Cesta tam a zase zpátky, a ještě jednou a zas.

„Děti, vstávat, je sobota, vyrazíme na rodinný výlet,“ zvolala maminka ze dveří dětského pokojíčku na dvě hromady polštářů a peřin na postelích. Hromady se ani nehnuly. Maminka se usmála a vkročila do pokoje. „Že by tady v těch postýlkách nikdo nebyl? Tak to já se přesvědčím,“ pravila maminka s úsměvem a rukou zašmátrala pod peřinou a prsty zabrnkala na bosé chodidlo. Zpoza peřiny se ozvalo vypísknutí a nožka zmizela někde v hlubinách. Peřina se začala natřásat smíchy. „A co druhý balíček, že by tam nikdo nebyl?“ zeptala se zase maminka a zašmátrala v druhé postýlce. Opět polechtala bosá chodidla, opět se ozvalo zapištění a z druhé strany hromady vykoukla rozcuchaná hlava. „Mami, nechej toho, vždyť je sobota,“ pravila dívenka rozespale.  Maminka se však nedala odbýt a v pokojíčku vypukla pravá polštářová bitva. Boje však po chvíli přerušil hluboký hlas táty: „Holky nechte toho a polezte z peřin, za chvíli musíme jet.“ „A kam jedem, tati?“ ptaly se holky. „No dneska je krásně, vyjedeme daleko, až k národnímu parku….

… Auto zastavilo na prázdném parkovišti v údolí. Celá rodina vystoupila z auta a zamířila k pokladně. „Jsme tady první, skvělé,“ rozjásal se táta a zakoupil lístky do Parku. Celá rodina zmizela ve skalním bludišti, procházeli křížem krážem celé skalní bludiště a po dvou hodinách se objevili z druhé strany zpět u parkoviště s pokladnou. „Co teď, tati?“ ptaly se děti. „Přece už nepojedeme domů, je to tady tak skvělé.“ Táta se usmál a pravil: „No jasně, že ne, půjdeme znovu, ale tentokrát obráceně.“ Rodina opět zmizela ve skalách. A za dvě hodiny. Za dvě hodiny opět vyšli u parkoviště. „Pojďte ještě jednou!“ řekla maminka a hned vykročila zpět mezi skalní velikány. A za dvě hodiny znovu tam, pak zase zpět, a ještě a ještě….

… Slunce mezitím obkroužilo svůj půlkruh a začalo mizet za obzorem. Červánky zalily večerní nebe a ptáci postupně začali utichat. Naše rodinka se opět vynořila u parkoviště. Tentokrát již na ně čekala paní pokladní a vykázala je ven z Parku. Rodinka stála na parkovišti u auta a radostně si vykládala své zážitky. „Podívejte, co jsem si schovala,“ řekla mladší z dcer, sáhla do kapsy a vytáhla z ní krásný pískovcový slepenec s dírou uprostřed. „Já mám taky památku,“ řekla starší dcerka a ukázala překrásné lístky a květiny uschované mezi stránkami v deníčku. Táta se zasmál. „Teda holky, vy jste opravdu po mě. Sáhl do kapsy a vytáhl z ní žaludy a klacíky z okolních stromů.

Celá rodina pak nasedla do auta. Unavení, ale naplnění překrásnými zážitky vyjeli zpět domů.

Tipy na výlet

Rodina Parků se rozrostla o nový počin. Vydavatelství Albi totiž na náš trh uvedlo novou, samostatně hratelnou verzi hry Parky. A to verzi na cesty, což znamená, že je hra menší, skladnější a také rychleji odehraná. Hru má opět na svědomí vydavatelství Keymaster, grafiku umělci z Fifty-Nine Parks a autorem je opět Henry Audubon.

Parky na cestách můžou hrát dva až čtyři cestovatelé, kterým bylo alespoň deset let a jedna procházka zabere podle počtu účastníků dvacet až čtyřicet minut.

Kromě tématu se Parky na cestách ve svém starším a větším bráškovi inspirují také herními mechanikami. Opět se setkáme s modulárním herním plánem, opět umisťujeme figurky na cestu a opět také syslíme suroviny a nakupujeme za ně vítězné body.

Průzkum

Netrpělivě jsem doma strhl z krabičky celofán a odklopil víko krabice. První postřeh – v krabičce není žádný insert. No dobře. Z krabičky na mě vykouklo několik kartonových platíček s žetony na vyplokání, jedná se o velké desky cesty, žetonky čutor, slunce a ornitologická trofej. Pod kartony ležel balíček karet. Jsou zde karty odznaků a karty fotografií. No a pak jsou zde dřevěné komponenty. Kostka divokých zvířat, figurka medvěda, figurky turistů a kostičky upomínek ve třech barvách – kameny, listy a žaludy. Jako vždy nechybí ani maličký sešit pravidel.

Intermezzo I:

Přiznám se, že mě vydání nových Parků potěšilo. Původní hru mám moc rád a byl jsem moc zvědavý, jak se nová varianta bude od té původní lišit. A co se týče vzhledu, liší se opravdu dost.

Úplně vypadly překrásně ilustrované karty parků. Karty, jež jsou v Parcích na cestách jsou dvojího druhu. Jedny svým vzhledem připomínají spíše karty vybavení z původní hry. Tady představují odznaky jednotlivých parků. A druhé karty jsou fotografie. Obsahují fragmenty původních karet parků, ale spíše mi připomínají původní karty čutor.

Co se týká dřevěných prvků hry, líbí se mi turisti s čepicí a holí, jen je škoda, že autor malinko nemyslel na barevné odlišení jednotlivých hráčů a kostiček surovin – upomínek. Stejná barva je malinko matoucí.

Přípravy na výpravy

Příprava hry je velice rychlá a snadná, což je u cestovních verzí her vždy skvělé. Nejprve se položí na stůl deska začátku cesty a k ní náhodně přiloží pět destiček míst. Za ně se ještě přiřadí destička konce cesty. Pod odpovídající destičky se umístí kostičky upomínek. Karty odznaků se položí pod začátek cesty a vedle začátku a konce cesty se vyloží lícem vzhůru vždy dvě karty. Karty fotografií se také zamíchají a položí se pod konec cesty. Figurka medvěda se položí na střední lokaci na cestě a kostka zvířat se dá někam po ruce. Žeton slunce se vyloží nad konec cesty nad poslední symbol na destičce. Nakonec si ještě každý turista vezme svoji figurku a položí ji na start, či na cíl podle počtu hráčů, každý si vezme jednu kostičku upomínky od každého druhu, svou čutoru s vodou a jednu svou vlastní tajnou kartu odznaku.

A jsme připraveni vyrazit na túru.

Intermezzo II:

Už při přípravě první hry jsem si všiml pěkných symbolů na deskách a kartách. Jsou nádherně intuitivní a přehledné. Asi to bylo tím, že znám původní hru, ale orientace v symbolech byla úplně bez problémů, prostě nádhera. A tento pocit nemám sám. Hru jsem hrál se svými herními skupinkami, ale i s „amatérskými hráči“ a všichni si toto velmi pochvalovali. Bez problémů se ve hře zorientovali a prakticky od prvního kola mohli plnohodnotně hrát. Nejlepší je, že u přípravy hry jsem byl schopen prakticky celou hru nováčkům vysvětlit a mohli jsme hnedle hrát.

Pravidla pobytu

Pravidla Parků na cestách jsou velice jednoduchá. Navíc sešitek je dobře a přehledně napsaný, je zde plno ilustrací a přehled symbolů. I v průběhu prvních her, při nahlížení do pravidel, zda vše děláme správně, jsme neměli problém řešení v pravidlech nalézt. Docela se nám v první hře vyplatilo nechat si pravidla otevřená na stránce průběh tahu, protože zde jsme nalezli úplně vše podstatné.

Vyrážíme do přírody

V parcích na cestách pobíhají turisté po cestě neustále tam a zpět. Při každé zastávce se turista snaží sebrat nějakou tu památku na výlet, či si pořídit pěknou fotečku. Velkým zážitkem je také potkat nějaké to divoké zvířátko. Na konci cesty, či na jejím začátku, si pak lze získané upomínky vyměnit za odznáčky.

Hráči se střídají postupně v tazích. Turista na tahu popadne svou figurku a posune ji po cestě směrem, kterým hledí, o jednu až dvě zastavení. Na místě, kde se zastaví provede akci destičky a jede další turista. Na destičce konec cesty se turista otočí, vybere si sluneční bonusek, posune slunce po trase putování o jeden dílek doleva a může si nakoupit odznaky. Pak vyrazí zase zpět na cestu, v každém tahu vždy o jeden až dva úseky cesty. Na desce začátek cesty se zase otočí, doplní si čutoru a může opět vyměnit upomínky za nějaké odznaky. A takto hráči běhají až do konce hry. Ten nastane ve chvíli, kdy se sluneční kotouč dostane až na dílek začátku cesty a v dalším tahu zmizí z herního plánu. Pak si všichni hráči spočítají získané body za odznaky, fotografie a ornitologickou trofej a zjistí se, který turista je nejúspěšnější.

Intermezzo III:

Vidíte sami, že Parky na cestách jsou velice jednoduchou hrou, která je navíc docela rychlá, a to vlastně v jakémkoli počtu hráčů. Tahy jsou rychlé a hráči se střídají opravdu bleskově. 

Na dílcích cesty jsou tři z nich pro zisk surovin – upomínek, další je pro pořízení fotografie a poslední, pátý dílek, je pro výměnu jedné upomínky v majetku hráče za jinou. Hráč tedy syslí a proměňuje upomínky tak, aby si mohl v cíli či na začátku trasy nakoupit vyložené odznaky.

Ale běhání po plánku tam a zpět bez nějakého drobného vylepšení by asi nebylo úplně záživné. Proto si pro turisty autor vymyslel pár zlepšováků.

Prvním z nich je figurka medvěda. Turista, který potká na své pouti medvěda, získává příjemný bonus. Vezme si kostku divokých zvířat, hodí s ní a medvěda přesune na symbol dílku cesty, který je na kostce vyobrazen. Zároveň získá akci této destičky navíc ke svému tahu. Asi vám ani nemusím říkat, že každý hráč touží medvěda na své cestě potkat. To je rozdíl oproti skutečnosti, kdy se naopak všichni touží medvídkovi v přírodě vyhnout.

Druhým pěkným zlepšovákem je pohyb slunce po obloze. Hráč, který vkročí na dílek konce cesty, obdrží sluneční bonus. Buď je bonus vyobrazen na desce konce a začátku cesty ikonou, nebo se jedná o bonus dílku, nad kterým se slunce právě nachází. To ale ještě není to nejlepší. Slunce se poté posune směrem k začátku cesty a dílky trasy, které se ocitnou za ním, se ponoří do tmy. Otočí se na svou rubovou stranu. Od této chvíle mohou hráči cestující noční krajinou na tomto úseku získat vylepšený bonus úseku. Přiznám se, že toto se mi velice líbí. Ten pocit, kdy se herní plán pomalu noří do tmy a poskytuje silnější noční zážitky.

Dalším vylepšením je žeton čutory. Oproti původní hře může být na každém dílku cesty libovolný počet hráčů. Každý tak krásně sbírá upomínky podle podmínek odznaků, které leží vedle cesty, aby si je následně mohl pořídit. Jenomže první hráč skočí na konec cesty a šup. Vykoupí odznaky. Přibydou samozřejmě nové, ale také potřebné upomínky k nákupu jsou již úplně jiné. Další hráči dokráčí na konec cesty a občas si náhodou něco koupí, ale jindy nezískají nic. A pořadí hraní se nemění. První hráč tedy teoreticky opět vykoupí po příchodu zpět na začátek cesty veřejně známé odznaky a na ostatní zase zbydou ty nové, náhodně vyložené. No a aby se toto nestávalo, jsou ve hře právě čutory. Díky nim může kterýkoli hráč posilněn vodou z čutory skočit na libovolné políčko ve hře, které je ve směru jeho cesty. To je skvělé. Nikdo si tak není jistý, kdo vlastně dorazí k odznakům první a kolem stolu je cítit krásné napětí.

A ještě jedna věc se mi líbí. Tou je pořizování fotografií z výletu. Nejenže na obrázcích jsou fragmenty ilustrací parků z původní hry, navíc jsou fotky za různý počet bodů. Hráč pořizující si fotografii si lízne dvě karty z balíčku a jednu z nich si vybere a druhou položí lícem vzhůru na stůl. Další fotograf si pak může vybrat, zda táhne dvě karty z balíčku, nebo si vezme tu veřejně známou ze stolu. „To je jasné, každý si vezme tu za víc bodů,“ řekli byste si. Jenže to není jen tak. Kromě bodů jsou na fotografiích ještě symboly ptáčků a hráč s nejvíce těmito symboly se stává nejúspěšnějším ornitologem a získá čtyři body navíc. To se vyplatí trochu taktizovat.

Zápis do cestovního deníku

Parky na cestách jsou rychlou a svěží rodinnou hrou skvěle hratelnou ve dvou, třech i čtyřech turistech. Jen to “na cestách“ neberte až tak doslovně, asi si ji nezahrajete třeba ve vlaku, protože hra na stole nějaké to místo zabere. Nicméně pravidla jsou jednoduchá, snadno pochopitelná a hra je krásně rychlá, takže stihnete klidně několik partií za sebou. Ze všech těchto důvodů jsem se rozhodl udělit Parkům na cestách Ocenění Říše her: VSTUPNÍ HRA.

Trošku díky modulárnímu rozložení dílků, a hlavně díky měnící se nabídce odznaků a fotografií mě hra i při odehrání více partií nenudila a pokaždé jsem si ji užil. Proto jsem se rozhodl udělit Parkům na cestách Ocenění Říše her: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

A ještě vypíchnu jednu věc. Můj turista s kšiltovkou a holí ťapká po cestě, sbírá si lístečky, plody a kamínky, sem tam udělá fotku, napije se z čutory, pak si pořídí odznáček do sbírky a vrací se zpátky domů. Po cestě postupně plyne den, posouvá se slunce a cesta se postupně halí do tmy. Za šera či tmy jsou ale zážitky ještě větší. Nemyslíte, že této hře krásně ladí téma s použitými mechanismy? Já myslím, že ano. Proto uděluji Parkům na cestách Ocenění Říše her: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Parky: na cestách získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.