Nasaď tlapičky, bašti rybičky!

Ráno v přístavu bylo mrazivě chladné. V chuchvalcích vzduchem poletovala vlezlá, sychravá mlha, z níž se jako duchové vynořovaly na poslední chvíli postavy mrzutě spěchající za svými ranními povinnostmi. Felix se bezcílně promenádoval po hraně přístavního betonového mola. Po probdělé noci hledal místo, kde by si odpočinul. Jeho zrak líně spočíval na postavách vynořujících se z mlhy.

Nikdo si ho nevšímal. Ostatně to bylo jen dobře. Nikdy pozornost lidí nevyhledával. Z toho koukaly jen mrzutosti. Kolikrát už schytal kopanec, když se vyhříval v klidu na sluníčku. Kolikrát již po něm letěl kámen a kolikrát jej děti div neumačkaly. V lenivém přemýšlení jej přerušil bručivý, bublající zvuk. Ano, to se hlásil žaludek. Dnešní noc neměl štěstí a nesehnal nic k jídlu. To bylo mrzuté, bude muset jít ve dne blíž k lidem, trpět jejich neomalenosti a něco si vyžebrat.

Náhle mlhou tlumené zvuky rozčísnul pronikavý hluboký tón lodní mlhové sirény. Některá rybářská loď i dnes ještě za nočního šera vyplula na moře a nyní se vracela do přístavu. Je prázdná, nebo naložená rybkami? Felix nasál nosem pach okolního vzduchu. Jemný větřík k němu přivál omamnou vůni rybiny. Ano. Je to tak. Loď je plná. Felixovi vstaly chloupky po celém těle vzrušením. Musí stihnout vykládku. Tam vždycky nějaká ta rybka spadne na zem. V mžiku byl na nohou a pelášil za úžasnou, lákavou vůní.

Jak se blížil, vůně sílila. Postupem času však sílil také počet zájemců o lehce získanou krmi. Ano. Felix několikrát v husté mlze kolem sebe zahlédl temné stíny spěchajících postav. V tom se z bílé stěny před ním vynořovaly tmavé obrysy lodi. Posádka ji právě uvazovala obrovitými lany k molu a připravovala se k vylodění. Z dálky bylo slyšet přibližující se motor nákladního vozu. Byl na místě. Nyní usedl a tiše sledoval veliký jeřáb, jež se nakláněl nad rybářskou lodí. Právě do sítě nabíral první várku úlovku, a jak se dalo čekat, ve chvíli, kdy se síť přehoupla přes lodní bok, vypadlo z ní na molo několik lesklých velikých rybek.

To byla Felixova chvíle. Mrštně vyskočil a několika skoky překonal vzdálenost k pleskajícím rybkám. Vysunul drápky a chystal se zabodnout je do zářivého šupináče. V tom však dostal ránu do boku, až se překulil. To ta podlá Tlapka do něj narazila, aby minul. A povedlo se. Felix se rozzuřil. Doskočil na všechny čtyři, naježil se a zaprskal. Byl připravený pomstít se Tlapce za její útok. Ale neudělal to. Oči se mu rozšířily úlekem. Na mrskající se rybky se vrhlo půl tuctu dalších chlupáčů. Nechal osobní spory a vrhl se do bitvy o potravu. Tlapkami odrážel ostatní kočky a kocoury a vrhal se tu na jednu, tu na druhou rybku. Vždy se však potkal s jinou kočkou se stejným nápadem. Nad kočičí bitvou se brzy objevila spousta diváků z řad námořníků, kteří uvítali zpestření své služby a povzbuzovali své favority. Smáli se na celé kolo. To Felixe dráždilo k nepříčetnosti.

V průběhu bitvy ubývalo kočičích bojovníků a také rybek, které si ti šťastnější uloupili pro sebe a nyní s nimi prchali z klubka chlupů, tlapek a drápků. Felix stále neměl štěstí. Až skončil na mole s několika kočkami se stejným osudem. Šupináči zmizeli v tlamičkách šťastnějších a jeho bříško zabručelo znovu svou hladovou píseň. Své velké oči upřel na rybáře koukající z lodi. „Tu máš, ty čerte!“ zvolal jeden z námořníků a hodil Felixovi tlustou rybku. Ten ji v letu chytil do tlamy a se zábleskem v očích utíkal někam mezi bedny v přístavu na hostinu.

Rodný list

Před nedávnem se ke mně dostala nová zvířátková hra. Na svědomí ji má tentokrát vydavatelství Blackfire a jmenuje se Mlsné kočky. Hru vymyslel Benjamin Leung, kterému s grafikou hry pomohl jihokorejský umělec Hami. Mlsné kočky v původním vydání v roce 2020 vyšly pod křídly vydavatelství Heidelbear Games.

Ve hře se spolu utkají dvě až šest mlsných koťat, kocourů a koček ve věku alespoň šesti let, o ty nejchutnější rybky na rybím trhu. Jeden boj o hostinu zabere asi dvacet minut.

Mlsné kočky využívají při své honbě za rybkami mechanismy výběru karet, hru v reálném čase a skládání karetních sad.

Mlsné kočky jsou bezpochyby dětskou hrou, proto jsem krabici přenechal svým dcerám, které se vrhly na vybalování. Já seděl, pozoroval jejich reakce a přiznám se, dobře jsem se bavil.

Zevrubná prohlídka

Po odklopení víka krabice jsme objevili jako tradičně sešitek s pravidly. Ten ihned letěl stranou a prohlídka pokračovala dále. Vlastně vše letělo stranou, neboť děti objevily krásné a nápadité pletené kočičí tlapky a hned si je začaly zkoušet dávat na prstíky a zamlouvaly si pro sebe barvy. Já mezitím v krabici ještě objevil karty rybek, plastové žetonky a polepky tlapek na žetonky. Když byly pletené tlapky dostatečně prozkoumány a vyzkoušeny, vrhly se holky na lepení tlapek na kulaté žetonky. Na nějaký čas měly tedy o zábavu postaráno.

Intermezzo I:

Jakmile holky lepily nálepky na žetony, dostal jsem se k prohlídce hlavního prvku hry – pletených kočičích tlapek. Jsou opravdu krásné. Každá je jiná, takže milovníci koček si opravdu přijdou na své. A, co je skvělé, autor také myslel na to, že s dětmi většinou hrají hry i rodiče. Tlapky tak mají různé velikosti, dvě jsou dlouhé, dvě střední a dvě malinké. Přiznám se, že si mě hra tlapičkami získala a těším se jako malý Jarda, až to vyzkouším.

Druhým důležitým prvkem hry jsou karty rybek. Velikostí a papírem je považuji za naprosto standardní karty, graficky mě nenadchly, ale ani nezklamaly, prostě mě nijak nezaujaly. Beru je jen jako barvy a tvary, které mám párovat k sobě.

Po prohlídce si holky hru odnesly do pokojíku, že si všechno připraví a pak mě na hru zavolají. Tak teď sedím, čekám, až se prokousají pravidly a píšu tyto řádky…

Přípravy na hostinu

Netrvalo to ani dvacet minut a já byl vpuštěn do pokojíku. Aniž bych znal pravidla, viděl jsem velice snadnou přípravu hry. Každý hráč si k sobě vezme přehledovou kartu, na níž je napsané, kolik vítězných tlapek získá za sadu tří stejných karet a také jednu z tlapek. Doprostřed stolu se umístí zamíchaný balíček karet rybek. Vedle balíčku se pak odhalí o jednu kartu více, než je hráčů. Někde po ruce se umístí ještě hromádka vítězných bodů/tlapek.

Intermezzo II:

Příprava hry je jednoduchá a rychlá. Bez problémů jí zvládnou i děti samotné a to i napoprvé, protože je vše pěkně napsáno a nakresleno v pravidlech. Jediný zádrhel může nastat při rozdělování pletených tlapiček na prsty. Tady hrozí hádky, neboť jak je známo, všechny děti naprosto jednoznačně chtějí vždycky tu jednu stejnou tlapku.

Rychlejší má plné bříško

Holky mě pak jedna přes druhou začaly vysvětlovat pravidla. Očividně hru při louskání pravidel pochopily. Ono je to vlastně opravdu snadné. Každý si navlékne na prst tlapku, jeden z hráčů zvolá: „tři, dva, jedna, teď!“ A na tento povel každý hráč rychle položí tlapku na jednu z vyložených karet. Pokud je na ní sám, bere si ji do zásoby. Jestliže se však sejde více tlapek na jedné rybce, odhazuje se tato pryč a kočky nezískají nic. A co je cílem hry? No přece sbírat stejné karty, protože za trojici stejných rybek ve svém držení získá hráč určitý počet žetonů tlapek, alias vítězných bodů. Různé druhy rybek  mají tento počet jiný. Od jedné tlapky do tří. No a kdo první nasbírá šest těchto tlapek, je největší kočičí gurmán a vyhrává hru.

Gurmánské vylepšení

Takto jsme hráli několik prvních her, než holky přišly s kartami olihní. To je takový další taktický prvek do hry, když už děti chápou základní pravidla. I o olihně se svádí tlapková bitva. Kdo však tuto kartu získá, může vzít jednu kartu libovolnému hráči přímo z jeho zásoby. I zde ale platí, že když na tuto kartu tlapkne více hráčů, její efekt se nevyužije.

Intermezzo III:

Mlsné kočky jsou svižné, bláznivé, plné jásotu při získání vytoužené karty, smíchu nad neštěstím druhých a propadání beznaději při opětovném tlapkání na kartu s dalšími kočkami. A jestli své ratolesti chcete opravdu naštvat, hrajte s olihní, zde je to naprosto jednoznačně zaručeno. Zkrátka emoce ve hře jsou a je to skvělé. Hra se u nás stala velice oblíbenou. Holky ji chtějí hrát často, naučily to nejen nás, ale i babičku s dědou, a trvaly na tom, že si hru zahrají i s naší dospěláckou herní skupinou. A světe div se, byla to taky zábava. Možná si říkáte: „No jo, plácám tlapkou karty, kde je nějaká herní strategie?“ Ale ona tam je. Myslel jsem, že to děti neodhalí, ale velice jsem se spletl. Ono je totiž velice potřebné sledovat, které druhy rybek kdo sbírá a dle toho si volit své útoky na karty. A taky je třeba občas obětovat získání své karty, abych zabránil někomu jinému získat to, po čem zrovna touží. A přesně to odhalila moje mladší dcera, která mi k mému překvapení několik tahů bránila ukončit hru, aby následně slavně tlapkla na oliheň a vzala si jednu z mých karet do své sbírky. Hodně mě to překvapilo. Holt už i na ni si při hrách musím dávat pozor. Ostatně oliheň je skvělé vylepšení hry. Jak se objeví, hned mi hlavou začne vrtat myšlenka. Vezme si ji někdo, nebo ne? A jestli ne, vyplatí se mi ji vzít? Nebo raději sebrat normální kartu?

S Mlsnými kočkami udělal dle mého názoru Blackfire trefu do černého. Jednoznačně ji mohu doporučit pro mladší hráče i na krásné rodinné hraní. Je to jednoduchoučká, svižná, rychlá a zábavná hra. No a tlapky na prstech udělaly z obyčejné draftovací hry hru úžasnou, chytlavou, zkrátka tlapkastickou!

Proto jsem se rozhodl udělit Mlsným kočkám OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PRO NEJMENŠÍ HRÁČE, OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SRANDY KOPEC a OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: GENIÁLNÍ DESIGN.

Rozhovor s těmi nejpovolanějšími

Jako vždy, když hodnotím dětskou hru, dávám prostor i mým dcerkám k vyjádření. Zde je přepsán náš rozhovor.

Holky, jak se hrají mlsné kočky?

Káťa (9): Všichni si nasunou ty pacinky, pak se to odstartuje a všichni na něco mrsknou tu packu. A když se setkají na jedné rybě, tak musí tu rybu zahodit a když se nesetkají, tak si tu rybu vezmou. A když mají tři stejné, tak dostaneš body. Jeden, dva, nebo tři. A nebo, když chytíš oliheň, tak můžeš někomu ukrást kartu.

Verča (11): Je to hra, kde si hraješ na kočky, pojídáš tam ryby a snažíš se získat šest bodů. Ty body dostaneš za tři stejné ryby.

Co se ti na Mlsných kočkách líbilo?

Káťa (9): Mě se to moc líbilo. Nejvíc ty prstíky. Nejlepší je ten bílo hnědo hnědý.

Verča (11): To, že tam jsou ty packy a že tam jíme různé druhy rybiček.

Jak tě baví hrát s olihní?

Káťa (9): Jo, baví, měla jsem jednou oliheň dvakrát za sebou a díky tomu jsem vyhrála, ale taťka mi to často ruší, že mi tam strká svojí tlapku.

Verča (11): Mě se to nelíbí, štve mě, když mám už nasbírané ryby, tak i je někdo může zrušit.

A kterou rybu nejraději lovíš?

Káťa (9): No přece tu největší za tři body. Protože je veliká a je taková hezká.

Verča (11): Mě je to jedno, hlavně jdu po těch, kterých mají ostatní málo, protože na mě víc zbydou.

Zažili jste něco srandovního při hře??

Káťa (9): Jo, stalo se mi, že jak jsem chtěla rychle mrsknout pacinku na rybu, tak mi uletěla z prstu.

Verča (11): Sranda byla, když táta za celou hru nedokázal sebrat ani jeden bod. Od všech rybek měl totiž jenom dvě.

Mlsné kočky získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.