Pax Emancipation
Celosvětový boj za svobodu: 1776 – 1917
…
Úvod
S Philem Eklundem se roztrhl pytel, totiž krabice. České vydavatelství Fox in the Box přineslo zkraje roku další z řady Paxů, tentokrát zaměřeného na abolicionistické hnutí. Jedná se již o osmou Eklundovu hru lokalizovanou týmem Davida Hanáčka pro české hráče, devátou je v letoštním únoru vyšlá 2. edice Bios: Origins. Pokud jste již zdárně dobyli sluneční soustavu v High Frontier a jste připraveni vrátit se na Zemi, přijměte Liščí pozvánku do dob, kdy bylo otroctví shledáno nesnesitelným nejen pro vykořisťované subjekty, ale i pro sousedy jejich pánů, kteří se rozhodli svým spoluobčanům promluvit do duše. A jak debata nad šálkem čaje pokračovala, uplynulo přes sto let a svět zachvátila změna pořádků. Toužíte-li i vy být konstruktéry společenských změn, uvelebte se ve svém křesle a při popíjení nápoje se žabkou se nechte provést shrnutím, zda a proč byste měli po Pax Emancipation sáhnout.
Abolicionismus, pocházející z latinského abolitio – zrušení, je označením pro hnutí usilující o zrušení konkrétního zákona či zákonného ustanovení. Bývá tak označováno zejména anglo-americké hnutí, jehož hlavním cílem bylo zrušení otroctví a zamezení obchodu s otroky v 19. století.
…
Komponenty
V krabičce s hranou pouhých 14 cm najdete spolu s pravidly tři desky hráčů, tři plata žetonů, dva balíčky karet, velký plastový pytel, z jehož nitra vypadne devět menších plastových pytlíků plných dřevěných figurek, disků a čtyři plastové kostky. Insert tu není vůbec.
Hráči představují tři frakce, které se skrze desetiletí budou snažit zrušit otroctví a nevolnictví – Britský parlament (červený), Filantropy (zelení), Evangelikány (bílí). Každý hráč má k dispozici kulaté figurky správců a agentů, ramenaté figurky osvobozených subjektů, v pokročilé verzi jednu kostičku továrny. Zbylé dřevěné komponenty tvoří fialové lodě (obchodní i válečné), černé disky šířící se anarchie, zelené disky nákazy pro pokročilou verzi hry a černá figurka slona jako posuvný ukazatel mediálního zacílení abolicionistického hnutí. Herní plán tu nenajdete.
Stejně jako v Pax Renaissance je tvořen deseti oboustrannými kartami – sférami. Na nich najdete pole přístavů, správců a černé čtverečky představující otroky – každý čtvereček představuje zhruba 2 miliony otroků. Ostatní karty představují především ideje Západu a Východu. Tělo karty tvoří především text osvětlující historickou postavu či událost. Vedle něj jsou zobrazeny ikony umožňující hráči provést konkrétní operaci a také symboly svobody, které umožňují v plné hře zařazení ideje do jedné ze dvou úmluv. Na stole je vždy vyloženo šest idejí Západu a šest idejí Východu. Hráči v rámci akce syndikace umisťují své agenty na karty, jejichž ikony jim umožní rozličné požadované úkony. Ve hře jsou ještě dvě karty počátečních úmluv a deset karet revolucí.
Kartonové žetony jsou dvojího druhu – otrokářské lodě a překážky. Otrokářské lodě přiléhající vždy ke dvěma sférám abolicionistům budou ztěžovat život zejména při zavádění volebního práva, tedy akci sloužící k odstraňování překážek. Ke každé sféře náleží tři až pět překážek. Jedním z úkolů ve hře je odstraňování překážek, dalšími úkoly pak zvyšování množství agentů na mapě či osvobozování otroků. Překážky existují bílé (pravicové), červené (levicové) a fialové (obchodní embarga).
…
Pojetí pravidel a bližší představení hry
Za výborně přeložená pravidla patří poděkování Miroslavu Štroblovi. Za Říši her jeho práci uděluji ocenění Mimořádný překlad.
Co je na škodu, je původní formát pravidel (hrana 13,5 cm). Vzhledem ke složitosti hry by se pravidla lépe četla ve větším formátu s větším písmem. Také by tu mohl být připojen obrazový pavouk srozumitelně zobrazující propojení pojmů. Hráč by tak viděl, že jde-li konat akci W, musí si ohlídat porozumění pojmům x, y, z.
Pravidla jsou psána sekvenčně. Měla by vás tak provést hrou či na prvních několika stranách tahem. V praxi to ovšem znamená, přeskakování mezi jednotlivými sekcemi. Hráč na tahu se podívá na svou hráčskou desku, jaké má možnosti akce. Zalistuje v pravidlech na příslušný odstavec. Ten ho ovšem po několika větách odkáže na sekci jinou. A i tam najde odkaz dále. Hráč se tak musí pravidly skutečně trpělivě prokousávat a nesčetněkrát zobrací stránky tam a sem. Pokud narazíte na odstavec, který vás dál neodkazuje, zdaleka ještě nemáte vyhráno. Nyní je radno se podívat do glosáře a tam si všechny zmíněné pojmy přečíst znovu a podrobně. Pro jejich bližší vysvětlení v těle pravidel totiž nebylo místo, kvůli lepšímu pochopení pravidel (tedy pochopení sekvence samotného hraní). Možná by nebylo na škodu, když by se texty z glosáře vyskytovaly v příslušných sekcích jako rozvíjející poznámky pod čarou namísto autorových úvah a historických souvislostí. Při větším formátu pravidel by se tam možná přehledně vešlo i obojí.
Při přípravě hry (a studiu pravidel) si musíte určit, jakou variantu hry zkusíte tentokrát. Variant je pět a všechny je možné hrát v základní a pokročilé verzi. Zvolíte-li verzi základní, stačí při hře přeskakovat akce a pravidla označená ocelovou modří. Jaké jsou tedy možnosti hraní? Kooperativně-kompetitivní hra (o dvou dějstvích, kdy boj mezi abolicionisty rozhoří až po splnění společných cílů), kooperativní hra, solitérní hra, varianta 1865-1917 začínající s moderním Západem a feudálním Východem, a Malthusiánská varianta, která je čistě kompetitivní.
Neházejte ovšem pravidla do žita. Jakmile to vysedíte a věnujete několik hodin zevrubné přípravě (nám první hra trvala šest hodin včetně čtení pravidel), otevře se před vámi komplexní funkční hra, která může směle aspirovat na přední příčku her mapujících otroctví a nevolnictví. Byť her na toto téma je málo, přiznejme si to otevřeně.
Doma se nám osvědčila varianta první hry základní s listováním v návodu, druhá hra základní pro utvrzení se ve znalosti mechanik a třetí hra již plná, opět s pomocí pravidel. Jakmile během první hry uvidíte, jak fungují základní akce a jejich kombinace, stačí si přečíst pravidla znovu u čaje a jste tam. Amerika na dohled.
…
Nástin základních pravidel a principů
Pravidla čítají téměř sedmdesát stránek. Není v mé moci zde vše popsat, ale rád bych využil tento prostor pro nastínění a okomentování základních principů hry, které by mohlo čtenáři usnadnit orientaci při první hře. Pokud byste rádi Pax Emancipation nastudovali a sami si na to netroufáte, podívejte se na dvoudílný návod natočený Branislavem Bercem na jeho kanálu Nithrania.
Hráč ve svém tahu provede dvě libovolné akce a následně libovolné množství operací, pro něž má předpoklady, tedy připravenou půdu díky právě provedeným akcím či předešlým tahům. Následně pohne slonem, pokud jím ještě nebylo popojito, a hodí kostkou na příslušné další hody př. nenávisti.
V rámci akce sbírka je možné odvolat své agenty z herního plánu, zařadit je do kolonky majetku a následně sdružit potřebné finance. Za každého agenta, kterého umístíte z kapitálu dolů do majetku, smíte umístit agenta z dluhu nahoru do majetku. Následně vše z majetku přesunete do kapitálu.
Naopak akcí syndikace nikoho neodvoláváte, ale umisťujete své agenty na karty idejí. Každá karta nese rozličné symboly a v rámci operací je můžete využít – tehdy jednoduše z pole karty přesunete agenta na konkrétní ikonu a vykonáte danou operaci. Umístění na kartu idejí stojí rozdílnou sumu zlata, která se odvíjí od pořadí karty ve sloupci (a případně navíc ještě jeden zlatý za každého již dříve na kartu umístěného agenta kteréhokoliv z hráčů). Ideje v nejnižší řadě nestojí nic, za ideu v nejvyšší šesté řadě zaplatíte 5 dílů zlata. Využít nové karty idejí tak stojí mnohem více úsilí, než práce s idejemi postaršího data. Karty se při pohybu slona odstraňují ze hry, či posouvají podle šipky a tím vyřazují karty jiné. Mění se tak možnosti, které tablo nabízí. Lze sledovat střet epistémé napříč generacemi i kulturami myslitelů a revolucionářů. Každá vřazená karta taktéž ukrajuje čas a přibližuje vás k bodu, kdy dějiny zhodnotí vaše počínání.
Dalšími dvěma akcemi je stavba lodi a jmenování správce. Stavba lodi umožňuje časem boj s otrokáři díky námořní operaci a politice dělových člunů, její okamžitý efekt je ovšem rozvoj vašeho kapitálu, neboť si při každé stavbě umístíte agenta ze společné zásoby na svou desku do přihrádky dluhu. Proto je dobré nenechávat stavbu lodí a následnou námořní operaci pouze červenému hráči, který je pro ni zvýhodněn, ale rozvíjet svůj vlastní kapitál. Jmenováním správce umístíte jednoho agenta na daný díl mapy. Barva správce té správné barvy ovlivňuje možnost provádět pro herní úspěch zásadní dvě operace – volební právo a westernizaci. Zatímco operací volební právo získáte či vrátíte překážku, čímž ovlivňujete další možnosti hry v daném regionu a plníte či hatíte fundamentální podmínku pro vítězství zeleného hráče, westernizací umístíte na daný řetěz políček jednoho propuštěnce. Tím snížíte počet otroků v regionu, což positivně ovlivňuje boj proti otrokářským lodím, stejně jako umožnění volebního práva. V neposlední řadě tím pomáháte splnit fundamentální podmínku pro vítězství bílého hráče. Propustit otroka lze i díky samostatné operaci propuštění.
Zbývá zmínit dvě pokročilé akce – vydání zákona a připojení k revoluci. Obě vám dávají možnost změnit chod dějin, modernizovat svět, získat větší množství bodů či bonusových úkonů. A to buď rozvíjením kombinací symbolů svobody pod jednou z úmluv, či umístěním svého agenta na kartu revoluce zařazené do tabla, případně otočení karty revoluce na druhou stranu. Ke každému regionu (dílu mapy) náleží jedna oboustranná karta revoluce. Karta revoluce disponuje stranou červenou a stranou bílou, přičemž každá strana skýtá jiné bonusy, v jiném množství, jiným hráčům. Později, v rámci operací, lze provést samotnou revoluci, po jejímž splnění a rozdělení odměn dojde k otočení jedné mapové karty na moderní stranu.
Do výčtu všech úkonů je třeba závěrem vzpomenout tři pokročilé operace. Podporu vzdělanosti, která je jednou z cest k vypěstování disidentů, kteří společně s šířící se anarchií dávají vzniknout revolučnímu podhoubí. Soudní proces a lidové hlasování, tedy dvě operace, které vám dovolí přidat vždy jednu z idejí do jedné ze dvou úmluv – Lockeovy Listiny práv či Rousseauovy Obecné vůle.
Akce i operace se dělí na ty, které se dějí pod dohledem slona, a na ty, které slona nevyžadují. První akce či operace ve vašem tahu, která vyžaduje slona, vám dává možnost tuto figurku zosobňující abolicionistické zaměření zájmu přesunout na jakýkoliv přístav na mapě. Veškeré vaše další úkony v tomto tahu musí proběhnout právě tam. Pokud slonem ani jednou za tah nepohnete, tak na konci kola hodíte kostkou a slona posunete dle padlých bodů na kostce.
Zcela v závěru vašeho tahu proběhne hod kostkou určující vyřazení karty z nabídky idejí a také hody nenávisti, případných pogromů atd. Tyto hody se vám pokusí zmasakrovat vaše správce, propuštěnce či jinak ztížit hru.
V případě vyřazení karty je nutno zkontrolovat, zda obsahuje na sobě šipku. Pokud ano, tak se daná západní idea posune v rámci svého řádku na východ. Tento krok se zve Prolínání kultur. Hráči pak namísto ní vyřadí ideu východní. Poté, co je postupně takto spotřebován balíček západních idejí, začnou se do západního sloupce doplňovat ideje východní. Globalizace myšlení je tak završena.
Na konci hry se bodují všechny žetony, které hráč získal (disky nákazy a anarchie, překážky, lodě), figurky na mapě a mnoho bodů lze získat za regiony, které mají státní zřízení dle vašeho gusta. Tedy zelený hráč má body za Republiky (regiony bez překážek), červený hráč za Demokracie (s alespoň jednou červenou a žádnou bílou překážkou) a bílý hráč za Teokracie (s alespoň jednou bílou a žádnou červenou překážkou).
…
Závěr
Pax Emancipation je komplexní, funkční, chytrý a v mnoha ohledech i zábavný. Dokáže vás vtáhnout do desítek historických událostí a umožní vám je prožít, byť se může tvářit jako hromada mechanik zaštítěná tématem. Neuvěřitelné jsou nejen jednotlivé příběhy všech postav a jejich přetavení do jednoho či dvou efektů v rámci herního příběhu, ale i encyklopedické zpracování všech pojmů v pravidlech. A tím nemyslím herní glosář, ale poznámky pod čarou, které vysvětlují každý historický pojem, událost či autorovu filosofickou úvahu nad normativními pojmy. Pax Emancipation sice neshledávám tak elegantním a plynoucím jako 2. edici Pax Pamiru, pod kterým je podepsán Cole Wehrle, nicméně je to hra, kterou by si každý milovník historie měl zkusit. Ovšem i zde nalezneme elegantně či až geniálně vyřešené mechanismy. Příkladem budiž fungování ekonomiky a simulace dluhové spirály, pro kterou Eklundovi stačila pouze tři šuplata pod sebou. Nutno dodat, že zrovna tento mechanismus táta Phil převzal od syna Matta z jeho souběžně vyvíjeného Pax Transhumanity.
Ať již zvolíte jakoukoliv z pěti herních variant, čeká vás moře zábavy a moře přemítání. Interaktivita je zaručena, ovšem pozor na spoluhráče, kteří budou půl hodiny přemýšlet nad svým jedním tahem. Pak se ze hry stane solitérní zdlouhavá štvanice na body, která již tak protáhne několikahodinový zážitek.
Pokud přistoupíte na autorovu pokornou žádost, abyste hru hráli kooperativně (v prvním kooperativním dějství) až do hořkého konce namísto sabotování spoluhráčů ve chvíli, kdy vy sami jako představitel jedné z frakcí již nemůžete vyhrát, potom vám hra jistě něco předá.
Avšak zároveň brzy zjistíte, že vyhovět přání autora není vůbec snadné. Již v základní kooperativně-kompetitivní variantě si hráč musí mnoho tahů dopředu připravovat půdu pro převzetí moci, pro bodové ožebračení soupeřů a vyzdvihnutí svých spasitelských zásluh. Ono škodit svým spoluhráčům-soupeřům lze téměř čímkoliv a záleží pouze na vašem načasování, zda daný úkon zbrzdí či trvale poškodí pouze je, nebo vás všechny. Také se brzy naučíte, že není dobré začít bořit tyranie na všech frontách a že otrokáři mohou být někdy prospěšní. Čím hlouběji do hry pronikáte, tím do vás více proniká pragmatismus a začínáte relativizovat hodnoty a metody. Po několika dalších hrách přijdete na to, že pracovat na svém vítězství musíte začít nejpozději v prvním tahu hry a že ke spolupráci dochází pouze tehdy, pokud se na chvíli shodnou kroky frakcí, které konají ze zcela zištných a sobeckých důvodů.
Hru do nové úrovně zážitku posouvá nikoliv druhá éra, tedy soutěžní fáze po předcházející kooperativní, ale všudypřítomná možnost řetězit ideje, spouštět revoluce a konečně i revoluce úspěšně naplňovat. Čím více revolucí probíhá, čím více se jako jejich důsledek modernizuje mapa, tím více hráč pociťuje hmatatelné dějinné přerody. Celý proces výstavby svých budoucích možností stojí právě na kombinaci pokročilých akcí a operací, které směřují právě ke kombinování s revolucemi, které skýtají výhody svým účastníkům, mění rozložení sil na mapě a zároveň region až na výjimky spojené s šířením anarchie blokují. Zkušení hráči si po několika partiích najdou cestu, jak měnit svět a nespoléhat se přitom pouze na stavbu lodí za účelem zvětšování kapitálu. Znalost karet idejí i karet revolucí, ostatně jakož i mapových dílů, je zásadní. Pokud zvládnete složité myšlenkové procesy, pak vám hra při využívání všech mechanismů začne postupně v pozdějších hodinách partie nabízet odlišný zážitek. Jako by se měnilo myšlení lidí, zvyklosti epochy, jako by se dějiny dávaly do pohybu a to, co ještě včera platilo, již odvála oblaka střelného prachu či disputace učenců.
Je to typická Eklundovka? Přiznaně si bere inspiraci ve vícero mechanismech z Pax Transhumanity od Matta Eklunda, autorova syna. Rysy Pax Renessaince jsou zde též rozpoznatelné. A nechybí ani mechanismus tableau building. Je to hra, kterou se vyplatí hrát do hloubky, zkoumat její možnosti a dokud se ji plně nenaučíte, tak ji nedávat odpočinout na polici, neboť polovinu pravidel a výjimek zapomenete. Eklundovský produkční minimalismus se opět projevil, byť karty jsou přehlednější než v předchozích Eklundových Paxech. Naopak mapa by měla být větší, políčka na kartách by měla být větší, aby bylo vše viditelné, rozeznatelné a figurky se v jednotlivých sférách netísnily. Kdyby mapové karty byly velikosti poloviny krabičky, bylo by to skvělé. Desky hráčů fungují dobře, rovněž veškerá ikonografie.
Asymetričnost spojena s modulem kooperativně-kompetitivním mi zde přijde též dobře zvolena. V prvních několika hrách shledáte diverzitu všech podmínek jednotlivých akcí a operací s množstvím výjimek a rozdílností pro jednotlivé hráče jako hlavu vypínající. Stejně jako tuto předchozí větu. Jsem zvědav, zda si někdy zahrajeme partii, kdy nebudeme v ruce stále třímat pravidla a bedlivě se navzájem střežit. Nevidím tu ani tak chybu v asymetričnosti, jako ve složitosti (možná košatosti) pravidel jako takových ještě před tím, než přijde na řadu asymetrický prvek. Asymetrické prvky cílů a drobné změny na deskách hráčů spočívají v zapamatovatelných drobnostech, a přesto vytváří zcela jiný styl hraní pro každou frakci. To musím pochválit.
Figurky správců bych ocenil vyšší než figurky osvobozených, ale tvarově jsou řešeny jednoduše, rozpoznatelně. Mechanismy jsou spjaty s rysy zvoleného tématu a těžko si představit to vše v jiném příběhovém hávu, byť produkční minimalismus atmosféře nepomáhá. Na Pax sérii unikátní prvek -použití hracích kostek- hru spíše nerozbíjí, byť náhodné vyřazení několika karet se stejnou ikonou (zapříčiněné hodem kostky) vás může citelně zasáhnout. Ztráta efektu, a tedy možnosti konat určité operace, vám v nevhodný čas může hru i prohrát. Příkladem budiž odstranění vícero karet umožňující volební právo, což zejména Filantropa připraví o možnost odstraňovat překážky. Hře po zralé úvaze neuděluji ocenění Nízký vliv náhody, neboť hráč musí být zkušený, aby náhodu minimalizoval. Nicméně to možné je a lze se stát pánem všech anarchií, masakrů a převratů.
Co se týká obtížnosti, tak se bezpochyby jedná o nejtěžší Pax a spolu s High Frontierem i nejtěžší Eklundovku, i když podle Board Game Geeku mu 2. edice Pax Renessaince a 2. edice Bios: Megafauna šlapou na paty.
Pokud máte zkušenější spoluhráče, neváhejte si hru vyzkoušet. Nu, a pokud jste na to sami, tak si stále můžete užít solitérní hru. Zkrátka baví-li vás dějiny, tak si neváhejte Pax Emancipation zařadit do svého herního rozvrhu.
Pokud jste ještě žádný Pax nehráli, tak vězte, že her a rozšíření se slovem Pax se vyskytuje několik málo desítek. Hry lze rozdělit na ty, které pochází z Eklundovské rodiny, občas s nějakým tím nerodinným spoluautorem, a ty ostatní. Mezi těmi ostatními uveďme alespoň válečnou žetonkovku Pax Romana z roku 2006 a válečnou blokovku Pax Baltica z roku 2009, přičemž první Eklundův Pax (Pax Porfiriana) pochází z roku 2012.
…
Pax Emancipation získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry pro recenzi děkujeme společnosti Fox in the Box.
Hru můžete zakoupit přímo zde.
