Čarodějná ne vždy sdílená zahrádka.

Martin seděl za stolem ve svém pokoji a cosi na něm kutil. Byl tak zahloubán do své práce, že vůbec nevnímal své okolí. Přeslechl proto také několikeré volání svého jména odkudsi z hloubi domu. „MARTINEEEEE!“ ozval se najednou nelidský řev.

Chlapec s sebou trhnul. „Ano, tati, proč na mě tak řveš, já nejsem hluchý,“ odpověděl nakvašeně Martin.

„Že nejsi hluchý, neštvi mě, nebo odepnu pásek a dostaneš pár na zadek, volám tě už dobrou půl hodinu!“ rozčiloval se otec.

„No a co teda chceš?“ zvedl Martin konečně hlavu od své práce a přes silné brýle se podíval směrem ke dveřím na svého otce.

„Obleč se a zajdi na zahradu. Potřebuji připravit nový záhonek na bylinky.“

„Ale né, tati, to né, víš, že mě to nebaví, a navíc mě tam budou všichni očumovat,“ vykřikl ublíženě Martin.

„Nekecej a padej, teď tam zrovna žádní sousedi nejsou, takže si pohni, abych stihl sazeničky zasadit co nejrychleji!“ Po těchto slovech se otec otočil a zmizel někde v útrobách starého domu.

 Martin si povzdechl a vstal od stolu. „Ach jo, zatracená zahrada, to je otrava.“ Oblékl si montérky, rukavice a vyrazil do kůlny. Zde si sebral kolečka na plevel, rýč a vyrazil na zahradu.

Zahrádka byla docela malá. Stála mezi několika usedlostmi, plotem však pozemky rozděleny nebyly. Zahrádka byla pro všechny obyvatele společná. Martin se zastavil ve vratech domu a přelétl svým zrakem celou zahradu. Ta byla opravdu působivá. Záhony nebyly vyrovnané, dokonce ani neměly nějaký pravidelný tvar. Vše bylo hala bala divoce rozeseto po pozemku, jako by si majitelé náhodně vybrali nějaký plácek, kam prostě pohodili semínka. Každý zahrádkář by jistě čekal záhony s plnými lusky hrášku, nádherné sazenice jahod s velikými červenými plody, buclaté kedlubny či krásné veliké hlavičky salátu. Nene, tato zahrada nic takového neobsahovala. Byly zde podivné rostliny se žlutými květy, z nichž kapala hustá tekutá šťáva. Pokud by se někdo odvážil ochutnat, zjistil by, že je to med. Také tu byly rostliny podobné fazolím, s bohatými velikými lusky. Sem tam některý praskl a z jeho útrob vyletěly modré fazolky s drobnými křidélky. Byly zde mohutné pokřivené keře, z nichž co chvíli některý vzplanul mohutným zeleným ohněm. O kus dále byly silné stonky rostlin připomínajících hlavu s mohutnými ostrými kusadly. Připomínajícími? Občas některá tato květinka otevřela svůj květochřtán a slupla jako malinu neopatrného kolem letícího ptáčka.

Byla to zahrada čarodějů a Martin byl jedním z nich. Mladý čaroděj se tedy od vrat pátravě rozhlédl po zahradě. „Nikdo tu není, “ pomyslel si, „to je dobře, aspoň budu mít klid.“ Vykročil mezi záhony a pátravě se rozhlížel po její zarostlé ploše. Pak zřejmě spatřil, co hledal, usmál se a vykročil k malému nezarostlému plácku. Ve chvíli, kdy se však už, už blížil k vytouženému místu, rozhrnuly se stonky vysoké trávy opodál a objevila se mladá dívenka. Martin se zamračil a přidal do kroku. Ta sousedovic protivná holka mu vyhlédnutý plácek nesmí vyfouknout. I dívka se zaraženě zastavila, když Martina spatřila, zaškaredila se na něj, vyplázla jazyk a rozeběhla se k volnému místečku.

„Nechej toho, já to místo viděl dřív!“ zvolal na ni Martin a rozeběhl se vpřed. Na volný záhonek však nedoběhl ani jeden z nich. Kde se vzala, tu se vzala, malá droboučká víla, předletěla obě čarodějné děti a mávnutím své kouzelné hůlky zryla plácek a zasadila zde krvavou, trnitou rostlinku.

Kdesi v dálce se z okna jednoho stavení rozlehl burácivý smích. „Sorry, děcka, ale teď jsem na tahu já.“

Martin si odplivl a prohodil směrem k dívce: „Zase nás předběhl ten pitomý dědek! Táta mě zabije.“ Mávl rukou, otočil se a šel domů.

Sazební plán

Na konci roku 2022 přistála na pultech deskoherních obchodů zelená krabice s velikou masožravou květinou na víku. V krabici nejsou semínka do záhonů vášnivých zahradníků ani návod na novou apokalyptickou seanci o rozšíření masožravých rostli napadajících lidi. I když…

 Jedná se totiž o deskovou hru Power Plants, kterou vymyslel Adam E. Daulton pod křídly vydavatelství Kids Table BG. S grafikou a ilustracemi pomohla výtvarnice Apolline Etienne (Momiji, Muse, Strážcové lesa).

Hra v českých luzích a hájích nese jméno Válka květů a uvedlo ji vydavatelství Tlama Games.

Ve Válce květů mezi sebou přibližně půl hodinky soupeří až pět, minimálně osmiletých čarodějů o ta nejlepší místečka společné kouzelné zahrádky. Vysílají své víly do zahrady a zajišťují si sazenice kouzelných rostlin pro své čarodějné snažení.

Zahrádka je sice společná a všichni se tváří mile a přátelsky, nicméně každý tajně touží získat ty nejlepší rostliny jen a jen pro sebe.

Válka květů je rodinnou rychlou hrou využívající mechaniky pokládání dílků, kontroly území a využívání jejich vlastností.

Rozbalení semínek

Vzhledem k tomu, že je Válka květů rodinnou hrou od osmi let, předal jsem krabici na rozbalení svým dvěma dcerám ve věku osm a deset let. Na první pohled je zaujala ilustrace na víku a při rozbalování vymýšlely, jak moc děsivou věc jsem jim domů přinesl. Z útrob krabice pak vybalily několik kartonových archů s dílky sazenic na vyplokání a karton s žetony drahokamů. Vše nejprve poctivě vyplokaly a dílky uschovaly do přiloženého plátěného pytlíku a pak se vrhly na další průzkum. Pod pravidly se schovávaly dřevěné kostičky v pěti barvách představující víly, veliké karty rostlin, figurka čaroděje v podobě dřevěného válečku a přehledové listy s vlastnostmi sazenic. Holky se po vybalení vrhly na čtení pravidel a já si v klidu prohlédl všechny herní komponenty.

Intermezzo I:

Na první pohled mě zaujaly kartonové dílky sazenic. Za prvé mají netradiční tvar, který se mi moc líbí, neboť na mě hra na stole díky vykrojeným šestiúhelníčkům působí tak nějak záhonkovsky a navíc je použitý karton nezvykle tlustý, což mě naplňuje optimismem, že nám doma hra dlouho vydrží v krásném neponičeném stavu. Vyobrazení sazenic na dílcích je vytvořeno velmi jednoduše, což usnadňuje orientaci při hraní.

Po čem jsem však ihned po seznámení s hrou velice zatoužil, byly figurky. Kostičky nahrazující víly a váleček čaroděj mě v dnešní době úžasných technických možností úplně nenaplňuje a ihned jsem začal hledat, jak to zařídit, abychom si doma hru mohly o figurky víl a čaroděje vylepšit. Naštěstí na zákazníky mého typu v Tlama Games myslí a vydali ke hře sadu figurek vytištěných na 3D tiskárně, kterou lze přikoupit. To mě potěšilo. I když dřevěné by samozřejmě byly lepší.

Součástí hry jsou také karty rostlin. Na nich jsou krásně vykresleny jednotlivé sazeničky i se svými kouzelnými vlastnostmi. Schopnosti sazenic jsou zde krásně popsány a vyobrazeny. Ve hře se nachází osm základních sazenic a pak osm pokročilých, s mírně složitějšími schopnostmi. Co mě trochu mrzí, je to, že jednoduchá sazenice jedné barvy má stejný obrázek jako ta pokročilejší. Jistě by nebyl problém vymyslet podobný obrázek, ovšem zároveň v detailech odlišný. Co naopak velice oceňuji je zcela přehledný soupis všech vlastností sazenic, který má každý hráč k dispozici. Zejména v úvodních partiích, než nám jednotlivé schopnosti sazenic přešly do krve, jsme je hojně využívali.

Sazební pokyny

Co se týká pravidel, patří Válka květů k hrám jednodušším. Pravidla se dobře čtou, jsou srozumitelná a přehledná. Velice kvituji používání tučného písma, kurzívy a barevného písma pro odlišení důležitosti textů. V průběhu hraní se takto dá rychleji nalézt odpověď na případné nejasnosti. Oceňuji také množství příkladů a obrázků k nim. Hodně to usnadňuje pochopení všech pravidel. Na předposlední stránce je také seznam použitých pojmů na kartách a jejich vysvětlení.

Poslední stránka pak obsahuje jakýsi výukový mód pro první hru, kdy mě sice nenaučili hru hrát, pravidla jsem si prostě musel načíst, nicméně omezují počet akcí rostlin ze dvou na jednu. Zejména menší hráči si tak hru nejprve osvojí v osekané variantě a až poté si ji malinko zesložití. My doma jsme ji hráli rovnou naplno a problém jsme nezaznamenali. Všichni stejně pořád koukali do přehledových karet.

Pravidla obsahují také list pro sólo hraní, ale upřímně, kdo by boj mezi čaroději hrál sám? Ve Válce květů mi sólo hraní přijde násilně přidané a zbytečné. Existují mnohem lepší solitéry.

Příprava záhonů

Po pročtení pravidel Války květů jsme se vrhli na přípravu hry na stůl.

Vylosovali jsme si pět karet rostlin, které ve hře použijeme a vyložili je podle symbolu času kvetení pod sebe na stůl. Úplně nahoře byly ranní efekty, pod nimi polední a úplně dole ty večerní.

Pak jsme vytřídili žetony rostlin a do pytlíku nasypali všechny z pěti použitých barev. Tedy vlastně až na tu sazenici s nejvyšším číslem od každé barvy. Tuto pětici sazenic jsme vyložili k sobě na stůl. Tvoří základ zahrádky.

Z pytlíku jsme ještě vylosovali náhodně tři sazenice a položili je také na stůl. Tyto tři sazenice tvoří takové malé zahradnictví. Pak už zbývalo jen vytvořit hromádky drahokamů – vítězných bodů a mohli jsme se věnovat přípravě hráče. Každý si vzal víly ve své oblíbené hráčské barvě a přehledovou kartu. Náhodně zvolený hráč si pak přibral ještě figurku čaroděje a stal se začínajícím hráčem.

Nakonec si ještě každý z pytlíku vylosoval dvě sazenice, které má na začátku k dispozici a hra mohla začít.

Intermezzo II:

Příprava hry má jen jeden zdlouhavý moment a tím je třídění barevných sazenic. Z osmi druhů se při hře používá jen pět, ostatní je třeba dát bokem. Také je třeba najít tu s nejvyšším číslem, a navíc při různém počtu hráčů ještě některá čísla vyřadit za hry. Je to takové otravné, nicméně nezbytné. Jinak jde vše jako po másle. Hra je připravená, coby dup.

Zahradničení

Ve hře se hráči střídají v jednotlivých tazích do chvíle, než dojdou sazenice v pytlíku. Pak ještě každý hráč odehraje svůj poslední tah a nastane konec hry. Cílem hry je ovládat co nejvíce záhonků ze stejných sazenic na zahrádce a získat co nejvíce drahokamů. Čaroděj záhonek ovládá ve chvíli, kdy zde má největší počet svých víl na jednotlivých sazenicích.

Čaroděj na tahu nejprve vybere jednu ze dvou sazenic ve své ruce, umístí ji k libovolné další sazeničce na okraji záhonku a položí na ni figurku čaroděje.  U většiny druhů sazenic také na tento dílek přidá i svou vílu. Pak se musí rozhodnout, co chce vlastně dělat. Zda využije schopnost klíčení právě přidané sazenice, anebo schopnost růstu všech sazenic sousedících s nově přidaným dílkem. Nakonec svého tahu hráč předá čaroděje dalšímu na řadě a dobere si do ruky nový dílek sazenice. Pokud má stejnou barvu jako ten, co už v ruce má, může si ho vyměnit s dílky v nabídce zahradnictví.

Intermezzo III:

Možná si kladete otázku: „Proč bych měl využívat klíčení? Tím využiju jen schopnost jednoho dílku, zatímco při růstu využiju všechny dílky okolo.“ Je to pravda, nicméně schopnost klíčení je vlastně taková mnohem silnější varianta schopnosti růstu. Každá rostlinka má unikátní charakter, který určuje, co ve hře dělá. Třeba takový Svízlivec. Ve chvíli, kdy se rozhodnu jej použít jako klíčící právě přidanou sazeničku, přidám hned tři víly na jednu jinou sazenici, která s tou mou právě přidanou sousedí. To je docela hodně. Pokud využívám u přidání sazenice schopnost růstu těch okolních a jednou ze sousedních sazenic je právě můj Svízlivec, přidám jenom jednu svou vílu na tu sazenici, kterou jsem právě přidal.

Víly ve hře mezi sebou bojují. Na každé sazenici může být libovolný počet víl jednoho hráče. Když však mám na sazenici s cizí vílou přidat tu svou, jednoduše tu cizí odstraním a svou nepřidám. Vlastně se vzájemně vyruší.

Ony vlastnosti sazenic jsou velmi pestré a mě vždy během tahu hodně dlouho trvá, než se rozhodnu, co je vlastně pro mě nejlepší. A to je trošku problém Války květů. Na svůj tah se prakticky nedá připravit dopředu, protože každý z hráčů přede mnou velice ovlivní vzhled záhonku. Díky vlastnostem se jednotlivé dílky různě přesouvají, mění se počet víl na jednotlivých sazenicích, mění se pozice, kam lze sazenici umístit. To vše způsobuje, že když přijdu na řadu, teprve vidím vzhled záhonu a teprve v tu chvíli mohu něco naplánovat. A není to vůbec lehká záležitost. Hráči více analyticky naladění se můžou zaseknout tak, že ostatní stihnou i drobnou svačinku.

Na konci hry pak nastane veliké počítání. Nejprve si každý spočítá své získané drahokamy a to ty ve své zásobě a pak na sazenicích, které ovládají jeho víly. Za každý drahokam je jeden bod. Pak se bodují záhonky. Záhonek je souvislá oblast stejných sazenic. Čím je takový záhonek rozlehlejší, tím více bodů za něj lze získat. U každého záhonu si každý hráč spočítá sazenice, které ovládají jeho víly. Ten s nejvíce sazenicemi získá body za první místo, druhý body za druhé místo a všichni ostatní při záhonu skládajícím se alespoň ze tří sazenic po jednom bodíku.

No, a kdo má nejvíce bodů, vítězí.

Sklizeň

Válka květů je úžasná, rychlá a jednoduchá rodinná hra s docela velikou strategickou hloubkou.

Za cenu kolem šesti set korun mám hru, kterou můžu hrát několikrát za večer, vysvětlím ji velice rychle začínajícím hráčům, dětem i hráčům zkušeným a dle mého si v ní každý najde svou zábavu. Menší budou vytvářet pěkné záhonky a posílat na ně své víly, většinou každý na své části záhonu, začínající starší hráči zjistí, že existují i jiné hry než člověče nezlob se, a jsou docela zábavné, a nemusí být v mobilu…  no, a ti zkušení získají hru, ve které naleznou mnoho strategických voleb, možností a boje proti ostatním. Zkrátka Válka květů si zaslouží Ocenění Říše her: HODNĚ MUZIKY ZA MÁLO PENĚZ.

Moc se mi také líbí téma Války květů. Při pořízení hry a pohledu na víko jsem čekal cokoli, ale určitě ne starost o čarodějnou zahrádku. Je to skvělé téma a krásně funguje s použitými mechanikami hry. Čaroděj přijde na zahradu, kradmo se rozhlédne, kde jsou ostatní majitelé a pak potutelně zasadí na okraj zahrádky sazeničku. Pak použije své kouzelné schopnosti k ovlivnění malé sazeničky a získání její síly, nebo se poškrábe ve vousech a raději podpoří růst těch okolních rostlinek. Pak si všechny své výtvory nechá hlídat svými vílami. Není to skvělé? Za mě je. Proto jsem se rozhodl udělit Válce květů Ocenění Říše her: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Díky množství květin a náhodnému vylosování sazenic z pytlíku je každá z odehraných partií jiná. Vůbec mi nevadí zahrát si Válku květů několikrát po sobě, pokaždé je to pro mě jiná výzva a zábava. Proto jsem se rozhodl udělit hře Ocenění Říše her: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Taky mě nadchlo, jak moc můžu svým rozhodnutím škodit při hře ostatním. Máš velký záhonek? Tak to přesuneme tady tu destičku pomocí fazoletek úplně jinam. Máš moc víl ve hře? No tak to zredukujeme a zajmu ti vílu pomocí chňapjeje a víš co, zároveň si já vílu přidám. Prostě paráda. I když hraní s dětmi toto malinko omezuje, pokud hru chcete dohrát bez slziček. Válka květů si prostě zaslouží Ocenění Říše her: ŽÁDNÝ MULTIPLAYER SOLITAIRE.

Válka květů získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games .

Hru můžete zakoupit přímo zde.