A zase na výlet, tentokrát za zvířátky

Je sobota ráno. Celý dům je ještě ztichlý. Všichni se oddávají spánku s vědomím, že si po dlouhém týdnu mohou konečně přispat. Z dětského pokojíku se ozývá tiché, pravidelné oddychování dvou malých děvčátek. V tom se jedno z nich zavlní, protáhne a zakvíkne. Při tom otevře svá očka doprovázeje to mocným zívnutím.

„Tý jo, už je ráno,“ pomyslí si děvčátko, když pozoruje první sluneční paprsky nového dne pronikající do pokojíčku staženou roletou. V mžiku je po spánku. Holčička vyskočí z postele, popadne svého největšího a nejrůžovějšího plyšáka a už peláší přes chodbu do ložnice, kde ještě nic netuše, klidně oddechují máma s tátou. Před postelí se odrazí a šup, mohutným skokem se ocitne mezi rodiči na posteli.

„Mámo, táto, už je ráno, bílý den! Vstávejte, jdeme si hrát!“ výská holčička nadšeně skákaje po matraci jako na trampolíně. Zatímco tatínek se dále oddává spánku natřásaje se odrazy dívčiných nožek od matrace, maminka se vyděšeně zprudka posadí. „Co se to…, ale no tak, broučku, jdi ještě spinkat, je moc brzy,“ ozve se rozespale maminka. „Už mi to nejde,“ pohotově opáčí děvčátko, a ještě usilovněji začne hopsat po posteli. „CO-BU-DE-ME-DĚ-LAT, CO-BU-DE-ME-DĚ-LAT, CO-BU-DE-ME-DĚ-LAT,“ slabikuje holčička nahlas. Rázné otřesy postele konečně vzbudí tatínka. Posadí se, promne si oči a skrze zuby procedí: „Co budeme dělat? Vyrazíme na túru, ty zlobidlo, ať tě pořádně unavíme a spíš jako miminko.“ „A kám? A kám?“ ptá se nadšeně děvčátko.

„Do pořádné divočiny, nedaleko odsud otevřeli nový zoopark, můžeme se tam volně procházet mezi muflony, jeleny, a dalšími zvířátky.“ „Jůůů, to bude super,“ tleská holčička.

„Mamííí!“ ozve se z dětského pokojíku. To se probudila ta mladší dcerka. Maminka jen obrátí oči v sloup a vyběhne z ložnice. Tatínek se potutelně usměje a jde chystat batohy.

Místopis

Henry Audubon si pro nás, společně s Mattoxem Schullerem, pod křídly vydavatelství Keymaster, připravili malé překvapení. Připravili totiž malé rozšíření krásné rodinné hry Parky. A pozor, toto rozšíření bude díky vydavatelství Albi k mání i u nás koncem srpna. Pojďme se tedy společně podívat, co zajímavého nám rozšíření Parky: Do divočiny přináší.

I s rozšířením Do divočiny si výlet do Parků užije jeden až pět turistů, kterým je alespoň deset let. Takovýto výlet pak trvá asi tři čtvrtě hodinky podle autorů. Z mých zkušeností, kdy se hráči kochají kartami a usilovně přemýšlí, si Parky, a taky Parky s rozšířením Do divočiny, projdete nejdříve za hodinu, a spíše to bude trvat i déle.

Prohlídka mapy

Jako správný fanoušek Parků jsem doma s nadšením rozbalil malou krabičku velikosti karetní hry a moc jsem se těšil, co naleznu uvnitř. Nejprve jsem spatřil kartonové desky na vyplokání. Jsou zde nové kartonové dílky lokací, několik nových fotografií tematicky spojených s novými parky, a pod kartonem na mě vykoukly balíčky s novými kartami. Jsou zde nové čutory, výbava i nové karty ročního období. Takže vlastně do každého balíčku karet přibude do hry několik nových. A samozřejmě nechybí ani nové krásné velké karty parků. Po prohlídce karet jsem ještě na dně krabice objevil sáček s novými dřevěnými zvířátky. Je zde velká figurka bizona a čtyři malá zvířátka do hry – kachna, veverka, myš a motýl.

Intermezzo I:

Co se týká vzhledu a kvality provedení, Parky: Do divočiny si s ničím nezadají se základní hrou a laťku drží stále vysoko.

Krásné a jedinečné dřevěné figurky zvířátek, nádherně ilustrované karty parků, jejichž fragmenty jsou tematicky na žetonech fotografií a lokací, pěkné karty období s novými nápaditými pravidly pro herní kolo, to vše jsem ihned začlenil do základní hry a těšil jsem se, až vše vyzkouším.

Ještě se chvíli pozdržím u karet parků.

Ty jsou totiž kapitola samu pro sebe.

Šest z nich jsou parky, na něž jsem byl již zvyklý ze základní hry. Vyobrazení parku, z dílny umělců Fifty Nine Parks, a dole věcná informace o něm. Ovšem dalších deset karet je odlišných. Jsou na nich totiž vyobrazeny místo parků zvířata, jež v daném parku žijí. To je moc pěkná změna a dobrý nápad. Ilustrace Toma Whalena totiž obohacují nabídku hry, parky jsou většinou na pořízení levnější, avšak k jejich pořízení je třeba utratit jeden ze zvířecích zážitků – tedy jedno své dřevěné zvířátko. Jo, a věděli jste třeba, že se vydry v době jídla a odpočinku přivazují k sobě navzájem chaluhami a tvoří tak společně obrovské vory čítající až stovky jedinců? I to se díky hře Parky dozvíte.

Jedinou vadou na kráse tohoto rozšíření je to, že jsem nedokázal naskládat vše společně do původní krabice s insertem. Ten se tak stává nefunkčním.

Ale to je jen povzdech brblajícího sběratele.

Plánování trasy

Po prohlídce herního materiálu jsem se vrhl na studování drobounkých čtyřstránkových pravidel formátu A6. Zde jsem se dozvěděl, že všechny karty smím zamíchat do původních balíčků karet. Zjistil jsem, co za akce přináší nové karty lokací, které se také smíchají s původními a do každé hry se vyberou náhodně tři z nich. K nim se vždy přidá lokace park/vybavení ze základní hry. Jediným drobným novým herním prvkem Parků: Do divočiny je figurka bizona, která pendluje mezi vyloženými kartami parků v nabídce a hráč, jež si kartu parku s bizonem pořídí, získá navíc i jedno zvířátko. Aršík pravidel byl prostudován opravdu v cuku letu.

Intermezzo II:

Parky: Do divočiny jsou vlastně takovým zpestřujícím prvkem Parků. Rozšíření samo o sobě nepřináší do hry žádné nové mechanismy, spíše zvětšuje možnosti a nabídku těch původních.

„Ohráli se vám lokace z původní hry? Je trasa výletu pořád stejná?“ Nevadí, zkombinujte stará místa s těmi novými a zpestřete si hru zkoumáním nových akcí.

„Znáte už původní výbavu a čutory zpaměti a berete si stále stejné dokola?“ No tak zkuste zapojit novou výbavu a naplnit nové čutory. Třeba objevíte nové postupy a možnosti, jak navštívit více parků za hru.

„A co navštěvované parky? Máte už původní okoukané? Navštěvujete stále ty samé dokola?“ Řešení je snadné, zahrajte si s novými parky. Budete k jejich získání potřebovat jiné zážitky a kdo ví, třeba odhalíte i nové postupy ve hře.

Vyrážíme

Ještě jsem se nezmínil o přípravě hry. Asi již tušíte, že se zas až tak moc neliší od původních Parků. Odlišnosti se však přece jen najdou. Tak předně si na začátku hry vybírám ze dvou čutor a dvou karet roku, čímž si trošičku zlepšuji vliv náhody. A navíc dostanu již při přípravě hry do své zásoby zážitků jedno ze zvířátek. A to je vše.

Co se týká samotné hry, rozšíření Parky: Do divočiny se hraje úplně stejně jako samotná hra, nemění se žádná pravidla a díky tomu se neprotahuje ani herní doba. Zkrátka pořád hraju ty staré dobré Parky.

Intermezzo III:

Zdá se vám, že Parky: Do divočiny nabízí málo? Mně ani ne. Jsou rozšíření, které do pěkné hry vnesou nové prvky a herní mechanismy a udělají z ní úplně jinou hru. Ne vždy lepší, nebo alespoň stejně dobrou. To se zde neděje. Parky: Do divočiny zkrátka rozšíří mé balíčky karet, čímž zpestří jejich nabídku o nová drobná pravidla v rámci čutor a výbavy. Změní se také využití zvířátek, z nichž se krom žolíku v původní hře vlastně stává i samostatná, toužebně vyhledávaná komodita, bez níž některé parky prostě nelze pořídit.

Přesto se mi zdá, že jsem odhalil ještě jeden cíl tohoto rozšíření.

Díky možnosti výběru ze dvou čutor vždy když si pořizuji novou, ale i na začátku hry, a díky dalším drobným zásahům do hry v rámci karet, se mi zdá, že dokážu v průběhu hry získat větší množství parků, než tomu bylo v samotné hře. Opravdu, od té doby, co hrajeme s rozšířením Parky: Do divočiny, jich získáváme tak o tři až čtyři víc.

Pokud však toužíte si Parky vylepšit a utvořit z hry rodinné spíš více hráčskou hru, pořiďte si první rozšíření – Parky: Po setmění. A když už ho budete mít, stejně vám to nedá a další malé rozšíření Parky: Do divočiny zatoužíte mít.

Však se mi hráči deskových her známe.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.