Staňte se Indiana Jonesem v rychlém průzkumnickém honu na relikvie.

Lovci relikvií od autora Jasona Leeho je produkt vydavatelství Korea Boardgames, přichází tedy na vlně korejských deskových her, které svět pomalu objevuje. Hra slibuje zábavu na cca padesát minut, a do té hodinky se partie povětšinou vleze. Hra se celkem rychle dostává i na náš trh díky Blackfire.

Průzkum po hexech

Hra v nevelké krabici skrývá insert, který pohodlně uskladní veškerý herní materiál. Pro každého z hráčů je zde jeho deska z tvrdšího papíru, na níž je prostor na dva balíčky karet (dobírací a odkládací), dále jsou zde hráči na očích všechny ikony použité ve hře a k tomu nápověda, co poskytují které dílky krajiny. Nechybí figurka pro každého hráče v základních barvách – žlutá, červená, zelená a modrá, jejichž označení je i na hráčské desce. Pro každého je zde ještě startovní balíček deseti karet průzkumníků, obsahově shodný pro každého hráče a opět označený barevným terčem ve tvaru pečeti.

Středobodem hry je celkem padesát šest dílků terénu – hexagonové dílky představují vždy jeden typ krajiny (pole, les, řeka, hora, poušť). Dílky jsou rozděleny do tří úrovní, označených tečkami. Doplňuje je dílek startovního tábora, čtyři dílky sopky a pět dílků třetí úrovně, jež obsahují relikvie, po nichž baží všichni průzkumníci. Tyto dílky se rozloží do tvaru vyobrazeného v pravidlech (ve hře dvou hráčů je terén jinak poskládaný), základní tábor je na spodním řádku (jih ostrova), kolem něj jsou náhodně rozloženy dílky první úrovně, nad nimi druhé a na severní straně ostrova poté i třetí úrovně, mezi něž jsou vmíchány i dílky s relikviemi.

Při hře dvou hráčů jsou relikvie v horním nejsevernějším řádku, což sice znamená, že hráči ví, kde se nacházejí, ale odpadá tím ta pěkná část bádání, kdy opravdu musíte prozkoumat každou píď ostrova, abyste relikvie objevili. Ve dvou hráčích je to celkem pochopitelné, aby hra zůstala jakž takž vyvážená, ale právě díky tomu je tato varianta méně odměňující a napínavá, což je docela škoda.

Dále jsou v balení samotné relikvie, kartonové dílky s plastovými stojánky, které slouží primárně k indikaci vlastnění relikvie – jakmile ji hráč objeví a získá, vezme si daný dílek. Jelikož se hraje na pouze dvě získané relikvie, čímž je ukončena hra, tak je dílek na stojánku dostačujícím komponentem, ačkoli plastová „figurka“ relikvie by byla více atraktivní. Ale to je opravdu detail, který u menší hry tohoto typu není příliš očekávatelný.

Jednou z hlavních mechanik hry je deck-building, tudíž zde nechybí karty. Krom těch (již zmíněných) startovních je zde čtyřicet šest dalších karet průzkumníků, které si mohou hráči najímat a rozšiřovat jimi jak své balíčky, tak i možnosti a schopnosti. Bez těchto karet se hra prostě vyhrát nedá – základní balíček je příliš omezený a slabý na to, aby se hráči dostali napříč celým ostrovem. Bonusem je osm karet Slona štěstíčka, které se zdají zprvu nepochopitelné – nemají žádné schopnosti, žádnou cenu a hráči je obdrží ve chvíli, kdy získají relikvii. Slonova úloha (v pravidlech neobjasněná) je v poskytnutí nevýhody svému vlastníkovi, zabírá mu místo v ruce, čímž dává ostatním hráčům drobnou výhodu v rámci jejich tahu a honu za relikviemi.

Každá správná průzkumnická hra potřebuje ještě nějaké suroviny. Zde jsou jimi pouze zlaťáky, zastoupené čtyřiceti kartonovými žetony ve tvaru mincí, v hodnotě buď jedna, nebo tři. Krom deck-buildingu jsou totiž dalšími mechanismy právě správa surovin, pohyb po hexových dílcích a jejich průzkum a modulární verze hrací plochy, ta je tedy pokaždé jiná a hráči nemohou jít po paměti či své oblíbené trase. V každé partii jsou dílky na jiných místech, je opravdu potřeba průzkumu a trochy štěstí, aby hráči dokázali úspěšně a efektivně hospodařit se zlaťáky a svými schopnostmi.

Po materiálové stránce se jedná o poctivou hru, hráčská deska je sice „jen“ z papíru vyšší gramáže, ale její role je vlastně primárně poskytnout přehled ikon použitých ve hře a naznačit místa pro dobírací a odhazovací balíček hráče, pro což je takové vyhotovení dostatečné. Destičky krajiny jsou z klasického kartonu, figurky jsou dřevěné a kartičky… Jsou prostě kartičky. Po grafické stránce je vše pěkné, žánrově i tématicky ucelené.

Pravidla hry jsou poněkud nahuštěná, ale veskrze snadno pochopitelná a vysvětlitelná. Je v nich pár chyb a nedostatků, některé pramenící z originálu, jiné z české lokalizace. Těmto chybám se věnuje třeba diskuze na Zatrolených hrách, některé z nich mohou čtenáře pravidel zmást, takže doporučuju přečíst i právě tu diskuzi. Další nejasnost, na kterou jsem narazil, je postup v případě zisku relikvie. Ve struktuře, v níž jsou pravidla psána, je toto uvedeno až za koncem tahu, není tedy jasné, jestli danou akcí tah opravdu končí, hráč se vrací do základního tábora, nebo může zůstat na dílku krajiny s vyzvednutou relikvií, případně zda může třeba i pokračovat v průzkumu. Zisk znevýhodňujících karet Slona štěstíčka by napovídal návrat do základního tábora, aby tyto byly vmíchány do balíčku, ale jak říkám, v pravidlech taková skutečnost chybí. A je přitom velice důležitá a často může rovnou rozhodnout o výhře. Povedlo se mi díky tomu získat po sobě dvě relikvie během dvou tahů, a tím porazit soupeře, kteří už vlastnili jednu relikvii.

Strategie, taktika, průzkum a štěstí

Už při čtení pravidel jsem si říkal, že se jedná o další verzi toho stejného – průzkumnický souboj řízený deck-buildingem, tedy získáváním karet, které hráčům dovolí více akcí a schopností v jejich tazích. Ale ejhle, Lovci relikvií přistupují k deck-buildingu jinak! Ano, ve svém tahu má hráč na ruce pět karet z balíčku, s nimiž povede průzkum. Ale jakmile ve hře vyčerpá balíček, tak zde se odložené a využité karty nezamíchají do nového dobíracího balíčku. Místo toho hráč musí vrátit svou figurku na konci některého svého tahu do základního tábora na jihu ostrova. Zde může najímat nové pracovníky a znovu si připravit balíček svých karet. Takže expedici napříč ostrovem bude podnikat opakovaně.

Teď už konkrétně k jednotlivým akcím. Vše je zde reprezentováno celkem šesti ikonami. První je ta s botou značící Pohyb – jednotlivé karty poskytují body Pohybu, jež hráč využívá k přesunu figurky mezi jednotlivými hexy krajiny. Každý hex má uvedenou hodnotu Pohybu, nutnou pro vstup. Po vstupu na neprozkoumaný dílek jej hráč otočí, je-li na druhé straně znak pokladnice, získá okamžitě body určité akce, či zlaťáky. Takový bonus získá pouze ten, kdo dílek poprvé prozkoumal, ostatní přes něj již prochází bez jakéhokoli zisku; stále však musí zaplatit body Pohybu. Další variantou je, že místo ikony pokladnice je na prozkoumaném dílku ikona Kopání. V takovém případě je nutné využít akci Kopání a vyložit z ruky karty poskytující dostatečný počet bodů Kopání, aby hráč získal bonus uvedený na dílku krajiny. Takový bonus získá každý, kdo na dílek vstoupí, pokud zaplatí body Kopání.

Další akcí je Nábor, takové body mohou hráči poskytnout opět buď karty nebo dílky krajiny. Body Náboru hráč využije tak, že si do ruky dobere za každý bod jednu kartu ze svého balíčku (pouze pokud v něm ještě nějaké karty jsou a pouze do dostupného počtu). Tím se mu rozšíří možnosti akcí v daném kole. Body Odstranění slouží primárně k pročišťování balíčku od slabších karet, za každý bod může hráč odstranit ze svých karet jednu dle svého výběru. Tuto akci jsme popravdě používali sporadicky, protože překonat vzdálenost z jihu na sever ostrova zabere nemálo bodů pohybu a karet není nikdy nazbyt, i kdyby pouze „slabých“. Body Odpočinku z karet či krajiny hráč využije k „oživení“ karet ze svého odhazovacího balíčku – daný počet karet dle své volby umístí na spodek dobíracího balíčku v pořadí dle svého uvážení. Tím prodlužuje životnost své aktuální expedice.

Sólový mód

Samostatnou kapitolou hry je sólový mód. Hráč provádí své tahy stejně jako v plné verzi, ale nestřídá se. Většina pravidel zůstává, hraje se na ploše určené pro tři až čtyři hráče. Ovšem v případě, že se figurka hráče vrací do základního tábora, tak hráč sejme vrchní kartu z dobíracího balíčku trhu průzkumníků a dle její ceny odebere daný počet karet. Tyto karty (včetně té první) hráč odhodí ze hry, čímž je měřen čas do konce hry. Jakmile je totiž vyčerpán balíček a není odkud brát, tak hra končí. Hráč zde musí použít jinou strategii. Jedinou cestou, jak si získat víc času, je vykoupit se. Ze svých zlaťáků může zaplatit cenu kterékoli (či více) z odhozených karet, čímž danou kartu vrátí na spodek dobíracího balíčku.

Právě díky tomuto měření času a využívání zlaťáků musí hráč jinak hospodařit se svými zdroji, nenakupovat bezhlavě průzkumníky, ale zase nesmí příliš zaspat. Už jsme si řekli, jak končí hra v případě prohry (vyčerpání balíčku průzkumníků), ale jak může hráč sólohru vyhrát? Musí v dostupném čase odhalit a získat čtyři relikvie z celkem pěti dostupných. Ty jsou stále vmíchány mezi destičky krajiny třetí kategorie, takže pátrání musí být velice důkladné. Sólo mód je celkem náročný, ale není nereálný. Jen opravdu mění nároky na strategii hráče.

Finále

Jako jeden z prvních zástupců korejských deskoherních počinů láká na další produkty Korea Boardgames tím nejlepším způsobem. Krom poněkud hůře strukturovaných pravidel a pár chybek v nich (ať už vinou původní verze nebo české lokalizace), není hře asi moc co vytknout. Lovci relikvií jsou opravdu čerstvým závanem mezi podobnými počiny. Oproti kouskům jako Ztracený ostrov Arnak se jedná o rychlejší a kratší hru, která staví na podobných principech, ale právě kvůli jednoduchosti a krátkému času je přístupnějším titulem. Odlišný přístup k deck-buildingu příjemně mění dynamiku hry. Hra tak působí odlišně od ostatních počinů, které kombinují deck-building s dalšími mechanismy. Sólový mód přináší trochu odlišný herní požitek, nejedná se o „tréninkový“ mód, tvůrce hry k němu přistoupil neobvykle (žádný klasický souboj s automatickým protivníkem), což potěší. Ze všech stran jsou tedy Lovci relikvií povedenou hrou, kterou nejde než doporučit rodinám s dětmi i náročnějším hráčům.

Lovci relikvií získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.