Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Kroniky Avelu

Zachraňování království v kruhu rodinném

Královna pozvedne ruku a všichni utichnou.

Mí drazí poddaní, nebudu vám tajit pravdu,“ začne vládkyně svým jasným hlasem. „Schyluje se k těžkým dobám a k Avelu se blíží nebezpečí. Z temnoty minulosti, z černoty mezi hvězdami, se vrátil Kurodar, Černý měsíc. Jeho potomek, ohavná Bestie, již brzy vpadne do našeho království. A poté začne její pochod směrem ke hradu, aby zničila náš drahokam!“

Vlna nepokoje pohne shromážděním a šepot se změní v šum, ve kterém lze zaslechnout výkřiky. Královna znovu pozvedne ruku a čeká na ticho. Jakmile znovu promluví, její hlas je hlasitý a energický.

Avšak díky Dergarově oběti nás nepřekvapí. Slyšte, odvážní a nebojácní lidé Avelu! Popadněte zbraně a běžte! Stále máme dost času se připravit k boji. Bestie už byla jednou poražena, porazíme ji znovu! Odhalte tajemství Avelu, najděte potřebnou měsíční magii a vylepšete si dovednosti. A až se Kurodarova Bestie vynoří z kráteru, pozná sílu a odvahu avelského lidu.

Proto vás žádám: „Kdo z vás je připraven bránit Avel?“

(předchozí část textu byla převzata z pravidel hry)

Po královnině proslovu se sálem rozhostilo tísnivé ticho. Lidé si prohlíželi špičky svých bot a nikdo se neměl k tomu, aby se přihlásil na tuto beznadějnou výpravu. Královniny oči zesmutněly a bradička se jí zachvěla. Udržela však své zklamání v sobě, povstala z trůnu a začala se chystat k odchodu ze sálu. Takto tedy končí její vláda!

Davem se před královnu protlačila drobná hnědovláska. Poklekla, pohlédla na královnu a pravila: „Já jsem připravena, královno, bránit tvůj hrad a svůj domov. Ještě dnes vyrazím do okolí pátrat po nohsledech Bestie. Jmenuji se Luna.“ Královna se pousmála, pohladila dívku po vlasech a pravila: „Sama přece nic nezmůžeš, Luno, raději odejdi s ostatními do bezpečí.“ „Ale ona není sama,“ ozvalo se z davu. Před královnu se protlačily další dvě dívky – Arabela a Gertrůda. „I my jsme připraveny čelit nebezpečí před hradbami a zastavit naše nepřátele.“ „Mňo, teda jako, když se tady slečinky odhodlaly, tak bych teda jako jaksi i já šel pro vás posekat pár hlav,“ ozval se z davu hrubý hlas. Lidé se rozestoupili a odhalili černě oděného a zarostlého chlapíka. „Jak se jmenuješ, hrdino?“ otázala se královna. „Říkají mi Horkej Chlemtáč,“ pravil chlapík a dav zaryčel smíchem. Královna zdvihla ruku a hluk okamžitě ustal. „Dobrá tedy, mí čtyři stateční, ve zbrojnici si můžete vybrat jednu zbraň a zde máte minci pro štěstí. Ať se vás drží!“ pravila královna a naši čtyři hrdinové vyšli z královské síně.

Za hodinu již odcházeli z hradu. Arabela si nesla zdobený štít, Gertrůda schovala hlavu do umně vykované přilbice, Luna si v batohu nesla posilující lektvar a Horkej chlemtáč vlekl obrovský palcát. Za branou na sebe pohlédli. „Co teď?“ „Měli bychom se rozdělit. Slyšela jsem, že kdesi v okolí hradu sídlí druidi. Půjdu se k nim poradit, zda by nešla zapečetit doupata příšer,“ pravila Gertrůda. „A já zase zaběhnu do lesa a vyhledám elfy. Ti jistě budou vědět, jak znepříjemnit Bestii postup ku hradu,“ ozvala se Arabela. Luna si prohrábla vlasy a pohlédla zpět k hradu. „Myslím, že by bylo dobré malinko zpevnit hradby. Vyhledám mistry kameníky, zda by s tím nešlo něco udělat,“ pravila a odběhla. Horkej chlemtáč osaměl. Podrbal si strniště na bradě a zahuhlal: „Tak to já bych mohl zkusit štěstíčko a přidat k tomu kulaťoučkému zlatému sirotečkovi pár zlaťoučkých brášků.“ A vyrazil k jezeru přání.

Po mnoha půtkách se služebníky Černého měsíce stanuli naši hrdinové opět bok po boku před hradbami. Stihli zapečetit několik hnízd, nastražit pasti na Bestii i opevnit hrad. Také jejich výbava doznala změn k lepšímu. Čas se nachýlil k rozhodujícímu boji. Kdesi v dáli se ozvalo strašlivé zaburácení – to Bestie vydala pokyn všem svým služebníkům k pochodu na hrad.

Podaří se našim hrdinům uhájit královnin stolec a zachránit království?

To se dozvíte až při hraní.

Krabice hry

Intermezzo zero:

Před nedávnem za mnou přišly mé dvě dcerky a pravily: „Tatínku, my bysme si chtěly zahrát nějakou hru, ale abychom hráli všichni společně proti hře a vyhráli jsme.“ Zamyslel jsem se a očima pátral po své sbírce po odpovídajícím titulu. Marně. Nic takového doma nemáme. Holky byly zklamané.

Začal jsem tedy pátrat po internetu a zjistil jsem, že ADC Blackfire plánuje vydat novou kooperativní dětskou dobrodružnou hru na hrdiny. Hru Kroniky Avelu.

Situace před hradbami

Autorem této kooperativní rodinné hry na hrdiny je Przemek Wojtkowiak, jemuž s ilustracemi a grafikou pomohl Bartłomiej Kordowski (Mezi dvěma zámky šíleného krále Ludvíka, Dům snů, Kitchen Rush, Mozzaroller). Vydání hry zaštítilo vydavatelství REBEL. Českou verzi Kronik Avelu nám pak zařídilo již zmiňované vydavatelství ADC Blackfire.

Do kroniky Avelu se může zapsat jeden až čtyři hrdinové jimž již bylo alespoň osm let. Jedna záchrana království před Bestií jim bude trvat hodinu, až hodinu a půl.

V Kronikách Avelu si nejprve vybarvíte svého hrdinu, dáte mu jméno, vylosujete počáteční výbavu a vrhnete se do průzkumu okolí hradu. Objevujete nová místa s novými možnostmi, bojujete s nestvůrami, získáváte další a další výbavu a jmění. Ale pozor! Váš batůžek není bezedný a vaše výbava se do něj musí za všech okolností vejít.

Můžete se těšit na bojové střety řešené pomocí kostek, modulární herní plán, který postupně odkrýváte, či losování nového vybavení z pytlíku, kde pomocí hmatu můžete vyjít štěstěně naproti.

Obsah krabice

Obhlídka situace

Když jsem Kroniky Avelu přinesl domů, holky zajásaly a vrhly se na rozbalování. Po odklopení víka na nás vybafla rozsáhlá pravidla, krásně sepsaný úvodní příběh Úsvit černého měsíce, přehledový list a hvězdná mapa pro tvoření jmen hrdinů.

Intermezzo I:

Teda úvodním příběhem mě autor docela zaskočil. Je pěkně napsaný a rozsáhlý. „Co proboha napíšu do úvodu své recenze?“ pomyslel jsem si.

Pod úvodními listy na nás vykoukly kartonové desky se spoustou materiálu na vyplokání, což holky s nadšením kvitovaly. Vrhly se na ně a víko krabice se začalo plnit dvouvrstvými deskami hráčů, šestiúhelníkovými dílky herního plánu, žetony malých a velikých příšer, žetony pastí, pečetí, mincí, zranění a vybavení. Vyplokali jsme také velikou figurku Bestie, počítadlo kol a kartonový dělič prostoru krabice. Po poslední desce jsme objevili i zbylé komponenty v krabici. Šestistěnné soubojové kostky, dřevěné figurky hrdinů, dřevěné hradby, srdíčka, sešit s listy hrdinů a krásný sytě žlutý plátěný pytlík.

Dělení krabice

Intermezzo II:

Kroniky Avelu nás doma svým vzhledem opravdu nadchly. Nevěděli jsme co prohlížet dříve. Jestli prozkoumávat pěkné ilustrace na dílcích terénu, či na žetonech příšer, nebo skládat desky hrdinů s vyřezanými otvory pro srdíčka a postavu hrdiny, anebo zkoušet dávat výbavu, mince a lektvary do batůžku. Jestli začít vybarvovat omalovánky hrdinů, či házet krásně zbarvenými kostkami a hledat to nejvtipnější jméno v hvězdné mapě. Také vyhledávání žetonů výbavy hmatem z plátěného pytlíku jsme zkoušeli zas a znovu. Překvapením pro nás také bylo, když se z kartonového děliče do krabice vyklubala truhlička s víkem.

Soupis norem pro boj a průzkum

Sešit pravidel má celkem devatenáct stránek. Leckoho by to u rodinné hry pro děti vyděsilo, ale strach mít nemusíte. Naučit se hrát Kroniky Avelu není těžké, i když nějaký čas vám to samozřejmě zabere. Pravidla si však pomáhají třemi průvodci – čarodějem, rytířkou a lesním duchem, jež jednotlivé pasáže pravidel komentují a doplňují. Sešit je také plný vysvětlujících obrázků a příkladů a jednotlivé body jsou napsány srozumitelně a přehledně. Nechybí ani přehled prvků hry s použitým názvoslovím, přehledný obrázek a popis přípravy hry a v závěru také přehled akcí destiček terénu. Při prvním hraní nám také pomohla přehledová karta, do níž jsme nahlíželi.

dílky území

Intermezzo III:

Přiznám se, že jsem tentokrát před hraním nestudoval pravidla já, ale vrhla se na ně má devítiletá dcera. Že si to přečte a pak nás hru naučí. Proč ne, řekl jsem si a čekal, co se bude dít.

Trvalo to, ale nakonec se opravdu úplně sama hru naučila hrát a zbytku rodiny ji vysvětlila. I když první hra byla taková kostrbatá a sem tam i s drobnýma chybkama. Můžu však s jistotou potvrdit, že pravidla jsou psaná dobře, a i nedospělý hráči a hráčky se je jsou schopni samostatně naučit.

Příprava na dobrodružství

V prvních několika hrách jsme při přípravě hry nahlíželi do pravidel a postupovali pěkně krok po kroku. V dalších hrách už jsme si však přípravu zapamatovali a zautomatizovali.

Na stůl jsme nejprve položili počítadlo kol. K němu přiložili dílek hradu a kolem něj tři startovací dílky terénu. Ostatní dílky jsme poté zamíchali a poskládali lícem dolů do tvaru podle plánku na zadní straně přehledové karty. Na jednu z dlaždic vzdálenou tři dílky od hradu jsme pak umístili žeton kráteru odkud se na nás ve finále hry pohrne Bestie. Žetony velkých a malých příšer jsme zamíchali a dali po ruce na stůl. Tři malé příšery jsme položili na symboly doupat na startovacích kartičkách. Poblíž plánu jsme také udělali hromádky mincí, zranění, použitého vybavení, žetonů pečetí, hradeb a pastí. Také jsme si připravili po ruce pytlík s žetony vybavení, barevné kostky a figurku Bestie.

Následně si každý připravil svého hrdinu. Nejprve jsme si vybarvili obrázek hrdiny, namalovali erb a vymysleli jméno. Pak jsme list hrdiny vložili mezi dva díly herní desky, do připravených otvorů jsme si naskládali srdíčka, každý si z pytlíku vylosoval jeden startovací předmět, který umístil na svou postavu a do batohu si položil jeden penízek. Figurky hrdiny jsme nakonec položili na dílek hradu a začali jsme hrát.

Připravená hra

Intermezzo IV:

V kronikách Avelu jsme si s dětmi užili spoustu zábavy již při přípravě hry. Nejprve jsme si vybarvovali a zdobili obrázek hrdiny, což holky velice bavilo. Dokonce si vymýšlely vlastní erby. A pak jsme se vrhli na volbu jmen, což bylo ještě lepší. Vzali jsme si jednu zelenou a jednu černou kostku, zvolili jeden ze sloupců na hvězdné mapě a kostkami hodili. Podle symbolů, jež nám padli jsme si pak vyhledali své jméno. Třeba Hromový Simon, Kain z Dubového lesa, Sklíčený Guide nebo Čiperná Slava. Docela jsme se při vybírání nasmáli.

Deska hráče

Hon na Bestii začíná

Hra je připravená, pojďme tedy hrát. Kroniky Avelu se skládají z několika kol. Kolik jich vlastně bude určuje počet hráčů. Když je hráč na řadě, provede dvě akce.

Může se přesunout na sousední dílek, jedno zda již probádaný nebo otočený. Skrytý dílek hráč prostě odhalí a zjistí co se na něm nachází. Pokud je zde doupě nestvůry, hráč nestvůru ihned přidá na dílek.

Nebo může bojovat s příšerami. K boji se používají barevné kostky. Na každém žetonu příšer je nakreslený počet kostek a barva kostek, kterými bojuje příšera. Jedná se o fialové a černé kostky. Hrdinové hážou vždy dvěma zelenými kostkami. Díky svému vybavení si však mohou ke svým tahům přibrat modré, oranžové či žluté kostky, případně některé hody přehodit. Každý souboj se skládá ze tří hodů. Pokud hráč příšeru zabije, získá odměnu nakreslenou na příšeře. Jedná se o mince, nové vybavení, či vylepšení toho starého. Pokud příšera sebere hrdinovi poslední srdíčko, hrdina je omráčen a musí se jít vzpamatovat zpět do hradu. Ztratí přitom všechny své mince a jednu část svého vybavení.

malé příšery

Intermezzo V:

Souboje s nestvůrami jsou nejnapínavější částí hry. Vždycky je vyhledáváme, neboť je to nejlepší způsob, jak vydělat zlaťáčky a získat nové vybavení. Je však třeba dobře volit, jakou nestvůru ještě dokážu zvládnout a jaká by byla nad mé síly. I házení kostkami je napínavé. Mé dcery to neuvěřitelně prožívají a jásají či sténají podle hodu kostek. Nechybí ani obviňování jako: „Ty jsi zlý, tati, proti mně vždycky hodíš samé zlomené meče a drápy a proti mamince jsi házel samé prázdné kostky.“ Nebo: „Jóóó, tři meče, zabila jsem příšeru a ty jsi nic nehodil, chachachá.“ Také systém výběru a umísťování odměn v podobě nového vybavení a mincí stojí za to. Každý typ výbavy má jiný tvar, takže se dá v pytlíku pěkně nahmatat přesně to, co potřebujete, ale je na to málo času. Ostatní hráči totiž při losování říkají básničku: „Ať příšery žijí v děsu, z kouzel, co teď na ně snesu!“ A losující hráč rychle šmátrá v pytlíčku ve snaze nalézt, co potřebuje, občas však prostě na poslední chvíli vytáhne alespoň něco. To však není vše. Výbavu či mince je pak ještě třeba umístit do prostoru své postavy, nebo do batohu. A tam je málo místa, takže na hráče čeká hlavolam, jak všechno co nejlépe do vyhrazeného prostoru naskládat. Občas se to nepovede, a pak vše, co přečuhuje, musí hráč vyhodit.

Líbí se mi také, že každé vybavení, meč, štít, přilbice se využije pouze u jednoho ze tří typů příšer. Na ostatní nefunguje. Hráči si tak občas nechávají vícero věcí a různě je před bojem mění. Vylepšené předměty pak rovnou přidávají do boje kostku.

velké příšery

Další možností hráčů je využít akci dílku, na němž se právě nachází. Můžou nakupovat pasti na Bestii, můžou vyrábět hradby na opevnění hradu, které zadrží nestvůry. Také lze nakupovat, prodávat, nebo vylepšovat svou výbavu. Hrdinové také mohou zapečetit některá doupata, aby z nich nelezli noví nepřátelé, nebo mohou zkusit své štěstí u jezera přání a za minci zde získat nějakou z výher.

Intermezzo VI:

Návštěva dílků a příprava na Bestii je základní podmínka vítězství. Při hraní s dospělými je to vlastně snadné. Vyděláte peníze, nakoupíte tři pasti, tři hradby a zapečetíte tři doupata nejblíže hradu, než přijde útok Bestie a pravděpodobně zvítězíte. Nicméně děti to takto jasně nevidí. Pobíhají po plánu, zdržují se nevýznamnými tahy a prostě všechny úkony včas nestihnou. Proto je pro ně hra těžká. Musí přemýšlet a plánovat, tedy pokud je dospěláci nechají. U nás doma jsme vyhráli až čtvrtou hru, kterou jsme hráli. Holky postupně zjišťovaly, co se jim hodí podnikat a co ne, a z chyb se poučily do dalších her. My vedení boje nechávali na nich a snažili se moc jim do toho nemluvit.

žetony vybavení

Poslední možností je nedělat nic a odpočinout si. To hrdinovi vrátí dva životy. Mimo tyto hlavní akce si hráči můžou, pokud stojí na stejném dílku, vyměňovat své vybavení, či si předávat penízky. Tím se možnosti taktiky boje a plánování výrazně zvyšují.

Na konci kola, kdy všichni hráči vykonali své dvě akce, se posune žeton na počítadle času. Pokud je vidět symbol zubů, přibydou na plán nové nestvůry na volná doupata, pokud je vidět srdce, hrdinové si obnoví jeden život. Jakmile počítadlo dojde na konec, povstane Bestie a nastává finále hry. Hráči se i nadále střídají na tazích jako doposud, nicméně na konci kola se všechny nestvůry na plánu a Bestie posunou o jedno políčko směrem ke hradu. Pokud hráči zneškodní všechny příšery včetně Bestie, zvítězí. Pokud se však nějaká příšera dostane na políčko hradu, partie skončí porážkou hrdinů.

soubojové kostky

Intermezzo VII:

Kroniky Avelu jsou báječná rodinná hra. Při každé partii si doma společně užíváme spoustu zábavy. Obě holky hraní neuvěřitelně prožívají, jásají, když se nám povede zvítězit a při porážce jsou naštvané a hned chtějí jít bojovat znovu. Autorům se opravdu podařilo vytvořit kooperativní hru na hrdiny, kterou si užijí i malé děti. Zapojili a zkombinovali herní mechanismy, jež děti baví a jsou u nich oblíbené. Tajemství při odhalování dílků, napětí při házení kostkami v boji, pátrání při tahání výbavy z pytlíčku a malování při tvorbě postavy. To vše je zkombinováno tak, že je hra zábavná a napínavá.

rozehraná hra

Ještě něco navíc

Kroniky Avelu nás doma tak nadchly, že jsem po několika hrách vyrazil do Planety her na nákup rozšíření. Minirozšíření Poklady hrdinů přináší do hry samolepky na figurky hrdinů, což holky uvítaly s nadšením a figurky si hned ozdobily. A dále tři žetony pokladů navíc jako vybavení do pytlíku. Jde o teleportovací kámen, jež umožní přesun hrdinů na další dílky s teleportem, měšec, který ulehčí vašemu batohu od mincí a drahokam štěstí, kterým si v souboji můžete přehodit jednu svou zelenou kostku. Větší rozšíření pak do hry přináší nové vybavení hrdiny – boty, které mi v základní hře vyloženě chyběly, nové lektvary, tři nové příšery, jež hráčům jako odměnu přidají zvířecího pomocníka. Dále tři dílky herní plochy a novou pomůcku na příšery – katapulty. Ty jsou opravdu zábavné a mně osobně jejich stavění ve hře obrovsky baví.

rozšíření

Vítězství či porážka?

Kroniky Avelu se mi líbí. Hra mě vždy vtáhne do děje a ať dělám cokoli, cítím se jako opravdový hrdina. Líbí se mi házení kostkami při boji, líbí se mi hledání nového vybavení v pytlíku. Proto si myslím, že si hra zaslouží OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Díky hernímu plánu složenému z jednotlivých dílků, množství příšer a losování výbavy je každá partie Kronik Avelu jiná, a proto uděluji hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Kroniky Avelu mají velmi dobře sepsaná pravidla, která se lze lehce naučit. A přitom je hra zábavná. Proto uděluji hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

boj s Bestií

Zápis do kroniky

Na závěr si dovolím napsat perličky z našeho hraní.

Kdo má Děsu-snesu? Můžu si vylosovat vybavení, snad to bude elixír.

Holky si speciálně pojmenovaly pytlíček s vybavením.

“Nakreslím si Bestii a když se nám nepodaří ji porazit ve hře, tak ji bodnu. … To je krásná Bestynka, že jo. Tu si vystavím, je tak hezká!”

Po prohrané hře chtěla mladší z dcer vyřešit svou frustraci netradičním způsobem, ale dopadlo to zcela jinak.

Mámo, ty házej za příšery, protože házíš hrozně a já budu házet na pasti, protože jsem nejlepší.

Slovíčka náhoda a pravděpodobnost ještě děti příliš neovládají.

Přines mi ty peníze sem a já za ně nakoupím pečetě. No jo, ale to mi už nic nezbude, dáš mi za to medvídka, ten se mi líbí.

Má snaha o plánování se zvrhla na vyjednávání a výměnný obchod. Spolu hrajeme jen když se to dětem hodí.

Kroniky Avelu získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Blackfire-1024x418.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: