Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Útulná doupata

Kterak se zvířátka chystají na zimu

Tatínek se obrátil na synka a povídá: „Prosím tě, zaběhni ještě jednou do lesa pro několik destiček, abychom je tady mohli přitlouct a konečně to dodělali.“ „Jasně tati, už peláším,“ prohlásil synek. Ve dveřích se srazil s maminkou a sestrou, jež nesly košíky plné jablek, hub a také nějakou přízi. „Ááááá, tady se bude kuchtit,“ zajásal tatínek. „Co máte v plánu, holky?“ „Nebuď zvědavý, budeš brzy starý, očisti nám houby a my se zatím vrhneme na ta jablíčka,“ usadila tatínka maminka. „Ale já, … teď zrovna…, jako něco jiného, víš?“ vykoktal ze sebe tatínek a pomalinku couval ke dveřím. Maminka a dcerka se na sebe podívaly a rozesmály se. „Jen si běž, ty kutile, uděláme si to samy.“ Táta s odlehčením vydechl a vyplul ze dveří. Chvíli postál na zápraží, přemýšlel a drbal se v kožichu, ale po chvíli vyrazil k hospůdce na kus řeči se sousedy.

Doma se mezitím maminka a dcerka činily, a tak když synek dotáhl domů požadované dříví, voněl již doupětem lákavě gulášek, polévečka, jablečný koláč a holky se zrovna chystaly zavařovat ovoce. „Kde je táta?“ zeptal se klučina. „Nevím, asi sedí v hospodě, jak jinak,“ řekla maminka. „Tak já jdu to křesílko dodělat sám.“ Opáčil klouček a chystal se odejít. Maminka se zarazila v krájení jablek a zvolala: „Počkej, vy vyrábíte křesílko?“ „No jéje,“ zasmál se klouček. „A jaké! Bude se houpat, to bude posezeníčko.“ Maminka zjihla. „A já myslela, že na naše výročí tatínek zapomněl a nedá mi žádný dárek,“ dodala. Klučík vyběhl zaraženě z domu a pak odpelášil do hospůdky.

Tatínek zde byl právě zabrán do družného rozhovoru s podivně vyhlížejícím cizincem. „Tati, pojď prosím domů, maminka říkala něco o výročí, a že je ráda, že jsi nezapomněl a že dostane to naše křesílko.“ „Doprčic,“ povzdechl si tatínek, „a mám po zimním lenošení v křesle. Tak pojď, jdeme ho mamince dodělat.“

Jak čas plynul, doupě rodinky zajíčků se začalo plnit nejrůznějšími drobnostmi, vymoženostmi, ale i praktickými věcmi. Kromě křesílka zde leží prošívaná deka, nad stolem září petrolejka, v krbu sálá oheň. Spíž je plná rozličných dobrot a v knihovničce stojí úhledně srovnané knížky a nejedna desková hra. U dveří jsou připraveny sáňky a brusle na zimní radovánky. Ve skříni je úhledně srovnáno zimní oblečení.

A když nastala zima, zajíčci se skryli ve svém doupěti a užívali si pohodu v rodinném kruhu.

Co vaše rodinka, také jste na zimu připraveni? Ne? Tak na co čekáte?

krabice hry

Nesmělé zaklepání

Hra, jenž jsem tentokrát přinesl domů na vyzkoušení, strhla opravdovou bouři. Mohla za to lákavá krabice plná roztomilých zvířátek. O co se jedná? No přece o Útulná doupata, rodinnou euro hru, kterou u nás před nedávnem uvedlo na trh vydavatelství Board Bros.

Autorkou Útulných doupat je Roberta Taylor, které nádhernými obrázky pomohla ilustrátorka Shawna JC Tenney. Grafiku hry má pak na svědomí Josh Cappel. Hra původně vyšla pod křídly vydavatelství Kids Table Board Gaming.

Útulná doupata si může s radostí vytvořit jeden až pět zvířecích rodinek, jejichž členové dosáhli alespoň osmých narozenin. Práce na pelíšku pak zabere asi tři čtvrtě hodiny, v plném počtu a se zadumanými hráči se však může protáhnout i přes hodinku.

Vaším úkolem ve hře je připravit své doupě na dlouhou zimu. Navštěvujete místa na herním plánu, obstaráváte si suroviny, z nichž vytváříte nejrůznější udělátka a potěšení, jež vám zpříjemní dlouhý pobyt v doupěti. Rodina, jež se v zimě bude mít nejlépe, zvítězí.

V Útulných doupatech se setkáte s osvědčenými mechanismy zajímavě kombinující házení kostkami, umisťování pracantů na herní plán, využívání akcí herního plánu a nákupu karet.

herní prvky

Otevření a nahlédnutí

Jak jsem již napsal na začátku, doma se po ukázání krabice dětem strhla mela. Obě dcerky chtěly moc a moc hru rozbalovat a vzhledem k dětské povaze hry jsem jim krabici milerád přenechal. Po chvíli však holky ztichly a zarazily se. To nikdy nevěstí nic dobrého, a tak jsem zpozorněl. A hned jsem viděl onen problém. Krásná krabice hry byla přepravou na jedné straně výrazně rozbitá.

Holky z toho měly slzy na krajíčku, takže pokud tuto recenzi čte někdo z přepravních společností, prosím vás, pečujte o posílané balíky s láskou, není nic horšího, než se těšit na krásnou novou věc a dostat jí rozbitou.

Další rozbalování již tak veselé nebylo, ale přesto nám zvědavost nedovolila hru odložit.

Na vrchu krabice, hned pod pravidly, ležely kartonové desky na vyplokání.

Bohužel i ty nesly známky poškození.

Postupně jsme vyplokali červíka pro začínajícího hráče, říční kolo, žetony koleček a knížek, spoustu rozličných žetonků surovin – žampiony, klacíky, oblázky, vlnu, jablka a obilí. Také žetony příběhů, zkušeností a mincí. Dalšími prvky z kartonu byly desky doupat pro hráče, deska návrší a veliký herní plán. Po kartonu přišly na přetřes krásné dřevěné figurky zvířátek, veliké barevné šestistěnné kostky, dřevěné chaloupky, a nakonec došlo i na spoustu karet nejrůznějších druhů. Největší byly karty lesa a louky, o trochu menší karty návštěvníků, klasické karty potěšení a menší čtvercové karty udělátek.

kostky

Intermezzo I:

Útulná doupata jsou v mých očích přesně tou hrou, o které bych řekl novým hráčům, že je milá. Veliký herní plán s nádhernou dětskou ilustrací vesnice s přehledně označenými políčky k umísťování zvířecích členů rodiny, krásné desky hráčů představující doupata tvorečků, kdy každá deska má jinou ilustraci doupěte související se zvířátkem, jež jej obývá. Hrát můžete za veverky s obydlím v dutině stromu, lišku obývající noru ve svahu, ježka v jeho obydlí z klacíků či za mývala pod kořeny stromu. Navíc každý domeček je stylově zařízen. Nechybí stolky, kamínka, nářadí, zkrátka bez dlouhých řečí mě moc baví to lidské připodobnění zvířecího obydlí.

Pak zde máme veliké karty údolí – les a louku. Ty se mění každé kolo (měsíc) tak, jak postupuje rok. A v každém měsíci se mění i ilustrace na kartách, a hlavně dostupné suroviny, jež zde lze pořídit. Na jaře les i louka kvete a rozhodně v tomto období neseženete žádné obilí. V létě pak je vše nádherně zelené, ale je sucho pro sběr hub. No a na podzim hrají les i louka všemi barvami, ale přízi byste hledali marně. Krásný herní detail, nemyslíte?

karty údolí

A ve stejném duchu můžu pokračovat dále. Jsou zde velké karty poutníků s milými dětskými kresbami zvířátek. A opět je zde kombinace zvířat a lidských vlastností. Setkat se tak můžete s moudrou kajmankou, zručným datlem, štědrým rysem, ukecaným losem, či třeba se zcestovalou sojkou. Moc mě bavilo pročítat kombinace zvířat a jejich vlastností.

pocestní

Dalšími kartami jsou potěšení a udělátka. I zde autoři projevili smysl pro vtip a vynalézavost. Vyrobit si tak můžete třeba saunu, psací stůl, paraple, bicykl, chaloupku pro hosty, ale i vlastní les, pole či ovocný sad. Pro potěšení si můžete připravit sáňky, brusle, krb, flétnu, deskovku, zavařeniny, polévečku, ponožky či šálu.

udělátka

Co se týče dalších herních prvků, ještě bych se rád zmínil o krásných keramických kostkách, a hlavně o úžasných figurkách zvířátek. Jsou nejen vyřezaná do tvaru příslušných zvířat, ale i pěkně barevně odlišená a krásně prokreslená. Skvělá práce designéra, je radost s nimi hrát.

figurky

Přípravné práce

Když se mi holky konečně podařilo přesvědčit ke hraní, ano, opravdu se jim do toho po zážitku s krabicí nechtělo, vrhly jsme se společně na přípravu hry.

Na stůl jsme rozložili veliký herní plán a umístili na něj říční kolečko a desku návrší. Do horní části plánu jsme vyložili karty údolí, zvlášť karty lesa a zvlášť karty louky, seskládané v pořadí od jara do podzimu. Na soví hnízdo dole jsme vyložili čtyři karty potěšení a hned vedle jsme umístili balíček zbývajících karet potěšení. Podél levé strany plánu pak patřil sloupeček šesti karet udělátek a nad ně příslušný balíček zbylých karet. Do hospůdky jsme položili balíček karet poutníků a první kartu jsme odhalili. Nakonec jsme si podél plánu udělali zásobu žetonů surovin a společná příprava byla u konce.

Pak bylo ještě třeba připravit svá doupata. Každý hráč si vezme desku doupěte, figurky zvířátek a chaloupek a dvě barevné rodinné kostky. Nakonec si každý vezme tři karty potěšení a dvě z nich si ponechá v ruce a jednu odhodí.

Úplně na závěr přípravy je ještě třeba zvolit začínajícího hráče, který si vezme žeton červíka a čtyři bílé vesnické kostky.

připravená hra

Intermezzo II:

Příprava hry je v pravidlech moc pěkně popsaná a není vůbec těžká. Pravdou je, že není nejkratší, neboť je třeba zamíchat a rozmístit karty. Po čase jsme si však všechno zautomatizovali. Jediná komponenta, jež mě zarazila, je deska návrší. Slouží k pokládání čtyř vesnických kostek, nic se s ní neprovádí. Navíc úplně stejný obrázek je vyobrazen na herním plánu, tak proč ještě na obrázek pokládat desku se stejným obrázkem? Přijde mi to zbytečné.

Kniha pravidel

Než vám popíšu, jak se Útulná doupata hrají, rád bych ještě ztratil pár slov o sešitu pravidel. Útulná doupata mají skvěle sepsaná pravidla. Naučit se hru podle nich dokážou i děti.

První stránka hráče krásně uvede do děje. Je zde příběh a přehled hry. Další dvojstránka rozkresluje a popisuje všechny herní prvky. Následují dvě stránky přípravy hry, které jsou, jak jsem již psal, moc pěkně zpracované. A popis průběhu hry? Jedna báseň. Vše popsáno pěkně srozumitelně, krok po kroku, naprosto jasně. Po popisu základního průběhu hry jsou podrobně vysvětlena jednotlivá místa na plánu, úklid a příprava následujícího kola i závěrečné bodování. Poslední strana pak poslouží při hraní jako přehledný souhrn pravidel. Vše je doplněno o obrázky a příklady, zkrátka moc dobrá práce.

potěšení

Honem, honem sbírat a vyrábět

Pojďme si nyní povědět, jak tedy vytvořit útulné doupě do zimní nepohody.

Nejprve přijde do vesnické hospůdky nový poutník s nějakou zajímavou schopností. Tato schopnost může mít efekt okamžitý, či trvalý. Jakmile se poutníkova vlastnost vyhodnotí, všichni hráči naráz vrhnou svými dvěma rodinnými kostkami.

Dalším krokem je pak vyslání rodinných příslušníků na místa ve vesnici. Všichni hráči umisťují své pracanty naráz a mohou je libovolně přesouvat. Hráči se vzájemně nijak neomezují, na jednom políčku může stát i více hráčů.

Až teprve ve chvíli, kdy jsou zvířátka rozmístěna ke spokojenosti všech zúčastněných, hodí začínající hráč čtyřmi vesnickými kostkami a rozhodne tak o osudu svém i všech ostatních. Hodnoty na těchto kostkách jsou totiž pro všechny společné.

desky hráčů

Intermezzo III:

Útulná doupata mě zaujala již při psaní představení hry a byl jsem velmi zvědavý právě na systém hodu kostkami. „Hodím dvěma ze šesti, pak rozmístím pracovníky, a až teprve potom se dozvím, jestli mi další čtyři kostky umožní něco udělat. To jako vážně?“ Nyní musím říct: „Ano, a opravdu to pěkně funguje.“ Vnáší to do hry takovou příjemnou nejistotu a napětí. Rodinné kostky napoví, co asi tak přibližně půjde udělat a co ne. I když děti většinou nahází zvířátka na plán ve stylu „snad se to povede“. Naopak, hráč analytik již z podmínek u jednotlivých políček a dvou vlastních kostek, dokáže díky svému bystrému mozku spočítat pravděpodobnosti políček a eliminovat případné riziko neúspěchu. Spokojeni jsou pak všichni. Dítě, protože něco určitě vyjde a za nezdary si odnese žetony náplastí, jež mu pomůžou ovlivňovat hodnoty na kostkách v dalších kolech, i hráč statistik, jenž se za svůj brilantní odhad pyšně poplácává po ramenou. Systém házení kostek tedy osobně považuji za vydařený a baví mě.

rozehraná hra

A pak to přijde.

Počínaje začínajícím hráčem každý vyhodnotí své kolo. Ke každému ze zvířátek své rodiny přiřadí hráč nejprve jednu, dvě, někdy i tři kostky z rodinných či vesnických kostek tak, aby splnil podmínku na políčku. Po přidělení kostek si hráč políčka vyhodnotí, pracanty a kostky rodiny si sebere zpět do doupěte a vyrobí si nějaké to potěšení z karet v ruce. Následně se o rozmístění kostek snaží další hráč.

Možná by vás zajímalo, kam všude se můžete se svými zvířátky vydat. Výběr je veliký. Můžete třeba vyrazit do údolí na kartu lesa či louky a nasbírat tolik potřebné suroviny. Tři z těchto karet jsou jarní, tři letní a dvě podzimní. Také můžete zajít k řece na jedno z říčních políček.

Ve vsi se pak nachází soví hnízdo, kde lze získat nové karty potěšení do ruky, a dílna, kde si můžete sestavit praktická udělátka všeho druhu. Zapomenout nesmím také na hospůdku, kde si lze poklábosit s poutníkem a využít jeho schopnosti. Posledním políčkem ve vsi je tržiště. Zde si můžete dle libosti měnit suroviny a peníze.

To však není všechno. V průběhu hry mohou hráči vyrobit udělátka, jež se přesunou do prostoru za údolí a vytvoří nová políčka, kam lze zajít. Zde je mohou využívat za drobné všimné i ostatní hráči.

rozehraná hra deska hráče

Intermezzo IV:

Je toho tolik, co by zvířátka ve svém doupěti potřebovala, a tak málo času. Překvapilo mě, kolik rozhodnutí jsem musel udělat, abych něco odehrál. Potřebuji suroviny, to je jasné, ale suroviny bez výroby udělátek a potěšení jsou k ničemu. Hodí se mince a je jich ve hře tak málo. Také knihy se hodí, ale jako na potvoru jsou ještě méně dostupné než mince. Navíc jsem si vždy něco namyslel a kostky rozhodly, že se mi to nepovede. Útulná doupata, tvářící se jako hra pro děti, v sobě rozhodně skrývají potenciál výzvy i pro dospělé.

A ta místa na herním plánu. V sovím hnízdě jsou políčka tři. Na jednom si za libovolnou kostku vezmete jednu z vyložených karet. To je bezva, aspoň vždy vím, co získám. Ale jde to i jinak. Za kostku s hodnotou tři a vyšší si můžu líznout jednu náhodnou kartu a za jedničku a dvojku dokonce dvě. Kam byste postavili svého pomocníka vy? Nebo říční kolečko. Má tři možnosti kam zajít. Za jednu ze tří vyobrazených kostek si z břehu odnesete kamínek, to je docela velká pravděpodobnost úspěchu. Ale za kostku odpovídající dvěma dalším kostkám si už můžete vzít kamínky dva, a když zariskujete ještě víc, nebo máte štěstí na rodinné kostky, můžete si za kostku s předepsanou hodnotou vzít kamínek, a ještě na břehu najdete penízek. Co byste dělali?

Podobně funguje i poutník v hospodě. Má na sobě rozepsané, co za jakou hodnotu kostky můžete získat. A teď babo raď. Když mám rodinnou kostku se správnou hodnotou, je vše v pohodě, ale riskovali byste bez ní? Děti ano a často jim to vyjde, ale dospělí?

Zajímavě na mě působí i dílna. Čím vyšší hodnotu kostky dáte k pomocníkovi, z tím více karet si můžete vybírat. Ale co když kostky s vyššími hodnotami potřebujete jinde? Počkáte na jiné kolo, až bude vaše vysněné udělátko níže a za nižší kostku? Budete riskovat, že vám to někdo vyfoukne? Přesně tato dilemata na vás při hraní Útulných doupat čekají.

Některé výrobky navíc slouží k ovlivnění hozených kostek či přesunu dělníků až po hodu. O ty bývá docela bitva, neboť vám výrazně ulehčí situaci v budoucích kolech a umožní vám více riskovat.

S tím, že je na plánu co vymýšlet, však souvisí i zdržení dynamiky hry v této fázi. Hraje vždy jen jeden z hráčů a ostatní čekají, až na ně přijde řada. To je malinko nudné, neboť sledování tahu hráčů před vámi pro vás není příliš důležité. Maximálně vám vyfouknou nějakou kartu.

Jakmile všechny zvířecí rodinky dokončí své práce a vrátí se domů, nastane konec měsíce a připraví se nové kolo. Pootočí se říční kolečko, lesní a luční karta se odhodí a nahradí se novou, odstraní se ze hry udělátko na nejnižší pozici a také potěšení nejvíce vlevo, pak se zbylé karty posunou a na uvolněné pozice se vyloží nové. Poutník odejde a k jeho stolu v hospodě přijde nový pocestný s novými schopnostmi. Nakonec se přesune červík k novému začínajícímu hráči a začne se nanovo.

Po osmi měsících hry si hráči otočí svá doupata na druhou stranu, kde se nachází počítadlo bodů. Každý si sečte body na svých kartách potěšení a udělátek, jež si stihl pořídit, přičte si bonusové body za kombinace potěšení, které zvládl vybojovat. Pak přičte body za počet udělátek, které vyrobil a za zdroje, které našetřil.

Kdo získá bodů nejvíce, je na zimu připraven nejlépe a stává se vítězem hry.

Intermezzo V:

Je zvláštní, že Útulná doupata si hodně pochvalovali i hráči, se kterými běžně hrávám složitější hry. Nečekal jsem to, ale nepřekvapilo mě to. I mě totiž hra velmi baví a přiznám se, že partii od partie více. Baví mě nejrůznější kombinace karet, baví mě házení kostkami a baví mě uvolněná atmosféra kolem stolu, kterou tato hra zařizuje. Co se týče mladších hráčů, tady je úspěch zaručen.

Díky skvěle zpracovaným pravidlům není těžké se hru naučit. Hra má milou grafiku, pěkné téma a řekl bych, že i zkušenějším hráčům má co nabídnout, a to i při hraní se začátečníky. Proto uděluji Útulným doupatům OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Útulná doupata lze hrát také stále dokola. Jedna partie netrvá dlouho, a hlavně díky velikému výběru karet udělátek a potěšení, není žádná z her úplně stejná. Samozřejmě k tomu přispívá i náhoda v podobě házení kostkami, aktuální karty údolí a momentální natočení říčního kolečka. Proto jsem se rozhodl hře udělit OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Ve hře se opravdu cítíte, jako byste si zařizovali byt na zimu. Běháte v okolí domečku, nosíte suroviny a vyrábíte z nich rozličné předměty, a to jak ty pro denní potřebu, tak i pro potěšení ducha. Použité mechaniky náhody v podobě kostek, vysílání rodinných příslušníků na výpravy po okolí, i proměna plánu v průběhu roku pomocí karet údolí, to vše mi báječně zapadá do mozaiky zvoleného tématu. Proto uděluji Útulným doupatům i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Útulná doupata získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti BoardBros.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: