Deckbuildingová civilizačka.

Úvod

V polovině tohoto roku Blackfire vydal hru Australana Matthew Dunstana, který dlouhá léta pobýval v Praze. Titul na krabici svým názvem vystihuje ideový obsah i naditost kartonem a kartami. Hráči se pustí v poměrně jednoduché civilizační honbě za budováním své říše, obsazováním regionů, soupeřením s ostatními.

Na modulární hexové mapě zahrnující různé terény se střetnou starobylí Egypťané, dánští Vikingové, antičtí Řekové, Japonci a Číňané. Akce hráče jsou postaveny na deck-buldingu. Hráč si staví svůj balíček karet, do kterého má v základu karty politiky, civilizace a vojevůdců svého národa, a z něj vykládá mřížku 3×3, která simuluje hráčovo civilizační centrum. Ve svém tahu pak zvolí aktivování jednoho sloupce a jednoho řádku, tedy pěti karet. Ty jsou na konci tahu odhozeny a mřížka je doplněna z dobíracího balíčku hráče.

Hráči se střídají na tahu do té doby, než dojdou karty pro doplnění nabídky budov. Tehdy nastane poslední kolo a s ním i konec partie. Body hráči získají za dobytá/uchráněná území, karty divů světa, kultury a technologií. Nechybí ani bonusy pro vítěze v každé z těchto čtyř kategorií.

Představení a zhodnocení

Hned z kraje článku musím předestřít, že hra mě bavila, ale nastudovat ji je téměř nemožné a rozhodně vysilující a otravné – pokud postupujete podle přiložených pravidel. V krabici je totiž hromada komponent a zejména mnoho druhů karet. Nikde se však nelze dočíst, jak jednotlivé typy karet rozpoznat. Chybí zkrátka kvalitní výčet komponent a úvod do přípravy hry a jejího uchopení. Je tak nutno vyhledat nějaký z videonávodů či zapátrat ve fórech na internetu. Jakmile je vše roztřízeno, stačí mít velkou stolní plochu, třeba polovinu ping pongového stolu, a hru poměrně rychle připravíte.

Hráči svými průzkumníky a vojáky chodí po mapě, nakupují si karty z nabídky a snaží se nahrát co nejvíce bodů. To vše se odráží od již zmíněné mřížky 3×3. Aktivované karty vám přináší zdroje v podobě výroby, vojenství a vědy. 

Černé žetony výroby hráč potřebuje ke stavění, respektive pořizování karet z nabídky. Po zaplacení ceny si kartu umístí na vrch svého dobíracího balíčku a karta tak přijde do jeho mřížky hned v následujícím kole. Obdobně hráč může cílit na stavbu nákladnějšího divu světa, který však lez na druhou stranu rozestavit a zbytek nákladů doplatit později ve druhé splátce. V případě rozestavění hráč ponechá div vedle své mřížky a balíčku karet. Jakmile je dostavěn, putuje opět na vršek balíčku. Hráč po vybudování divu dosáhne i na bonus v podobě umístění žetonu divu světa na jedno z polí mapy, kterému zvyšuje obranné číslo.

Za pohyb vojáků na mapě uskutečňujícím expanzi vladaře je třeba zaplatit vojenskými červenými žetony. Vojáci zvítězí, pokud dorovnali počet obránců a sílu náročnosti terénu. Utkali-li se s původními barbarskými obránci rozmístěnými na začátku partie, získají odměnu, kterou může být zlato sloužící jako žolík pro nahrazení jiného zdroje. Pokud hráč namísto vojáků vyšle své zvědy, tak sice nic nedobyje, ale zato se mu může podařit získat žetony výroby či tržiště. 

Modré žetony vědy slouží k nákupu karet technologií z nabídky. Technologie v městě hráče nezabírají místo (nejsou jednou z devíti vykládaných karet do mřížky), ale jsou vždy vsunuty pod konkrétní kartu a aktivují se společně s ní. 

Hráč se snaží jednak volit karty pro aktivaci tak, aby se mu doplňovaly a řetězily, s čímž souvisí znalost a budování svého balíčku, a za druhé se nabyté zdroje aktivací snaží obratem utrati, neboť vyjma žolíkového zlata si neutracené suroviny neuchová do příštího kola. Tedy nemusí se vždy snažit vytěžit maximum surovin pro současné kolo volbou karet pro aktivaci, ale spíše promýšlet rozložení karet v příštím tahu a zásobování se tak akorát surovinami pro zvolené akce. Tato jednoduchá pravidla poskytují hráči přehlednost i dilema volby.

Hru obohacují též karty kultury. Každý z národů disponuje pěticí unikátních karet, které si lze během partie pořídit za těžce naspořené žetony kultury v podobě pírka. Koupí karty kultury hráč získá jednorázový bonus a speciální schopnost, která zůstane aktivní tak dlouho, než je překryta jinou kartou kultury a jejím efektem.

Přestože pravidla hry nejsou přístupná, samotná hra je velmi vstřícná. Nabízí neokoukaný mix starých i inovativních mechanik, jednoduchý rámec pravidel, minimum výjimek a hráče na každém kroku odměňuje. Přestože jsou některé karty přeloženy zmatečně až chybně, dokázali jsme si hru užít i přes tento neduh a neodradilo nás to od dalších partií. Dvojsmyslným výkladem bohužel vládne i anglický originál. Lépe mohly být zvládnuty i pomocné karty a zahrnout vedle postupu při bodování i přehled možných akcí v tahu hráče.

Ve hře je mnohé co objevovat. Ať již se jedná o využívání efektů základních karet v mřížce, které vám kromě zdrojů umožňují ponechat kartu v mřížce, zahrát další kartu či pročistit dobírací balíček, či karty z přítomných rozšiřujících modulů. Hru lze pak obohatit o karty renesance s novými efekty a kombinacemi, bájné bytosti, tedy monstra, která při putování po mapě musíte zprovodit ze světa, historické hrdiny pro korespondující věky, kdy je možné si je pořídit a po nějakém čase je nutno je vrátit zpět do nabídky a ovládnout je tak může někdo ze soupeřů.

Poslední variantou je balíček karet pro soliterní mód. Mě sice bavilo hrát v plném počtu hráčů, nicméně ty prodlevy mezi tahy jsou poměrně veliké. Alespoň deset minut, než se dostane zpět na řadu. A to to musí fičet. Proto může někdo sólo mód uvítat všemi deseti. Avšak do dvou hodin byste měli být schopni standardní hru v plném počtu hráčů a bez renesančního modulu a bez studování pravidel odehrát.

Souhrn

Ke hře mám pro její sešit pravidel rozporuplný vztah. Nikomu bych nedoporučil zažívat martyrium spojené s dohledáváním potřebných esenciálních informací, na druhou stranu již existují rady i v českém jazyce a Monumental tak lze poměrně svižně rozjet. A i přes zmatečnost některých karet je to dobrá lehká civilizační hra s mnoha cestami a dobrodružstvími, která má co nabídnout i po mechanické stránce. Optimalizace, puzzle a řetězení akcí v osvěžujícím mechanickém mixu. Tematicky je to všelijaké a karty svými efekty ne vždy odpovídají názvu. 

Vše se odráží od karet a hráčovy mřížky. Pohyb po mapě hraje sekundární roli a obvykle nedojde k žádným velkým vojenským tažením. Hráči zkrátka mapu rozkrývají a čistí ve směru od svých základen a i když dojde k několika málo potyčkám, boje mezi hráči nebývají časté. Obvykle hrají roli až v posledních dvou kolech.

Monumenthal získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.