Dobývání Divokého západu v železniční deskoherní klasice.

Novinka ze světa Ticket to Ride/Jízdenky prosím! (TtR/Jp) cílí primárně na fanoušky tohoto univerza, přináší novou porci zábavy i velkou míru exkluzivity. Prvních dvanáct herních partií se propojí do příběhové linie, která hráče provede obdobím dobývání Divokého západu a expanze železnice skrze americký kontinent, a dá základ speciální verzi hry, která bude v případě každého kusu unikátní. Hra vychází ze základních pravidel a principů původních her, přidává však příběhovou část a legacy element, kdy se hra bude vyvíjet až do zcela nového produktu. Tomu nemůže odolat snad žádný fanoušek TtR/Jp!

Vysvětlivky

• Ticket to Ride, česky lokalizováno jako Jízdenky prosím! je hra tvůrce Alana R. Moona, která poprvé vyšla v roce 2004 a ihned získala prestižní Spiel des Jahres. O rok později doplnila původní verzi hry se severoamerickou mapou i edice Evropa. Od té doby vycházejí další edice a odnože snad každý rok, obsahují různé nové mapy, kolikrát i nové herní elementy. Celých dvacet let hra zůstávala relevantní a udržovala (či rozšiřovala) si svou fanouškovskou základnu.

• Legacy hry jsou takové, jejichž partie nezačínají vždy ve stejném bodě a neodehrávají se na stejné ploše, přinejmenším obrazně řečeno. Legacy hry se v průběhu hraní vyvíjejí, jednotlivé partie na sebe většinou navazují a tvoří epizody většího příběhu. Hráče více pohltí tím, že je každá partie jiná, často více náročná či složitá, hráči během hry mohou měnit či dokonce znehodnocovat komponenty her. Zároveň do hry mohou vstoupit nové elementy či celé mechaniky. Další faktor, kterým se vyznačují legacy hry, je znovuhratelnost, ta je totiž kvůli příběhu a možným spoilerům téměř nulová, takže se jedná o zážitkovou hru, kterou je třeba si opravdu užít napoprvé. Opakované hraní není možné buď proto, že je již vyzrazena pointa, nebo jsou komponenty vyvinuty či upraveny tak, že nedovolují restart hry. (Ohledně znovuhratelnosti existují výjimky, jako je právě tato recenzovaná hra – viz dále v textu.)

• Alan R. Moon, tvůrce hry a celého univerza TtR/Jp!, designer her původem z Anglie, od dětství žijící v USA. Již od dětství hrál doma hry, včetně hry Risk. Mezi jeho oblíbené hry patří Pandemic Legacy.

• Matt Leacock je tvůrce her, jehož nejznámějším počinem je hra Pandemic, včetně jejích rozšíření a mutací, mezi něž patří i Pandemic Legacy. Matt je též autorem her Zakázaný ostrov a Zakázaná poušť, zároveň je spoluautorem hry Ticket to Ride: Legendy západu.

• Rob Daviau je tvůrce her a praotec podžánru legacy her, tento systém byl poprvé použit u titulu Risk Legacy. Mezi jeho díla patří třeba novinková Stranger Things: Upside Down nebo systém her Unmatched. Stojí za mnohými legacy tituly, podílel se na Pandemic Legacy či právě na Ticket to Ride: Legendy západu.

• Dvojice stojící za grafickou podobou, Cyrille Daujean a Julien Delval, má za sebou práci na dřívějších titulech univerza Ticket to Ride, stejně jako Dominion nebo Castles of Burgundy. I díky jejich práci se budou znalci her Ticket to Ride cítit v nové hře jako doma, grafika totiž nevybočuje ze známých hranic a kolejí, staví na dřívějších edicích a rozvíjí je.

Přepravní podmínky

Rozměrná a těžká krabice hry ihned po otevření odhalí varování na papíru, který zakrývá veškerý obsah hry. Jelikož se jedná o legacy titul, tak hráči nemají procházet obsah krabice, ale pouze tu část, která je vyznačená. Další herní materiál zůstává stranou. Herní plochu zde nerozložíte z jednolité mapy, bude tvořena velkými dílky, které do sebe zapadnou jako obří puzzle. Do začátku bude prvních pět kusů tvořit východní pobřeží severoamerické pevniny, dalších osm dílů se do hry dostane později na základě výběru hráčů a vývoje příběhu. Již tímto je chytře dosaženo efektu dobývání Divokého západu železnicí. Zaujmout či zarazit může i absence počítadla bodů na hlavní herní ploše. Zde hráči totiž nehrají na body, ale na peníze, které budou signifikovat body a budou rozhodovat o vítězi každé série, stejně jako celé kampaně. Použitím peněz je též zajištěna variabilita herních elementů a mechanik, které do hry přijdou v průběhu. Peníze se zde vyskytují ve formě kartonových žetonů mincí v hodnotách od jedné do dvaceti.

V insertu čeká na otevření též papírová krabička, na niž dojde na konci první partie. Tato krabička přinesla do celé kampaně zajímavý element, který v obyčejných deskových hrách prostě nenajdete a kvůli kterým stojí za to legacy hru vyzkoušet. Můžu pouze naznačit, že v průběhu budou hráči některé komponenty hry opravdu vyřazovat ze hry, znehodnocovat či značit. Dalším rozšiřujícím elementem hry jsou krabičky jednotlivých rozšiřujících lokalit – Badlands, California, Cascadia, Florida, Great Plains, Haunted Wastes, Open Range a Sierra Madre. K otevření každé takové krabičky budou hráči vyzváni příběhem. V krabičkách rozlišných hloubek najdou další herní komponenty, karty, ale též dodatky k pravidlům, kterým je ponechán prostor na příslušných místech v sešitu pravidel.

Každý z až pěti hráčů si vezme balíček plastových vlaků, kterých je celkem padesát šest, ale v první partii využijí pouze dvacet, v dalších epizodách bude postupně tento počet stoupat. Vláčky jsou víceméně takové, na jaké jsme zvyklí. Ale tentokrát má každý hráč jiný tvar vagónků, což příjemně vylepšuje dojem ze hry. Ve své barvě hráči dostanou ještě papírovou krabici své společnosti, která bude sloužit jako jejich úložiště – jedna část – kancelář – bude sloužit k uložení komponent mezi hrami, druhá část – pokladnice – slouží k úschově některých komponent, které už během kampaně nebude užívat, ale hrají roli ve finálním vyhodnocení celé kampaně. Každý hráč též získá kartu bonusu společnosti, která mu připomíná, že zabere-li na ploše trasu své barvy, tak za ni získá bonus.

Posledním blokem uvnitř balení hry je kazeta či krabice, která slouží jako úložiště všech karet. Jedná se vlastně o takovou kartotéku, jednotlivé druhy karet budou opravdu odděleny v rozřazovači. Velikost celé kazety naznačuje, že prvotní množství karet tvoří jen poměrně malou část celku. Samozřejmě zde nechybí karty vlaků, opět se jedná o vagóny vyvedené v celkem šesti barvách, plus žolíkové karty duhových lokomotiv, které zastanou roli jakékoli jiné barvy. Na těchto kartách se mohou nacházet i některé ikony, jejichž efekt do hry vstoupí v průběhu kampaně. Dalšími kartami jsou jízdenky, které představují tratě, jež budou hráči muset vystavět, aby získali uvedené množství peněz; stejně jako v jiných verzích, i zde platí, že za nedokončení dané trati hráči jsou body/peníze odečteny. Na kartách jízdenek můžete narazit na textová pole a barevné pruhy, které budou vysvětleny v průběhu prvních partií kampaně.

Novinkou hry jsou karty událostí, které přinášejí element nejistoty či vrtkavého štěstí, mohou různě pozměňovat pravidla či hráče odměňovat či penalizovat za (ne)splnění určitých kritérií. Dalšími kartami jsou zaměstnanci, kteří budou hráčům pomáhat v partiích svými speciálními schopnostmi. Příběhový balíček je tvořen kartami, které budou postupně dávkovat příběh samotné kampaně; hráči budou tyto karty číst vždy během přípravy a během vyhodnocování partií. Dále jsou zde pohlednice, balíček karet, jenž bude dokreslovat příběh a přinášet nové elementy, výzvy, úkoly či naopak odměny či výhody pro hráče. U takto komplexní hry nechybí ani arch papírů k vyhodnocení jednotlivých kol kampaně. Vše se pohodlně vejde do krabice, díky dodaným pěnovým podporám nebudou balíčky v kazetě lítat na volno, což hráči především v prvních kolech jistě ocení, pokud s hrou vyrazí i mimo svůj domov.

Po produkční stránce je vše graficky pěkně vyvedeno, příjemně padne do rukou, jinak ovšem nijak zvláště nevybočuje z již známých zvyklostí univerza Ticket to Ride. Plastové vláčky, příjemné a nelepivé karty, kartonové dílce. Vše působí kvalitně a nutno říct, že během celé kampaně i po ní jsme nenarazili na komponent, který by se poničil nebo by byl opotřebován nad běžnou míru nebo v rámci pravidel. Jelikož je hra zasazena do konce devatenáctého století, tak i grafika je tomu uzpůsobena, stejně jako ilustrace vlaků a dalších elementů. V krabici vše drží na svém místě insert, který nabízí místo jak na kazetu s kartami, tak na veškeré další komponenty. Ačkoli se množství materiálu hry značně mění v průběhu kampaně, ani jednou jsme nenarazili na nedostatek, který by z důvodů rozměrových nějak působil potíže. Je znát, že tvůrci/výrobci mysleli na vše a rozměry všech úložných prostor i celé krabice jsou správně dimenzované.

Jízdní řády

Devatenácté století se chýlí k závěru a Amerika je v rozmachu. Nové železniční společnosti se předhánějí v plnění potřeb rostoucí populace. Obchodníci, úředníci, potraviny i zboží putuje z místa na místo. Vzniká složitá síť železničních tratí.

Thaddeus Reeves byl jedním z mladých podnikatelů, kteří snili o propojení celých států, a dosáhl úspěchu, který dalece předčil i nejdivočejší sny. Reevesovy železnice rychle vybudovaly lukrativní síť od Atlantiku k Mississippi a společnost čeká zářná budoucnost. Avšak chamtiví železniční baroni sledují Thaddeovo rostoucí železniční impérium a přemýšlí, jak se ho zbavit.

Roky běží dál a Reevesovy železnice neustále rostou a prospívají. Vaše nová železniční společnost je připravena vstoupit do tohoto zajímavého průmyslu. Nově nakoupené parní lokomotivy jsou příslibem příležitosti a bohatství a nová síť expresů by mohla znamenat rozdíl.

S pocitem uspokojení otevřete noviny a začtete se do zpráv ze západu…

Jak již bylo zmíněno, na konci devatenáctého století vstupujete do kampaně jako majitelé perspektivních železničních společností, které si brousí zuby na budoucí trasy napříč severoamerickým kontinentem. Situace s hlavním hráčem na trhu se vyvinula rychle a otevřela nové možnosti dalším hráčům. To je právě ta pozvánka, na kterou čekáte! Hráči si tedy vezmou své vláčky (dvacet kusů pro první partii), krabičku své společnosti a rozloží před sebe dostupnou část mapy Severní Ameriky. Hra má víceméně stejná pravidla, jako jiné varianty: na začátku dostanete pár prvních karet vlaků a karet jízdenek, z těch si alespoň jednu musíte ponechat.

Hráči se střídají ve svých tazích a pokaždé mohou udělat jednu z akcí: dobrat si dvě karty vlaků z nabídky či z balíčku (berou-li si vědomě lokomotivu, neberou si druhou kartu); dobrat si tři karty jízdenek, z nichž si alespoň jednu musejí ponechat; nebo si zaberou některou z dostupných tratí mezi dvěma sousedními městy. K tomu musí vyložit tolik karet vlaků určité barvy, kolik má trať polí. V případě šedých polí si mohou barvu určit, karty lokomotiv fungují jako žolíky. Primárně jde o to splnit své karty jízdenek, tedy propojit města na nich uvedená, aby na konci hry získali body. Za nedokončená spojení totiž stejný bodový úhrn ztrácejí.

To je vlastně všechno v první partii. Během vyhodnocení přijdou do hry nové elementy, ale jinak je první partie spíše uvedením do příběhu, do systému hry a do samotné kampaně. První partie se vejde pohodlně do 20 minut, karty jízdenek jsou nízkých bodových hodnot a krátkých vzdáleností, tratě na ploše jsou krátké a je jich zoufale málo, pokud se sejdete ve větším počtu hráčů. Finální bodování je svými součty spíše úsměvné v porovnání s pozdějšími partiemi kampaně, ale můžu zaručit, že na každém jednotlivém bodíku záleží!

Celá kampaň je dostupná až pěti hráčům, pravidla počítají i s variantou, v níž se někteří hráči nezúčastní všech partií. Postupně se v průběhu kampaně rozšiřuje nabídka jízdenek, stejně jako míst a tras na ploše i jejich délka. Přibývají další elementy hry a příběhu, které občas podpoří herní zážitek, jindy odvádějí pozornost od slepého budování tratí a lákají na další pozlátka, jež jsou v průběhu hry dostupná. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že k cíli a výhře nevede jediná cesta. Ať už se orientujete čistě na gró hry, tedy tratě a jízdenky, nebo půjdete i po vedlejších možnostech získávání peněz, každá partie je napínavá a často i velmi vyrovnaná. A jelikož si své zisky z jednotlivých her ukládáte do pokladnice, tak celá kampaň je poté vyloženě neodhadnutelná a skoro až překvapivá. Rozhodně není možné si pamatovat vše, co jste během 12 partií nastřádali, to by nedokázal ani Rainman. O to víc je celá kampaň napínavá a nahecovaná.

Spoilerový odstavec – přeskočte odstavec psaný kurzívou, pokud nechcete slyšet víc, ale nebojte se, nic důležitého nevyzradím. To by nebylo fér.

Ačkoli nebudu prozrazovat nic konkrétního, nechám čtenáře alespoň nahlédnout do rejstříku toho, co na ně v průběhu kampaně čeká. Rozhodně si tento výčet neklade za cíl být kompletní, jde pouze o ilustraci toho, kolik toho ve hře čeká. Každá nová oblast přinese nějaký nový element, který rozšíří herní možnosti, ať už se jedná o stavění tunelů, mostů, ražení cest, sdílení tratí, přes potkávání cestujících a jejich protislužby, investování do ostatních společností, možnosti ovlivnit nově vznikající tratě, stejně jako růst nových měst. Nechybí ani elementy, které si často asociujeme s Divokým západem, tedy lupič na útěku, ztracený poklad či vyšetřování zločinu. A kdyby to na vás stále bylo málo, tak dojde dokonce i na jemné okultno, cirkus a (možná) přijde i průvodčí. Je mi jasné, že z tohoto moc nepoznáte. Ale určitě si už děláte představu o tom, jak velká tato kampaň je.

Dojmy z jízdy

Jako první zmíním, že jsme kampaň odehráli pouze ve dvojici. Nechtěl jsem řešit připadné další hráče, kteří by nezvládli odehrát všechny epizody a přišlo by mi to z jejich strany líto. Ale na druhou stranu musím vyloženě pobídnout k tomu vyzkoušet celou kampaň ve více hráčích. Věřím, že zážitek bude ještě o level výše. Přece jen je dost elementů nebo příběhových bodů, do kterých jsme nedospěli. I tak to však opravdu byla jízda. Klasickou Ticket to Ride v edici Evropa mám rád a hraji ji roky, ale tato hra má své kouzlo a v mnohém převyšuje své starší sourozence.

Přiznám se, že jsem nehrál Pandemic Legacy (a stále mě to mrzí a slibuju si, že si tento nedostatek doplním), ale pár legacy her jsem potkal. Zde jsem čekal asi o krapet víc té příběhové části, ale na druhou stranu by to mohlo být už spíše na škodu hratelnosti a dojmu ze hry. Každá partie přinesla nový dojem, který dokázal alespoň částečně překrýt i fakt, že v dané partii člověk třeba i prohrál. V jedné epizodě jsem dokonce prohrál o vagón, možná spíš o několik. Ale ve dvanáctidílné kampani se takové rozdíly dají dohnat. Stačí jen sledovat bobtnající pravidla hry. Představuju si, že dobývání západu bylo takto plné nových událostí a výzev, a že se nešlo soustředit pouze na pravidla platná na začátku celého dobrodružství, člověk musí dokázat reagovat na nová dobrodružství a nástrahy, stejně jako lákadla.

Legacy verze Ticket to Ride je opravdu zážitková jízda. Je to krásných dvanáct večerů plných napětí, objevování, radosti, smutku i vzteku. Dvanáct večerů plných nových dojmů a zážitků, včetně z dětství jasně nastavených tabu, jako je znehodnocování či „poškozování“ a vyřazování komponent, nevratnost některých rozhodnutí, která jsou v rámci kampaně větší než u běžné deskovky na jeden večer.

Ultimátní dojem z celé této edice hry je ten pocit, když dohrajete poslední z dvanácti epizod a pozorujete tu mapu. Tu mapu, která už vám zůstane, na které budete moct hrát další a další partie; jakou nemá nikdo, ale opravdu NIKDO jiný. Posledním bodem celé kampaně je totiž moment, kdy pochopíte, že jste si vytvořili vlastní verzi hry, ke které se budete vracet. Která bude využívat některé z elementů kampaně, čímž se bude odlišovat od dřívějších epizod, ale zároveň nabídne nové elementy. Tímto prodávám svou dosud hýčkanou edici s podtitulem Evropa!

Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.