Prokličkujte tajemnými chodbami dříve než vaši soupeři.

• 

• 

• 

Hra Klíče od hradu, v originále Keys to the Castle, vyšla v zahraničí již v roce 2017. Za jejím nápadem stojí společnost 1015 Creative, LLC. Konkrétně Eric Foster, Michael Adams, William Foster a také Alex Foster, který si pod svá křídla vzal i ilustrace na kartách. Výrobcem je Outset ¨Media, které má za tu dobu ve svém portfoliu již několik produktů na motivy této hry – Ice Castle, Tardis, Riverdale High a také Keys to the Castle Delux. Tuto poslední zmiňuji schválně, protože právě vylepšenou delux verzi se rozhodli lokalizovat v ADC Blackfire. Obsahuje jednak o šest postaviček rytířů navíc, ale hlavně má odolnější a daleko pevnější kartonové dílky, nežli klasická verze. Jedná se o čerstvou novinku letošního roku na našem trhu. Oficiální datum spuštění prodeje bylo 13. ledna. Hra Klíče od hradu je kompetitivní rodinná hra, kde roli hraje štěstí, ale i strategie. A menší upozornění – obsahuje škodící prvky.

Obsah krabice

• 12 postaviček – rytířů i rytířek + 4 stojánky,
• 54 karet,
• 40 bytelných dílků dveří – z rubu dveře zavřené a z lícové strany otevřené,
• pravidla hry.

• 

• 

Pravidla jsou jednoduchá. Vyzkoušeno – do deseti minut se hraje. Moc se mi líbí, že vysvětlují všechny možné eventuality, aby nikdo nemusel tápat a přemýšlet, jak to ten autor vlastně zamýšlel. A řídí se heslem, raději zdůraznit dvakrát, nežli ani jednou. Přesto všechno jsou krátká a přehledná.

• 

A teď už se pojďme směle proplétat spletitými chodbami hradu

Každý hráč si vezme jednu postavičku (pssst – začíná pak ten, který si vybere sobě nejpodobnější). Dílky dveří se rozloží rubovou stranou do „mřížky“ 5×8 (při hře dvou hráčů), nebo 6×6 (při hře tří nebo čtyř hráčů), čímž pokaždé vznikne originální hrad. Mezi dílky je vhodné nechat cca 2,5 cm mezery. Každý hráč také na začátek dostane tři karty a ze zbytku se utvoří dobírací balíček. A zápolení budiž započato!

• 

• 

Každý tah hráče se sestává z těchto tří kroků:

1. Dobrat si jednu kartu, takže budete mít na ruce celkem čtyři (povinné).
2. Zahrát jakoukoli svoji kartu (povinné) – buď na odhazovací balíček, nebo se některé pokládají přímo do hradu.
3. Pohnout se o jeden krok – o jedny dveře vlevo, vpravo, dopředu či dozadu (nepovinné).

Co vás na dobrodružné cestě může potkat? Anebo, co se skrývá za dílky dveří.

Z rubové strany mají všechny dílky dveře zavřené a jsou vyobrazeny ve čtyřech barevných provedeních – modrá, červená, zelená a žlutá. Z lícové strany to už začíná být zajímavější. Otevřené dveře – znamenají volný průchod, můžete sem přesunout vaši figurku a zamřížované dveře – tudy nemůžete jen tak projít. Dále vyobrazený poklad. Pokud na tento dílek stoupnete, získáte tah navíc. To znamená, že hrajete ještě jednou všechny tři kroky. Pokud přesunete svou figurku na dílek s vyobrazeným klíčem, můžete otevřít/zavřít dveře libovolné barvy.

Jak si vlastně můžete odemknout, ale i zamknout dveře? Mrkneme se ještě na karty.

Rubová strana všech karet je naprosto stejná, barevně neodlišená a z lícové strany můžete do ruky dostat:

• Barevný klíč – pasuje do dveří odpovídající barvy. Buď vám otevře dveře, které vás posunou dál, anebo díky němu přibouchnete dveře soupeři rovnou před nosem. Limitovaní jste pouze barvou, jaké dveře si vyberete, je pak už čistě na vás a vaší strategii. Abyste si nelámali hlavu, ve hře je sedm klíčů od každé barvy, ne čtyři od každé barvy, jak je uvedeno v pravidlech.
• Univerzální kostiklíč – takový paklíč, který otevře dveře jakékoliv barvy. Anebo jej můžete použít na odstranění visacího zámku, viz. dále.
• Visací zámek – pokládá se rovnou do hradu a to proto, abyste ztížil postup soupeři. Umístit jej můžete skoro kdekoliv.
• Tajný průchod – karta se umisťuje natrvalo kamkoliv do hradu a umožňuje diagonální pohyb.
• Pilka na železo – pomocí které váš rytíř zdolá zamřížovaný vchod. Karta se položí přes příslušný dílek dveří, které teď jako jediné už nepůjdou znovu zavřít. To aby těžká práce vašeho hrdiny nepřišla hned nazmar. Pouze půjdou zabezpečit visacím zámkem.
• Síť – zákeřná karta, která se jako jediná může dát rovnou pod nohy soupeřova rytíře, aby ho na příští dva tahy paralyzovala. Vzít a zahrát kartu však stále musí, jen se u toho nehýbe.

• 

Cílem snažení každého rytíře by mělo být se dostat na protilehlou stranu hradu. Využívat můžete i chodby vybudované jinými rytíři. A samozřejmě na druhou stranu je dobré myslet i na znesnadňování postupu ostatním hrdinům. Ovšem pozor, nemůžete manipulovat s dílkem, na kterém již někdo stojí. Pouze mu hodit síť, ovšem nikoliv tu záchrannou, ale naopak velice zlomyslnou. Na jednom dílku může v tutéž chvíli stát pouze jeden rytíř.

Herní dojmy

Jedná se o velmi svižnou hru, kterou zvládnou i menší děti. Ve dvou hráčích se škodí mírně a navíc je to vzájemné. Při vyšším počtu stoupá míra škození a počet smutných povzdechů či brblání „proč zase já“. Také už se více potkáváte, blokujete se a je potřeba tahy více promýšlet.

• 

• 

• 

Zkušenější mohou počítat karty a dílky, protože zejména při vyšším počtu hráčů, otočíte více dílků a protočíte více karet. Ve dvou hráčích bohatě stačí balíček, v ostatních případech jsme jej vždycky protočili celý. Karty z odhazovacího balíčku se zamíchají a pokračuje se směle dál. Hra disponuje zajímavým mechanismem, kdy se prodíráte labyrintem chodeb dopředu a zároveň za sebou pálíte mosty, aby ten, který vám jde v ústrety, nevyužil vámi prokopaného tunelu a nedostal se tak na druhou stranu de facto zdarma. Samozřejmě, z vašeho pohledu bude fajn, když se soupeř nebude obtěžovat zavíráním dveří. Občas se stává, že se hra jakoby zasekne, a to když si vzájemně stojíte v cestě. Ve dvou hráčích to nebylo tak časté, ale o to víc se to protáhlo, protože nikdo nechtěl uhnout. Zavírali a otvírali jsme si dveře a čekali na vhodné karty, nebo že to druhý vzdá. Ve vícero hráčích jsme se na hradě setkávali daleko častěji. Jak ale hraje víc hráčů, tak není čas na to stát tvrdohlavě jenom proti jednomu protihráči, ale je potřeba vymýšlet taktiku na vítězství. Když dva se perou, třetí se směje až se za břicho popadá. Určitě je lepší větší herní prostor a mezi dílky dveří nechávat těch 2,5 cm. Protože hodně karet se pokládá přímo do hradu a jelikož jsou větší než dílky pod nimi, tak by pak přesahovaly i na další dílky a hra by se stala méně přehlednou.

• 

A něco navíc – pár odzkoušených domácích tipů

Máme velice dobrou odezvu na týmovou výzvu. Zejména to baví rodiče s dětmi, kdy se proti sobě postaví dvoučlenné týmy. Rodiče proti dětem, nebo rodič a jedno dítě na každé straně.

Hráči ze stejného týmu si sednou naproti sobě, aby pak mohli používat cestu vybudovanou od spoluhráče. Samozřejmě si pomáháte, domlouváte, ale karty se nesmí ukazovat ani mezi sebou měnit. Hra poté probíhá dle obvyklých pravidel. Vítězí tým, kterému se podaří dostat alespoň jednoho rytíře na konec labyrintu. Nebo oba dva, záleží na vás.

• 

Kouzelná hůlka – tohle jsem si s dovolením půjčila z jedné z verzí této hry – Ledový hrad. Místo jedné karty sítě, tam totiž najdete kartu kouzelné hůlky, která je opravdu všemocná. Po jejím odhození můžete pohnout jakýmkoliv protihráčem o jedno místo dle pravidel. To znamená, kam by se mohl pohnout sám. Perfektně se hodí právě na ty situace, kdy stojíte tváří v tvář jako dva kovbojové, nehnutě, bez mrknutí oka a čekáte, co udělá váš protivník. Kartu jsme si lehce poznačili malou nálepkou na lícové straně, ať víme, která to je. Před hrou se pak domluvíme, jestli hrajeme na dvě sítě či jednu hůlku a jednu síť.

Karta síť je stopka na dvě kola. Pro lepší přehlednost hry otáčíme po prvním kole kartu sítě rubovou stranou nahoru. Další kolo hráč ví, že teď už je to naposledy a po odehrání svého tahu odloží kartu sítě na odhazovací balíček, což symbolizuje odpočet kol. Zavedeno zejména kvůli dětem, aby nedocházelo k pochybnostem, kolik kol už stojí.

Podomácku vyrobené žetony a využití zbytku kartonu po vloupání figurek. Dílek s pokladem nebo klíčem můžete využít jenom poprvé, co na něj stoupnete, pak už nikoliv. Při hře dvou hráčů si většinou pamatujete, kam jste šli a kam nikoliv. Při hře více hráčů se nám občas stalo, že jsme přemýšleli, jestli jsme tam stoupli nebo ne a byl to tenhle poklad nebo ten hned vedle. Z toho důvodu jsem vyrobila jednoduchou pomůcku pro každého hráče, aby byla stoprocentní jistota a nedocházelo k nějakým třenicím.

Závěr

Jedná se o jednoduchou, svižnou hru, ve které je potřeba, aby vám trochu štěstíčka přálo, ale také je důležité promýšlet tahy, abyste se dostali na druhou stranu spletí chodeb jako první a také, abyste nechtěně nepomáhali soupeři. Je třeba počítat se škodícími prvky ve hře a samozřejmě záleží na hráčích, jak moc budou škodolibí.

Strategie je jednoduchá – vyhrát. Díky různému poskládání hradu z dílků dveří a jinému namíchání karet však máte před sebou pokaždé trochu jinou výzvu, která se hodí, když času moc není, či vám dítko dlouho nevydrží u jedné hry. Dá se hrát samozřejmě i s partou dospělých a jít si nemilosrdně po krku.

Také ještě jednou chválím kvalitní zpracování dílků dveří, protože pro hru samotnou je důležité, aby hráči nevěděli, co se pod nimi ukrývá. Také se lépe berou ze stolu a skvěle se hodí pro dětské občas nešetrné ručičky.

Hra Klíče od hradu nás mile překvapila. Doma ji teď vytahujeme s dcerou, když máme chvilku klidu jenom pro sebe. A také ji, kvůli její jednoduchosti a rychlému odehrání, bráváme na návštěvy k přátelům, kde hrajeme ideálně ve čtyřech (mix dětí a dospělých), anebo necháváme zápolení jenom na dětech a my pak máme chvilku pro sebe.

Hra Klíče od hradu získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.