Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je Říše her

Nebe v plamenech

S kostkami v ruce proti mimozemským lodím

Nebe v plamenech je solitérní hrou od českého autora Tomáše Uhlíře, který hru vydal pod křídly CGE. V české mutaci pak hra vyšla díky nakladatelství MindOk. Téma hry může připomínat starší videohru Space invaders, kdy se vesmírné lodě přibližují zemi a vy je musíte ničit a oddálit tak konec světa. Už na začátku mohu prozradit, že hra má velmi přístupná pravidla, ale při jejím hraní se váš mozek pěkně zapotí.

Při prvním kontaktu s krabicí mě překvapily dvě věci. Prvním je pro mě velmi povedené grafické zpracování obalu a pak váha krabice, která je doslova napěchována obsahem, o kterém si ale povíme až za chvíli. Uvnitř krabice najdete návod, instrukce pro kampaň, dílky oblohy, základy, města a pak letouny a kostky různých barev a několik dalších žetonů. Ano, slyšeli jste správně. Kostky. Právě jejich hod a následné umístění je prakticky vším, co ve hře budete dělat. Nikdy by mě ale nenapadlo, kolik se toho v takto zdánlivě jednoduché volbě dá udělat a vymyslet.

Na začátku máte pět kostek. Tři šedé a dvě bílé. Každou kostku musíte umístit do místnosti v jednom sloupci základny. Pokud ovšem umístíte bílou, pak všechny zbylé neumístěné, musíte znovu přehodit. Toto řešení přidává do hry napětí, určitý element push-your-luck, částečně odbourává náhodu a hlavně brání přehřátí vašich mozkových buněk, protože většinou se nebudete snažit vymyslet nejlepší umístění všech kostek, ale s vyhlídkou přehazování umísíte jen ty, které vám vyhovují. Až umísíte všech pět kostek, vaše akční část je u konce a zbývá hru vyhodnotit. Zní to jednoduše?

Podstatné je to, co se stane při každém umístění kostky. Sloupců je přesně 5, stejně jako „letových drah”, po kterých na vás nalétávají nepřátelské letouny. Když umístíte kostku v daném sloupci, tak o číslo na kostce klesne i nepřátelský letoun. Takže čím vyšší čísla, tím rychleji se k vám dostane. Ale číslo na kostce také udává to, jak moc jste při použití místností v základně úspěšní. Například kostka s číslem 1 vám vyrobí jednu energii, kostka se 6 produkuje šest energií. Zajímavé, že? Ve hře je nutné udržet správný balanc mezi pohybem letounů a produkcí vaší základny.

To by se pořád mohlo zdát jednoduché. Do hry ale vstupují různé modifikátory, které upravují sílu místnosti. Navíc na nebi jsou různé symboly a ve chvíli, kdy na nich nepřátelský letoun skončí svůj pohyb, symboly se vyhodnotí. Vaše základna také není ze začátků bůhvíjak velká, takže musíte co nejdříve pomocí rypadla její prostory zvětšit a tím získat větší prostor pro umísťování kostek. Co se týče místností, tak existuje jen několik málo typů. Je zde protivzdušná obrana, která pouze zpomalí o 1 postup nepřátelských letounů, pak je místnost, která vyrábí energii, laboratoř, která pomáhá s výzkumem, což je jediný způsob, jak hru vyhrát (dostat se na stupnici výzkumu na poslední políčko). Pak zde máme rypadlo, v pozdějších částech hry můžete v další místnosti používat roboty a pak zde máme vaše střelce. Jak jsme si povídali o symbolech na obloze, tak některé znamenají to, že jsou nepřátelské lodě zaměřeny vašimi zbraněmi. Jen je u nich opět číslo, které udává, jak moc silnou kostku musíte pro sestřelení letounu použít. Pro silnější efekt je pak možné využívat místnosti, které zasahují do více sloupců a je pro ně tak třeba využít více kostek. Na konci každého kola pak klesne mateřská loď vetřelců o jeden řádek, a když klesne až dolu, nebo vám nepřátelské stíhačky zničí základnu, je konec. Takže sami vidíte, že to umístění pěti kostek není vůbec nic snadného.

Pokud máte hru vybalenou na stole, asi si všimnete, že v krabici je pořád velké množství obsahu, ten slouží pro kampaň. Nebudu prozrazovat, co vše vám nabídne a kolik toho obsahuje. Jen řeknu, že ji můžete hrát několikrát a bude pokaždé maličko jiná a že prvky z ní můžete použít i v jednotlivých hrách. Snad řeknu jen to, že každá hra v kampani má mírně upravená pravidla, mění se desky nebe, desky základny a do hry vstupují postavy, které svojí schopností mohou zachránit Zemi před mimozemšťany.

Co se týče obtížnosti, tak pravidla jako taková jsou velmi jednoduchá, hra je ale někdy pořádný mozkovar a ani výhra na úplně nejlehčí obtížnost není nic samozřejmého. Nebe v plamenech naprosto přesně naplňuje podstatu her z kategorie Easy to learn, hard to master. Co se ale autorovi hry povedlo naprosto božsky, je úprava obtížnosti. Snad úplně každý dílek se dá otočit na druhou stranu. Například obloha se skládá ze čtyř dílků, kdy každý z nich obsahuje zadní náročnější stranu. Podle toho, kolik dílků si otočíte na tu, či onu stranu, si sami nastavujete vlastní obtížnost. Různé je i rozložení místností ve vašich základnách, a dvě strany mají i města a postavy. Na druhou stranu je máte otočit v případě, že předchozí hru prohrajete. Otočená strana pak přidává novou, nebo vylepšuje původní speciální schopnost.  Nechci spoilerovat obsah kampaně, jen povím, že variabilita hry je opravdu obrovská, a myslím, že málokterý hráč za život vyzkouší všechny dané kombinace, a to je třeba říct, že poté, co vám pravidla přejdou do krve (během první hry), budete jednu hru hrát zhruba půl hodiny, přemýšlivější hráči možná o maličko déle.

Ačkoliv nejsem přílišný zastánce sólo her, zde jsem byl spokojený. Principy hry mi dávají smysl a implementace „protihráče” je hrozně nenásilná a přirozená. Vše má daná pravidla a já vím, co a jak musím udělat, abych uspěl. Nadšený jsem z přístupnosti hry. Nejen, že její příprava a úklid zaberou dohromady maximálně 5 minut, i samotná hra je zahraná velmi rychle, a tak se může hodit například rodičům k vyplnění chvilek, kdy usnou děti. Navíc pravidla přečtete a pochopíte za pár minut, a můžete se pustit do hry. Vše v herních mechanikách do sebe zapadá a líbí se mi i vyvážení hry. Ať jsem prohrával, nebo vyhrával, vždy to bylo velmi těsné a já necítil pocit beznaděje. I když je hra prakticky jen o tom, že v každém kole vyřešíte rébus s umístěním pěti kostek, přišla mi hra v rámci možností i velmi tematická. Měl jsem radost ze sestřeleného letounu a bál se, když se mateřská loď přiblížila téměř na dostřel, a nepřátelské stíhačky to k mojí základně měly jen kousek.  Dobrý je i pocit z hloubení základny, což vám dává více možností. Vidíte tak, že se hra nějakým způsobem vyvíjí, což mi v mnoha hrách chybí. Pořád nemůžu pochopit, jak se autorovi podařilo udělat to, že položení pěti kostek může mít tak obrovskou hloubku.

S tím se pojí také jedna z mála výtek, které ke hře mám. To je právě ta hloubka. Někdy jsou tahy celkem jednoduché a víte, co je potřeba udělat, ale někdy se zaseknete a máte pocit jak při čtvrtletce z matiky. Někteří hráči něco podobného vyloženě hledají, já mám rád, když je pro mě hra především zábavou a nemám u ní pocit jak z domácího úkolu. Nebe v plamenech u mě balancuje na této hranici, a i když ji na několik momentů překročí, je to plně vyváženo skvělý pocitem, pokud se mi po usilovném přemýšlení podaří aktuální kolo dobře vyřešit. Také musím upozornit na to, že i když hra nabízí celou řadu dílků a variant, tak jde pokaždé prakticky o to samé a některé herní strategie se budou nejspíš často opakovat (co nejčasnější hloubení základny pro zisk více možností). Přesto si myslím, že pokud vám hra sedne, nemusíte se obávat toho, že by se nějak brzy ohrála.

Závěrem ještě musím pochválit grafické a materiálové zpracování hry, kterému nemám co vytknout. Počítejte, že hra zabere hlavně ve vertikálním směru celkem dost místa. Hra Nebe v plamenech je opravdu velmi zdařilá a musím ji doporučit všem, kterým nevadí přemýšlení nad tahy a jejich optimalizací a naopak je pro ně hledání správného řešení výzvou a zábavou. Pokud vám ve sbírce chybí ryzí sólohra, pak je Nebe v plamenech správná volba, moje kopie zůstává v poličce. 

Nebe v plamenech získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

One Reply to “Nebe v plamenech”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: