Mám takového tucha, že vidím ducha.

V jedné staré lesní chatě někde v Beskydech.

Ve společenské místnosti jemně praská dřevo v krásném, umělecky zpracovaném krbu.

Pod okny jsou lavice se stoly. Na stolech jsou rozžaté svíce matně osvětlující kruh osmi lidí sedících tiše společně kolem. Je zvláštní, že se drží za ruce a jakoby dřímají.

Ve srubu je cítit tajemná elektrizující atmosféra. Jakoby zde, kromě oněch osmi osob, bylo ještě něco. Něco nepopsaného, něco, co nepatří do našeho světa…

„DUCHU, DUCHU, DOPŘEJ NÁM SLUCHU!“ Procítěně recitovala nejstarší z osob kolem stolu. Chvíli bylo až magické ticho. Pak se ale ozvala drobná dívka: „Poslouchej a ty vážně myslíš, že to funguje?“ „PSSSSSSSSSST,“ zlobně se na ni podíval onen stařešina. „Musíš věřit, a oni přijdou.“ Skupina se opět pohroužila do spiritualistického ticha. „DUCHU, DUCHU, DOPŘEJ NÁM SLUCHU!“ recitoval znovu procítěně starší muž. V místnosti náhle poklesla teplota a lidem kolem stolu i přes hřejivý oheň v krbu naskákala husí kůže. Dveře se náhle rozrazily a v jejich otvoru byla silueta člověka vyplňující celý otvor. Dovnitř zavál ostrý vítr, jež pozhasínal svíce a na prahu se objevily sněhové vločky. Všichni pohlédli s bázlivou úctou ke dveřím.

„Tož děcka, co tady blbnete! Moje nervy! Voda není nanošená, třísky nejsou nasekané, nádobí po večeři neumyté a vy se tady držíte za ruce a třesete se strachy jak banda bláznivých bab! Začněte něco dělat, nebo ráno na ty běžky nevyjedem!“

Vedoucí za sebou práskl dveřmi a všichni se rozchechtali. „Teda to byl pořádný duch!“ „Raději ho poslechneme, ne?“

Co víme o spirituální seanci

V prosinci se na pultech obchodů objevila nová týmová asociační hra od autorského dua Mary Flanaganové a Maxe Seidmana. Grafický návrh jim vymyslela Spring Yu. Hra nese název Phantom Ink, což vydavatelství Mindok u nás nahradilo hezkým českým jménem Šestý smysl.

V Šestém smyslu se hráči stanou vyznavači spiritismu a promění se na média a duchy. V Seanci se utkají dvě dvoučlenné až čtyřčlenné skupiny alespoň osmiletých spiritualistů vyvolávajících duchy. Jedna seance jim zabere deset až patnáct minut. V případě talentovaných duchů, jež dokážou udělat z komára velblouda, se však klání může protáhnout i na dvojnásobek.

Z každé skupiny se jeden hráč stane duchem a společně vyberou jedno ze šesti slov na kartě, které budou mít za úkol ostatní hráči – média, zjistit. Skupiny se pak střídají na tahu a podají svému duchovi vždy dvě karty s otázkou. Duch si jednu vybere a odpoví na ni napsáním odpovědi pěkně pomalu písmenko po písmenku, dokud médium odpověď nepochopí a ducha nepřeruší. Skupina, která první uhodne tajné slovo, vítězí.

Šestý smysl již stihl získat i dvě uznání: Game Makers Guild – Seal of Approval a The Dice Tower – Seal of Approval

Hra využívá mechanismů dedukce, poskytování vodítek týmu a komunikačních limitů v podobě zákazu hovoru a nedopsaných slov.

Prohlídka všech koutů

Šestý smysl má vlastně hru již na své krabici. Na černém podkladu se zlatým písmem je na víku nedopsané slovo, po obrácení krabice jsem dokonce našel i hádanku s výzvou, abych odhalil tajný předmět zde popsaný. Po naklonění krabice se pak objevilo i řešení, na které jsem nepřišel.

Po otevření krabice jsem uvnitř objevil bloček listů na psaní nápověd od ducha, list pravidel, dvě tužky typu Ikea a karty. Černý balíček karet otázek a světlý balíček karet tajných slov.

Intermezzo I:

Na první pohled se mi Šestý smysl zalíbil. Krabice se dle mého vydařila výjimečně a nádherně mezi zvědavé hráče, nováčky, vnáší atmosféru tajemna. Také černá barva listů v bločku a bílé ilustrace působí jako bych šel na opravdovou spirituální seanci. Karty mají pěkně zvolené barvy a jejich rub zdobí pěkné kresby pera a klíče. Lícová strana pak obsahuje slova, zde není co hodnotit. Snad jen, že font písma je zvolen dobře a neměli jsme při hraní sebemenší problém texty přečíst, a to ani z dálky.

Přineste stolek, svíce, zapalte vonné tyčinky

Podívejme se nyní na přípravu seance. Hráči se rozdělí na dvě skupiny, sluneční a měsíční. Každá skupina ze svého středu vybere ducha, ostatní se stanou médii. Na stůl se položí bloček s listy, média obou skupin si vezmou do ruky z černého balíčku sedm karet otázek a tajně si je prohlédnou. Duch Slunce a duch Měsíce si společně vezmou jednu kartu tajných slov a ze šesti zde napsaných slov si společně jedno vyberou. Jakmile dojdou ke shodě, hra může začít.

Intermezzo II:

Příprava hry je až primitivně jednoduchá, přesto zde může nastat zdržení. Tak jako u nás. Já mám totiž pověst hráče, který tyto asociační hry vůbec neumí hrát a vždy vymyslí nějakou šílenost, co ostatní nepochopí. A proto nám ve skupině vyvstal problém, kdo bude hrát se mnou a odsoudí se tak k drtivé porážce. Věřte mi nebo ne, bylo to docela neřešitelné, všichni se na můj účet velice dobře bavili a vymýšleli důvody, proč vlastně se mnou nemůžou hrát a až pohrůžka, že už s nimi dnes nic jiného nebudu hrát vedla k cíli a rozehrání partie.

U kulatého stolku spojeni prsty u rukou

Jakmile se tedy oba duchové shodnou na hádaném slově, zahájí duel média slunečního týmu. V každém kole jsou dvě možnosti, co dělat. Častější možností je položit duchovi otázku, druhou možností je pak hádat tajné slovo.

Při pokládání otázky předají média svému duchovi dvě karty otázek ze své ruky. Duch si je pročte a vybere si jednu otázku, na kterou bude odpovídat. Tu vrátí médiím. Druhou otázku zahodí. Vzápětí začne duch psát odpověď na otázku do bloku. Každé písmenko napíše a vysloví nahlas. Média pozorně sledují, co jejich duch píše a ve chvíli, kdy si jsou odpovědí jistí, zvolají: „Silencio!“ To je signál pro ducha, aby přestal psát a nechal odpověď nedopsanou. Druhý tým, který nezná položenou otázku, má tak ztíženou pozici, protože si může jen domýšlet, co vlastně napsaná část slova znamená.

Pak jsou na řadě v pokládání otázek média měsíčního týmu a opět mají volbu buď dát svému duchovi dvě karty otázek, nebo začít hádat tajné slovo. U některých řádků bločku jsou symboly oka. Zde může tým požádat jednoho z duchů, aby doplnil jednu rozepsanou nápovědu, kterou si média zvolí, o další písmeno.

Hra takto plyne v dobré zábavě dál a dál, bloček se plní odpověďmi až do chvíle, kdy jeden z týmů začíná tušit, o které tajné slovo jde a napíše jej, opět písmenko po písmenku, do horního řádku bločku. Duch pozorně sleduje, co jeho tým píše a ve chvíli, kdy zapíše chybné písmeno tajného slova, zavolá stop a přeruší odpověď. Pokud média dopíší celé slovo bez přerušení, tedy uhodnou tajné slovo, hra končí, pokud ne, nic se neděje, hra plyne dál.

Intermezzo III:

Nápad autorů nedopisovat odpovědi na otázky byla dle mého trefou do černého. Je to opravdu veliká zábava. Druhý tým vidí sice odpovědi soupeřova ducha, ale netuší, na co se média ptala a mohou si tak jen domýšlet, co vlastně nedopsané slovo znamená.

Myšlenkové pochody duchů ve snaze odpovědět na některé, v souvislosti s tajným slovem naprosto nesmyslné, otázky vnáší do hry krásný chaos a nedorozumění.

Moc se mi líbí, že jsou ve hře stále oba týmy. Jen jeden sice pokládá otázky a komunikuje se svým duchem, soupeř však nelení a bystře pozoruje, co duch píše do bločku a dohaduje se, co asi může nedopsané slovo znamenat. Také soupeřův duch se velmi dobře baví na úkor protihráče, protože mu to nedá a zašilhá k duchovi sousedovi, aby viděl, na co má odpovídat. Občas pak při zhlédnutí nějaké té bláznivé otázky neudrží nervy na uzdě a s výmluvou, že musí nutně na záchod, utíká od stolu se slzami v očích a škodolibou radostí.

Nám se toto stalo, když jsme hádali slovo stan a první otázka pro slunečního ducha, která přišla do hry, byla: „Který typ restaurace by to mohl nabízet?“ Milý duch se zapotil, druhý se chechtal na celé kolo a ve chvíli, kdy o kolo později slunečnímu duchovi přišla otázka: „Kdyby to bylo jídlem, kterým by to bylo?“ Už to milý měsíční duch nevydržel a s uslzenýma očima utíkal na záchod,  protože by se jinak dle svých vlastních slov smíchy počůral.

Jak z mého popisu asi tušíte, Šestý smysl nádherně kombinuje opravdu povedenou zábavu s protahováním mozkových závitů. Opravdu totiž není lehké, hlavně z počátku, trefit z karet otázek takové, aby se myšlenky ducha a jeho médií propojily.

• 

• 

Šestý smysl je krásnou asociační párty hrou využívající tajemné téma a náznaky odpovědí. My jsme se u ní neuvěřitelně bavili, a proto uděluji hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SRANDY KOPEC.

Líbí se mi lehkost, s jakou autoři propojili jednoduché mechanismy hry, jakou je skrytá nápověda, a zákaz verbální komunikace mezi duchem a médii s tajemným tématem hry na vyvolávání duchů. To tajemno jsem ze hry opravdu cítil, a i rozverní a bavící se duchové, špitající si do oušek nejrůznější poznámky, mi dokreslili atmosféru. Ostatně, proč by duchové s námi komunikující, museli být jen vážní a děsiví? Proto uděluji Šestému smyslu OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Množství nejrůznějších karet otázek v kombinaci s desítkami nejrůznějších slov, jednoznačně zaručují jedinečný zážitek z každé herní partie. A tím, že je hra návyková a během jednoho herního párty večera nezůstane jen u jedné hry, tím si můžete být opravdu jistí. Proto uděluji Šestému smyslu také OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Šestý smysl získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK.

Hru můžete zakoupit přímo zde.