Od Benátek po Neapol: Cesta k moci.

Na sklonku patnáctého století se Itálie ocitla v období hlubokých proměn. Společnost se vzpamatovávala z krize středověku, zatímco politická scéna byla rozdělená v důsledku oslabení císařské moci. V této éře se formovaly základy moderní diplomacie a vojenství, které byly provázeny velkým kulturním rozmachem díky obnovenému zájmu o antické autory a nové umělecké trendy. Toto období bylo také svědkem rozmachu vzdělanosti, což přispělo k nárůstu kulturního významu a náboženského vlivu regionu.

V kontextu tohoto historického období se odehrává desková hra Virtù – Umění vládnout, která hráče zavádí do této bouřlivé éry. Hráči se ujmou role jednoho z dominantních politických celků, jako jsou republiky Benátek a Florencie, vévodství Milán, království Neapol, nebo papežský stát s hlavním městem v Římě. Hra je založena na stejnojmenném principu „Virtù“, tedy termínu, který v italštině může znamenat ctnost, schopnost nebo kladnou vlastnost, a který byl klíčovým konceptem v politické teorii Niccolò Machiavelliho. Machiavelli definoval schopnosti vládce, jenž jsou nezbytné pro konání velkých činů, budování státní moci a přizpůsobení se novým poměrům. Hráči v této hře mají za úkol nejen upevnit svou moc a nadvládu, ale také rozvíjet kulturu, vědu a vojenskou sílu, aby se stali opravdovými pány renesanční Itálie.

Tak nějak takto by se dala hra Virtù – Umění vládnout uvést po stránce tématické. Ale pojďme si postupně říci něco málo o tomto titulu, který na pulty místních obchodů před nějakou dobou přinesla společnost Albi v našem mateřském jazyce. Pro úplnost zmíním, že jde o titul vhodný pro dva až pět hráčů s doporučeným věkem od čtrnácti let a jedna partie zabere podle ikony na přebalu hry minimálně šedesát minut. K tomuto údaji si však dovolím poznámku, že důležitý je ten dovětek „+“ nebo-li minimálně. Reálně se partie pohybují okolo dvou až tří hodin. Což rozhodně nevadí, spíše jen abyste si udělali představu, kolik si vyhradit času na toto tažení za slávou.

Jak jsem v úvodu naznačil, hráči se stávají ve hře Virtù – Umění vládnout významnými protagonisty, kteří zanechali svou stopu v renesanční Itálii. Ztělesňují aragonskou dynastii v Neapoli, rod Medicejských ve Florencii, rod Sforzů v Miláně, dóžata v Benátkách nebo rod Borgiů v Římě. Cílem hry je upevnit svou moc a nadvládu a stát se pánem Itálie. Body prestiže představující plody „umění vládnout“, jsou klíčem k vítězství a získávají se různými způsoby, jako je ovládání měst, patronát nad uměním a vědou, vlastnictví karet a destiček, náboženský vliv, válečné trofeje a spojenectví s okolními velmocemi​​.

Než se však pustíme do toho, jak se tento titul hraje a jaké z něj máme pocity, pojďme si říci něco málo o tom, co se nachází pod víkem krabice. Trochu jsem rozmlsán všemi těmi praktickými inserty, které jsou už přímo uvnitř krabice a trochu jsem rozmrzelý, kdykoliv je uvnitř jen volno a komponenty všemožně v krabici mohou lítat a jejich jediným uskladněním jsou pytlíky. A právě Virtù – Umění vládnout patří k těm titulům, jenž insert uvitř krabice nemají, ale tento fakt je asi malichernost. Jen moje a několika dalších nadšenců. Nicméně po stránce produkční hodnoty patří komponenty k velmi kvalitním. Kromě oboustranného herního plánu (každá strana pro určitý počet hráčů) znázorňující mapu Itálie tamější doby, akčních desek hráčů, dřevěných žetonů a figurek obsahuje hra více než sto karet s tematickými ilustracemi. Samotnou kapitolou jsou destičky měst, titulů, cechů a katedrál, které jsou jednak z velmi pevného kartonu a grafické ilustrace velmi věrohodně doprovází téma hry. Tyto komponenty jsou použitelné pro variantu hry tři až pět hráčů a variantu „duel“, nazvanou Válka o Itálii, pro dva hráče. Pochopitelně nechybí ani česká pravidla, která jsou vcelku obsáhlá, resp., jde o dva sešity, jeden pro hru tří až pěti hráčů a druhý pro hru dvou hráčů. Nicméně vše je vhodně doplňováno ilustracemi a praktickými příklady. Navíc použitý papír na omak působí velmi luxusně a dokresluje tak můj pocit z celkové produkční hodnoty výrazně vysoko. Podrtrženo sečteno: vše je vytvořeno s důrazem na grafický design a zpracování, což přispívá k historickému tématu a nabízí originální stylizaci. Za mě osobně je hra vizuálně působivá a evokuje historické prostředí, v němž se odehrává.

Nerad bych, aby tato recenze opisovala pravidla, tak si pojďme říci jen základní kostru toho, jaké mechanismy hra využívá a jak se hraje. Každý hráč má svůj palác, jenž je centrem jeho mocenských ambicí. Palác se skládá z pěti akčních polí, zvaných komnaty, a pěti polí dvořanů. Hráči posouvají svůj akční žeton mezi komnatami, čímž určují, kterou akci provedou. Tato struktura umožňuje různé strategické možnosti a způsoby, jak vylepšit své akce pomocí karet a destiček. Mně osobně se tento mechanismus velmi líbí a navíc je vše na první pohled přehledné. Nicméně ve větším počtu hráčů už je zapotřebí větší stůl, protože vše rozložit zabere místo. Vždyť samotný palác je přibližně o veliksoti formátu papíru A4, k tomu připočtěte velkou centrální herní mapu, rozložené karty postav a všechny ty destičky titulů, které nepatří k těm nejmenším a mnoho dalšího. Ano, určitě by se dalo využít nějakého minimalismu, ale to by zase nebylo tak přehledné jak je tomu v současné podobě, za což mají autoři ode mě palec nahoru.

Ale to jsem si trochu odskočil od paláce, tak se pojďme k němu vrátit a řekněme si, jaké akce lze pro vádět. Hra obsahuje šest základních akcí: Vláda, Mecenát, Obchod, Anexe, Tažení a Intriky. Každá z těchto akcí má specifický význam a způsob, jakým přispívá k dosažení cílů hráče. Například akce Vláda umožňuje hráčům obnovit vyčerpané zdroje a získat bonusy za uzavřená spojenectví, zatímco akce Mecenát posunuje hráče na stupnici patronátu pro zisk odměn a bodů. Při využití akce Obchod hráči získávají finanční prostředky pro další akce, zatímco akce Anexe umožňuje rozšíření území bez nutnosti boje. Naproti tomu akce Tažení umožňuje hráčům přesouvat vojenské jednotky a ovlivňovat kontrolu nad městy. Poslední akci jsou Intriky a nabízejí možnost sabotáže plánů soupeřů. K tomu všemu dopomáhají karty a destičky představující důležité postavy, města a tituly, které hráči mohou získávat a využívat pro své akce. Většina karet a destiček má cenu, jenž je třeba zaplatit, a symboly na spodní části karet a destiček určují zdroje dostupné pro akce a nákupy​​.

Ve hře Virtù – Umění vládnout je průběh hry rozdělen do let, přičemž každý rok se skládá ze dvou fází: jaro a zima. Každá fáze má svá specifika a pravidla určující dynamiku hry. V jarní fázi si hráči vybírají a provádějí akce, které jsou základem jejich strategie. Akce zahrnují vše od správy a expanze svých území po diplomatické manévry, resp., výše popsané na desce paláce. Zatímco zimní fáze je zaměřena na vyhodnocení a přípravu na další rok. Hráči platí žold svým jednotkám, reorganizují svůj palác, verbují nové jednotky a nakupují karty a destičky. Tato fáze také nabízí příležitost k uzavírání spojenectví a posilování pozic. Hra končí, pokud některý hráč dosáhne určitého množství bodů prestiže, nebo ovládne všechna města na herním plánu, což symbolizuje jeho dominanci nad Itálií​​. Důležitou součástí strategie je také správné načasování. Hráči musí pečlivě zvažovat, kdy provést kterou akci, aby maximalizovali svůj zisk bodů prestiže a současně minimalizovali možnosti svých soupeřů. Flexibilita a schopnost přizpůsobit se měnícím se okolnostem hry jsou klíčové. Hráči by měli být vždy ostražití a připraveni reagovat na strategie a taktiky svých soupeřů. Zásadní je správné rozhodování o investicích do vědy, umění, vojenských tažení nebo diplomacie a udržování rovnováhy mezi těmito aspekty hry.

Tedy takotvé to klasické, co udělat dřív a v jakém pořadí. A tím se dostávám oslím můstkem k tomu, pro koho je hra určená. Asi bych ji určitě nedoporučil nováčkům ve světě deskových her. To by je mohlo odradit, ale rozhodně deskoherní matadoři, co už mají ledacos nahraného a mají rádi analytické rozhodování budou nejspíše nadšení. Obvzláště máte-li rádi historii. Protože ta je výrazným elementem, který je tu znát. Otočením mince tedy musím podotknout fakt, který z toho vyplývá, že tento titul je poměrně náročný na naučení pravidel a ovládnutí ho.  Rozhodně jsem hru nehrál úplně správně po první, ani druhé partii. Určitě to znáte sami, že rozehrajete hru a nejste si jistí, jak to hrát, tak to s domluveným pravidlem dohrajete (a to i po konzultaci s pravidly) a po hře, kdy ji hodnotíte nad šálkem lahodného moku zjistíte, že by to šlo jinak a znovu si přečtete dvakrát danou pasáž pravidel a zjistíte, že je to úplně jinak a dává to i větší smysl. Tak toto je přesně tento případ, kdy snad až při třetí partii došlo k přesnému hraní podle pravidel. A teprve snad u sedmé partie došlo k tomu, že jsem si ji začal užívat i z hlediska strategického uvažování nad každým tahem. Ale, jak jsem toto překonal, musím říct, že jsem Virtù – Umění vládnout přišel na chuť. Téma renezanční Itálie miluji, ale prvotní partie mě pomalu odrazovaly, a to i navzdory velmi hezkému grafickému ztvárnění. Prostě to všemožně drhlo. Ale jakmile jsem hru ovládl, tak se to ve mně celé zlomilo a moc rád ji na stůl zase přinesu. Když jsme se o tom bavili se svými spoluhráči, měli to velmi podobně a úplně se jim na začátku do dalších partií nechtělo. Nyní však s tím už problém nemáme. Ale to je to, co jsem psal o pár řádek výše, tzn., že je náročné nastudovat správně veškerá pravidla.

Jdeme do finále

Virtù – Umění vládnout je desková hra, která v sobě kombinuje historické zasazení, hlubokou strategii a komplexní herní mechaniky. Své hráče zavádí do turbulentního období renesanční Itálie, kde se snaží ovládnout politickou scénu a stát se pánem Itálie. Hra nabízí poutavý herní zážitek, jenž je obohacený o krásný grafický design a tematické prvky. Co však může být drobným mínusem, je vysoká náročnost na pochopení všech herních pravidel a záludností herních mechanismů. Rozhodně bych tento titul nedoporučil pro nováčky v deskových hrách, ale určitě může být skvělou volbou pro zkušené hráče hledající výzvu a kteří se chtějí ponořit do bohaté historické atmosféry.

Virtù – Umění vládnout získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.