Originální deck-building z věků, které nastaly po konci světa.

• 

• 

• 

„Toto není konec světa. Konec světa již nastal. Zůstali jsme jen my. Jen my, naše Útočiště… a Bezejmenní – hrůzné bytosti, snažící se připravit nás i o to málo, co nám zůstalo. O dech v našich plicích, o jiskru světla v našich očích. Po generace se ukrýváme v tomto prastarém prokletém místě, jehož původní účel byl zapomenut již před tisíci lety. A my jsme mu svým exodem opět vdechli život a v jeho temnotách hledáme cestu zpět na světlo.

Trhlinovým mágům trvalo snad věčnost, než dosáhli ve svém umění dokonalosti. Ale teď již jsou připraveni a jejich moc je smrtící. Naší největší zbraní se staly trhliny – cesty, jimiž se přepravují Bezejmenní – a jejichž energii dokázali trhlinoví mágové spoutat a využít k tomu, abychom přežili. Abychom ochránili náš poslední domov. Abychom snad jednou navrátili Svět, který jsme kdysi znali.“

– Nerva, přeživší z Útočiště (úvodní flavor text z pravidel)

Konec věků. Deck-building z prostředí postapokalyptického světa. Světa, ve kterém byli lidé zahnáni do nejtemnějšího podsvětí, sužování ohavným zlem beze jména. Tato kooperativní záležitost vyšla roku 2016 pod názvem Aeon’s End. U nás se dočkala lokalizace pod jménem Konec věků až v tomto roce (2022). Přináší sice již věrně známý mechanismus deck-building, ale v trochu upraveném a originálním kabátu. Odhazovací balíčky se totiž nemíchají a nemusejí se ani zahrát všechny karty z ruky. Zajímavá může být i variabilní nabídka karet k nákupu, kterou si hráči zvolí náhodně, použijí tu doporučenou, nebo jí upraví dle svých preferencí. O herní design se postaral pan Kevin Riley a o grafickou stránku indonéská společnost Gong Studios. Konec věků také dostal spousty nominací na všelijaká deskoherní ocenění, leč bohužel se nepodařilo ani jednu nominaci proměnit. Zda je to špatně či po právu, se můžete dočíst v následujícím článku.

Pod Rozzuřeným

V nádherně ilustrované krabici o rozměrech 280 x 280 x 90 nalezneme poměrně málo herního materiálu. V podstatě se jedná o pár kartónových destiček, několik žetonů, dvě počítadla, poměrně dost karet a pravidla. Pojďme si je nyní hezky popořadě rozebrat. Větší kartónové desky jsou rozměrů 158 x 118 a představují desky hráčů s informacemi o dotčených hrdinech. Proti nim stojí desky nepřátel – tedy Bezejmenní, které jsou identických rozměrů. Menší kartónové destičky jsou čtvercových rozměrů o straně 64 mm. Tyto destičky představují trhliny, s jejichž pomocí budou mágové sesílat mocná kouzla proti svým nepřátelům. Kartónové destičky jsou kvalitně potištěné, ale moc se mi nezdá jejich tloušťka. Není to klasický kartón, na který jsme zvyklí u jiných her. Jedná se o poměrně slabé a ohebnější desky. Nevím, jestli to do budoucna bude dělat problém, ale zatím je všechno v pořádku.

Všechny kartónové žetony jsou precizně vysekané a šly vyloupat bez sebemenších problémů. Kartónové jsou i dvě počítadla životů. Ta se mi moc líbí a také na nich oceňuji to, že přišly složené. Tedy žádné vyplokávání koleček a následné ničení prstů, způsobené tlakem na plastové nýty. Moc děkuji vydavatelům za odstranění této pro mě nenáviděné činnosti.

Sešit s pravidly je takřka shodných rozměrů jako samotná krabice. Pravidla popisuje na dvaceti stránkách, jsou sepsána srozumitelně a věcně. Navíc je všude spousta obrázků a příkladů. Konec věků rozhodně nepatří mezi hry se složitými pravidly a novým hráčům je vysvětlím dřív, než řeknu Bezejmenní. Na samý závěr jsem si nechal karty, kterých je v balení 318. Jsou standardní kvality a rozměrů 63,5 x 88, což jistě uvítáte při obalování karet. Jedná se o velice častý rozměr a nebude tedy problém obaly sehnat. Nyní už víme, co se skrývá v krabici, a můžeme se podívat na pravidla hry.

Zlo se řine z trhlin na náš svět

Pravidla Konce věků nejsou nikterak složitá. Vyhrát je opravdu hodně těžké, ale pravidla se naučíte během okamžiku. Nejprve se otočí karta pořadí, která určí kdo je právě na tahu. V našem případě byla tažena karta jednoho z hrdinů a tak se pustí do svého tahu. Pokud má hrdina připravené kouzlo u jedné ze svých trhlin, sešle ho právě teď – na začátku svého tahu. Poté může zahrát všech pět karet, které má na ruce. Především půjde o odhazování drahokamů za éter, což je místní platidlo. Za étery pak může nakoupit silnější drahokamy, artefakty či kouzla z připravené nabídky sloužící k nákupu. Může ale také připravit některá z kouzel na ruce, aby je mohl v dalším tahu použít na Bezejmenné. Mimo to lze i nakupovat energii, za kterou mohou použít svou speciální dovednost, nebo otevírat a pootevírat své trhliny. Takto se mohou hrdinové snažit až do té doby, než se otočí karta Pána Bezejmenných a všem naskočí husí kůže na zádech. Nyní hraje zlo, které se realizuje pomocí předem připraveného balíčku karet. Pán na hrdiny může seslat své stoupence, rovnou zaútočit, nebo na ně vrhnout hrozbu s postupným odpočtem. Karty pořadí se otáčejí tak dlouho, dokud jedna ze stran nezvítězí. Hráči zvítězí, pokud porazí bosse, nebo mu dojdou jeho zlounské karty. Zlo zvítězí ve chvíli, kdy padne Útočiště, nebo když všichni hráči přijdou o své životy.

Jak porazit Bezejmenného

S touto otázkou jsme si lámali hlavu opravdu hodně dlouho. Trvalo to zhruba dvacet her a zkoušeli jsme prorazit s různými hrdiny, kteří stanuli proti různým Bezejmenným. Pořád nás ale hra nechtěla nechat vyhrát. Nakonec mi nejvíc pomohl tento článek z BGG. Věnuje se především stavbě balíčku, výběru hrdinů a hlavně čistěním balíčku. Že je v deck-buildingu třeba čistit balíček jsem věděl. Netušil jsem ale, že Konec věků ho potřebuje mít vyčištěný až na dřeň. První vítěznou partii (proti Rozzuřenému) jsme končili s balíčky o deseti až patnácti kartách, a fungovaly opravdu tak jak mají. Na to je třeba myslet při stavbě balíčků nákupu a zařadit do něj čistící karty. Nejvíc se nám osvědčilo kouzlo Spektrální ozvěna které krásně nahradí Zajiskření, čistí balíček a ještě ubírá hezké dva životy. Rozhodně vítězství přispěla i vhodná volba hrdinů. Byli to Adelheim a Brama. První jmenovaný dokáže svou schopností odvrátit hrozby a útoky, čehož bylo třeba hojně využívat. Éteru bylo dost, když nebylo třeba kupovat zbytečné karty, a tak se mohlo investovat do energie pro spuštění schopnosti. Obecně podle mě platí i to, že pokud jsou vyložení přisluhovači pána Bezejmenných, je třeba se soustředit na ně. Jejich vliv je až příliš velký a boss počká. Třeba nakonec vyhrajete na to, že mu dojdou karty. Nemalý vliv na hru mají též karty pořadí. Je super, když Bezejmenní zaútočí na začátku kola a pak na konci. Máte spoustu času se na vše připravit. Když ale půjdou obě karty hned za sebou, je to poměrně dost nepříjemné. Hra vám v tuto chvíli zkrátka pořádně zatopí. Abych to tedy shrnul. Je fajn mít pořádné a nakombené balíčky nákupu (není to ale podmínkou), čistit a zase čistit, no a také mít trochu toho štěstíčka.

Je tady moc těsno mágové!

Abych pravdu řekl, nejlépe se mi Konec věků hrál ve dvou. Respektive ve dvou hrdinech. Toto tvrzení si samozřejmě v následujícím textu obhájím. Jeden hrdina má totiž nejhorší poměr karet pořadí. Jsou to tři karty hrdiny na dvě karty Bezejmenných. To je nejméně ze všech čtyř možností. Na druhou stranu je to vyváženo tím, že získává bonusy a odměny za ostatní hráče, ale ten nepoměr karet pořadí je opravdu zdrcující. Ve třech hráčích má každý hráč jednu svou kartu pořadí a k těm se přidá jedna karta volby. Jeden hráč tedy bude mít výhodu a bude hrát dvakrát. Opět z toho vyplívá jistá výhoda, jelikož si hráči mohou vybrat hrdinu po zuby ověšeného kouzly. Tento systém ale také logicky tíhne k upozadění slabších hrdinů, a to by některým hráčům mohlo dozajista vadit. Ve čtyřech hráčích má každý svou kartu a každý tedy hraje jednou. No a právě kvůli tomu mohou hráči poměrně dlouho čekat na svůj tah, což opět nemusí sedět každému. Kdežto ve dvou hráčích, nebo hrdinech chcete-li, má v balíčku pořadí každý dvě své karty a během kola se dostane vícekrát na tah. Hra díky tomu tak nějak lépe utíká a hráč má silnější pocit, že dokáže něco ovlivnit. Co se týče herní doby, zde nebudu tak přímočarý. Doba herní partie se totiž dost podstatně odvíjí od výsledku celé partie. Záleží, jak dlouho se podaří hrdinům přežít. Můžou tedy hrát půl hodiny, ale klidně to přetáhnout i přes hodinu. Je to jen na jejich šikovnosti. Většina našich nepovedených partií trvala zhruba tři čtvrtě hodiny. Kdežto ty úspěšné, kterých bylo poskrovnu, trvaly zhruba půl druhé hodiny. Sečteno podtrženo je Konec věků velice povedený ve všech počtech. V menším počtu hráčů si užijete hráčské tahy a v tom vyšším zase silnou míru kooperace, kdy se domlouváte na opravdu každé zahrané kartě. Od všech těchto aspektů se také bude odvíjet herní doba.

Pokřivená maska

Všechny komponenty ve hře jsou moc hezky ilustrované a líbí se mi drtivá většina z nich. Pokud bych si ale přeci jen mohl vybrat, která věcička z krabice Konce Věků je nejhezčí, vybral bych si desku pána Bezejmenných – konkrétně Pokřivenou masku. Nevím proč, ale tenhle darebák se mi prostě líbí. Je to moc hezká ilustrace na hezké kartónové desce, a také se mu rád postavím ve hře. Jeho karty jsou takové krásně rozpolcené. Na jedné straně škodí a na druhé pomáhají. Vnáší do hry celkem příjemný chaos.

Upgrade

Konec věků disponuje celkem 318. kartami, které jsou standardních rozměrů 63,5 x 88 milimetrů. Nebude tedy pražádný problém si sehnat obaly. Já jsem použil tyto, a padnou skvěle. Zkoušel jsem jim i tyto obaly, ale těch jsem neměl dostatek, a tak jsem volil první uvedené obaly. Krom obalů si můžete hru vylepšit i sadou šesti promo karet nebo insertem od Folded Space.

Počítadlo Bezejmenného klesá na nulu

Konec věků nabízí obrovskou míru znovuhratelnosti. Hráči mohou vybírat mezi hrdiny, zlouny, zlouni mají pokaždé trochu jiný balíček, různé balíčky pro nákup a různé počty hráčů. Ty totiž také trochu upravují hratelnost a někdy i počet karet v balíčku pořadí. Každá hra je zkrátka pokaždé tak trochu jiná. Navíc nedá hráčům vítězství lacino, a tak je požene dál touha vyhrát. V tomto směru nabízí Konec věků hodiny a hodiny zábavy. Moc se mi líbí i použitá grafika. Ať už jsou to desky s charismatickými hrdiny, které fungují jako středobod jejich herního prostoru, nebo obrovské množství karet. Tahle hra mě vizuálně opravdu oslovila. Možná i proto jsem po ní toužil od okamžiku, kdy byla ohlášená její lokalizace.

Ocenit bych měl rozhodně i nové herní mechanismy, které trochu upravují starý známý deck-building. Odpadá jakékoliv míchání odhazovacích balíčků, díky čemuž se dá zapamatovat, co přijde na ruku. Díky tomu se dá do jisté míry také plánovat. Skvělé je i to, že se nemusí odhodit všechny karty na ruce. To oceníte především v situacích, kdy si chcete porovnat balíček, či vymyslet nějaké kombo. No a nakonec karty pořadí. Ty zaručují, že každé kolo budou tahy hráčů následovat v jiném pořadí. Opravdu hezký prvek, který dělá hru zajímavou, ale také nevyzpytatelnou. Pokud zvážím všechna tato fakta, pak musím uznat, že Konec věků je zkrátka perfektně fungující deck-building. Opravdu jsem měl pocit, že balíček obrušuji do dokonalosti. Nejvíce pak při hře dvou hráčů, kdy je hráč na tahu dvakrát během jednoho kola. Ještě než mi Konec věků dorazil, jsem samozřejmě pokukoval po hodnoceních ostatních hráčů. Vypadalo to na dokonale fungující deck-building (možná vůbec nejlepší), který není úplně jednoduché porazit a nabízí skvělou znovuhratelnost. Teď když mám za sebou několik desítek partií, musím jen souhlasit. Tahle záležitost na mě opravdu platí a moc rád si znovu zahraji.

Počítadlo Útočiště klesá na nulu

Co se týče věcí, které se mi na Konci věků nelíbí, bych začal s technickým řešením hry. Nejprve to bude otřesný insert, který vlastně ani insert není. Je to spíš takový kartónový předěl, který podrží komponenty během přepravy. Funkční je pouze za použití obalů karet, jinak by v něm karty plavaly, a to i při natočení molitanových špalíků. Ve prospěch hovoří snad jen krásně ilustrované rozdělovníky na jednotlivé balíčky karet. Mají přesně tu velikost, aby byly hezky čitelné, a zároveň v krabici neplavaly. I tak by si takto propracovaná karetka zasloužila nějaký důmyslnější insert.

Menší paniku jsem zažil i během skládání druhé doporučené nabídky karet, kdy jsem měl připravit Trs diamantů. Trs diamantů ale v krabici nebyl. Po kratším pátrání jsem přišel na to, že to budou Diamantové krystaly. Nyní mě tento překlep už nerozhodí, ale při seznamování se hrou jsem nevěděl která bije. Herně mi hra opravdu sedla, a jediný problém jsem tak shledával v občasné frustraci. Jak jsem již psal, porazit Bezejmenného není opravdu nic lehkého. No a když hrajete dvacátou partii, a ještě jste ani jednou nevyhráli, může nastoupit opravdu velká frustrace. Každopádně u mě vždy trvala jen do následujícího dne, kdy jsem opět chtěl zkusit své štěstí. Otázkou však zůstává, jestli je to dobře nebo špatně. Jde o kooperativku, a kdyby byl Konec věků „dávačka“ asi by to nebyla taková zábava. Dá se tomu pomoct i úpravou obtížnosti, ale k tomu jsem nepřistoupil ani jednou. Výhra s dopingem není výhra. Úplně pozitivní není ani fakt, že někdy o výsledku partie rozhodne náhoda v podobě karet pořadí. Někdy je zkrátka rozhodující ten jeden poslední tah toho jednoho konkrétního hrdiny, ale otočí se karta pána Bezejmenných. No a pak i ta druhá, a hra je u konce. Není tomu tak každou partii, ale občas máte prostě smůlu. Co by mohlo být též otravné je příprava a úklid hry. Zkrátka a dobře to trvá. Nejprve vše připravit, rozložit a nastavit karty Bezejmenného. Po hře zase všechno roztřídit a uložit zpátky do bedny. Setup Konce věků sice není z těch kratších, ale zase je to lepší než nějaké hutné euro. No a poslední věc je spíš jen k zamyšlení, a ano, jen tak provokuji. Proč má každý Bezejmenný své jméno?

Hodnocení

Konec věků je jednoznačně nejlepší deck-building, který jsem doposud hrál. Baví mě ladění balíčku nákupu k dokonalosti, hledání té nejlepší kombinace hrdinů, ale i prozkoumávání všech těch Bezejmenných. Tahle hra toho má opravdu hodně co nabídnout, a díky všem těmto kombinacím si jistě zaslouží ocenění Skvělá znovuhratelnost. Stejně tak mě oslovilo nové pojetí deck-buildingu, které vyloučilo míchání dobíracího balíčku a nutnost zahrát všechno na ruce. Díky tomuto originálnímu pojetí putuje za Koncem věků ocenění Originální počin. Moc se mi líbí i hraní v různých počtech hráčů. Při sólu se dají tahy neskutečně promýšlet a můžu si pilovat svou taktiku. Kdežto při hře více hráčů je neskutečně důležité spolupracovat a domlouvat se téměř na každé kartě. Porazit Bezejmenného je zkrátka tak těžké, že hráči prostě musí spolupracovat aby vyhráli. Díky tomu uděluji ocenění jak sólu, tak i hře ve více hráčích – tedy Soliterní zážitek a Žádný multiplayer-solitér. Pevně věřím, že se tahle kooperativní karetka bude prodávat, a já se díky tomu dočkám rozšíření. To bych si moc přál.

Pokud máte rádi kooperaci, deck-building, a nevadí vám prohrávat, pak by tohle mohlo být přesně pro vás. Připočtěte krásné ilustrace, zajímavé téma a nemůžete s pořízením Konce věků udělat chybu.

Konec věků získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry

Hru můžete zakoupit přímo zde.