Jaké to je mluvit s duchem?

• 

• 

• 

Jediným svědkem hrůzné události je někdo, kdo už mezi námi není. V normálním světě by to asi znamenalo nevyřešený případ, v tom deskoherním je ale možné cokoliv. Třeba i rozhovor s duchem.

V této kooperativní hře, se jeden z hráčů právě takovým duchem stane. Ten pomocí obrázkových indicií napovídá svým spoluhráčům, jak se ve skutečnosti onen zločin odehrál. Všichni hráči budou muset zapojit nejen svou představivost, ale i důvtip a intuici, poněvadž duch může s ostatními komunikovat právě jen pouze obrázků. Mysterium, na naše stoly přináší ADC Blackfire a to konkrétně v jeho předělané verzi, kterou má na svědomí stejná dvojice autorů jako u verze původní: Oleksandr Nevskiy a Oleg Sidorenko. Změnou (rovnou předešlu, že k lepšímu) je několik nových mechanismů, nová grafika a přítomnost velké zástěny pro ducha.

Nepředbíhejme ale, a pojďme se vrátit na začátek a vysvětleme si, jak se hra samotná hraje.

Jak se to hraje

Ze všeho nejdřív musí duch náhodně nalosovat vždy trojici karet pro každého hrajícího hráče. Tyto karty vždy určují vraha, který nebožtíka zavraždil, dále pak místo kde se ten strašný zločinu stal, a nakonec vražedný předmět. Pro každého hráče (vyšetřovatele) je takto náhodně vylosovaná unikátní trojice karet, kterou ve své tajnosti drží duch za zástěnou, přesněji řečeno drží je zástěna samotná a to díky chytře vymyšleným průhledným kapsám.

Poté, započne samotná hra: duch každému z vyšetřovatelů předá libovolný počet karet vizí, což jsou nádherně ilustrované karty, které nabízejí vždy vyšší množství možných interpretací. Pomocí těchto vizí se snaží duch vyšetřovatelům napovědět vždy jednu z trojice karet pro ně určené. Všichni nejdříve musí uhodnout vraha, poté místo a nakonec předmět. Vyšetřovatelé, poté co obdrží od ducha karty vizí, se snaží společnými silami odhadnout jakou kartu tím asi duch myslel. Přitom na to mají omezený čas. Jakmile si hráč vybere kartu, u které si myslí, že je tou na kterou se duch snažil upozornit, tak se může ještě pokusit o tipnutí toho, zda ostatní hádali dobře či špatně, to dělá za pomocí žetonů intuice.

Po uplynutí času, duch každému vyšetřovateli postupně oznámí, zda hádal správně či ne. Pokud došlo k uhodnutí, tak se daný hráč posune k hádání místa respektive předmětu. Pakliže všichni hráči uhodli celou svou trojici karet do sedmi kol (hodin), tak nastává ještě závěrečné hádání, kdy duch náhodně a tajně, ze všech trojic vybere jen jednu a poté si připraví přesně tři karty vizí, kdy jedna bude označovat vraha, další místo a třetí předmět. Každý hráč se může podívat jen na tolik karet vizí, jakou má úroveň intuice, kterou získává v průběhu hry za správný tip (viz. výše). Nakonec všichni hlasují. Pokud většina vyšetřovatelů označí správnou trojici, tak hráči společně vyhrávají a duch si může oddechnout, že ho ostatní nebudou pranýřovat za špatné nápovědy. Pokud je ale uhodnuta nesprávná trojice, nebo se hráči ani nedostanou k závěrečnému hádání kvůli tomu, že nestihli uhodnout své karty do sedmi kol, tak krom toho, že dojde k osočení ducha, že je to jeho vina, hráči prohrají.

Dojmy

Mysterium krásně ukazuje v čem jsou deskovky skvělé – tedy v tom, že můžete společně zažít něco, co normálně možné není. A v tomto případě se ono přenesení tématu a atmosféry na hráče daří velmi dobře. Každý ze zúčastněných se musí tak trochu napojit na myšlení toho druhého a místy si doopravdy připadáte, jako byste komunikovali s někým, kdo už mezi námi není.

Samozřejmě, že jde o nadsázku, chtěl jsem jen zdůraznit, jak skvělý je v této hře pocit z dedukce. Ze snahy pochopit, jak asi myslí hráč hrající za ducha a také z intuice, kdy sice tak nějak vůbec nevíte, ale něco vám říká, že právě tohle je ta správná karta. A do toho všeho si pak přidejte tu komunikaci kolem, chvíle napětí, když se odhaluje správnost či nesprávnost vašeho tipu a možná pochopíte proč píšu o Mysteriu tak nadšeně. Ano, i tady se najdou nějaké mouchy, jako například závislost zábavy na tom, kdo hraje za ducha (zdržování hry, nesmyslné nápovědy…), respektive jak dobře se ostatním daří na jeho myšlení napojit. Nebo trochu více obsluhy a i celkové herní délky, na takovýto typ hry. Za sebe ale mohu říci, že onen zážitek ze hry, vám dá prostě na nějaké neduhy docela snadno zapomenout.

Je však jasné, že Mysterium není pro každého. Pokud vám nesedí ten typ sociálně dedukčních her, jako je například Dixit či Krycí jména, tak moc od Mysteria neočekávejte, i když je pravdou, že právě ono téma může i mnohé odpůrce tohoto typu her nalákat. A jak je to s počtem hráčů, věkem a herní dobou? Co se týče počtu hráčů, tak rozhodně doporučuji minimálně čtyři hráče. Myslím si, že pět je ideálním počtem, kdy je ve hře přítomno tak akorát zmatku a komunikace a ještě ne tolik průtahů.

Doporučený věk má podle mě co dočinění s tématem hry, což je pochopitelné. Ale jinak jde hrát již s prvňáčky, jen doporučuji ono téma trochu zaobalit/změnit. Herní doba více méně sedí, ale je to hodně závislé na hráči hrajícím za ducha a také na počtu hráčů.

Závěr

Dedukční nápaditá kooperativka, ve které dost možná pocítíte jaké je to komunikovat s duchem. Snaha se naladit na napovídajícího a pochopit tak jeho asociace a tématičnost činí z Mysteria dost zajímavý počin, který rozhodně stojí za vyzkoušení.

Mysterium získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire

Hru můžete zakoupit přímo zde.