Je to únikovka? Je to gamebook? Je to slavný Sherlock!

Sherlock Holmes vs. Moriarty od ADC Blackfire a tvůrce a ilustrátora Rodolpha Massého je dle podtitulu úniková hra čerpající z věhlasu detektiva Sherlocka Holmese a jeho příběhů, navazující na knihy i filmy. V pěti scénářích se hráči v roli detektiva pustí do souboje s následníky jeho nemesis, Moriartyho. Hra kombinuje principy únikovky s použitím gamebooků a nabízí poutavý příběh pro jednoho či více hráčů, kteří vykročí za dobrodružstvím.

Provedení

To je totiž to první, co oko zákazníka zaujme rovnou v obchodě. Pěkná krabice působí bytelně a luxusně, po grafické stránce je celá hra vážně podařená. Založená na kombinaci černé, červené, bílé a krémové (evokující zažloutlé listy stránek letitých knih), s ilustracemi evokujícími více než století staré příběhy a prostředí. Sází hodně na první dojem. Uvnitř krabice je kartonový „insert“, který drží pět sešitů scénářů a dva balíčky karet (celkem 120). Jak karty, tak sešity samozřejmě pokračují v designu a grafice krabice, vše působí naprosto kompaktně.

Sešity jsou v podstatě gamebooky. Příběh je rozdělen do krátkých očíslovaných pasáží, které si hráči budou číst. Na konci pasáže je odkaz na následující sekci, zde však vše pokračuje plynule od jedničky přes dvojku, trojku a tak dále. V gamebooku se většinou přeskakuje, aby hráči náhodou nezahlídli nějakou část textu další sekce, zde je číslování skoro až nadbytečné, protože prostě čtete příběh. Na konci některých pasáží přichází možnost pro vlastní rozhodnutí: hráči budou mít slovo v tom, kterým směrem se vydají, kde budou pokračovat v pátrání, či jakou zvolí variantu z nabízených možností. Na můj vkus by těchto vlastních rozhodování mohlo být ve scénářích více, zde navíc většinou vedou k eliminaci „špatných“ variant a odhalení té správné z možností metodou pokus/omyl.

Příběh se samozřejmě větví, ale většinou jen v momentě, kdy špatná varianta vede k předčasnému – a nešťastnému – ukončení příběhu. To však hráče ihned nasměruje na pokračování dalším pokusem. Ať už se tito pustí do příběhu znovu od nuly, nebo jen udělají pár kroků zpět, stále si nedovedu představit, že by hra měla šanci na větší rotaci v hráčské skupině. I z toho důvodu asi není nutné řešit obaly na karty, protože hra bude po odehrání maximálně putovat po kamarádech a známých.

Každý sešit obsahuje příběh vlastního scénáře. Ty se jmenují:

• Variace Enigma – část první (15 karet),
• Variace Enigma – část druhá (16),
• Návrat do Reichenbachu (20),
• Post Moriartem (23) a
• Poslední řešení (23).

Dalším dílkem jsou balíčky karet. Každý scénář má připraven svůj balíček očíslovaných karet (počet karet viz předchozí odstavec). K jejich otočení a prohlédnutí vyzve hráče příběh v sešitu scénáře. Představují většinou dílky hlavolamů, důkazy a další elementy, které pomohou svým grafickým zpracováním k lepší představivosti samotného příběhu. Právě tento element pochází z již zmíněných deskových únikových her.

Krom karet scénářů je zde sedm karet pravidel, které v rychlosti vysvětlí principy a mechaniky hry a použití „paláce mysli“ (viz dále). Ke každému scénáři patří i extra čtyři karty Archivu, které vysvětlují pozadí příběhu, jeho provázanost s existujícími díly ohledně slavného detektiva, a doporučí i hudbu k poslechu či pro podkres samotných partií.

Posledním komponentem v krabici je plakát „paláce mysli“. Jedná se o vyobrazení pracovny Sherlocka Holmese zpět v jeho „základně“ na londýnské adrese Baker Street 221B, s nábytkem, zařízením a osobními předměty. Na nich jsou ikony, které můžete využít v případě hledání nápověd. Samotné nápovědy pro určité pasáže najdou hráči na konci sešitu scénáře a pod každou z ikon mohou nahlédnout na část textů, jež jim mohou (ale taky nemusí) pomoci k vyřešení aktuálního problému. Samotný plakát je trochu nadbytečným elementem hry, protože si dokážete poradit i bez něj, spíše se jedná o estetický prvek, jenž má hráčům přiblížit Sherlockovy myšlenkové pochody v momentě, kdy se snaží uzavřít do sebe nebo do své pracovny, aby mohl svou analytickou mysl nerušeně nechat zpracovávat všechna vodítka, důkazy a náznaky, jež posbíral.

Vzhůru po stopách Moriartyho!

Od prvního scénáře plyne příběh celkem příjemně, první a druhý scénář tvoří ucelenou epizodu, takže po ukončení prvního sešitu má člověk nutkání se hned pustit do pokračování. Což se následně i stalo. Ale jelikož je všech pět scénářů provázaných do jednoho příběhu, dalšímu nutkání bylo třeba se vyhnout. I tak stačily tři večery k ukončení celého dobrodružství.

V rámci příběhu se budete přesouvat z Londýna až k věhlasným Reichenbašským vodopádům ve Švýcarsku, a zase zpátky. Příběh je celkem dobře vystavěn, dostatek odkazů působí realističtějším dojmem (čemuž ještě dodají karty Archivu, jež je třeba číst až po odehrání scénáře, aby se hráči nevystavili nějakým spoilerům). V příběhu si během hraní lze užít i příjemné zvraty a nečekaná vyústění.

Problém ovšem přichází v případě rébusů. U únikovek jsou hráči vždy na tenkém ledě. Většinou jde o to se dostat z nějaké šlamastiky tím, že vyřeší hlavolamy a další tajuplnosti. Zde však netlačí žádný časový limit, na rébusy je tedy „dost“ času; nechybí samozřejmě nápovědy, pokud by si hráči nevěděli rady. Což se tedy stalo vícekrát. Ne vždy bylo jasné, co přesně je zadání a jak k němu přistoupit, abychom se v příběhu posunuli.

Dalším (a mnohem větším) problémem je fakt, že u některých hlavolamů či záhad jsme narazili na to, že zadání (těžko říct, zda vinou špatného překladu, nedostatku finálního otestování české verze, nebo se podobný svízel objevil i u původní verze) opravdu nevedlo ke správnému řešení. V případě dekódování vzkazů dle klíče, který jsme si i ověřili v nápovědě, nám některá písmena neseděla. Ano, s minimem důvtipu pochopíte, jaké je řešení, ale jen proto, že je výsledkem opravdové slovo či věta. Pokud by tomu tak nebylo, tak bychom se k výsledku nedopracovali. Některé z rébusů jsou opravdu špatné, neotestované a s chybami se dostaly až na trh. To je u hry, která stojí na řešení rébusů, velice špatné.

Verdikt

V průběhu těch pěti scénářů jsme si užívali příběh, ale zároveň s tím rostlo naše rozčarování nad zpracováním jednotlivých hádanek, které nevedly ke kýženým výsledkům, k nimž jsme se dostávali pouze díky nápovědám. Když to řeknu na rovinu – nad zpracováním a celkovým vyzněním celé hry by se titulní postava obracela ve svém literárním hrobě, protože právě ten základní element celé hry je zpackaný. A to si hráči, toužící po dobrodružství v kůži detektiva, nezaslouží. Po dokončení celého příběhu tedy převládalo zklamání.

Udělat dobrou deskovou verzi únikové hry je složité. Ale zde se jednalo více o příběh, který by si vystačil s gamebookem a nebylo třeba ho tlačit do deskové hry. Dílo by určitě obstálo jako kniha či sešit s příběhem, či jako gamebook nebo komiks. Ale jako herní požitek se jedná o velké zklamání. To je sice kompenzováno umným zpracováním po manufakturní i grafické stránce, ale to, obávám se, je málo. Společenská hra nemá být na prvním místě o designu a vzhledu, ale o hratelnosti. Zde je to škoda, protože určitě stačilo věnovat víc úsilí testování, aby to celé nedopadlo takovým fiaskem.

Pokud se fanoušci detektiva Sherlocka Holmese obrní před tímto aspektem, příběh u nich může obstát a mohou si ho opravdu užít. Ale jak říkám – pouze jako příběh.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.