto počtu se děti ještě nenudily, všichni byli ve hře a byl prostor i na horlivé diskutování při těžších kartách hluku.

Přiznám se, že se mi občas při hraní zavíraly oči. Naše holky totiž rády přehrávají, takže kolo bylo zahájeno sáhodlouhým zahoukáním následovaným nekonečně dlouhým vyluzováním stále stejného monotónního zvuku, jež byl zakončen opět dlouhým zahoukáním. I to bylo důvodem natažení délky partie. Proč však kazit dětem zábavu, že. A já nejsem cílová skupina. Na předchozích řádcích je myslím krásně vidět, že děti ta hra prostě opravdu baví.

Zpočátku jsem byl také skeptický, jak bude fungovat tamburína, kolik zvuků s její pomocí dokážeme vyloudit a zda budou dostatečně odlišné, aby vyjádřily nejrůznější předměty na kartách. Faktem je, že tamburína je úplně skvělá. Nejen že s její pomocí jdou karty nádherně předvádět, ale děti se úplně předháněly ve vymýšlení nových způsobů vytváření zvuků. Nepoužívaly jen vrchní část, ale také boky a různé kombinace. Chtělo by to však o trochu více karet, postupně se nám začaly opakovat a bylo jednodušší karty odhalit.

Co na to naši hledači?

Myslím, že je správné vyzpovídat pro tuto recenzi i mé děti.

O čem hra Mysterium Kids je?

Verunka (11): „Je to hra, ve které se snažíme poslouchat zvuky, které nám jeden napovídá. Máme dva levely, lehčí a těžší bouřkový. Hráč napovídá zvukama na tamburínu a my se snažíme pak vybrat kartu předváděného zvuku, ve které je poklad.“

Káťa (9): „Je to o tom, že musíš hrát na tamburínu a ostatní musí dobře vnímat, co jim zvuky připomínají“

Který herní prvek se ti nejvíc líbí?

Verunka (11): „Mega pěkně je namalovaná herní deska s domem, i tamburína byla dobrá.“

Káťa (9): „Ta tamburína, mám ráda hudební nástroje.“

Je něco, co nemáš na hře ráda?

Verunka (11): „Nelíbí se mi, že se zvuk musí opakovat, když to někdo neslyší, protože pak trvá dlouho, než to dohrajeme.“

Káťa (9): „Ne.“

Který hluk se ti nejlépe napodoboval?

Verunka (11): „Tlukoucí srdíčko.“

Káťa (9): „Dobře se mi předváděla sekera, to jsem do tamburíny jen mlátila.“

A co bylo nejtěžší?

Verunka (11): „Docela těžká byla vosa, jak bodá žihadlem.“

Káťa (9): „Nejtěžší bylo předvést krb, protože jste mě vůbec nechápali.“

Jak jste ve hře dopadli? Vyhráli jste?

Verunka (11): „Jednou jsme dali ten nejtěžší level, jinak se nám to občas i nepovedlo.“

Káťa (9): „Jednou jsme byli úplně nejlepší, jinak dobrý.“

Chceš si hru ještě někdy zahrát?

Verunka (11): „Ano, předvádění zvuku mě bavilo, musela jsem být ve střehu, aby mi nic neuteklo.“

Káťa (9): „Jo, předvádění zvuků je super, musíš tam dobře vnímat sluchový vjem a za to máš poklady.“

Mysterium Kids – poklad kapitána Skřípa trefila hřebíček na hlavičku. Děti velice baví a moc si užívají nejen hádání a hledání pokladu, ale také vytváření zvuků na tamburínu. Jejich herecké vystupování při houkání bylo k popukání. Proto prostě musím udělit hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PRO NEJMENŠÍ HRÁČE.

Hra není těžká, ona vlastně hráče chválí i při nejhorším možném výsledku, to je však úplně vedlejší. Ti, pro které je určena si při hraní opravdu užívají skvělou zábavu a nevzpomínám si, že bychom skončili hraní po jedné partii. Většinou jsme začali lehčí variantou a hned po ní alespoň dvakrát vždy zahráli variantu těžší. Proto uděluji Mysterium Kids – poklad kapitána Skřípa OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SRANDY KOPEC.

Mysterium Kids poklad kapitána Skřípa získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.