Louka jak vyšitá
Vyšívání tkaničkou skrz vyšité kytičky.
Celou recenzi si můžete i poslechnout! Stačí kliknout na „play“ o kousek níže.
Louka jak vyšitá je velice originální hrou a jí podobnou budeme jen těžko hledat. Za originalitou stojí český autor přezdívaný Uhlík, kterého můžeme znát například z Nebe v plamenech, což je další velice originální a úspěšná sólovka. Louku na náš trh přináší vydavatelství Dino a původně byla vydána pod záštitou vydavatelství Czech Board Games. Považuji za víc než nutné zmínit se i o ilustrátorce Dominice Hourové, která stojí za nádherným vizuálem karet a krabice. Při představování hry jistě pomůže i video přímo od Dina, které přikládám níže.
Od vánočního dárku k deskovce
Koncem roku 2015 přemýšlel Uhlík, co dostane jeho tříletá dcerka pod stromeček. Neustále si hrála s provázky a pořád je na něco namotávala. Maminka tedy vyrobila speciální „dečku“, která na sobě měla vyšité kytičky, uvnitř kterých byla dírka, kterou šlo provlékat různé provázky. No a když už si dali s výrobou „dečky“ takovou práci a dcerku provlékání provázků tak bavilo, rozhodl se Uhlík, že je třeba tuto zábavu posunout na vyšší úroveň.
Samotný koncept hry se od původní „dečky“ moc nezměnil. Stále bylo třeba provlékat provázek skrz květiny. Zlom přišel přidáním prvních pěti zvířátek, které hru do velké míry ztížily a daly jí jistou hloubku. Květiny, jak byla hra pracovně pojmenována, se tak vymanily z role dětské hry a tak nějak se otevřely i starším hráčům.
Jak ale tušíte, u pěti zvířátek nezůstalo. Přibývaly další a další zvířátka, až nakonec zůstalo třicet jedna zvířátek tří různých obtížností. Nyní nechám k samotnému vývoji promluvit přímo autora:
Překvapilo mě, kolik práce to vyžadovalo. Možná si říkáte, co může být tak těžkého na hře, kterou lze vysvětlit za dvě minuty a zahrát pod patnáct. Představte si, že těchto třicet jedna zvířátek lze vzájemně kombinovat, přičemž některé jejich efekty ve vás vyvolávají pocit, jako byste hráli úplně jinou hru. Zvířátkům lze pokaždé přiřadit jinou barvu a v jedné hře se jich může objevit až pět, nemluvě o tom, jak se jejich schopnosti liší v různém počtu hráčů. To je neuvěřitelné množství kombinací, které mohou vytvářet nejrůznější konflikty a kontroverzní situace, které je potřeba zvážit.
Hodně práce nebylo ale jen s kartami. I samotná „dečka“ prošla dlouhým vývojem. Celkem se jednalo o tři verze, na kterých se různě upravovaly počty květin a jejich vzdálenost, což má nemalý vliv na hru vzhledem k délce provázku. Všechny tři verze pilně a svědomitě vyšívala maminka naší tříleté obdarované dcerky. Jakmile byl Uhlík se svou verzí spokojen, zapojil ji do soutěže pořádané Czech Board Games. Soutěž vyhrál, ale ještě dva roky musel čekat na vydání společností Dino. Při vydávání dělalo celkem velký problém vymyslet funkční řešení stěžejní „dečky“ tak, aby si zachovala svůj vzhled, materiál, rozměry a nebyla přitom příliš drahá. Jen pro představu, vývoj této hry trval zhruba tři a půl roku. Naštěstí se s tím Dino popasovalo a vydalo hru s názvem Louka jak vyšitá (Spring on a String), a my se nyní můžeme podívat na to, jak hra vypadá a funguje.
Co je schováno ve vysoké trávě?
Co se skrývá v malebné krabici jsme si tak trochu nastínili již v předchozím odstavci věnovaném vývoji hry. Pojďme si to ale raději shrnout. V krabici najdeme krásnou látkovou „dečku“ o rozměrech 199×199, která je krásně obšitá a jsou v ní vyšité různě barevné kytičky. Uprostřed každé kytičky najdeme kovový průlez pro tkaničku. Nemusíte tedy mít strach, že by nešla těmito dírkami protáhnout. Jde to a dokonce jdou protáhnout i dvě tkaničky naráz. Hodně tomu pomáhá kovové zakončení na obou koncích. Celkem zábavné bylo i tkaničky na hru připravit. Aby se s nimi dalo hrát, musí se na nich nejprve uvázat dva uzlíky. No jo ale kde? V jaké vzdálenosti mají od sebe ty uzlíky být? S tím si nemusíte lámat hlavu! Jednak jsou vzdálenosti uvedeny v pravidlech, ale hlavně na boku spodní části krabice najdeme jednoduchou měrku. Zkrátka přiložíte tkaničku na naznačené místo a omotáváte ji kolem krabičky až k vyznačenému bodu a tam uvážete uzlík. Ke hře samotné jsou také velice důležité karty zvířátek a kytiček. Máme tu celkem třicet jedna zvířátek a pět karet kytiček. Karty jsou bytelné a rozměrů 59×92. Jsou opravdu nádherně ilustrované a při jejich obalování jsem si je spíš prohlížel, než že bych je obaloval. Musím říct, že ilustrace jsou možná trochu infantilní, ale do Louky jak vyšité se naprosto hodí a moc se mi líbí. A hodí nemyslím jen proto, že se hra tváří jako dětská. Naopak si myslím, že tato hra má hodně co nabídnout i dospělákům. No a krom herního materiálu najdeme v krabici i bloček sloužící k počítání vítězných bodů (dále VB), sešitek vysvětlující schopnosti jednotlivých zvířátek a pravidla.
Pravidla jsou popsána na jakési trojstraně a jsou opravdu velice jednoduchá. Jejich studium zabere opravdu jen chviličku. Stejně tak rychle je vysvětlíte i novým hráčům. Jsou sepsána srozumitelně, bez hluchých míst a návodné ilustrace hráče ujišťují hráče ve správnosti svého jednání během prvních her. Moc se mi líbí i zvolený žlutý font, který nádherně dokresluje atmosféru. Dále už v krabici krom papírového rozdělovníku nenajdeme vůbec nic. Nezbývá tedy, než se dozvědět, jak se to hraje.
Pojďme provlékat
Princip hry je velice jednoduchý. To co ho dělá zvláštním jsou karty zvířátek a kytiček. Na začátku hry se hráči dohodnou, kolik kytiček budou hrát. Mohou si jich vybrat až pět a ke každé vylosují jiné zvířátko. Díky tomu pokaždé vznikne úplně jiná kombinace. Můžete sice několikrát za sebou hrát sršeň, ale dost pravděpodobně bude mít přiřazenou jinou barvu kytičky. Tím vzniká obrovská variabilita, která je navíc podpořena obtížností jednotlivých zvířátek. Obtížnosti jsou tři a pro první partii se doporučuje ta nejlehčí, s tím, že se vylosují pouze dvě zvířátka. Když je hráč na tahu, vezme svou tkaničku a provlékne ji libovolnou kytičkou. Takto pokračuje dokud může provlékat – tedy dokud nedojde tkanička nebo volné kytičky. Na konci hry si hráči spočítají okvětní lístky kytiček které sebrali, přičemž platí, že za jeden lístek získají jeden VB. Zbývá už jen připočíst možné VB z karet zvířátek a hráč s nejvíce VB se stává vítězem.
Nejvíce okvětních lístků
Vítězství v Louce jak vyšité dosáhnete ziskem nejvíce okvětních lístků, pominu-li další VB z karet zvířátek. Cesta k vítězství tedy spočívá ve sbírání co největších kytiček. Je třeba ale myslet na již zmíněná zvířátka a také délku tkaničky. V nižším počtu hráčů můžete zkusit škodit a brát soupeři vetší kytičky, které jsou pro něj snadno dosažitelné a přinesly by mu spoustu bodů. Cesta k vítězství také není vždy stejná. Bude se trochu lišit zvolenými zvířátky a reakcemi protihráčů. Je tedy třeba optimalizovat svůj tah podle stavu na „dečce“, podle zvířátek a v neposlední řadě podle délky tkaničky.
Kolik tkaniček a jak dlouho je budeme provlékat?
No a v kolika k Louce jak vyšité usednout? Hru si jistě užijete ve všech počtech, ale mě nejvíce baví dva hráči. Hráči se rychle střídají na tahu a tak nemusejí dlouho čekat na svou příležitost. Navíc je všude spousta volných kytiček a dá se slušně plánovat co bude dál. Tři hráči mě moc nezaujali. Hraje se s kratším koncem tkaničky a v prvním kole hraje třetí hráč dvojtah. Navíc se ještě nesmí provlékat dvě tkaničky jednou kytičkou a tak může být na „dečce“ trochu těsněji. Ve čtyřech hráčích využijete herní komponenty naplno. Málo místa na herním plánu kompenzuje již zmíněné pravidlo o provlékání dvou tkaniček jednou kytičkou. Ve hře čtyř hráčů ale také počítejte s delší herní dobou. Louka jak vyšitá je hrou, kdy hráči nehrají simultánně, a tak logicky roste herní doba s každým dalším hráčem. Trochu ji natáhne i vyšší počet vybraných zvířátek, které ztíží obtížnost, a hráči tak budou déle přemýšlet nad svými tahy. Takže uváděných dvacet minut si vyhraďte spíše na hru čtyř hráčů. Ve dvou hráčích stihnete partii odehrát klidně i za polovinu času.
Sedmikráska
Nad volbou nejhezčí součásti herního obsahu jsem tentokrát nemusel moc přemýšlet. Jde jednoznačně o „dečku“ s vyšitými kytičkami. Je neuvěřitelné, co se Dinu podařilo. Nechat vyrobit něco tak funkčního, originálního a zároveň hezkého se jen tak nepovede. Obzvlášť pokud vezmu v potaz, kolik hra stojí. Celá „dečka“ je precizně obšitá a kytičky jsou výtečně vyšité a viditelné i z druhé strany. Funkčnosti pomáhají ocelové průchodky ve středu kytiček, které snadno umožní i provlečení dvou tkaniček naráz. S „dečkou“ je zkrátka radost manipulovat. Je to opravdu fajn pocit ji držet a přemýšlet kudy povede váš další tah.
Obaly
V krabici najdeme celkem 36 karet o rozměrech 59×92 a já na ty svoje použil slabší obaly Mayday, protože karty jsou opravdu hodně bytelné. Na delší straně jsou sice trochu větší, ale není to nic hrozného. Karty v nich sedí dobře.
Beruška
Louka jak vyšitá má za mě dvě obrovské výhody. Tou první je takřka nekončící znovuhratelnost, za kterou stojí zvířátka v kombinaci s barvami kytiček. Druhou výhodou je cílovka. Hru si totiž můžete nastavit na libovolnou obtížnost. Bez zvířátek a kytiček bude hra triviální a stačí se soustředit pouze na velké kytičky. Takto si zahraje dítě klidně od tří let, kterému ale budete muset spočítat skóre. No a pak stačí přidat jedno nebo několik dalších zvířátek. Potom můžete zvolit i těžší obtížnosti zvířátek. No a hrát s pěti zvířátky s nejtěžší černou obtížností, už je opravdu solidní hlavolam. K těmto kladům připočtěte cenovku a nádherné ilustrace a máme tu skvělou hru od talentovaného designéra.
Hovnivál
Na hře Louka jak vyšitá mi vadí v podstatě jen dvě věci. Tou první je zvolený formát pravidel. Radši bych měl v krabici sešitek, který by obsahoval jak pravidla, tak vysvětlivky k jednotlivým zvířátkům. Klasicky přeložený a uprostřed svázaný kovovou sponkou. Jde ale spíš jen o osobní pocit, než něco co by skutečně vadilo. Při hře mi ale vadí oboustranná tkanička. Jeden konec je totiž kratší a ukončuje ho uzlík. Ten druhý konec je delší a také ho ukončuje uzlík. Rozdílné délky slouží k vyváženosti hraní v různých počtech hráčů. Mě ale zkrátka vadí to, jak z „dečky“ visí zbytek tkaničky. Pořád mi tam překáží, a nevypadá to úplně hezky. Řešením by mohlo být použití dvou tkaniček různých délek, místo jedné velké. Dalo by se to vyřešit i ostrými nůžkami či nožem, ale přijde mi barbarské takhle upravovat herní komponenty. Trochu zbytečný mi také přijde bodovací bloček. Nepoužili jsme ho ani jednou.
Došla tkanička
Nečekal jsem, že by Uhlík vymyslel hloupou hru. Čekal jsem, že hra bude opravdu spíše pro děti, maximálně rodinná. Byl jsem ale vyveden z omylu. Tahle hra má opravdu skvělý herní design. S minimem herního obsahu nabízí obrovskou znovuhratelnost, která je tvořena chytrým kombinováním barev kytiček, různorodými zvířátky a délkou tkaniček. Díky tomu si hra zaslouží ocenění Geniální design a Skvělá znovuhratelnost. Geniální design by se podle mě měl vyznačovat i přístupnými až triviálními pravidly. To se v Louce jak vyšité také povedlo a díky tomu jí uděluji ocenění Říše her s názvem Vstupní hra. Ocenění Klenot herní sbírky a Hodně muziky za málo peněz uděluji za skvělou práci talentované ilustrátorky Dominiky Hourové. Samozřejmě také Dinu, kterému se povedlo ve velkém vyrobit nádhernou verzi „dečky“ a udržet příznivou cenovku.
Nenechte se zmást přebalem krabice tak, jak se to stalo mě. Tohle není hra jen pro prťata. Hra umí být velkou výzvou i pro dospěláka, ale také dokáže zabavit prťata. Navíc ji zahrajete za chvilku, v podstatě nepotřebujete herní stůl a nezabere skoro žádné místo v zavazadle. Ideální záležitost na cestování, nebo třeba na zabavení v čekárně u doktora.
Louka jak vyšitá získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Dino
Hru můžete zakoupit přímo zde.
