Neznáte? Fakt? Neeee… Tak čtěte dál, protože tohle budete chtít mít…

Ve stínech prastarého lesa, kde každý list a větev nesou odkazy dávných časů se probouzí duchové ostrova. Jsou to strážci, kteří po staletí spali, zatímco kolem nich se svět měnil. Avšak dnes, rozrušení nájezdy cizích osadníků, jenž svou touhou po expanzi nerespektují hranice ani staré zákony, se probouzejí, aby ochránili svůj domov. Jedním z těchto duchů je Arawi, duch lesního šumu, jehož síla pramení z hlubokého spojení se vším živým v lesích ostrova. Lesy šumí jeho jménem, zvířata a rostliny reagují na jeho volání. Arawi cítí, jak každý krok cizinců ničí harmonii jeho domova, a tak se rozhodne jednat. Další strážkyní je Naiya, duch vodních toků, jejíž říční proudy a vodopády jsou žilami ostrova, jimiž proudí jeho životodárná voda. Naiya pozoruje, jak osadníci svými stavbami a znečištěním narušují čistotu jejích vod, a srdce se jí svírá bolestí. Společně, každý se svou jedinečnou silou, se Arawi a Naiya spojují, aby čelili invazi. Arawi rozvíří listí a větve, vytvoří labyrinty, v nichž se osadníci ztratí, zatímco Naiya rozvodní řeky a potoky, aby odřízla cesty a smyla nepřátelské stavby.

Ale nejsou sami. K nim se přidávají další duchové, každý s vlastní jedinečnou silou a povahou. Yanara, duch ohně a popela, který dokáže seslat plameny, jež pohltí dřevěné konstrukce osadníků, ale zanechá půdu obohacenou a připravenou na nový růst. A pak je tu Korrig, duch skal a země, jehož hřmotná přítomnost může vytvářet otřesy otvírající propasti pod nohama vetřelců. Společně tito strážci spojují své síly a vytvářejí plán. Arawi a Naiya začnou tím, že vytváří pro vetřelce pořádný zmatek, zatímco Yanara a Korrig se připravují k rozhodujícímu úderu. Jejich cílem není jen zastavit expanzi osadníků, ale také je přinutit pochopit, že tento ostrov není pro ně domovem, že musí respektovat jeho prastaré duchy a živé bytosti, jenž zde byly dlouho před nimi. Bitva, která se rozhoří, je divoká a plná zázraků přírody. Stromy se sklání, aby chránily zvířata, voda se vznáší ve vzduchu, tvořící závoje mlhy, a oheň tančí ve vzduchu, osvětlující noční oblohu. Země duní a otřásá se, jako by vyjadřovala svůj hněv. Nakonec, když se prach usadí a poslední osadníci ustoupí, pohled na ostrov je odlišný. Zničení způsobené invazí je zřejmé, ale v této zkáze je i naděje. Díky pečlivé a respektující péči duchů a přírody začíná ostrov léčit své rány. Arawi, Naiya, Yanara, Korrig a další duchové se opět vrací do hlubin svého spánku, připraveni probudit se, když bude ostrov znovu potřebovat jejich ochranu. V jejich srdcích zůstává naděje, že osadníci, jenž jednoho dne možná znovu připlují, si budou pamatovat lekci a naučí se žít v harmonii s ostrovem, jeho duchy a jeho prastarými zákony.

Omlouvám se za rozvláčný poetický úvod k této recenzi, ale deskovou hru Duchové ostrova vnímám tak trochu jako žijící legendu, kterou nám na pulty obchodů do místních luhů a hájů přinesla v našem mateřském jazyce spolupráce společností REXhry a Fox in the Box. Krom vynikajících herních mechanismů, vysoké míry znovuhratelnosti a rozhodně dalších pozitivních invektiv je právě ono zvolené téma právě tím nejzásadnějším. Obvykle se ocitneme v roli kolonizátorů nebo vládců, kteří chtějí svoji civilizaci co nejvíce rozšířit po nově objevené zemi, zde je tomu právě naopak. Dokážete ochránit svůj ostrov a jeho domorodé obyvatele Dahan před invazí kolonistů? Jak tušíte, jde o kooperativní hru pro jednoho až čtyři hráče s doporučeným věkem od dvanácti let a jedna partie zabere okolo devadesáti až sto dvaceti minut. Posledně zmíněný údaj pochopitelně souvisí s tím, jak moc máte u stolu přemýšlivé a analytické spoluhráče. Protože pokud nebudete spolupracovat nemáte šanci uspět. Kolem a kolem, pravidlově to není úplně astrální věda, ale těch možností, které hra nabízí, je opravdu hodně. No a to nejzásadnější je, jak jednotliví duchové spolu kombinují různé schopnosti, protože s každým duchem je to úplně odlišná hra.

Ale pojďme pěkně popořádku. Ve hře Duchové ostrova hráči ovládají jednoho nebo více duchů. Každý duch má svůj vlastní panel duchů, na němž jsou speciální schopnosti, co lze každé kolo dělat, kolik karet za kolo je možné zahrát a kolik energie každé kolo hráč získává. No a když už jsem u těch duchů, tak v základní krabici jich je k nalezení osm. Za každého se hraje opravdu jinak, proto je i vhodně doplněno ikonografií, jak moc je náročné za daného ducha hrát. Pro první partie je opravdu vhodné vybrat ty s nejnižší úrovní náročnosti.

Hru hráči vyhrávají, když dosáhnout svého cíle, který se postupně mění, resp., „zmírňuje“ – na začátku hry musíte ostrov vyčistit od všech vetřelců, ale to je nereálné. Postupným navyšováním strachu u kolonizátorů jsou hráči odměněni pozitivními efekty, které to „těm špatným“ zase o trochu zatopí a hráčům se změkčí podmínky k úspěšnému vítězství. No a pochopitelně i je řada možností, jak lze prohrát, například pokud duch na hrací desce již nemá žádnou přítomnost, nebo když dojde čas (karty vetřelců) nebo když je ostrov příliš zpustošen, což způsobuje příliš mnoho zkázy.

Úplně bych nerad, aby tato recenze opisovala pravidla, která jsou mimochodem napsaná citlivě. Jasně, nebudete je mít přečteny za pět minut, to je nereálné, ale jsou doplněny i o řadu příkladů, tak aby vše bylo jasné. Osobně jsem nenarazil na nějakou šedou zónu, jenž by hráče zavedla do slepé uličky s tím, jak tuto situaci řešit a hledat správné řešení na různých fórech. To se zde nekoná.

Ale tak aspoň v kostce. Herní kolo začíná fází růstu, kdy si každý hráč vybírá, jak bude svého ducha rozvíjet – zda získá nové karty schopností, energii pro jejich použití, rozšíří svou přítomnost na herní desce, nebo si obnoví již zahrané karty. Toto rozhodnutí je základem pro budoucí strategie a úspěch v boji proti vetřelcům. Když už jsem zmínil karty schopností, tak si pojďme o nich něco málo říct. Do začátku má každý duch čtveřici svých unikátních karet a postupně si mohou svůj balíček vylepšovat dalšími kartami schopností rozdělených do dvou hlavních kategorií: karty běžných schopností a karty silných schopností. Je fajn, že při výběru karet si hráči líznou čtyři karty a jednu z nich si mohou nechat, čímž se autor snažil snížit prvek náhody. Zatímco karty běžných schopností mohou poskytovat duchům větší množství možností pro reakci na různé situace s relativně nízkými náklady, karty silných schopností nabízejí riskantnější, ale potenciálně mnohem více odměňující akce, jenž mohou v pravý moment zcela změnit průběh celé partie. Volba mezi použitím běžných a silných karet a rozhodování, kdy a jak je nejlépe využít, je klíčovou součástí strategie ve hře Duchové ostrova a přispívá k jeho hloubce a opakované hratelnosti. Můžete si tedy říct, tak to je jasné, budu si do balíčku brát jen karty silných schopností, jenže to sebou nese jedno výrazné ALE. Kdykoliv si jednu kartu schopnosti vezmete, tak musíte jednu vlastněnou kartu zahodit. Šikovný mechanismus.

Jako neodpustím si ještě jeden velmi zásadní popis mechanismu, který výrazně souvisí s hraním karet schopností. Ale začněme trošku obšírněji. Ve hře Duchové ostrova mají duchové přístup k vrozeným schopnostem, jenž mohou v průběhu hry odemknout a využít k obraně ostrova. Tyto vrozené schopnosti, specifické pro každého ducha, představují opravdu výrazně silné schopnosti, které vyžadují specifické kombinace elementů k jejich aktivaci. Tyto elementy, jako je oheň, voda, země, vzduch atd., jsou klíčovými složkami hry a jsou uvedeny právě na kartách schopností. Když duchové zahrají karty schopností, nejenže získávají efekty uvedené na těchto kartách, ale také akumulují elementy, které jsou s kartami spojeny. Pokud v daném kole duch nasbírá dostatečné množství určitých elementů odpovídající požadavkům jeho vrozených schopností, může tyto ultimátní schopnosti aktivovat. Tento proces přináší další rozměr strategie do hry, protože hráči musí pečlivě zvažovat, jaké karty zahrát nejen pro jejich bezprostřední efekty, ale také pro potenciální aktivaci svých vnitřních mocností. Správné načasování a využití těchto vnitřních mocností může být rozhodující pro úspěšnou obranu ostrova a vyžaduje od hráčů promyšlenou strategii a plánování. No co si budeme, je to pro milovníky analytického rozmýšlení bašta, která jim zavaří mozek a nejen jim. De facto úplně každému a když k tomu připočtete fakt, že tohle vše hráči musí společně plánovat a kombinovat, potom je o zábavu opravdu postaráno. Tento prvek mi přijde opravdu natolik zásadní a ne úplně často viděný v jiných hrách.

No, ale to jsem se od toho, jak se hra rozhýbe na stole vzdálil, nicméně tyto herní mechanismy mi přijdou asi nejzásadnější. Tak pojďme pokračovat druhou fází. Přichází výběr a hraní karet schopností, což jsou magické akce, které duchové mohou použít proti vetřelcům nebo k podpoře ostrova a jeho původních obyvatel ‒ Dahanů. No a aby toho nebylo málo, tak tyto karty se ještě dělí podle rychlosti na rychlé schopnosti (se symbolem ptáka) a na pomalé (se symbolem želvy). A právě v této fázi se hrají ty rychlé. Hlavní výhodou je, že se jejich efekt projeví ještě před fází, v níž realizují plány kolonizátoři. Hráči musí pečlivě zvážit, jaké karty zahrát a jak je nejlépe využít v součinnosti s ostatními hráči, protože správná kombinace může mít devastující efekt na vetřelce.

• 

• 

• 

Poté přichází na řadu vetřelci s jejich akcemi zahrnující průzkum nových oblastí, stavbu měst a osad nebo devastaci země, což ohrožuje jak samotný ostrov, tak jeho obyvatele. Vetřelci jsou neustálou hrozbou, kterou musí duchové řešit, aby ochránili svůj domov. Tento mechanismus se děje za pomoci umísťování karet průzkumu na desce kolonizátorů, které určují, jaké typy terénu vetřelci prozkoumají v daném kole. Tyto karty se otočí na začátku každého kola a ukazují jeden z typů terénu, jako jsou hory, močály, lesy atd., což signalizuje, že vetřelci se chystají tento typ terénu prozkoumat a potenciálně do něj vstoupit. Po prozkoumání následuje prostor pro stavbu. Karty průzkumu, jenž byly v minulém kole otočeny v sekci průzkumu, se posunou do sekce stavby. To ukazuje, že vetřelci nyní plánují stavět své struktury, jako jsou města a osady v oblastech terénu, které byly v předchozím kole prozkoumány. Stavba zvyšuje přítomnost kolonizátorů na ostrově a zvyšuje tlak na hráče, aby tyto oblasti očistili. Následující sekce je určena pro devastaci. Karty, které byly v předchozím kole v sekci stavby, se posunou do sekce devastace. To znamená, že vetřelci nyní začnou používat své nově postavené struktury k poškození ostrova, což způsobuje devastaci v odpovídajících typech terénu. Devastace může vést k poškození země a smrti Dahanů, což je pro hráče velkým nebezpečím.

Zároveň se na desce kolonizátorů dějí „kejkle“ s již zmíněnými kartami strachu usnadňující pravidla vítězství. Když hráči provádějí akce proti vetřelcům, jako je ničení jejich osad nebo měst, generují strach. Každá vygenerovaná jednotka strachu se přidává do společného „bazénu“ strachu. Jakmile je v „bazénu“ dostatek strachu na to, aby byla vyplněna celá sekce, hráči si otočí kartu strachu. Tato karta je pak odhalena a efekt aplikován. Karty strachu mají širokou škálu efektů, jenž mohou kolonizátorům ztížit expanzi a aktivitu na ostrově nebo poskytnout duchům a Dahanům výhody. Efekty mohou zahrnovat věci jako nucení vetřelců opustit určitá území, zpomalení jejich expanze, zvýšení zranitelnosti jejich osad a měst vůči útokům duchů, nebo poskytnutí bonusů hráčům apod. Hra má několik úrovní vyděšení, odrážející rostoucí strach vetřelců. Na vyšších úrovních vyděšení se karty strachu stávají silnějšími a jejich efekty mohou dramaticky změnit pravidla hry, což usnadňuje, jak jsem již zmiňoval, hráčům dosažení vítězství. Karty strachu jsou tedy nejen způsobem, jak zaznamenat postup hráčů ve vyvolávání strachu mezi vetřelci, ale také dynamickým prvkem, jenž může ovlivnit strategii obou stran. Úspěšné využití karet strachu může být klíčové pro odražení vetřelců a ochranu ostrova před zničením.

No, ale to jsme se zase trochu vzdálili od herního kola. Jakmile vetřelci dokončí své akce, nastává čas pro pomalé karty moci. Tyto karty se aktivují po akcích vetřelců a často nabízejí silnější efekty nebo příležitosti k plánování pro budoucí kola. Pomalé karty moci umožňují hráčům reagovat na změny na herní desce a připravit se na další výzvy. Herní kolo končí fází, kdy čas plyne, během níž se obnovují všechny časově omezené efekty, hráči odstraní použité karty a připraví se na další kolo. Tato fáze je důležitá pro udržení pořádku a přehledu v průběhu hry. Prostě taková ta „uklízecí“ fáze.

• 

• 

Považujete hru za příliš snadnou? Příliš těžkou? Nebo vás hra už začne nudit? Nebojte se – v krabici je spousta obsahu, který hráčům pomůže upravit obtížnost podle osobních preferencí. Další možností, jak si hru zahrát trochu jinak je dát kolonizátorům vlastní identitu (ve formě skutečných světových národů jako Anglie, Švédsko…). Každého protivníka lze hrát v šesti úrovních vzestupné obtížnosti, přičemž každá z nich odpovídá jejich identitě. Stále málo? Pak jsou tu scénáře, jenž mění pravidla hry a často přidávají zcela nové způsoby, jak vyhrát, nebo prohrát hru. Protivníky a scénáře můžete kombinovat dle libosti – není třeba být raketovým vědcem, abyste pochopili, že to má značný dopad na vysokou míru znovuhratelnosti.

Osobně jsem přesvědčen, že tato základní verze hry Duchové ostrova hráčům přinese desítky různorodých variant zábavy. A jestli titul dostanete na stůl každý den, budete mít každou partii odlišnou i podle toho, jaký národ použijete, nebo jaký typ scénáře budete hrát. No, ale pokud by vám to stále bylo málo, tak REXhry společně s Fox in the Box přinesli v našem mateřském jazyce řadu rozšíření. Prvním, takovým malým přídavkem je rozšíření Křídla a plameny, přinášející čtyři nové duchy, jednu novou mocnost a dva nové scénáře. Mimochodem, jeví se to jako málo, ale čtyři noví duchové jsou sami o sobě výrazným gamechangerem, který hráčům opět zamotá hlavu. Jak jsem již zmiňoval, není to jen o tom naučit se hrát za svého oblíbeného ducha, ale je zapotřebí vnímat i to, s kterými duchy hrajete tak, aby docházelo ke skutečné spolupráci a s každým duchem je to opravdu jiné.

Pokud byste však rádi i nějaký ten nový herní mechanismus, je tu rozšíření Trny a drápy, obohacující herní kolo o prvek událostí. A to se na ostrově začnou teda dít věci. Pochopitelně v balení jsou k nalezení dva noví hrdinové a jedna nová velmoc. No a pokud by vám to bylo stále málo, tak je tu fakt velké rozšíření Rozervaná velmoc, přinášejících deset nových duchů, nové desky ostrova, dva nové národy (Rusko a Rakousko-Uhersko), tři nové scénáře, nové karty událostí a hromada dalších karet. Jako za mě je toto fakt obří porce dalšího obsahu. Ano, musíme si za něj zaplatit, ale pokud tuto hru milujete jako já, tak není co řešit. A tak si jen říkám, jestli neexistuje, a pakliže ano, zda by nám REXící s Foxíkama nepřinesli nějakou ultimátní edici, která by to vše přinesla pěkně po kupě.

Pojďme hodnotit

Nebojím se říct, že Duchové ostrova jsou fascinující kooperativní strategickou hrou, v níž hráči přijímají role mocných duchů ostrova usilujících o ochranu svého domova před invazí kolonizátorů. S jedinečnou směsicí taktického plánování, spolupráce a dynamické interakce s herním prostředím. Hra nabízí zážitek, který je každou hrou odlišný díky rozmanitosti duchů, scénářů a invazních kolonizátorů. Hlavním cílem hry je zastavit kolonizátory v jejich snaze ovládnout ostrov, a to buď jejich kompletním vyhnáním (což je téměř nereálné), nebo dostatečným vyvoláním strachu, aby se sami rozhodli ostrov opustit. Duchové ostrova se vyznačují vysokou mírou znovuhratelnosti, díky široké škále duchů s unikátními schopnostmi, rozmanitých kolonizátorů a proměnlivé konfiguraci ostrova, což hráčům umožňuje neustále objevovat nové přístupy ke hře. Je to hra, která odměňuje týmovou práci, předvídavé plánování a adaptabilitu, a přitom poskytuje pohlcující a tematicky bohatý zážitek.

Za mě je to rozhodně klenot deskoherní sbírky každého hráče. Jasně, najdou se určitě tací, kteří řeknou, že toto je jen další recenze v pozitivním duchu a vůbec jim hra nebude sedět. Ale tak je to se vším. Každému se nemůžete zavděčit. Ale Duchové ostrova se za mě přiblížili maximálně k tomu, aby se zavděčili téměř každému. Ano, není to hra vhodná pro někoho, kdo má za sebou jen Pexeso, ale pro ty, co už něco málo odehráli. Díky relativně přístupným pravidlům se do ní každý dostane vcelku rychle. Navíc Duchové ostrova jsou příkladem toho, že nutně nemusí být co do velikostí úplně opulentním počinem, aby se stala z mého pohledu žijící legendou. Navíc i na stole nezabere tolik místa jako jiné velké hry. O to je příjemnější zážitek z hraní. Takže jestli ještě váháte, tak si zkuste objednat tuto základní sadu hry a pak už budete jen přemýšlet, které rozšíření si přikoupíte.

Duchové ostrova získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Hru můžete zakoupit přímo zde.